V různých toxikologických testech byly u všech druhů laboratorních zvířat pozorovány především symptomy toxicity, které byly způsobeny hypotenzí a depresí CNS. Hypotenze byla nejvýraznější u intravenózní bolusové aplikace. Při opakovaném podávání dochází k adaptaci. Symptomy se časem zmírňují a vyskytují se méně často.
Ve studiích toxicity na psech a potkanech bylo pozorováno především nefrotoxické působení, ale nebyl prokázán žádný vliv na morfologickou strukturu a hmotnost ledvin.
Studie na potkanech rovněž prokázaly poškození jater. I zde nebyla morfologie jater změněna; hmotnost jater byla stejně jako u psů zvýšená. Po 3 týdnech rekonvalescence byly patologické hodnoty jaterních testů potkanů opět normální.
Lokální tolerance u obou těchto studovaných druhů byla velmi špatná. U králíka se naopak při intravenózní a intraarteriální aplikaci neprokázaly žádné relevantní lokální reakce.
Teratologický test na králících prokázal mírný toxický účinek na plod, který lze částečně vysvětlit maternálním toxickým efektem.
Výzkumy embryotoxicity u jiného živočišného druhu ani studie na zvířatech týkající se plodnosti a možného poškození při aplikaci během fetálního období a laktace nebyly provedeny.
U lidí nejsou žádné zkušenosti s bezpečností aplikace během těhotenství a kojení. Informace o vylučování účinné látky do mateřského mléka nejsou známy.
Pentamidin-diisetionát může v zásadě interagovat s DNA. Látka však byla v několika in vitro a in vivo testech mutagenity nenápadná. Mutagenní potenciál látky však byl v několika in vitro a in vivo testech mutagenity hodnocen jako slabý.(??)
Volně dostupný nekomerční projekt za účelem laického srovnání léčiv na úrovni interakcí, vedlejších účinků, stejně jako cen léčiv a jejich a alternativ