sp.zn. suklsa sukls

SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Solu-Medrol 40 mg/ml prášek a rozpouštědlo pro injekční roztok


2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jedna lahvička ACT-O-VIAL obsahuje methylprednisolonum 40 mg (ve formě methylprednisoloni
natrii succinas 53,2 mg).

Pomocná látka se známým účinkem: 11,3 mg sodíku v jedné lahvičce Act-O-Vial.

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Prášek a rozpouštědlo pro injekční roztok.

Popis přípravku: a) bílý nebo téměř bílý prášek
b) čirý bezbarvý roztok (rozpouštědlo)


4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1. Terapeutické indikace

ENDOKRINNÍ PORUCHY
- primární a sekundární adrenokortikální insuficience (lékem volby je hydrokortison nebo
kortison; syntetických analogů lze v případě potřeby používat spolu s mineralokortikoidy, u
kojenců je suplementace mineralokortikoidů obzvláště důležitá)
- akutní adrenokortikální insuficience (hydrokortison nebo kortison jsou léky volby, může být
nutná suplementace mineralokortikoidů, zvláště při použití syntetických analogů)
- šokový stav v důsledku adrenokortikální insuficience, šokový stav s možnou účastí
adrenokortikální insuficience neodpovídající na konvenční léčbu
- před operací a v případě těžkého poranění nebo onemocnění, u pacientů se známou adrenální
insuficiencí nebo při pochybách o adrenokortikální rezervě
- vrozená adrenální hyperplazie
- nehnisavá tyreoiditida
- hyperkalcemie spojená s onkologickým onemocněním.

ONEMOCNĚNÍ REVMATICKÉHO PŮVODU
Jako adjuvantní terapie pro krátkodobou aplikaci (překlenout akutní epizodu nebo exacerbaci) při:
- posttraumatické osteoartritidě
- synovitidě při osteoartritidě
- revmatoidní artritidě, včetně juvenilní revmatoidní artritidy (vybrané případy mohou vyžadovat
udržovací léčbu nízkými dávkami)
- akutní a subakutní bursitidě
- epikondylitidě
- akutní nespecifické tendosynovitidě
- akutní dnavé artritidě
- psoriatické artritidě


- ankylózující spondylitidě.

SYSTÉMOVÁ AUTOIMUNNÍ ONEMOCNĚNÍ (IMUNOKOMPLEXOVÁ)
Během exacerbace nebo jako udržovací terapie ve vybraných případech při:
- systémovém lupus erythematodes (a lupoidní nefritidě)
- akutní revmatické karditidě
- systémové dermatomyositidě (polymyositidě)
- polyarteritis nodosa
- Goodpastureově syndromu.

KOŽNÍ ONEMOCNĚNÍ
- pemfigus
- těžké erythema multiforme (Stevens-Johnsonův syndrom)
- exfoliativní dermatitida
- bulózní herpetiformní dermatitida
- těžká seborrhoická dermatitida
- těžká psoriáza
- mycosis fungoides.

ALERGICKÉ STAVY
Těžké nebo nezvládnutelné stavy běžnou léčbou při:
- asthma bronchiale
- kontaktní dermatitidě
- atopické dermatitidě
- sérové nemoci
- hypersenzitivních reakcí na léčivé přípravky
- urtikariálních posttransfuzních reakcích
- akutním neinfekčním laryngeálním edému

OČNÍ ONEMOCNĚNÍ
Těžký akutní a chronický alergický a zánětlivý proces postihující oko jakým je:
- herpes zoster ophthalmicus
- iritida, iridocyklitida
- chorioretinitida
- difúzní posteriorní uveitida a chorioiditida
- neuritida optiku
- sympatická oftalmie
- zánět předního segmentu
- alergická konjunktivitida
- alergická marginální ulcerace rohovky
- keratitida.

GASTROINTESTINÁLNÍ ONEMOCNĚNÍ
K překlenutí závažných období onemocnění při:
- ulcerózní kolitidě (systémová terapie)
- regionální enteritidě (systémová terapie).

RESPIRAČNÍ ONEMOCNĚNÍ
- plicní sarkoidóza
- berylióza
- fulminantní nebo diseminovaná tuberkulóza plic, pokud se přípravek podává současně s
příslušnou antituberkulózní chemoterapií
- Loefflerův syndrom nezvládnutelný jinými prostředky
- aspirační pneumonie
- středně těžká až těžká pneumocystová pneumonie u nemocných s AIDS (jako doplňková léčba
v průběhu prvních 72 hodin léčby infekce Pneumocystis jiroveci)
- exacerbace chronické obstrukční plicní nemoci (CHOPN).



HEMATOLOGICKÉ PORUCHY
- získaná (autoimunitní) hemolytická anemie
- idiopatická trombocytopenická purpura u dospělých (pouze i.v.; i.m. aplikace je
kontraindikována)
- sekundární trombocytopenie u dospělých
- erytroblastopenie (erytrocytární anemie)
- vrozená (erytroidní) hypoplastická anemie.

NEOPLASTICKÁ ONEMOCNĚNÍ
Při paliativní léčbě:
- leukémií a lymfomů u dospělých
- akutní leukémie dětského věku
- ke zlepšení kvality života nemocných v terminální fázi nádorového onemocnění.

EDEMATÓZNÍ STAVY
- k vyvolání diurézy nebo remise proteinurie u nefrotického syndromu bez uremie.

NERVOVÝ SYSTÉM
- mozkový edém při nádoru - primárním či metastatickém, nebo v souvislosti s chirurgickým
zákrokem nebo radiační terapií
- akutní exacerbace sclerosis multiplex
- akutní poranění míchy. Léčbu je nutno zahájit do osmi hodin od úrazu.

RŮZNÉ
- tuberkulózní meningitida s obstrukcí likvorových cest nebo hrozící obstrukcí, pokud se použije
současně s příslušnou antituberkulózní chemoterapií
- trichinóza s neurologickým nebo myokardiálním postižením
- orgánové transplantace
- prevence nauzey a zvracení při protinádorové chemoterapii.

4.2. Dávkování a způsob podání


Methylprednisolon se podává ve formě intravenózní injekce nebo infuze nebo ve formě intramuskulární
injekce. Při léčbě akutních stavů se dává přednost podání ve formě intravenózní injekce. Doporučené
dávky jsou uvedeny níže. Dávky používané u dětí jsou zpravidla nižší, avšak mají být voleny spíše na
základě závažnosti zdravotního stavu a odpovědi na léčbu než podle věku a tělesné hmotnosti. Dávky
užívané v pediatrii nemají být nižší než 0,5 mg/kg za 24 hodin. U dětí s akutní laryngitidou může dávka
dosáhnout 3-4 mg/kg, u dětí s akutní exacerbací bronchiálního astmatu může dávka dosáhnout mg/kg. U pediatrických pacientů s anafylaxí a s polytraumatem může dávka dosáhnout 30 mg/kg.

Požadavky na dávkování se liší a musí být invidualizovány na základě léčeného onemocnění, jeho
závažnosti a odpovědi pacienta během celého trvání léčby. V každém jednotlivém případě je nutno
průběžně zvažovat riziko/přínos.

Pro kontrolu léčeného stavu má být použita nejnižší možná dávka kortikosteroidu po minimální dobu.
Správná udržovací dávka má být stanovena snižováním počáteční dávky přípravku po malých
množstvích ve vhodných časových intervalech, dokud nebude dosaženo nejnižší dávky, která zajistí
adekvátní klinickou odpověď.

Má-li být přípravek po dlouhodobé léčbě vysazen, je třeba ho vysazovat postupně, nikoli náhle (viz
bod 4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití).

Po počátečním mimořádném období je třeba zvážit použití déle působícího injekčního přípravku nebo
perorálního přípravku.



Jako doplňující léčbu při život ohrožujících stavech podávejte 30 mg/kg intravenózně po dobu alespoň
30 minut. Tuto dávku lze opakovat každých 4 až 6 hodin až po dobu 48 hodin.

Intravenózní pulzní léčba methylprednisolonem sestává z podávání 250 mg denně nebo větší dávky po
dobu několika dnů (obvykle ≤ 5 dnů) a je vhodná během exacerbací nebo stavů nereagujících na
standardní léčbu, např. revmatická onemocnění, systémový lupus erythematodes, edémové stavy jako
např. glomerulonefritida nebo lupoidní nefritida. U sclerosis multiplex nereagující na standardní léčbu
(nebo během exacerbací) podávejte 500 nebo 1000 mg denně po 3 - 5 dnů po dobu více než 30 minut
ve formě pulzní léčby.

V případě doplňkové léčby v dalších indikacích se počáteční dávka pohybuje mezi 10 až 500 mg i.v.
v závislosti na klinickém stavu. Závažné akutní stavy si mohou vyžádat po krátké období vyšší dávky.
Počáteční dávku až 250 mg je nutno aplikovat i.v. po dobu alespoň 5 minut; vyšší dávky se aplikují
nejméně po dobu 30 minut. Následné dávky lze podávat i.v. nebo i.m. v intervalech daných odpovědí
pacienta a klinickým stavem.

K zabránění problémům s kompatibilitou a stabilitou se doporučuje, aby byl natrium-
methylprednisolon-sukcinát podávám odděleně od ostatních léků, kdykoliv je to možné.

Způsob podání
Intravenózní nebo intramuskulární podání.


4.3 Kontraindikace

Natrium-methylprednisolon-sukcinát je kontraindikován:
- u pacientů se systémovými mykózami
- u pacientů s hypersenzitivitou na methylprednisolon nebo na kteroukoli pomocnou látku
uvedenou v bodě 6.1 tohoto přípravku
- pro intratekální podání
- pro epidurální podání

Očkování živými nebo živými oslabenými vakcínami je u nemocných užívajících imunosupresívní
dávky kortikosteroidů kontraindikováno.

Přípravek nesmí být podáván předčasně narozeným dětem a novorozencům (viz bod 4.4, Zvláštní
upozorrnění a opatření pro použití).

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Imunosupresivní účinek/zvýšená náchylnost k infekcím
Kortikosteroidy mohou zvýšit náchylnost k infekci, mohou maskovat některé známky infekce a během
jejich podávání se mohou objevit nové infekce. Při používání kortikosteroidů lze pozorovat sníženou
rezistenci a neschopnost lokalizovat infekci. U nemocných léčených kortikosteroidy samotnými nebo
v kombinaci s jinými imunosupresívy, která ovlivňují buněčnou nebo humorální imunitu nebo funkce
neutrofilů, se může v kterékoliv lokalizaci vyskytnout jakákoliv virová, bakteriální, mykotická,
protozoární nebo parazitární infekce. Tyto infekce mohou být mírné, avšak mohou být i závažné
s fatálním průběhem. Výskyt infekčních komplikací vzrůstá se zvyšující se dávkou kortikosteroidů.

Pacienti užívající léky, které potlačují imunitní systém, jsou náchylnější k infekcím než zdraví jedinci.
Například plané neštovice a spalničky, mohou mít vážnější, nebo dokonce fatální průběh u dětí
s oslabenou imunitou nebo dospělých užívajících kortikosteroidy.

Očkování živými nebo živými oslabenými vakcínami je u nemocných užívajících imunosupresívní
dávky kortikosteroidů kontraindikováno.

Vakcíny obsahující mrtvé či inaktivované mikroorganizmy mohou být nemocným na


imunosupresívních dávkách kortikosteroidů podávány, avšak odpověď na tyto vakcíny může být
oslabena.

Indikovaná imunizace může být prováděna u nemocných na neimunosupresívních dávkách
kortikosteroidů.

Použití kortikosteroidů při aktivní tuberkulóze je nutno omezit na případy fulminantní nebo
diseminované tuberkulózy, kdy se kortikosteroid podává při léčbě onemocnění ve spojení s příslušným
antituberkulózním režimem.

Jsou-li kortikosteroidy indikovány u pacientů s latentní tuberkulózou nebo tuberkulinovou reaktivitou,
je nutné tyto pacienty pozorně sledovat, protože může dojít k reaktivaci onemocnění. Během
dlouhodobé léčby kortikosteroidy by měli tito pacienti dostávat chemoprofylaxi.

Kaposiho sarkom byl hlášen u pacientů léčených kortikosteroidy. Vysazení kortikosteroidů může mít za
následek klinické remise.

Role kortikosteroidů u septického šoku byla sporná, časné studie uváděly jak prospěšné, tak i škodlivé
účinky. V nedávné době byla doplňková léčba kortikosteroidy navrhnuta jako prospěšná u pacientů
s dlouhodobým septickým šokem, kteří trpí nedostatečností nadledvin. Nicméně jejich rutinní použití
při septickém šoku se nedoporučuje. Systematické přezkoumání krátkodobých, vysokodávkových
kortikosteroidů jejích používání nepodpořilo. Meta-analýzy a revize nicméně ukazují, že delší podávání
(5–11 dní) nízkých dávek kortikosteroidů může vést ke snížení mortality, zejména u pacientů se
septickým šokem závislým na vasopresorech.

Účinky na imunitní systém
Mohou se vyskytnout alergické reakce. Protože u pacientů léčených kortikosteroidy došlo ojediněle ke
vzniku kožních reakcí a anafylaktických/anafylaktoidních reakcí, je třeba před podáním učinit řádná
bezpečnostní opatření, zvláště má-li pacient v anamnéze alergii na jakýkoliv lék.

Účinky na endokrinní systém
U pacientů léčených kortikosteroidy , kteří jsou vystaveni neobvyklému stresu, je indikována zvýšená
dávka rychle účinkujících steroidů před, během a po stresující situaci.

Farmakologické dávky kortikosteroidů podávaných po delší dobu mohou vést k supresi osy
hypotalamus-hypofýza-nadledviny (HPA) (sekundární insuficience kůry nadledvin). Stupeň a trvání
vzniklé adrenokortikální insuficience jsou u pacientů rozdílné a závisí na dávce, frekvenci, čase podání
a délce léčby glukokortikoidy. Tento účinek lze minimalizovat pomocí podávání přípravku obden.

Kromě toho může dojít k akutní insuficienci nadledvin vedoucí k fatálnímu konci, pokud jsou
glukokortikoidy vysazeny náhle.

Lékem vyvolaná sekundární insuficience nadledvin může být tedy minimalizována postupným
snižováním dávky. Tento typ relativní insuficience může přetrvávat i několik měsíců po ukončení léčby,
proto má být v každé stresové situaci vzniklé v tomto období, obnovena hormonální terapie.

Steroidní "abstinenční syndrom", zdánlivě nesouvisející s adrenokortikální insuficiencí, se může také
vyskytnout po náhlém vysazení glukokortikoidů. Tento syndrom zahrnuje příznaky, jako např.:
nechutenství, nauzea, zvracení, letargie, bolesti hlavy, horečka, bolesti kloubů, deskvamace, bolesti
svalů, ztráta tělesné hmotnosti a/nebo hypotenze. Tyto účinky jsou vyvolány spíše náhlou změnou
koncentrace glukokortikoidů než nízkou hladinou kortikosteroidů.

Vzhledem k tomu, že glukokortikoidy mohou vyvolat nebo zhoršit Cushingův syndrom, nedoporučuje
se podávat glukokortikoidy pacientům s Cushingovou nemocí.

U pacientů s hypotyreózou je účinek kortikosteroidů větší.



Poruchy metabolismu a výživy
Kortikosteroidy, včetně methylprednisolonu, mohou zvýšit hladinu glukózy v krvi, zhoršit již existující
diabetes a učinit náchylným na diabetes mellitus pacienty dlouhodobě léčené kortikosteroidy.

Psychiatrické účinky
V průběhu léčby kortikoidy se mohou vyskytnout psychické poruchy včetně euforie, insomnie, změn
nálady, změn osobnosti, závažných depresivních a psychotických stavů. Rovněž může dojít ke zhoršení
stávající emoční nestability nebo psychotických tendencí.

U systémových steroidů se mohou vyskytnout potenciálně závažné psychiatrické nežádoucí účinky.
Příznaky se zpravidla objeví během několika dní nebo týdnů po zahájení léčby. Většina reakcí se obnoví
buď po snížení dávky nebo vysazení, i když specifická léčba může být nezbytná. Po vysazení kortikoidů
byly hlášeny psychologické účinky, frekvence není známa. Pacienti/pečovatelé mají být podporováni,
aby vyhledali lékařskou pomoc, pokud se u pacienta vyskytnou psychické příznaky, zejména pokud je
podezření na depresivní náladu nebo sebevražedné myšlenky. Pacienti/pečovatelé mají dávat pozor na
možné duševní poruchy, které se mohou objevit buď během nebo bezprostředně po snižování
dávky/vysazení systémových steroidů.

Účinky na nervový systém
Kortikosteroidy je třeba používat s opatrností u pacientů trpících záchvaty.

Kortikosteroidy je třeba používat s opatrností u pacientů s onemocněním myasthenia gravis (viz také
myopatie v Muskuloskeletálních účincích).

I když kontrolované klinické studie prokázaly, že kortikosteroidy jsou účinné při urychlení ústupu
akutních exacerbací roztroušené sklerózy, neprokázaly, že kortikosteroidy mají vliv na konečný
výsledek nebo přirozený průběh tohoto onemocnění. Studie prokázaly, že k dosažení signifikantního
účinku jsou nezbytné relativně vysoké dávky kortikosteroidů.

V souvislosti s intratekálním/epidurálním podáním byly hlášeny závažné nežádoucí účinky (viz bod 4.Nežádoucí účinky).

U pacientů užívajících kortikosteroidy byla hlášena epidurální lipomatóza, typicky při dlouhodobém
užívání vysokých dávek.

Účinky na oči
U systémového i lokálního použití kortikosteroidů může být hlášena porucha zraku. Pokud se u pacienta
objeví symptomy, jako je rozmazané vidění nebo jiné poruchy zraku, má být zváženo odeslání pacienta
k očnímu lékaři za účelem vyšetření možných příčin, mezi které patří katarakta, glaukom nebo vzácná
onemocnění, např. centrální serózní chorioretinopatie (CSCR), která byla hlášena po systémovém i
lokálním použití kortikosteroidů. Centrální serózní chorioretinopatie může vést k odchlípení sítnice.

Dlouhodobé užívání kortikosteroidů může způsobit posteriorní subkapsulární katarakty a nukleární
katarakty (zejména u dětí), exoftalmus, nebo zvýšený nitrooční tlak, což může vést ke glaukomu s
možným poškozením optického nervu. Vznik sekundární plísňové a virové infekce oka může být vyšší
u pacientů léčených glukokortikoidy.

U nemocných s očním postižením při infekci herpes simplex a herpes zoster ophtalmicus mají být
kortikosteroidy podávány s opatrností vzhledem k hrozbě perforace rohovky.

Účinky na kardiovaskulární systém
Nežádoucí účinky glukokortikoidů na kardiovaskulární systém, jako je dyslipidemie a hypertenze,
mohou léčené pacienty s existujícími kardiovaskulárními rizikovými faktory učinit náchylnými pro další
kardiovaskulární účinky, pokud jsou podávány vysoké dávky a dlouhodobě. Proto u těchto pacientů
používat kortikosteroidy uváženě a věnovat pozornost riziku změny a v případě potřeby dalšímu
monitorování srdeční činnosti. Nízká dávka a střídavé podávání může snížit výskyt komplikací léčby
kortikosteroidy.



Po rychlém intravenózním podání velkých dávek methylprednisolonu (více než 0,5 g podaného za méně
než 10 minut) byly hlášeny poruchy srdečního rytmu a/nebo cirkulační kolaps a/nebo srdeční zástava.
Po podání velké dávky methylprednisolonu byl hlášen výskyt bradykardie, jejíž výskyt nemusí být
závislý na rychlosti podání nebo délky trvání infuze.

Systémové kortikosteroidy je třeba používat v případě srdečního selhání s opatrností a pouze tehdy,
pokud je to nezbytně nutné,

Účinky na cévní systém
Při podávání kortikosteroidů byl hlášen výskyt trombózy, včetně venózní tromboembolie. Proto se
kortikosteroidy musí používat s opatrností u pacientů, kteří trpí tromboembolickými porucha mi nebo
k nim mohou mít predispozici.

Kortikosteroidy je třeba používat s opatrností u pacientů s hypertenzí.

Účinky na gastrointestinální systém
Vysoké dávky kortikosteroidů mohou vyvolat akutní zánět slinivky břišní.

Neexistuje obecná shoda, zda kortikosteroidy jsou samy o sobě zodpovědné za žaludeční vředy, které
se vyskytly v průběhu léčby, nicméně léčba glukokortikoidy může maskovat příznaky žaludečního
vředu, takže k perforaci nebo krvácení může dojít bez výrazných bolestí. Léčba glukokortikoidy může
maskovat zánět pobřišnice nebo jiné známky či příznaky spojené s gastrointesinálními poruchami jako
je perforace, obstrukce či zánět slinivky břišní. V kombinaci s nesteroidními protizánětlivými léky
(NSA) existuje zvýšené riziko rozvoje gastrointestinálních vředů.

U nemocných s nespecifickou ulcerózní kolitidou mají být kortikosteroidy podávány s opatrností
v případě hrozby perforace, abscesu nebo jiných hnisavých infekcí, u nemocných s divertikulitidou,
čerstvými střevními anastomózami, nebo aktivními nebo latentními peptickými vředy.

Hepatobiliární účinky
Cyklické pulzní intravenózní podání methylprednisolonu (obvykle v dávkách 1 g/den) může vést
k poškození jater vyvolanému lékem, například k akutní hepatitidě. Doba do nástupu akutní hepatitidy
může činit několik týdnů či déle. Po přerušení léčby bylo pozorováno odeznění nežádoucí příhody.

Účinky na muskuloskeletální systém
Po podání vysokých dávek kortikosteroidů byly hlášeny případy akutní myopatie; nejčastěji tyto případy
zahrnovaly nemocné s poruchami nervosvalového přenosu (myasthenia gravis) nebo nemocné souběžně
užívající anticholinergika, jakou jsou přípravky ovlivňující nervosvalový přenos (pankuronium). Tyto
formy akutní myopatie mají generalizovanou formu, mohou postihovat oční a dýchací svalstvo a mohou
vyústit v kvadruparézu. Může dojít ke zvýšení hladiny kreatinkinázy. Po vysazení kortikosteroidů může
klinické zlepšení a zotavení vyžadovat týdny až měsíce.

Osteoporóza je běžný, ale zřídka rozpoznaný nežádoucí účinek spojený s dlouhodobým užíváním
vysokých dávek glukokortikoidů.

Účinky na játra a žlučové cesty
Poškození jater vyvolané lékem včetně akutní hepatitidy nebo zvýšení hodnot jaterních enzymů může
být následkem cyklického pulzního intravenózního podávání methlyprednisolonu (obvykle při
počáteční dávce ≥ 1g/den). Byly hlášeny vzácné případy hepatotoxicity. Doba do vzniku může být
několik týdnů nebo delší. Ve většině hlášených případů nežádoucí účinky ustoupily po vysazení léčby.
Proto je nutné pacienta vhodným způsobem sledovat.

Poruchy ledvin a močových cest
U pacientů se systémovou sklerózou je nutná obezřetnost z důvodů zvýšené incidence
sklerodermické renální krize pozorované u kortikoidů, včetně methylprednisolonu.



Kortikosteroidy se mají používat s opatrností u pacientů s insuficiencí ledvin. V případě renálního
selhání není potřeba upravovat dávky. Methylprednisolon je hemodialyzovatelný.

Účinky

Vyšetření
Průměrné a vysoké dávky hydrokortizonu nebo kortizonu mohou způsobit zvýšení krevního tlaku,
retenci sodíku a vody, a zvýšené vylučování draslíku. Je méně pravděpodobné, že se tyto účinky
vyskytnou u syntetických derivátů, s výjimkou jejich použití ve vysokých dávkách. Dietní omezení soli
a doplnění draslíku může být nezbytné. Všechny kortikoidy zvyšují vylučování vápníku.

Poranění, otravy a komplikace
Systémové kortikosteroidy nejsou indikovány k léčbě traumatického poranění mozku, a proto by se u
těchto případů neměly rutinně používat. Výsledky multicentrické studie odhalily zvýšenou mortalitu za
týdny nebo 6 měsíců, po zranění u pacientů, kterým byl podáván natrium-methylprednisolon-sukcinát
v porovnání s pacienty léčenými placebem. Nebyla stanovena příčinná souvislost s léčbou natrium-
methylprednisolon-sukcinátem.

Jiné

Protože komplikace léčby glukokortikoidy závisí na velikosti dávky a délce léčby, je nutno v každém
jednotlivém případě zvážit riziko/přínos ve vztahu k dávce a trvání léčby, zda použít denní nebo
přerušovanou léčbu.

Pro kontrolu stavu má být použita nejnižší možná dávka kortikosteroidu, a pokud je možné snížení
dávky, mělo by být postupné.

Očekává se, že souběžná léčba s inhibitory CYP3A, včetně léčivých přípravků obsahujících kobicistat,
zvyšuje riziko systémových nežádoucích účinků. Je nutné vyvarovat se používání této kombinace,
pokud přínos nepřeváží zvýšené riziko vzniku systémových nežádoucích účinků kortikosteroidů.
V takovém případě je třeba pacienty sledovat z hlediska systémových nežádoucích účinků
kortikosteroidů (viz bod 4.5).

Kyselinu acetylsalicylovou a nesteroidní protizánětlivé léky je nutno používat s opatrností v kombinaci
s kortikosteroidy.

Feochromocytomová krize, která může být fatální, byla hlášena po podání systémových kortikosteroidů.
Kortikosteroidy se mají podávat pouze pacientům s podezřením nebo identifikovaným
feochromocytomem po zhodnocení přínosu a rizika.

Pediatrická populace

Pečlivě sledovat růst a vývoj kojenců a dětí dlouhodobě léčených kortikosteroidy. Růst může být
potlačen u dětí, kterým jsou glukokortikoidy podávány dlouhodobě, denně v rozdělených dávkách a
použití takového režimu má být omezeno na nejnutnější případy. Střídavé podávání glukokortikoidů
obvykle zabráni vzniku nebo minimalizuje tyto nežádoucí účinky.

Děti dlouhodobě léčené kortikosteroidy jsou více ohroženy výskytem zvýšeného nitrolebního tlaku.

Vysoké dávky kortikosteroidů můžou u dětí vyvolat zánět slinivky břišní.

Po podání methylprednisolonu předčasně narozeným dětem se může rozvinout hypertrofická
kardiomyopatie, a proto má být provedeno odpovídající diagnostické vyšetření a sledování srdeční
funkce a struktury.

Přípravek Solu-Medrol 40 mg/ml obsahuje sodík.


Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné lahvičce Act-o-Vial, to
znamená, že je v podstatě „bez sodíku“.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Methylprednisolon je substrátem pro cytochrom P450 (CYP) a je metabolizován především enzymem
CYP3A4. CYP3A4 je dominantní enzym z nejpočetnější CYP podskupiny v játrech dospělých lidí.
Katalyzuje 6β-hydroxylaci steroidů, hlavní fázi I metabolického kroku pro endogenní a syntetické
kortikoidy. Mnoho dalších sloučenin jsou také substrátem CYP3A4, některé z nich (stejně jako jiné
léky) prokázaly, že mění metabolismus glukokortikoidů indukcí (exprese) nebo inhibicí enzymu
CYP3A4.

CYP3A4 inhibitory - Léky, které inhibují aktivitu CYP3A4 obecně snižují jaterní clearance a zvyšují
plazmatické koncentrace CYP3A4 léků, jako je methylprednisolon. V přítomnosti inhibitoru CYP3Amůže být potřeba titrovat dávku methylprednisolonu, aby se zabránilo vzniku steroidní toxicity.

Induktory CYP3A4 - Léky, které indukují aktivitu CYP3A4 obecně zvyšují jaterní clearance, což vede
ke snížení plazmatické koncentrace léků, které jsou substrátem pro CYP3A4. Současné podávání může
k dosažení požadovaného výsledku vyžadovat zvýšení dávky methylprednisolonu.

Substráty CYP3A4 - v přítomnosti jiného substrátu pro CYP3A4 může být jaterní clearance
methylprednisolonu ovlivněna, s odpovídajícími úpravami dávkování. Je možné, že nežádoucí účinky
spojené s užíváním léku samotného se mohou pravděpodobněji vyskytnout při souběžném podávání.

NON-CYP3A4-zprostředkované účinky - Další interakce a účinky, které se objevují u
methylprednisolonu, jsou popsány v tabulce 2 níže.

Tabulka 1 obsahuje seznam a popis nejčastějších a/nebo klinicky významných lékových interakcí nebo
účinků methylprednisolonu.

Tabulka 1. Významné lékové nebo látkové interakce/účinky s methylprednisolonem

Třída nebo typ léku
- LÉK nebo LÁTKA
Interakce/Účinek
Antibakterialní léky
- ISONIAZID
CYP3A4 INHIBITOR. Navíc je možný účinek
methylprednisolonu na zvýšení rychlosti acetylace a clearance
isoniazidu.
Antibiotikum,
Antituberkulotikum
- RIFAMPIN
CYP3A4 INDUKTOR
Antikoagulancia (perorální)

Vliv methylprednisolonu na perorální antikoagulancia je
variabilní. Existují údaje jak o zvýšení i o snížení účinku
antikoagulancií, pokud jsou podávány současně s kortikosteroidy.
Proto se k udržení požadovaného antikoagulačního účinku mají
monitorovat indexy.
Antikonvulziva
- KARBAMAZEPIN

CYP3A4 INDUKTOR (a SUBSTRÁT)
Antikonvulziva
- FENOBARBITAL
- FENYTOIN

CYP3A4 INDUKTOR
Anticholinergika
- NEUROMUSKULÁRNÍ
BLOKÁTORY
Kortikosteroidy mohou ovlivnit účinek anticholinergik:
1) při současném podávání vysokých dávek kortikosteroidů a
anticholinergik, jako jsou neuromuskulární blokátory, byla hlášena
akutní myopatie (pro další informace viz bod 4.4 Zvláštní
upozornění, účinky na muskuloskeletální systému).
2) antagonismus neuromuskulární blokády vyvolané pankuroniem
a vekuroniem byl hlášen u pacientů užívajících kortikosteroidy.


Třída nebo typ léku
- LÉK nebo LÁTKA
Interakce/Účinek
Tuto interakci lze očekávat u všech kompetitivních
neuromuskulárních blokátorů.
Anticholinesterázy Steroidy mohou snížit účinky anticholinesteráz u myasthenia
gravis.
Antidiabetika Vzhledem k tomu, že kortikosteroidy mohou zvýšit koncentrace
glukózy v krvi, může být nutná úprava dávkování antidiabetik.
Antiemetika
- APREPITANT
- FOSAPREPITANT

CYP3A4 INHIBITOR (a SUBSTRÁT)
Antimykotika
- ITRAKONAZOL
- KETOKONAZOL

CYP3A4 INHIBITOR (a SUBSTRÁT)
Farmakokinetické urychlovače
- KOBICISTAT
CYP3A4 INHIBITOR
Antivirotika
- INHIBITORY HIV-
PROTEÁZY
CYP3A4 INHIBITOR (a SUBSTRÁT)
1) Inhibitory proteázy, jako jsou indinavir a ritonavir, můžou
zvýšit plazmatické koncentrace kortikosteroidů.
2) Kortikosteroidy mohou indukovat metabolismus inhibitorů
HIV-proteázy s následným snížením plazmatických koncentrací.
Inhibitory aromatázy
- AMINOGLUTETHIMID
Aminoglutethimidem vyvolané potlačení funkce nadledvin může
způsobit exacerbaci endokrinních poruch vyvolaných
dlouhodobou léčbou glukokortikoidy.
Blokátory vápníkového kanálu
- DILTIAZEM

CYP3A4 INHIBITOR (a SUBSTRÁT)
Kontraceptiva (perorální)
- ETHINYLESTRADIOL/
NORETHISTERON

CYP3A4 INHIBITOR (a SUBSTRÁT)


- GRAPEFRUITOVÝ
DŽUS

CYP3A4 INHIBITOR
Imunosupresiva
- CYKLOSPORIN


CYP3A4 INHIBITOR (a SUBSTRÁT)
1) K vzájemné inhibici metabolismu dochází při souběžném
podávání cyklosporinu a methylprednisolonu, který může zvýšit
plazmatické koncentrace jednoho nebo obou léků. Z tohoto
důvodu je možné, že nežádoucí účinky spojené s užíváním léku
samotného mohou být pravděpodobnější při souběžném podávání.
2) při současném podávání cyklosporinu a methylprednisolonu
byly hlášeny křeče.
Imunosupresiva
- CYKLOFOSFAMID
- TAKROLIMUS

CYP3A4 SUBSTRÁT
Makrolidová antibiotika
- KLARITHROMYCIN
- ERYTHROMYCIN

CYP3A4 INHIBITOR (a SUBSTRÁT)

Makrolidová antibiotika
- TROLEANDOMYCIN CYP3A4 INHIBITOR
NSA (nesteroidní protizánětlivé
léky)
- kyselina acetylsalicylová
(ve vysokých dávkách)
1) Může být zvýšený výskyt gastrointestinálního krvácení a
ulcerace, pokud jsou kortikosteroidy podávány s NSA.
2) Methylprednisolon může zvyšovat clearance vysokých dávek
kyseliny acetylsalicylové, což může vést ke sníženým hladinám
salicylátů v séru. Ukončení léčby methylprednisolonem může vést
ke zvýšeným hladinám salicylátů v séru, což by mohlo mít za
následek zvýšené riziko toxicity salicylátů.


Třída nebo typ léku
- LÉK nebo LÁTKA
Interakce/Účinek
Látky odbourávající draslík Pokud jsou kortikosteroidy podávány současně s látkami
odbourávajícími draslík (např. diuretika, amfotericin B), mají být
pacienti pečlivě sledováni pro rozvoj hypokalemie. Zvýšené riziko
hypokalemie existuje také při současném užívání kortikosteroidů u
amfotericinu B, xantenů nebo beta2 agonistů.


4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Fertilita
Studie na zvířatech prokázaly, že kortikosteroidy nepříznivě ovlivňují fertilitu (viz bod 5.Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti). Avšak data z těchto studií nejsou dostatečná.


Těhotenství
Některé studie se zvířaty ukázaly, že kortikosteroidy, pokud se v těhotenství aplikují ve vysokých
dávkách, mohou způsobit malformaci plodu. Ačkoliv se nezdá, že by podání kortikosteroidů těhotným
ženám vedlo ke vzniku kongenitálních abnormalit, výsledky studií při léčbě těhotných žen poškození
plodu zcela nevylučují. Protože nebyly provedeny adekvátní reprodukční studie s natrium-
methylprednisolon sukcinátem u lidí, má být tento léčivý přípravek použit v těhotenství pouze po
pečlivém posouzení poměru přínosu a rizika pro matku a plod.

Některé kortikosteroidy snadno prostupují placentou. V jedné retrospektivní studii byl zjištěn zvýšený
výskyt nižší porodní hmotnosti u dětí narozených ženám užívajících kortikosteroidy. Ukazuje se, že u
lidí je riziko nízké porodní váhy závislé na dávce a může být minimalizováno podáváním nižších dávek
kortikosteroidů. Děti narozené matkám, jimž byly během těhotenství podány vyšší dávky
kortikosteroidů, je nutno pozorně sledovat a co nejdříve odhalit případné známky adrenální insuficience,
přestože pravděpodobnost jejího výskytu u novorozenců, kteři byli nitroděložně vystaveni působení
kortikosteroidů, se jeví být velmi malá.

Nejsou známy žádné účinky kortikosteroidů na porodní stahy a samotný porod.

U dětí narozených ženám léčených dlouhodobě kortikoidy během těhotenství, byl pozorován šedý zákal.


Kojení
Kortikosteroidy se vylučují do mateřského mléka.

Kortikosteroidy procházející do mateřského mléka mohou potlačit růst a ovlivňovat endogenní produkci
glukokortikoidů u kojenců. Tento léčivý přípravek se má používat v období kojení pouze po pečlivém
posouzení poměru přínosu a rizika pro matku a plod.


4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Účinek kortikosteroidů na schopnost řídit a obsluhovat stroje nebyl soustavně zkoumán. Možné
nežádoucí účinky po léčbě kortikoidy jsou závratě, vertigo, poruchy vidění a únava. V případě výskytu
těchto potíží pacienti nemají řídit a obsluhovat stroje.

4.8 Nežádoucí účinky

U intratekálního/epidurálního způsobu podání byly hlášeny následující nežádoucí účinky:
arachnoiditida, funkční gastrointestinální poruchy/dysfunkce močového měchýře, bolesti hlavy,
meningitida, paraparéza/paraplegie, křeče, senzorické poruchy. Frekvence výskytu těchto nežádoucích
účinků není známá.



V následující tabulce jsou nežádoucí účinky uvedeny podle tříd orgánových systémů a preferovaných
termínů mezinárodní lékařské terminologie MedDRA.

Tabulka 2. Tabulka nežádoucích účinků
Třída orgánových systémů
(MedDRA v. 18.0)
Frekvence: není známo
(z dostupných údajů nelze určit)
Infekce a infestace Oportunní infekce, infekce, peritonitida#
Poruchy krve a lymfatického
systému
Leukocytóza
Poruchy imunitního systému Hypersenzitivita na lék, anafylaktoidní reakce, anafylaktické
reakce
Endokrinní poruchy Cushingoidní syndrom, hypopituitarismus, steroidní abstinenční
syndrom
Poruchy metabolismu a
výživy
Metabolická acidóza, epidurální lipomatóza, retence sodíku,
retence tekutin, hypokalemická alkalóza, dyslipidemie, porucha
tolerance glukózy, zvýšená potřeba insulinu (nebo perorálních
antidiabetik), lipomatóza, zvýšená chuť k jídlu (což může mít za
následek zvýšení tělesné hmotnosti)
Psychiatrické poruchy Afektivní poruchy (včetně depresivní nálady, euforické nálady,
citové lability, závislosti na drogách, sebevražedných myšlenek),
psychotické poruchy (včetně mánie, bludů, halucinací,
schizofrenie), duševní poruchy, změny osobnosti, stav
zmatenosti, úzkost, prudké změny nálad, abnormální chování,
nespavost, podrážděnost
Poruchy nervového systému Zvýšený nitrolební tlak (s edémem papily [benigní intrakraniální
hypertenze]), záchvat, ztráta paměti, kognitivní poruchy, závratě,
bolest hlavy
Poruchy oka Chorioretinopatie, katarakta, glaukom, exoftalmus, rozmazané
vidění (viz také bod 4.4)
Poruchy ucha a labyrintu Vertigo
Srdeční poruchy Městnavé srdeční selhání (u disponovaných pacientů), arytmie
Cévní poruchy Trombóza, hypertenze, hypotenze, trombotické příhody
Respirační, hrudní a
mediastinální poruchy
Plicní embolie, singultus

Gastrointestinální poruchy Žaludeční vředy (s možností perforace a krvácení peptického
vředu), perforace střev, žaludeční krvácení, pankreatitida,
ulcerózní zánět jícnu, ezofagitida, nadýmání, bolest břicha,
průjem, dyspepsie, nauzea
Poruchy jater a žlučových
cest
Hepatitida†, zvýšené hodnoty jaterních enzymů
Poruchy kůže a podkožní
tkáně
Angioedém, hirsutismus, petechie, ekchymóza, atrofie kůže,
zarudnutí, zvýšená potivost, kožní strie, vyrážka, svědění,
kopřivka, akné, hypopigmentace kůže


Tabulka 2. Tabulka nežádoucích účinků
Třída orgánových systémů
(MedDRA v. 18.0)
Frekvence: není známo
(z dostupných údajů nelze určit)
Poruchy svalové a kosterní
soustavy a pojivové tkáně
Svalová slabost, myalgie, myopatie, svalová atrofie, osteoporóza,
osteonekróza, patologická zlomenina, neuropatická artropatie,
artralgie, zpomalení růstu
Poruchy reprodukčního
systému a prsu
Nepravidelná menstruace
Celkové poruchy a reakce v
místě aplikace
Zhoršené hojení ran, periferní edém, únava, malátnost, reakce
v místě vpichu
Vyšetření Zvýšení nitroočního tlaku, snížení tolerance sacharidů, snížení
draslíku v krvi, zvýšení močoviny v krvi, potlačení reakcí na
kožní testy*
Poranění, otravy a
procedurální komplikace
Kompresivní fraktura páteře, ruptura šlachy
* Nejedná se o upřednostňovaný termín podle databáze MedDRA
† Hepatitida byla hlášena při intravenózním podání (viz bod 4.4).
# Peritonitida může být primárně projevenou známkou či příznakem gastrointestinální poruchy jako je perforace, obstrukce
či zánět slinivky břišní (viz bod 4.4).


Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 100 41 Praha Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek


4.9 Předávkování

Neexistuje klinický syndrom akutního předávkování kortikosteroidy. Zprávy o akutní toxicitě a/nebo
úmrtí po předávkování kortikoidy jsou vzácné. V případě předávkování neexistuje specifické antidotum,
léčba je podpůrná a symptomatická. Methylprednisolon je dialyzovatelný.


5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: glukokortikoidy, methylprednisolon
ATC kód: H02AB
Methylprednisolon je silný protizánětlivý steroid. Vykazuje vyšší protizánětlivou aktivitu než
prednisolon a menší tendenci zadržovat sodík a vodu.

Natrium-methylprednisolon-sukcinát má stejný metabolický a protizánětlivý účinek jako
methylprednisolon. Pokud je podáván parenterálně a v ekvimolárním množství, mají obě sloučeniny
stejnou biologickou aktivitu. Po intravenózním podání je relativní účinnost natrium-methylprednisolon-
sukcinátu a natrium-hydrokortison-sukcinátu vyjádřená snížením počtu eozinofilů nejméně čtyři ku


jedné. Podobný rozdíl v účinnosti je pozorován po perorálním podání obou přípravku.

Natrium-methylprednisolon-sukcinát byl hodnocen u akutního poranění míchy ve dvou
randomizovaných, dvojitě zaslepených, srovnávacích Národních studiích akutního poranění míchy
(NASCIS 2 a 3). Účinek vysoké dávky natrium-methylprednisolon-sukcinátu podávaného intravenózně
v počátační dávce 30 mg/kg ve formě bolusu po dobu 15 minut, po které o 45 minut později následovala
kontinuální infuze 5,4 mg/kg/hodinu po dobu 24 hodin, byl pro obnovu neurologických funkcí
významný, pokud byla dávka podána pacientům do 8 hodin od poranění (NASCIS 2). Obnova
motorických funkcí byla vyšší u pacientů, u nichž byla léčba zahájena mezi 3 až 8 hodinami od poranění
a kteří byli léčeni v uvedném režimu po dobu 48 hodin (NASCIS 3).


5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Farmakokinetický profil methylprednisolonu je lineární bez ohledu na způsob podání.

Absorpce:
Ve studii intramuskulárního podání 40 mg methylprednisolonu 14 zdravým dospělým dobrovolníkům
byla vrcholová plazmatická koncentrace 454 ng/ml dosažena za 1 hodinu. Po 12 hodinách poklesly
plazmatické koncentrace methylprednisolonu na 31,9 ng/ml. Po 18 hodinách nebyl již
methylprednisolon detekovatelný. Na základě hodnocení plochy pod křivkou, která indikuje celkové
množství absorbované látky, bylo zjištěno, že intramuskulární podání methylprednisolonu bylo
ekvivalentní stejnému množství podanému intravenózně.

Výsledky studie prokázaly, že ester natrium-methylprednisolon-sukcinát se po všech cestách podání
rychle a významně přeměňuje na účinný methylprednisolon. Absorpce volného methylprednisolonu po
intravenózním a intramuskulárním podání je ekvivalentní a signifikantně vyšší než po perorálním podání
tablet nebo roztoku. Vzhledem k tomu, že rozsah absorpce methylprednisolonu po intravenózním a
intramuskulárním podání byl ekvivalentní (přestože se větší množství hemisukcinát esteru objevilo
v cirkulaci po intravenózním podání), lze usuzovat, že ester se přeměňuje po intramuskulárním podání
v tkáních a následně se absorbuje ve formě volného methylprednisolonu.

Distribuce:

Methylprednisolon je významně distribuován do tkání, prochází hematoencefalickou bariérou a je
vylučován do mateřského mléka. Jeho zdánlivý distribuční objem je přibližně 1,4 l/kg. Vazba
methylprednisolonu na plazmatické proteiny u lidí je přibližně 77%.

Biotransformace:

Methylprednisolon se u člověka metabolizuje v játrech na neaktivní metabolity, hlavní jsou 20α-
hydroxymethylprednisolon a 20β-hydroxymethylprednisolon.
Metabolismus v játrech se děje zejména prostřednictvím CYP3A4. (Pro seznam lékových interakcí
založených na metabolismu zprostředkovaného CYP3A4, viz bod 4.5 Interakce s jinými léčivými
přípravky a jiné formy interakce.)

Methylprednisolon, stejně jako mnoho CYP3A4 substrátů, může být také podkladem pro ATP-kazetové
vázání (ABC) transportního proteinu P-glykoproteinu, který ovlivňuje tkáňovou distribuci a interakce s
ostatními léčivými přípravky.

Eliminace:

Průměrný poločas eliminace pro celkový methylprednisolon je v rozmezí 1,8 až 5,2 hodiny. Celková
clearance je přibližně 5 až 6 ml/min/kg.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti



Na základě konvenčních studií farmakologické bezpečnosti a toxicity po opakovaném podávání nebylo
zjištěno žádné neočekávané nebezpečí. Toxicita v studiích opakovaného podávání je očekávána při
pokračující expozici exogenním steroidům kůry nadledvin.

Karcinogeneze
Methylprednisolon nebyl formálně hodnocen v karcinogenních studiích s hlodavci. Byly získány
variabilní výsledky s jinými glukokortikoidy, jejichž karcinogenita se testovala na myších a potkanech.
Z publikovaných údajů však vyplývá, že několik příbuzných glukokortikoidů včetně budesonidu,
prednisolonu a triamcinolonacetonidu může zvyšovat incidenci hepatocelulárních adenomů a karcinomů
po perorálním podání samečkům potkanů v pitné vodě. K těmto tumorogenním účinkům docházelo u
dávek, které byly nižší než typické klinické dávky v mg/m2.


Mutageneze
Methylprednisolon nebyl formálně hodnocen z hlediska genotoxicity. Avšak methylprednisolon-
sulfonát, jehož struktura se podobá methylprednisolonu, nebyl mutagenní s anebo bez metabolické
aktivace v Salmonella typhimurium při 250 až 2 000 μg/plotnu, nebo v savčím buněčném genovém
mutačním testu využívajícím vaječníkové buňky čínského křečka při 2 000 až 10 000 μg/ml.
Methylprednisolon suleptanát neindukoval neplánovanou DNA syntézu v primárních hepatocytech
potkanů při 5 až 1 000 μg/ml. Navíc, z průzkumu zveřejněných údajů vyplývá, že prednisolonfarnezylát
(PNF), jenž má podobnou strukturu jako methylprednisolon, nebyl mutagenní s metabolickou aktivací
anebo bez ní v Salmonella typhimurium a Escherichia coli kmenech při 312 až 5 000 μg/plotnu. V linii
fibroblastických buněk křečka čínského způsobil PNF mírné zvýšení incidence strukturálních
chromozomálních aberací s metabolickou aktivací při nejvyšší testované koncentraci 1 500 μg/ml.


Reprodukční toxicita
Bylo prokázáno, že kortikosteroidy snižují fertilitu při podání potkanům. Avšak data z těchto studií
nejsou dostatečná.

Samcům potkanů se podával kortikosteron v dávkách 0, 10 a 25 mg/kg/den subkutánní injekcí jedenkrát
denně po dobu 6 týdnů, a pářili se s neošetřenými samicemi. Po 15 dnech se vysoká dávka snížila na
20 mg/kg/den. Bylo pozorováno snížení počtu kopulačních spojení, což mohl být sekundární následek
snížení hmotnosti vedlejších orgánů. Snížil se počet implantací a živých plodů.
U řady druhů byl prokázán teratogenní účinek kortikosteroidů, pokud byly podávány v dávkách
odpovídajících lidské dávce. V reprodukčních studiích na zvířatech bylo prokázáno, že glukokortikoidy,
například methylprednisolon, zvýšily incidenci malformací (rozštěp patra, kosterní malformace),
embryo-fetální letality (např. zvýšení resorpcí) a intrauterinní růstové retardace.


6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam všech pomocných látek

Monohydrát dihydrogenfosforečnanu sodného, hydrogenfosforečnan sodný, sacharóza.
Rozpouštědlo: voda pro injekci.

6.2 Inkompatibility

Kompatibilita a stabilita intravenózních roztoků natrium-methylprednisolon-sukcinátu v intravenózních
směsích s jinými léky závisí na pH směsi, koncentraci, času, teplotě a schopnosti methylprednisolonu
se rozpouštět. Aby se předešlo problémům s kompatibilitou a stabilitou, doporučuje se vždy, kdy je to
možné, podat roztok natrium-methylprednisolon-sukcinátu odděleně od jiných léčiv, buďto v
samostatné i.v. injekci, pomocí komůrky k i.v aplikaci léčiv nebo prostřednictvím dvojcestné kanyly
ve tvaru Y pro i.v. infuzi, jež zajistí oddělené podání léku (pro další informace viz bod 4.5).



Aby se předešlo problémům s kompatibilitou a stabilitou, doporučuje se, aby se natrium-
methylprednisolon-sukcinát podával odděleně od ostatních látek, které jsou podávány prostřednictvím
intravenózního podání. Léky, které jsou v roztoku fyzikálně nekompatibilní s natrium-
methylprednisolon-sukcinátem zahrnují, ale nejsou omezeny pouze na: alopurinol sodný, doxapram-
hydrochlorid, tigecyklin, diltiazem-hydrochlorid, glukonát vápenatý, vekuronium-bromid, rokuronium-
bromid, cisatrakurium-besylát, glykopyrolát, propofol.

6.3. Doba použitelnosti

roky

Po rekonstituci rozpouštědlem:
Chemická a fyzikální stabilita rekonstituovaného roztoku byla prokázána na dobu 48 hodin při teplotě
- 8 °C. Roztok má být spotřebován okamžitě, je-li uchováván při teplotě do 25 °C.

Po rekonstituci rozpouštědlem a dalším naředění jinými infuzními roztoky:
Chemická a fyzikální stabilita rekonstituovaného a dále naředěného roztoku byla prokázána na dobu hodin při 2 - 8 °C. Roztok má být spotřebován do 3 hodin, je-li uchováván při teplotě 20 - 25 °C.

Z mikrobiologického hlediska, pokud způsob otevření/rekonstituce/naředění nevyloučí riziko
mikrobiologické kontaminace, přípravek má být použit okamžitě.
Pokud roztok není použit okamžitě, doba a podmínky uchovávání přípravku po otevření před použitím
jsou v odpovědnosti uživatele.

6.4. Zvláštní opatření pro uchovávání

Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání.

6.5. Druh obalu a obsah balení

Balení obsahuje prášek a rozpouštědlo pro injekční roztok:
Kompaktní dvoukomorová skleněná lahvička Act-O-Vial se dvěma pryžovými zátkami (vnitřní
odděluje rozpouštědlo od prášku, vnější zátka je opatřena hliníkovým uzávěrem a plastovým krytem),
krabička.
Velikost balení: jedna lahvička Act-O-Vial

6.6. Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním

U parenterálně podávaných přípravků je nutno před aplikací, pokud to forma roztoku a způsob balení
umožní, zkontrolovat zbarvení roztoku a zjistit, zda neobsahuje částice.

Act-O-Vial dvoukomorová lahvička
1. Stlačte plastový aktivátor směrem dolů a vytlačte rozpouštědlo do dolního oddílu lahvičky.
2. Jemně protřepejte, aby se roztok dobře promíchal.
3. Sejměte plastový kryt chránící střed zátky.
4. Sterilizujte povrch zátky vhodným desinfekčním prostředkem.
5. Zavéďte jehlu kolmo středem zátky tak hluboko, aby byl viditelný její hrot. Lahvičku obraťte a
natáhněte dávku.

Příprava roztoku pro i.v. infuzi
K přípravě roztoku pro i.v. infuzi je nutno nejdříve rozpustit Solu-Medrol podle pokynů. Léčbu lze
zahájit podáváním přípravku Solu-Medrol i.v. po dobu alespoň 5 minut (dávky do 250 mg včetně) až po
nejméně 30 minut (dávky vyšší než 250 mg). Následné dávky se nabírají a aplikují podobným
způsobem. Podle potřeby lze medikaci podávat i ve formě zředěných roztoků smícháním rozpuštěného
přípravku s 5% glukózou ve vodě, normálním fyziologickým roztokem, 5% glukózou v 0,45% nebo
0,9% chloridu sodném.



Podmínky uchovávání tohoto léčivého přípravku po jeho rekonstituci a naředění jsou uvedeny v bodě
6.3.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Pfizer, spol. s r.o., Stroupežnického 17, 150 00 Praha 5, Česká republika


8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)

56/045/75-A/C


9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE / PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 28.12.Datum posledního prodloužení registrace: 16.10.

10. DATUM REVIZE TEXTU

30. 9.