Naloxone wzf polfa forma

sp.zn. sukls
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU


1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

NALOXONE WZF POLFA 400 mikrogramů/ml injekční roztok


2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jeden ml injekčního roztoku obsahuje naloxoni hydrochloridum 400 μg ) ve formě naloxoni
hydrochloridum dihydricum.
Jedna ampulka obsahuje naloxoni hydrochloridum 400 μg.

Pomocná látka se známým účinkem: sodík.
Jeden ml injekčního roztoku obsahuje 3,36 mg sodíku.

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.


3. LÉKOVA FORMA

Injekční roztok

Čirá, bezbarvá kapalina bez mechanických nečistot


4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Intoxikace opioidy.
Probuzení z anestezie vyvolané opioidy (po provedení celkové anestezie použitím opioidních
analgetik).
Zrušení útlumu dýchacího centra novorozenců vyvolaného podáním opioidních analgetik rodičce při
porodu.
Diferenciální diagnostika při podezření na otravu opioidy.

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování

Dávka naloxonu i cesta podání závisí na stavu pacienta a na druhu a množství podaného opioidu.

Intoxikace opioidy

Dospělí
Obvykle se intravenózně aplikuje počáteční dávka 400 až 2 000 μg. Podle potřeby je možno
intravenózní dávku opakovat každé 2–3 minuty až do návratu vědomí a vyrovnaného pravidelného
dýchání. Pokud po podání 10 mg nedojde k alespoň dočasnému zlepšení dýchání a návratu vědomí,
příčinou těchto příznaků pravděpodobně není předávkování opioidy.
Přípravek je možno podávat také intramuskulárně a subkutánně. V život ohrožujících stavech se
přípravek podává intravenózně.

Děti
Obvykle se intravenózně podává úvodní jednorázová dávka 10 μg/kg tělesné hmotnosti.
Pokud je třeba, je možné podat dalších 100 μg/kg tělesné hmotnosti.
Není-li možné podat naloxon intravenózně, je možné jej aplikovat intramuskulámě nebo subkutánně v
rozdělených dávkách.

Probuzení z anestezie vyvolané opioidv (po provedení celkové anestezie použitím opioidních
analgetik)

Dospělí
Obvykle se podává 100–200 μg intravenózně, tj. 1,5–3 μg na 1 kg tělesné hmotnosti.
V některých případech, zvláště pokud byl použit opioid s déletrvajícím účinkem, může být nutné
intramuskulární podání opakované dávky naloxonu během 1–2 hodin.
Lék je možno podat také v intravenózní infuzi.

Děti
Podává se intravenózně v dávce 10 μg/kg tělesné hmotnosti. Pokud je třeba, je možné podat dalších
100 μg/kg tělesné hmotnosti.
Není-li možno podat naloxon intravenózně, je možné jej aplikovat intramuskulámě nebo subkutánně v
rozdělených dávkách.
Lék je možno podat také v intravenózní infuzi.

Zrušení útlumu dýchacího centra novorozenců vyvolaného podáním opioidních analgetik rodičce při
porodu

Novorozenci
V případě apnoe je třeba před podáním naloxonu prověřit průchodnost dýchacích cest.
Intravenózně, intramuskulámě nebo subkutánně podat dávku 10 μg/kg tělesné hmotnosti.
Podle potřeby je možno dávku opakovat po 2–3 minutách.
Naloxon je také možné podat intramuskulámě v jednorázové dávce 200 μg (což je zhruba 60 μg/kg
tělesné hmotnosti).

Diferenciální diagnostika při podezření na otravu opioidv

Intravenózní podání dávky 0,5 μg/kg tělesné hmotnosti umožní zjistit, zda zástava nebo útlum dechu,
obtíže s močením nebo retence moči nejsou způsobeny opioidy. Poté je možné dávku naloxonu
postupně zvyšovat, Čímž se zabrání podání příliš vysokých dávek.
Vysoké dávky zruší kompletně účinek opioidu včetně jeho analgetického působení a mohou také
vyvolat podráždění sympatiku a kardiovaskulárního systému.

Zvláštní populace

Pacienti s poruchou funkce ledvin
Injekční roztok přípravku Naloxone WZF Polfa má být pacientům s poruchou funkce ledvin podáván
s opatrností (viz bod 4.4).

Pacienti s poruchou funkce jater
Injekční roztok přípravku Naloxone WZF Polfa má být pacientům s poruchou funkce jater podáván
s opatrností (viz bod 4.4).

Starší pacienti (> 65 let)
Injekční roztok přípravku Naloxone WZF Polfa má být starším pacientům podáván s opatrností,
protože u této skupiny se častěji vyskytují kardiovaskulární, ledvinová a jaterní onemocnění (viz bod
4.4).

Způsob podání

Intravenózní, intramuskulární nebo subkutánní podání.
Návod k naředění přípravku v případě jeho intravenózní aplikace je uveden v bodě 6.6.

4.3 Kontraindikace

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Naloxon se musí podávat s opatrností pacientům, kteří dostali velké dávky opioidů nebo osobám
fyzicky závislým na opioidech. Příliš náhlé zrušení účinků opioidu může u takových pacientů způsobit
akutní abstinenční syndrom. Byly popsány hypertenze, srdeční arytmie, plicní edém a srdeční zástava.
To se týká také novorozenců takových pacientů.

Známky a příznaky z vysazení opioidu u fyzicky závislých osob zahrnují nejenom pouze následující:
nauzeu, zvracení, průjem, slabost, tachykardii, zvýšený krevní tlak, horečku, výtok sekretu z nosu,
kýchání, piloerekci, pocení, zívání, nervozitu, úzkost, neklid, podrážděnost, chvění, třes, křečovité
bolesti břicha, bolest v různých částech těla. U novorozenců může vysazení opioidů také zahrnovat:
křeče, nadměrný pláč, zesílení reflexů.

Bylo hlášeno, že naloxon-hydrochlorid indukuje hypotenzi, hypertenzi, komorovou tachykardii,
fibrilaci a plicní edém. Tyto nežádoucí účinky byly pozorovány pooperačně nejčastěji u pacientů s
kardiovaskulárním onemocněním nebo u pacientů, kteří užívali léky s podobnými kardiovaskulárními
nežádoucími účinky. Ačkoli nebyly pozorovány žádné přímé příčinné souvislosti, je nutná opatrnost
při podávání naloxonu injekčního roztoku pacientům s onemocněním srdce nebo pacientům užívajícím
relativně kardiotoxické léky způsobujícími komorovou tachykardii, fibrilaci a srdeční zástavu (např.
kokain, metamfetamin, cyklická antidepresiva, blokátory kalciových kanálů, betablokátory, digoxin).
Viz bod 4.8.

Pacienti, kteří reagují uspokojivě na naloxon-hydrochlorid, musí být pečlivě monitorování. Doba
působení naloxonu může být kratší než doba účinku opioidů, proto existuje riziko návratu dechového
útlumu. Může být nutné podání dalších dávek přípravku.

Naloxon je neúčinný při léčbě dechového útlumu vyvolaného neopioidními přípravky. Zrušení
dechového útlumu vyvolaného podáním buprenorfinu může být neúplné. Pokud je odpověď na podání
přípravku nedostatečná, je nutno použít mechanickou ventilaci.

Po použití opioidů během operace by nemělo být používáno zvýšené dávkování naloxon-
hydrochloridu, protože může způsobit rozrušení, zvýšení krevního tlaku a klinicky významné zrušení
analgézie. Zrušení účinku opioidů, kterého je dosaženo příliš rychle, může indukovat nevolnost,
zvracení, pocení nebo tachykardii.

Během použití naloxonu by měla být dále zajištěno udržení volných dýchacích cest, možnost léčby
kyslíkem a resuscitace a rovněž přístup ke kardiovaskulárnímu a respiračnímu resuscitačnímu
vybavení. Umělá ventilace, srdeční masáž a vasopresorické látky by měly být použity, pokud je to
nezbytné při léčbě akutní intoxikace.

Pacienti s poruchou funkce ledvin
Bezpečnost a účinnost naloxonu injekčního roztoku u pacientů s renální insuficiencí/renálním
selháním nebyla v klinických studiích stanovena. Je nutná opatrnost a musí být prováděno
monitorováni při podávání naloxonu injekčního roztoku u této populace pacientů.

Pacienti s poruchou funkce jater
Bezpečnost a účinnost naloxonu injekčního roztoku u pacientů s onemocněním jater nebyla stanovena
v dobře kontrolovaných klinických studiích. V jedné malé studii u pacientů s jaterní cirhózou byly
plazmatické koncentrace naloxonu přibližně šestkrát vyšší než u pacientů bez onemocnění jater.
Podávání naloxonu injekčního roztoku mělo u těchto pacientů s cirhózou diuretický účinek. Opatrnost
je nutná při podávání naloxonu injekčního roztoku pacientům s onemocněním jater.

Tento léčivý přípravek obsahuje 3,36 mg sodíku v 1ml ampulce, což odpovídá 0,17 % doporučeného
maximálního denního příjmu sodíku potravou podle WHO pro dospělého, který činí 2 g sodíku.
Tento léčivý přípravek obsahuje 84 mg sodíku v maximální denní dávce 10 mg
naloxon-hydrochloridu (25 ml), což odpovídá 4,2 % doporučeného maximálního denního příjmu
sodíku potravou podle WHO pro dospělého, který činí 2 g sodíku.
Tento léčivý přípravek musí být před podáním naředěn (viz bod 6.6). Při výpočtu celkového obsahu
sodíku v připraveném ředění je třeba vzít v úvahu jakýkoli sodík přítomný v rozpouštědle. Podrobné
informace o obsahu sodíku v rozpouštědle naleznete v informacích o přípravku poskytnutých
výrobcem.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Účinek naloxon-hydrochloridu je dán interakcí s opioidy a agonisty opioidů. Je-li podáván jedincům
závislým na opioidech, může u některých z nich podávání naloxon-hydrochloridu vyvolat výrazné
abstinenční příznaky. Byly popsány hypertenze, srdeční arytmie, plicní edém a srdeční zástava.
Naloxon je třeba s opatrností podávat pacientům, u nichž je jistota nebo podezření, že jsou fyzicky
závislí na opioidech, jakož i novorozencům, jejichž matky mají závislost na opioidech v anamnéze.

Při standardní dávce naloxon-hydrochloridu nedochází k žádným interakcím s barbituráty a
trankvilizéry.

Data o interakci s alkoholem nejsou shodná. U pacientů s intoxikací více látkami v důsledku užití
opioidů a sedativ nebo alkoholu je v závislosti na příčině intoxikace možné pozorovat méně rychlý
výsledek po podání naloxon-hydrochloridu.

Při podávání naloxon-hydrochloridu pacientům, kteří dostali buprenorfin jako analgetikum může být
obnovena kompletní analgézie. Předpokládá se, že tento účinek je důsledkem křivky buprenorfinu ve
tvaru oblouku se snižující se analgezií v případě vyšších dávek. Zrušení respirační deprese způsobené
buprenorfinem je však omezené.

Při podání naloxon-hydrochloridu v případech kómatu v důsledku předávkování klonidinem byla
hlášena závažná hypertenze.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství
Klinické údaje o účinku na těhotenství pro naloxon-hydrochlorid jsou omezené. Studie na zvířatech
prokázaly reprodukční toxicitu (viz bod 5.3). Možné riziko pro člověka není známo. Přípravek je
možno použít u těhotných žen výhradně v případě nezbytné nutnosti.
Naloxon-hydrochlorid může způsobit abstinenční příznaky u novorozenců (viz bod 4.4), protože
závislost matky může být provázena závislostí plodu. V takovém případě je nutné monitorování
novorozence z hlediska dechové frekvence a příznaků vysazení opioidů.

Kojení
Není známo, zda naloxon proniká do mateřského mléka a nebylo stanoveno, zda naloxon-hydrochlorid
působí na kojené novorozence. Proto by kojení nemělo být prováděno po dobu 24 hodin po léčbě.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Pacienti, kteří dostali naloxon-hydrochloroid pro zrušení účinku opioidů, by měli být upozorněni, aby
neřídili vozidla, neobsluhovali stroje nebo se neúčastnili aktivit, které vyžadují tělesnou nebo duševní
námahu po dobu minimálně 24 hodin, protože se účinky opioidů mohou vrátit.

4.8 Nežádoucí účinky

Používá se následující terminologie pro frekvenci: velmi časté: ≥ 1/10; časté: ≥ 1/100, < 1/10; méně časté:
≥ 1/1 000, < 1/100; vzácné: ≥ 1/10 000, < 1/1 000; velmi vzácné: < 1/10 000; není známo (z dostupných
údajů nelze určit).

Poruchy imunitního systému
Velmi vzácné: alergické reakce (kopřivka, rinitida, dušnost, Quinckeho edém), anafylaktický šok.

Psychiatrické poruchy
Není známo: nervozita, úzkost, podrážděnost, agitovanost.
Nervozita, neklid, podrážděnost a agitovanost se vyskytovaly u osob fyzicky závislých na opioidech
po náhlém zrušení účinku opioidů a byly součástí akutního abstinenčního syndromu.

Poruchy nervového systému
Časté: závratě, bolest hlavy.
Méně časté: třes, pocení.
Vzácné: křeče, napětí.
Křeče se vyskytovaly vzácně po podání naloxon-hydrochloridu; příčinná souvislost s lékem však
nebyla stanovena. Vyšší než doporučené dávkování po operaci může vést k napětí.
Není známo: parestézie, piloerekce, encefalopatie.
Encefalopatie byla někdy zaznamenána v pooperačním období a v případě náhlého zrušení útlumu
indukovaného opioidy jako následek těžkých poruch kardiovaskulárního a dýchacího systému.

Srdeční poruchy
Časté: tachykardie.
Méně časté: arytmie, bradykardie.
Velmi vzácné: fibrilace, srdeční zástava.

Cévní poruchy
Časté: hypotenze, hypertenze.
Hypotenze, hypertenze a srdeční arytmie (včetně komorové tachykardie a fibrilace) se také
vyskytovaly během pooperačního použití naloxon-hydrochloridu. Nežádoucí kardiovaskulární účinky
se vyskytovaly nejčastěji po operaci u pacientů se stávajícím kardiovaskulárním onemocněním nebo u
pacientů, kteří dostávali jiné léky, které vedou k podobným nežádoucím kardiovaskulárním účinkům.

Respirační, hrudní a mediastinální poruchy
Velmi vzácné: edém plic.
Edém plic se také vyskytl u pacientů při pooperačním použití naloxon-hydrochloridu.
Není známo: sekrece z nosu, kýchání, dušnost.
Sekrece z nosu a kýchání se vyskytly u osob, které byly fyzicky závislé na opioidech po náhlém
zrušení účinku opioidů a byly součástí akutního abstinenčního syndromu.

Gastrointestinální poruchy
Velmi časté: nauzea.
Časté: zvracení.
Méně časté: průjem, sucho v ústech.
Průjem se vyskytl u osob fyzicky závislých na opioidech po náhlém zrušení účinku opioidů a byl
součástí akutního abstinenčního syndromu.
Nauzea a zvracení byly zaznamenány u pacientů po operaci, kteří dostávali vyšší než doporučené
dávky. Příčinná souvislost však nebyla stanovena a příznaky mohou být známkami příliš rychlého
antagonismu účinku opioidu.

Poruchy kůže a podkožní tkáně
Velmi vzácné: erythema multiforme.
Jeden případ erythema multiforme odezněl rychle po ukončení podávání naloxon-hydrochloridu.

Celkové poruchy a reakce v místě aplikace
Časté: pooperační bolest.
Vyšší než doporučené dávky použité po operaci mohou vést ke znovuobjevení bolesti.
Méně časté: hyperventilace, podráždění stěny cév (po intravenózním podání); lokální podráždění a
zánět (po intramuskulárním podání).
Rychlé zrušení účinku opioidů může indukovat hyperventilaci.
Není známo: bolesti v různých částech těla, křečovité bolesti břicha, horečka, zívání, slabost,
nadměrný pláč a zesílení reflexů.
Křeče, nadměrný pláč a zesílení reflexů bylo zaznamenáno u novorozenců po vysazení opioidů.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 100 41 Praha
Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

4.9 Předávkování

Nebyly hlášeny žádné případy předávkování po použití naloxonu.
Vzhledem k indikaci a širokému terapeutickému rozpětí se předávkování neočekává. Jednotlivá
intravenózní dávka 10 mg naloxon-hydrochloridu byla tolerována bez jakýchkoli nežádoucích účinků
nebo změn laboratorních hodnot. Vyšší než terapeutické dávky při pooperačním použití mohou vést k
znovuobjevení bolesti a napětí.
Po podání nadbytečně velké dávky byly pozorovány projevy nauzey, zvracení, zimnice a
hyperventilace. Tyto případné projevy je třeba léčit symptomaticky (v podmínkách intenzívní péče).


5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: antidota, ATC kód: V03AB
Naloxon-hydrochlorid, polosyntetický morfinový derivát (N-allyl-nor-oxymorfon), je specifický
opioidní antagonista, který působí kompetitivně na opioidních receptorech. To odhaluje velmi
vysokou afinitu k opioidním receptorům, a proto vytěsňuje jak opioidní agonisty, tak částečné
antagonisty, jako je například pentazocin ale i nalorfin. Naloxon-hydrochlorid nepůsobí proti
centrálnímu útlumu způsobenému hypnotiky nebo jinými neopioidními látkami a nemá „agonistické“
nebo morfinu podobné vlastnosti charakteristické pro jiné antagonisty opioidů. Dokonce i vysoké
dávky léku (10krát vyšší než je obvyklá terapeutická dávka) vyvolávají nevýznamnou analgezii, pouze
mírnou ospalost a žádný respirační útlum, psychomimetické účinky, změny v krevním oběhu nebo
miózu. Při chybění opioidních nebo agonistických účinků jiných opioidních antagonistů nevykazuje v
podstatě žádnou farmakologickou aktivitu. Vzhledem k tomu, že naloxon-hydrochlorid nezhoršuje na
rozdíl od nalorfinu respirační útlum způsobený jinými látkami, může být proto také používán pro
diferenciální diagnostiku.

Nebylo prokázáno, že naloxon-hydrochlorid vede k toleranci nebo způsobuje fyzickou nebo mentální
závislost.

V případě závislosti na opioidech zvýší podání naloxon-hydrochloridu příznaky fyzické závislosti. Při
nitrožilním podání bude farmakologický účinek naloxon-hydrochloridu obvykle zřejmý během dvou
minut. Doba trvání antagonistického účinku závisí na dávce, ale obecně se pohybuje v rozmezí 1–hodiny. Potřeba opakovaných dávek závisí na množství, typu a cestě podávání opioidu, který má být
antagonizován.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce
Naloxon-hydrochlorid se rychle absorbuje z gastrointestinálního traktu, ale podléhá značnému
metabolismu prvního průchodu a po perorálním podání je rychle inaktivován. I když je lék účinný
orálně, jsou pro kompletní antagonismus účinku opioidů nutné dávky mnohem větší, než které jsou
vyžadovány pro parenterální podání. Proto je naloxon podáván parenterálně.

Distribuce
Po parenterálním podání se naloxon rychle distribuuje v tělesných tkáních a tekutinách, zvláště
v mozku, protože je vysoce lipofilní. U dospělých lidí byl hlášen distribuční objem v rovnovážném
stavu asi 2 l/kg. Vazba na proteiny se pohybuje v rozmezí od 32 do 45 %. Naloxon-hydrochlorid
prochází rychle placentou; není však známo, zda naloxon-hydrochlorid přechází do mateřského mléka.

Biotransformace
Naloxon-hydrochlorid je rychle metabolizován v játrech, především konjugací s kyselinou
glukuronovou, a následně je vylučován močí.

Eliminace
Po parenterálním podání má naloxon-hydrochlorid krátký biologický poločas přibližně 1–1,5 hodiny.
Plazmatický biologický poločas u novorozenců je přibližně 3 hodiny. Celková clearance je
22 ml/min/kg.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Předklinické údaje na základě konvenčních studií akutní toxicity a toxicity po opakovaných dávkách
neodhalily zvláštní riziko pro člověka.

Naloxon-hydrochlorid byl slabě pozitivní v Amesově testu mutagenity a v in vitro testech aberace
humánních lymfocytárních chromosomů a byl negativní v in vitro testu mutagenicity u V79 buněk
HGPRT čínského křečka a v in vivo testu chromosomální aberace buněk kostní dřeně u potkanů.

Studie hodnotící karcinogenní potenciál naloxon-hydrochloridu nebyly dosud provedeny.

Studie vlivu na fertilitu provedené u myší a potkanů, kterým se podávala dávka 50krát vyšší než dávka
obvykle užívaná u lidí (10 mg denně) neprokázaly poruchy fertility, přímé nebo nepřímé škodlivé
účinky na vývoj embrya, plodu, průběh březosti a vývoj v období perinatálním a postnatálním.

Změny rychlosti postnatálního neurobehaviorálního vývoje a abnormální mozkové nálezy závislé na
dávce byly hlášeny u potkanů po expozici v děloze. Kromě toho, bylo popsáno zvýšení neonatální
mortality a snížení tělesné hmotnosti po expozici během pozdní březosti u potkanů.


6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

Chlorid sodný
Kyselina chlorovodíková 10% (na úpravu pH)
Voda pro injekci

6.2 Inkompatibility

Přípravek Naloxone WZF Polfa se nesmí podávat v infuzi současně s jinými léky.

Tento léčivý přípravek nesmí být mísen s jinými léčivými přípravky s výjimkou těch, které jsou
uvedeny v bodě 6.6.

6.3 Doba použitelnosti

roky

Po otevření přípravek okamžitě spotřebujte.
Po rekonstituci naředěný přípravek okamžitě spotřebujte.

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Uchovávejte při teplotě do 25 °C. Chraňte před mrazem. Uchovávejte ampulky v krabičce, aby byl
přípravek chráněn před světlem.
Podmínky pro uchovávání naředěného přípravku jsou uvedeny v bodě 6.3.

6.5 Druh obalu a obsah balení

Ampulky z bezbarvého skla, krabička

10 ampulek o obsahu 1 ml

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním

Přípravek se podává intravenózně, intramuskulámě nebo subkutánně, nebo v intravenózní infuzi po
předchozím naředění.

Pouze pro jednorázové podání. Část obsahu nepoužitá okamžitě po otevření musí být zlikvidována.

V případě intravenózní infuze se roztok naředí v 0,9% roztoku NaCl nebo 5% roztoku glukózy
následujícím způsobem: 2 000 μg (5 ml roztoku o koncentraci naloxonu 400 μg/ml) v 500 ml
rozpouštědla. Takto získaný roztok obsahuje 4 μg naloxonu v 1 ml.
Roztok se musí připravit těsně před podáním. Nespotřebovaný roztok pro infuzi musí být zlikvidován.

Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními
požadavky.


7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Warszawskie Zakłady Farmaceutyczne Polfa S.A.
ul. Karolkowa 01-207 Warszawa
Polsko


8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO

19/228/90-C


9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 1.10. 1990
Datum posledního prodloužení registrace: 28.11.

10. DATUM REVIZE TEXTU

27. 2.