Známky a příznaky: V případě předávkování samotným zolpidemem nebo zolpidemem spolu s dalšími látkami tlumícími centrální nervový systém (včetně alkoholu) byly hlášeny poruchy vědomí až kóma a závažnější projevy, někdy i fatální. Pacienti se plně zotavili z předávkování více než 400 mg zolpidemu, což odpovídá 40krát vyšší dávce, než je doporučovaná dávka.
Léčba: Používají se obecná symptomatická a podpůrná opatření. Je-li to vhodné, má být proveden výplach žaludku. V případě potřeby mají být podávány intravenózní tekutiny. Není-li již vhodný výplach žaludku, podává se ke snížení vstřebávání aktivní uhlí. Je třeba zvážit monitorování respiračních a kardiovaskulárních funkcí na jednotce intenzivní péče. Léky se sedativním účinkem se podávat nemají dokonce ani při excitovaném stavu pacienta. Při vážných příznacích lze zvážit podání flumazenilu. Flumazenil vykazuje eliminační poločas přibližně 40 až 80 minut. Kvůli tomuto krátkému trvání musí být pacienti pečlivě sledováni; mohou být nutné další dávky flumazenilu. Podávání flumazenilu však může přispět ke vzniku neurologických projevů (spasmy).
Zolpidem není dialyzovatelný. Význam dialýzy při léčbě předávkování nebyl stanoven. Dialýza u pacientů se selháním ledvin, kteří dostávali terapeutické dávky zolpidemu, neprokázala žádné snížení hladin zolpidemu.
Při léčbě předávkování jakýmkoli lékem je třeba vzít v úvahu, že otravu může způsobit několik současně užívaných léků.
Volně dostupný nekomerční projekt za účelem laického srovnání léčiv na úrovni interakcí, vedlejších účinků, stejně jako cen léčiv a jejich a alternativ