Retrospektivní studie spotřeby zolpidemu u psů (přijaté dávky se pohybovaly v rozmezí 0,24 až mg/kg) prokázala jako primární účinek zolpidemu útlum CNS. U některých psů došlo také k paradoxní excitační reakci. Chronické podávání zolpidemu hlodavcům nevyvolalo toleranci k jeho sedativnímu účinku ani abstinenční příznaky po ukončení léčby a nevyžadovalo podávání flumazenilu. Subchronické podávání zolpidemu u myší však způsobilo nedostatky v lokomoci a abstinenční příznaky podobné úzkosti. Navíc dlouhodobé podávání zolpidemu, zvyšující dávku (až 32,0 mg/kg jednou denně) paviánům, způsobilo fyzickou závislost a středně těžký abstinenční syndrom. In vitro a in vivo testy (na zvířatech) neprokázaly žádnou mutagenní/genotoxickou aktivitu zolpidemu. Studie in vivo na myších neprokázaly kancerogenní potenciál zolpidemu. Perorální studie zolpidemu u březích potkanů a králíků prokázaly nežádoucí účinky na vývoj potomků pouze v dávkách vyšších, než je maximální doporučená dávka pro člověka (10 mg/den). U zvířat byly tyto dávky také toxické pro matku. V těchto studiích nebyl pozorován žádný teratogenní účinek. Ve studii reprodukce potkanů vedly vysoké dávky zolpidemu (100 mg báze/kg) k nepravidelným cyklům říje a prodloužení předkoitálních intervalů, ale po denních perorálních dávkách 4 až mg báze/kg nebo 5 až 130násobku doporučené dávky u člověka v mg/m2. Nebyly pozorovány žádné účinky na jiné parametry fertility.
Volně dostupný nekomerční projekt za účelem laického srovnání léčiv na úrovni interakcí, vedlejších účinků, stejně jako cen léčiv a jejich a alternativ