Dualkopt Poločas rozpadu, Farmakokinetické vlastnosti

Dorzolamid-hydrochlorid
Na rozdíl od perorálních inhibitorů karboanhydrázy umožňuje lokální aplikace dorzolamid-
hydrochloridu, aby léčivá látka vyvíjela svůj účinek přímo v oku při podstatně nižších dávkách, a proto
s menší systémovou expozicí. V klinických studiích to vedlo ke snížení nitroočního tlaku bez poruch
acidobazické rovnováhy nebo změn v koncentracích elektrolytů, které jsou charakteristické pro
perorální inhibitory karboanhydrázy.

Při lokální aplikaci se dorzolamid dostává do systémového oběhu. K vyhodnocení potenciálu k
systémové inhibici karboanhydrázy po místní aplikaci byly měřeny koncentrace léčivé látky
a metabolitů v erytrocytech a v plazmě a inhibice karboanhydrázy v erytrocytech. Při dlouhodobé
aplikaci se dorzolamid hromadí v erytrocytech v důsledku selektivní vazby na KA-II při současném
zachování extrémně nízkých koncentrací volné léčivé látky v plazmě. Mateřská léčivá látka vytváří
jediný metabolit, N-desethyl, který inhibuje KA-II méně účinně než mateřská léčivá látka, ale inhibuje
i méně aktivní izoenzym (KA-I). Metabolit se také hromadí v erytrocytech, kde se primárně váže na
KA-I. Dorzolamid se váže se střední intenzitou na proteiny v plazmě (přibližně z 33 %). Dorzolamid se


primárně vylučuje v nezměněné podobě močí; metabolit se vylučuje močí rovněž. Po ukončení
dávkování se dorzolamid vymývá z erytrocytů nelineárním způsobem, výsledkem je rychlý počáteční
pokles koncentrace léčivé látky s následnou pomalejší fází vylučování s poločasem přibližně čtyř
měsíců.

Pokud byl dorzolamid podáván perorálně ve snaze napodobit maximální systémovou expozici po
dlouhodobé lokální aplikaci do oka, bylo ustáleného stavu dosaženo do 13 týdnů. V ustáleném stavu
nebyla v plazmě prakticky žádná volná léčivá látka ani metabolit; inhibice KA v erytrocytech byla nižší,
než se předpokládalo, že je nutná k farmakologickému účinku na funkci ledvin nebo dýchání. Podobné
farmakokinetické výsledky byly pozorovány po chronické lokální aplikaci dorzolamid-hydrochloridu.
Někteří starší pacienti s poruchou funkce ledvin (odhadnutá hodnota CrCl 30-60 ml/min) však
vykazovali vyšší koncentrace metabolitů v erytrocytech, tomuto nálezu ale nebylo možno přiřadit žádné
významné rozdíly v inhibici karboanhydrázy a žádné klinicky významné systémové nežádoucí účinky.

Timolol-maleinát
Ve studii plazmatických koncentrací léčivé látky u šesti jedinců byla systémová expozice timololu
stanovena po lokální aplikaci oftalmického roztoku timolol-maleinátu 0,5% dvakrát denně. Střední
hodnota maximální plazmatické koncentrace po ranní aplikaci byla 0,46 ng/ml a po odpolední aplikaci
činila 0,35 ng/ml.