Coryol Interakce

Farmakokinetické interakce

Účinky karvedilolu na farmakokinetiku jiných léků

Karvedilol je substrátem i inhibitorem P-glykoproteinu. Proto biologická dostupnost léků
transportovaných P-glykoproteinem může být při současném podávání karvedilolu zvýšena. Kromě
toho může být biologická dostupnost karvedilolu změněna induktory nebo inhibitory P-glykoproteinu.

Inhibitory i induktory CYP2D6 a CYP2C9 mohou měnit systémový a/nebo presystémový
metabolismus karvedilolu stereoselektivně, což vede ke zvýšení nebo snížení plazmatických
koncentrací R a S-karvedilolu. Některé příklady pozorované u pacientů nebo u zdravých jedinců jsou
uvedeny níže, ale výčet není úplný.

Digoxin: V některých studiích u zdravých subjektů a u pacientů se srdečním selháním byla prokázána
zvýšená expozice digoxinu až o 20 %. U mužů byly pozorovány výrazně větší účinky než už žen. Při
zahájení, úpravě nebo přerušení léčby karvedilolem se proto doporučuje monitorování hladin digoxinu
(viz bod 4.4). Karvedilol nemá žádný vliv na digoxin podávaný intravenózně.

Cimetidin: Zvyšuje AUC asi o 30 %, ale nezpůsobuje změny Cmax.
Péči je třeba věnovat při současném užití inhibitorů oxidáz se smíšenou funkcí, např. cimetidin,
protože se sérové koncentrace mohou zvýšit.
Vzhledem k relativně malému vlivu cimetidinu na hladiny karvedilolu je však pravděpodobnost
klinicky významné interakce minimální.

Cyklosporin: Dvě studie provedené u pacientů po transplantaci ledvin a srdce, kteří užívali
cyklosporin perorálně, ukázaly zvýšení plazmatické koncentrace cyklosporinu po zahájení užívání
karvedilolu. Zdá se, že karvedilol zvyšuje expozici perorálnímu cyklosporinu o přibližně 10 až 20 %.
Pro udržení terapeutických hladin cyklosporinu byla potřeba redukce dávky cyklosporinu přibližně
o 10-20 %. Mechanismus této interakce není znám, ale může se na ní podílet inhibice intestinálního
glykoproteinu P karvedilolem. Vzhledem k široké interindividuální variabilitě hladin cyklosporinu je
doporučeno přísně kontrolovat koncentrace cyklosporinu po zahájení terapie karvedilolem a vhodně
upravit dávky cyklosporinu. V případě intravenózního podávání cyklosporinu není interakce
očekávána.

Účinky jiných léků na farmakokinetiku karvedilolu

Rifampicin: Ve studii u 12 zdravých subjektů bylo pozorováno snížení expozice karvedilolu o
přibližně 60 % při společném podávání s rifampicinem a snížení účinku karvedilolu na systolický
krevní tlak. Mechanismus této interakce není znám, ale může být způsoben indukcí intestinálního
glykoproteinu P rifampicinem. U pacientů léčených současně karvedilolem a rifampicinem je proto
třeba pečlivě monitorovat aktivitu blokády beta-adrenergních receptorů.

Amiodaron: Studie in vitro na lidských jaterních mikrozomech prokázaly, že amiodaron
a desethylamiodaron inhibují oxidaci R- a S-karvedilolu. Minimální koncentrace R- a S-karvedilolu
byly výrazně zvýšené (2,2násobně) u pacientů se srdečním selháním, kteří dostávali karvedilol
a amiodaron současně, ve srovnání s pacienty užívajícími karvedilol v monoterapii. Účinky na S-
karvedilol byly připisovány desethylamiodaronu, metabolitu amiodaronu, což je silný inhibitor
CYP2C9. U pacientů léčených kombinací karvedilolu a amiodaronu se doporučuje monitorování
aktivity blokády beta-adrenergních receptorů.

Fluoxetin a paroxetin: V randomizované zkřížené studii s 10 pacienty se srdečním selháním vedlo
současné podání fluoxetinu, silného inhibitoru CYP2D6, ke stereoselektivní inhibici metabolismu
karvedilolu se 77% zvýšením průměrného AUC R(+) enantiomeru a nestatisticky významnému 35%
zvýšení AUC S(-) enantiomeru ve srovnání s placebovou skupinou. U nežádoucích účinků, krevního
tlaku a tepové frekvence však nebyl zaznamenán žádný rozdíl mezi léčenými skupinami. Účinek
jednotlivé dávky paroxetinu, silného inhibitoru CYP2D6, na farmakokinetiku karvedilolu byl
hodnocen u 12 zdravých subjektů po podání jedné perorální dávky. Navzdory významnému zvýšení
expozice R- a S-karvedilolu nebyly u těchto zdravých subjektů pozorovány žádné klinické účinky.

Farmakodynamické interakce

Inzulín a perorální antidiabetika: Látky s beta-blokujícími vlastnostmi mohou zvýšit účinek inzulínu
a perorálních antidiabetik na redukci cukru v krvi. Příznaky hypoglykemie mohou být maskovány
nebo utlumeny (zvláště tachykardie). U pacientů, kteří užívají inzulín nebo perorální antidiabetika se
proto doporučuje pravidelné monitorování glukosy v krvi.

Látky vychytávající katecholaminy: Pacienti, kteří užívají současně beta-blokátory a látky
vychytávající katecholaminy (např. reserpin a inhibitory monoaminooxidázy), mají být pečlivě
sledováni na příznaky hypotenze a/nebo závažné bradykardie.

Digoxin: Současné užívání beta-blokátorů a digoxinu může vést k aditivnímu prodloužení
atrioventrikulárního (AV) převodního času.

Non-dihydropyridinové blokátory kalciového kanálu nebo jiná antiarytmika: V kombinaci
s karvedilolem se může zvýšit riziko poruchy AV vedení (viz bod 4.4). Při současném podávání
karvedilolu s diltiazemem byly pozorovány izolované případy poruchy vedení vzruchu (vzácně
s hemodynamickou odezvou). Stejně jako u ostatních beta-blokátorů, pokud musí být karvedilol
podáván perorálně společně s non-dihydropyridinovými blokátory kalciových kanálů typu verapamilu
nebo diltiazemu, amiodaronem nebo jinými antiarytmiky, doporučuje se monitorování EKG
a krevního tlaku.
U pacientů, kteří užívali amiodaron byla krátce po zahájení léčby beta-blokátory hlášena bradykardie,
zástava srdce a ventrikulární fibrilace. Při současném intravenózním podání antiarytmik třídy Ia nebo
Ic je riziko srdečního selhání.

Klonidin: Současné podání klonidinu s látkami s beta-blokujícími vlastnostmi může potencovat účinky
na snížení krevního tlaku a srdečního rytmu. Když se ukončuje podávání současné léčby s látkami
s beta-blokujícími vlastnostmi a klonidinem, je třeba ukončit nejdříve podávání beta-blokátorů. Léčba
klonidinem může být ukončena o několik dnů později postupným snižováním dávky.

Antihypertenziva: Tak jako jiné látky s beta-blokující aktivitou, i karvedilol může potencovat účinek
jiných současně podávaných léků s antihypertenzním účinkem (např. antagonisté alfa1-receptorů) nebo
s hypotenzním účinkem, který je součástí jejich profilu nežádoucích účinků.

Anestetika: Pečlivou pozornost je třeba dbát během anestezie synergickému negativně inotropnímu
a hypertenznímu účinku karvedilolu a anestetik (viz bod 4.4).

Nesteroidní protizánětlivé léky, estrogeny a kortikosteroidy. Antihypertenzní účinek karvedilolu se
snižuje následkem retence vody a sodíku. Souběžné užívání nesteroidních protizánětlivých léků
(NSAID) a beta-adrenergních blokátorů může vést ke zvýšení krevního tlaku a poruše řízení krevního
tlaku.

Nitráty: Zvýšené hypotenzní účinky.

Ergotamin. Zvýšená vasokonstrikce.

Bronchodilatancia na bázi beta-agonistů: Nekardioselektivní beta-blokátory působí proti
bronchodilatačním účinkům bronchodilatancií na bázi beta-agonistů. Doporučuje se pečlivé sledování
pacientů.