Ceftriaxone kalceks Interakce

Roztoky pro ředění obsahující vápník, jako je např. Ringerův roztok nebo Hartmannův roztok, nesmí
být používány k rekonstituci obsahu injekčních lahviček s ceftriaxonem ani k dalšímu ředění
rekonstituovaného roztoku pro intravenózní podání, protože se může vytvořit precipitát. K precipitaci
vápenaté soli ceftriaxonu může dojít i po mísení ceftriaxonu s roztoky obsahujícími vápník ve stejné
lince pro intravenózní podání. Ceftriaxon nesmí být podáván současně s intravenózními roztoky
obsahujícími vápník, včetně kontinuálních infuzí obsahujících vápník, jako je například parenterální
výživa podávaná přes Y spojku. Nicméně u jiných pacientů než u novorozenců mohou být ceftriaxon

a roztoky obsahující vápník podávány postupně, jeden po druhém, pokud se infuzní linky mezi
infuzemi důkladně propláchnou kompatibilní tekutinou. Studie in vitro s použitím plazmy dospělých
a plazmy z pupečníkové krve novorozenců prokázaly, že u novorozenců je zvýšené riziko precipitace
vápenaté soli ceftriaxonu (viz body 4.2, 4.3, 4.4, 4.8 a 6.2).

Společné podávání s perorálními antikoagulancii může zvyšovat antagonistické účinky proti
vitamínu K a riziko krvácení. Doporučuje se časté sledování INR (International Normalised Ratio)
a následná úprava dávkování antagonistů vitaminu K podle těchto výsledků, oboje jak v průběhu léčby
ceftriaxonem, tak i po jejím ukončení (viz bod 4.8).

Existují rozporné důkazy o možném zvýšení renální toxicity aminoglykosidů při jejich použití spolu
s cefalosporiny. V takových případech je nutno v klinické praxi přesně dodržovat doporučené
sledování hladin aminoglykosidů (a funkce ledvin).

Ve studii in vitro byly v kombinaci chloramfenikolu a ceftriaxonu pozorovány antagonistické účinky.
Klinický význam těchto nálezů není znám.

Nejsou dostupné žádné zprávy o interakcích mezi ceftriaxonem a perorálně podávanými přípravky
obsahujícími vápník nebo interakci mezi intramuskulárně podávaným ceftriaxonem a přípravky
obsahujícími vápník (intravenózními nebo perorálními).

U pacientů léčených ceftriaxonem může ve vzácných případech dojít k falešné pozitivitě Coombsova
testu.

Ceftriaxon může stejně jako ostatní antibiotika vést k falešně pozitivním testům na galaktosemii.

Podobně mohou poskytovat falešně pozitivní výsledky neenzymatické metody stanovení glukózy
v moči. Z tohoto důvodu je třeba během léčby ceftriaxonem provádět stanovení hladiny glukózy
v moči enzymaticky.

Po souběžném podávání vysokých dávek ceftriaxonu a silných diuretik (např. furosemidu) nebylo
pozorováno žádné poškození funkce ledvin.

Souběžné podávání probenecidu nesnižuje vylučování ceftriaxonu.