Bupropion +pharma Interakce

Jelikož inhibitory monoaminooxidázy A a B rovněž posilují katecholaminergní dráhy jiným
mechanismem než bupropion, je vzhledem ke zvýšené možnosti výskytu nežádoucích účinků současné
podávání bupropionu a inhibitorů monoaminooxidázy kontraindikováno (viz bod 4.3). Od ukončení
aplikace ireverzibilních inhibitorů monoaminooxidázy do zahájení léčby bupropionem musí uplynout
nejméně 14 dnů. Při léčbě reverzibilními inhibitory monoaminooxidázy postačí 24 hodin.

Účinek bupropionu na jiné léčivé přípravky
Třebaže není metabolizován izoenzymem CYP2D6, bupropion a jeho hlavní metabolit
hydroxybupropion jsou inhibitory biotransformační cesty CYP2D6. Současné podávání bupropionu a
desipraminu zdravým dobrovolníkům se známým extenzivním metabolismem izoenzymu CYP2Dvedlo ke zvýšení (2 až 5násobnému) Cmax a AUC desipraminu. Inhibice CYP2D6 přetrvávala nejméně
dní od poslední dávky bupropionu.

Souběžná léčba s jinými přípravky s úzkým terapeutickým indexem, které jsou převážně
metabolizovány cestou CYP2D6, se má zahájit na spodní hranici jejich dávkovacího rozmezí. Tyto
přípravky zahrnují některá antidepresiva (např. desipramin, imipramin), antipsychotika (např.
risperidon, thioridazin), betablokátory (např. metoprolol), selektivní inhibitory zpětného vychytávání
serotoninu (SSRI) a antiarytmika typu 1C (např. propafenon, flekainid). Pokud se bupropion přidává do
léčebného režimu pacienta, který již tyto přípravky dostává, je třeba zvážit snížení dávkování původní
medikace. V tomto případě se má očekávaný léčebný přínos bupropionu pečlivě zvážit ve srovnání s
možnými riziky.

Po uvedení přípravku na trh byly hlášeny případy serotoninového syndromu, což je potenciálně život
ohrožující stav, pokud je bupropion podáván současně se serotonergními látkami, jako jsou selektivní
inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI) nebo inhibitory zpětného vychytávání serotoninu a
norepinefrinu (SNRI) (viz bod 4.4).


Přípravky, které vyžadují metabolickou aktivaci pomocí CYP2D6, aby byly účinné (např. tamoxifen),
mohou mít sníženou účinnost, pokud jsou podávány současně s inhibitory CYP2D6, jako je bupropion
(viz bod 4.4).

Ačkoliv citalopram (SSRI) není primárně metabolizován cestou CYP2D6, v jedné studii bupropion
zvýšil Cmax citalopramu o 30 % a AUC o 40 %.

Současné podávání digoxinu s bupropionem může snižovat hladiny digoxinu. AUC0-24 h dioxinu byla ve
studii se zdravými dobrovolníky snížená a renální clearance byla zvýšená, podle srovnání mezi studiemi.
Ošetřující lékaři si musí být vědomi toho, že hladiny digoxinu se při ukončení podávání bupropionu
mohou zvyšovat a u pacientů je nutno monitorovat možnou toxicitu digoxinu.


Účinek jiných léčivých přípravků na bupropion
Bupropion je biotransformován na svůj hlavní aktivní metabolit hydroxybupropion primárně
prostřednictvím izoenzymu cytochromu P450 CYP2B6 (viz bod 5.2). Souběžné podání přípravků, které
mohou ovlivnit metabolismus bupropionu prostřednictvím izoenzymu CYP2B6 (např. CYP2Bsubstráty: cyklofosfamid, ifosfamid a CYP2B6 inhibitory: orfenadrin, tiklopidin, klopidogrel), může
vést ke zvýšení plazmatických hladin bupropionu a snížení hladin aktivního metabolitu
hydroxybupropionu. Klinické důsledky této inhibice metabolismu bupropionu prostřednictvím enzymu
CYP2B6 a následné změny poměru bupropion-hydroxybupropionu nejsou v současné době známy.


Protože bupropion je ve velké míře metabolizován, jeho klinickou účinnost a bezpečnost mohou ovlivnit
přípravky, o nichž je známo, že indukují biotransformaci jiných léčiv (např. karbamazepin, fenytoin,
ritonavir, efavirenz), nebo ji naopak inhibují (např. valproát), a proto je při současném použití
bupropionu s těmito přípravky doporučena opatrnost.

V řadě studií se zdravými dobrovolníky se prokázalo, že ritonavir (100 mg dvakrát denně nebo 600 mg
dvakrát denně) nebo 100 mg ritonaviru plus 400 mg lopinaviru dvakrát denně snižovaly expozici
bupropionu a jeho hlavních metabolitů způsobem závislým na dávce přibližně o 20 až 80 % (viz bod
5.2). Podobně efavirenz (600 mg jednou denně po dobu dvou týdnů) snížil u zdravých dobrovolníků
expozici bupropionu přibližně o 55 %. Klinické důsledky této snížené expozice nejsou jasné, ale mohou
zahrnovat sníženou účinnost při léčbě deprese. Pacienti užívající některý z těchto přípravků společně s
bupropionem mohou potřebovat vyšší dávky bupropionu, ale maximální doporučená dávka bupropionu
nemá být překročena.

Jiné interakce:
Bupropion má být podáván pacientům, kteří užívají současně buď levodopu nebo amantadin se zvláštní
opatrností. Omezené klinické údaje svědčí o větším výskytu nežádoucích účinků (např. nauzea, zvracení
a neuropsychiatrické příhody – viz bod 4.8) u pacientů léčených zároveň bupropionem a buď levodopou,
nebo amantadinem.
Třebaže klinická data neukazují farmakokinetické interakce mezi bupropionem a alkoholem, u pacientů
požívajících alkohol v průběhu léčby bupropionem byly vzácně hlášené neuropsychiatrické příhody
nebo pokles tolerance alkoholu. Požívání alkoholu v průběhu léčby bupropionem má být
minimalizováno nebo raději úplně přerušeno.

Nebyly provedeny farmakokinetické studie při souběžném podání bupropionu a benzodiazepinů. Podle
in vitro metabolických drah by k takovým interakcím nemělo dojít. Po současném podání bupropionu s
diazepamem zdravým dobrovolníkům byl nižší sedativní účinek, než když byl diazepam podán
samostatně.

Nebyly hodnoceny systémové účinky kombinace bupropionu s antidepresivy (jinými než desipraminem
a citalopramem), benzodiazepiny (jinými než diazepamem) nebo neuroleptiky. Klinické zkušenosti s
třezalkou tečkovanou (Hypericum perforatum) jsou rovněž omezené.

Souběžné užívání bupropionu a nikotinového transdermálního systému (NTS) může mít za následek
zvýšení krevního tlaku.