Irinotecan kabi

Použití přípravku Irinotecan Kabi má být omezeno na zařízení specializované v podávání cytotoxické
chemoterapie a má se podávat pouze pod dohledem lékaře kvalifikovaného v použití protinádorové
chemoterapie.

Dle charakteru a incidence nežádoucích účinků bude přípravek Irinotecan Kabi předepsán pouze v
následujících případech po zvážení očekávaného přínosu proti možným terapeutickým rizikům:
− u pacientů s rizikovým faktorem, zejména těch se stavem tělesné výkonnosti dle WHO = 2.
− u několika vzácných případů, kde pacienti pravděpodobně nebudou dodržovat doporučení týkající
se nežádoucích účinků (potřeba okamžité a dlouhodobější léčby průjmu v kombinaci s vysokým
příjmem tekutin při vzniku pozdního průjmu). Pro takové pacienty je doporučen striktní nemocniční
dohled.

Je-li přípravek Irinotecan Kabi používán v monoterapii, je obvykle předepsán podle třítýdenního
dávkovacího režimu. Nicméně týdenní dávkovací režim (viz bod 5) je možné zvážit u pacientů, kteří
mohou potřebovat důkladnější sledování nebo kteří jsou vystaveni obzvlášť velkému riziku těžké
neutropenie.

Pozdní průjem
Pacienti mají znát rizika pozdního průjmu, který se objevuje více než 24 hodin po podání přípravku
Irinotecan Kabi a kdykoliv před následujícím cyklem. V monoterapii byl střední čas do objevení první
tekuté stolice 5 dnů po infuzi přípravku Irinotecan Kabi. Pacienti mají rychle informovat svého lékaře
o jeho vzniku a okamžitě začít odpovídající terapii.

Pacienti se zvýšeným rizikem průjmu jsou ti, kteří podstoupili radioterapii abdominální nebo pánevní
oblasti, pacienti s výchozí hyperleukocytózou, pacienti se stavem tělesné výkonnosti dle WHO > 2 a
ženy. Pokud není správně léčen, může být průjem život ohrožující, zejména v případě, že se jedná
současně o pacienty s neutropenií.

Jakmile se objeví první tekutá stolice, musí pacienti začít pít velké množství nápojů obsahujících
elektrolyty a musí být okamžitě zahájena odpovídající protiprůjmová léčba. Tato protiprůjmová léčba
bude předepsána oddělením, kde byl přípravek Irinotecan Kabi předepsán. Po propuštění z nemocnice
mají pacienti obdržet předepsaný léčivý přípravek, aby mohli léčit průjem okamžitě, jakmile se objeví.
Dále musí informovat svého lékaře nebo oddělení podávající přípravek Irinotecan Kabi, pokud se
průjem objeví.

Současně podávaná doporučená léčba proti průjmu se skládá z vysokých dávek loperamidu (4 mg první
dávka a pak 2 mg každé 2 hodiny). Tato léčba má pokračovat po dobu 12 hodin po poslední tekuté
stolici a nemá se upravovat. Za žádných okolností se nemá loperamid podávat více než 48 následujících
hodin v těchto dávkách, z důvodu nebezpečí vzniku paralytického ileu, ani ne méně než 12 hodin.

Kromě protiprůjmové léčby je třeba podávat profylakticky širokospektrá antibiotika v případě průjmu
spojeného s těžkou neutropenií (počet neutrofilů <500 buněk/mm3).

Vedle antibiotické terapie je doporučena hospitalizace pro léčbu průjmu v následujících případech:
- průjem spojený s teplotou,
- těžký průjem (vyžadující intravenózní hydrataci),
- průjem trvající déle než 48 hodin po úvodní vysokodávkové léčbě loperamidem.

Loperamid se nemá podávat profylakticky, dokonce ani u pacientů, u niž se objevil pozdní průjem v
předchozích cyklech.

U pacientů, kteří trpí těžkým průjmem, se doporučuje snížit dávku v následných cyklech (viz bod 4.2).

Hematologie
V klinických studiích, frekvence NCI CTC Stupně 3 a 4 byla neutropenie významně vyšší u pacientů,
kteří předtím prodělali pánevní/břišní ozařování než u těch, kteří nebyli tomuto ozáření podrobeni. U
pacientů se základními hladinami celkového bilirubinu v séru 1,0 mg/dl nebo více, je také významně
vyšší pravděpodobnost výskytu neutropenie Stupně 3 nebo 4 v prvním cyklu než u pacientů, u kterých
hladina bilirubinu byla menší než 1,0 mg/dl.

Během léčby přípravkem Irinotecan Kabi je doporučeno pravidelné týdenní monitorování úplného
krevního obrazu. Pacienti mají znát riziko neutropenie a význam teploty. Febrilní neutropenie (teplota
>38 °C a počet neutrofilů <1,000 buněk/mm3) má být urgentně léčena v nemocnici pomocí
širokospektrých intravenózních antibiotik.

U pacientů, kteří trpí těžkou hematologickou poruchou, se doporučuje snížit dávku při následném podání
(viz bod 4.2).

U pacientů s těžkým průjmem existuje zvýšené riziko infekce a hematologické toxicity. U pacientů s
těžkým průjmem je třeba provést kompletní vyšetření krevního obrazu.

Jaterní poškození
Na začátku a před každým cyklem se mají provést jaterní testy.
U pacientů s hladinou bilirubinu 1,5 až 3 násobek normy je třeba provádět každý týden kompletní
vyšetření krevního obrazu vzhledem k poklesu clearance irinotekanu (viz bod 5.2) a tím zvýšeného
rizika hematologické toxicity v této populaci. Ohledně pacientů s hladinou bilirubinu nad 3-násobek
horní hranice normy viz bod 4.3.

Pacienti se sníženou aktivitou UGT1A1
Pacienti, kteří jsou pomalými metabolizátory UGT1A1, jako jsou pacienti s Gilbertovým syndromem
(např. homozygoti pro varianty UGT1A1*28 nebo *6), mají po léčbě irinotekanem zvýšené riziko těžké
neutropenie a průjmu. Toto riziko se zvyšuje s dávkou irinotekanu.

Přestože přesné snížení počáteční dávky nebylo stanoveno, u pacientů, kteří jsou pomalými
metabolizátory UGT1A1, zejména u pacientů, kterým jsou podávány dávky >180 mg/m² nebo u
křehkých pacientů, je třeba zvážit snížení počáteční dávky irinotekanu. Je třeba vzít v úvahu platná
klinická doporučení pro dávkování u této populace pacientů. Následné dávky mohou být zvýšeny na
základě individuální tolerance pacienta.

Genotypizaci UGT1A1 lze použít k identifikaci pacientů se zvýšeným rizikem těžké neutropenie a
průjmu, avšak klinický přínos provedení genotypizace před zahájením léčby je nejistý, protože
polymorfismus UGT1A1 nezodpovídá za veškerou toxicitu pozorovanou při léčbě irinotekanem (viz
bod 5.2).

Nevolnost a zvracení
Před každou léčbou přípravkem Irinotecan Kabi je doporučena profylaktická léčba antiemetiky.
Nevolnost a zvracení byly udávány velmi často. Pacienti se zvracením spojeným s pozdním průjmem
mají být hospitalizováni z důvodu léčby co nejdříve.

Akutní cholinergní syndrom
Pokud se objeví akutní cholinergní syndrom (definovaný jako časný průjem a různé jiné příznaky a
symptomy, jako je pocení, abdominální křeče, mióza a salivace), je třeba aplikovat atropinsulfát (0,mg subkutánně), pokud neexistuje klinická kontraindikace (viz bod 4.8).

Tyto symptomy mohou být pozorovány během nebo krátce po podání infuze irinotekanu a souvisejí s
anticholinesterázovou aktivitou irinotekanu mateřské sloučeniny, a očekává se, že se vyskytují častěji
při vyšších dávkách irinotekanu.

U pacientů s astmatem je třeba opatrnosti. U pacientů, u nichž se vyskytl akutní a těžký cholinergní
syndrom, je doporučeno profylaktické podání atropinsulfátu spolu s následnými dávkami irinotekanu.

Poruchy dýchání
Intersticiální plicní choroba prezentující se jako plicní infiltráty je během léčby irinotekanem vzácná.
Intersticiální plicní choroba může být fatální. Rizikové faktory, které jsou možná spojené s rozvojem
intersticiální plicní choroby, zahrnují použití pneumotoxických léčivých přípravků, radioterapie a
kolonie stimulujících faktorů. Pacienti s rizikovými faktory mají být důkladně sledováni s ohledem na
respirační příznaky před a během léčby irinotekanem.

Extravazace
Ačkoli není známo, že by irinotekan způsoboval tvorbu puchýřů, je nutné dávat pozor, aby se zabránilo
extravazaci. V místě vpichu infuze je nutné sledovat známky zánětu. Pokud se objeví známky
extravazace, doporučuje se místo opláchnout a chladit ledem.

Starší lidé
Vzhledem k vyšší frekvenci snížených biologických funkcí, zejména jaterní funkce, u starších pacientů,
má být volba dávky irinotekanu u této populace opatrná (viz bod 4.2).

Chronicky zánětlivé onemocnění střeva a/nebo střevní obstrukcí
Pacienti nesmí být léčeni pomocí irinotekanu do ústupu střevní obstrukce (viz bod 4.3).

Funkce ledvin
Bylo pozorováno zvýšení sérového kreatininu nebo dusíku močoviny v krvi. Byly případy akutního
selhání ledvin. Tyto události byly obecně připisovány komplikacím, jako je infekce nebo dehydratace
vztahující se k nevolnosti, zvracení nebo průjmu. Vzácně byly také hlášeny případy poruchy funkce
ledvin v důsledku syndromu nádorového rozpadu.

Léčba ozařováním
Pacienti, kteří dříve prodělali pánevní/břišní ozařování jsou vystaveni zvýšenému riziku myelosuprese
po podání irinotekanu. Lékaři musí být opatrní při léčbě pacientů, kteří byli rozsáhle ozařováni (např. >
25 % kostní dřeně ozářené během 6 týdnů před zahájením léčby s irinotekanem). U této populace může
být potřeba upravit dávku (viz bod 4.2).

Srdeční poruchy
Po léčbě irinotekanem byly zaznamenány případy ischemie myokardu, především u pacientů se
základním onemocněním srdce, s dalšími rizikovými faktory pro srdeční poruchy nebo po předchozí
cytotoxické chemoterapii (viz bod 4.8).

V důsledku toho mají být pečlivě sledováni pacienti se známými rizikovými faktory a mají být
podniknuta opatření ke snížení všech ovlivnitelných rizikových faktorů na minimum (např. kouření,
hypertenze a hyperlipidemie).

Cévní poruchy
Irinotekan byl vzácně spojován s tromboembolické příhody (plicní embolie, žilní trombózy a arteriální
tromboembolické nemoci) u pacientů s několika rizikových faktorů kromě základních nádor.

Ostatní
Vzácné případy renální insuficience, hypotenze nebo cirkulačního selhání byly pozorovány u pacientů,
u nichž se objevily epizody dehydratace spojené s průjmem anebo zvracením nebo sepsí.

Ženy ve fertilním věku a muži musí používat účinnou antikoncepci během a až do 1 měsíce a u mužů
až do 3 měsíců po léčbě.

Současné podávání irinotekanu se silným inhibitorem (např. ketokonazol) nebo induktorem (např.
rifampicin, karbamazepin, fenobarbital, fenytoin, apalutamid) izoenzymu CYP3A4 může ovlivnit
metabolismus irinotekanu, a je proto nutné se mu vyhnout (viz bod 4.5).

Tento léčivý přípravek obsahuje 45 mg sorbitolu v jednom ml koncentrátu. Pacientům s hereditární
intolerancí fruktózy (HFI) nesmí být tento přípravek podán, pokud to není nezbytně nutné. U každého
pacienta musí být před podáním tohoto léčivého přípravku zjištěna podrobná anamnéza se zaměřením
na symptomy HIF.

Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol sodíku (23 mg) v jedné dávce, to znamená, že je v
podstatě „bez sodíku“.