Sp. zn. sukls
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU


1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Acebutolol Aurovitas 400 mg potahované tablety


2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jedna potahovaná tableta obsahuje acebutololum 400 mg (jako acebutololi hydrochloridum).

Pomocné látky se známým účinkem:
Jedna 400 mg potahovaná tableta obsahuje 52 mg monohydrátu laktózy.

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.


3. LÉKOVÁ FORMA

Potahovaná tableta.

Acebutolol 400 mg potahované tablety
Bílé až téměř bílé, podlouhlé, bikonvexní potahované tablety o délce přibližně 17,15 mm, a průměru
přibližně 8,42 mm, na jedné straně s vyraženými ‘AC‘ a ‘4‘ oddělenými půlicí rýhou a na druhé straně
hladké.

Tabletu lze rozdělit na stejné dávky.


4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Léčba hypertenze, anginy pectoris a kontrola tachyarytmií.

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování
Dávka a délka léčby mají být založeny na základě individuální reakce a mají být adekvátně sledovány
ošetřujícím lékařem.

Pokud bude dlouhodobá léčba přerušena, má být ukončení léčby beta-blokátory zajištěno postupným
snižováním dávky.

Hypertenze:

Obvyklá počáteční denní dávka je 400 mg. Na základě farmakokinetických studií se doporučuje
podávat najednou celou dávku ráno. Ve výjimečných případech může být denní dávka rozdělena do
dvou samostatných dávek po 200 mg podávaných ráno a večer.
V případě nedostatečné odpovědi může být denní dávka po dvou týdnech zvýšena až na 400 mg
dvakrát denně; u některých pacientů může být zapotřebí až 1 200 mg denně podávané ústy, a to
800 mg při snídani a 400 mg večer. Další snížení krevního tlaku lze zajistit souběžným podáváním
thiazidového diuretika nebo jiného antihypertenzního léku.


Angina pectoris:
Počáteční dávka 400 mg denně podávaných ústy při snídani nebo 200 mg dvakrát denně. V těžkých
případech může být potřeba až 300 mg třikrát denně (tato síla není k dispozici od společnosti
Aurovitas, ale může být dostupná u jiných držitelů rozhodnutí o registraci). Bylo užito až 1 200 mg
denně.

Srdeční arytmie:
Při podávání ústy je doporučená počáteční dávka 200 mg. Požadavek na denní dávku pro
dlouhodobou antiarytmickou aktivitu má být mezi 400 až 1200 mg denně. Dávka může být odhadnuta
podle reakce a lepší kontroly lze dosáhnout spíše rozdělením dávek než jednou dávkou. Může trvat až
tři hodiny než se projeví maximální antiarytmický účinek.

Poruchy funkce ledvin:
Dávkování u pacientů s poruchou ledvin má být založeno na clearanci kreatininu.
Clearance kreatininu 25-50 ml / min, dávka má být snížena o 50 %.
Clearance kreatininu < 25 ml / min, dávka má být snížena o 75 % (viz bod 4.4).

Starší pacienti:
Pro starší pacienty s normální rychlostí glomerulární filtrace není doporučené žádné speciální
dávkování. Je nutné snížení dávky při středně těžké nebo těžké poruše funkce ledvin (viz bod 4.4).

Pediatrická populace:
Pediatrická dávka nebyla stanovena. Bezpečnost a účinnost acebutololu u dětí nebyla dosud
stanovena. Nejsou dostupné žádné údaje.

Způsob podání:

Perorální podání.
U všech indikací je doporučeno nejprve začít s tou nejnižší doporučenou dávkou.
Acebutolol tablety se nerozkousané nebo nerozdrcené zapijí sklenicí vody.

4.3 Kontraindikace

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1

Absolutní kontraindikací je kardiogenní šok. Extrémní pozornost je potřeba u pacientů s krevním
tlakem 100/60 mmHg nebo nižším.

Acebutolol je také kontraindikován u pacientů s:
- Astmem a těžkými formami chronického obstrukčního plicního onemocnění
- AV srdečním blokem 2. a 3. stupně
- Prinzmetalovou anginou pectoris
- Sick sinus syndromem
- Výraznou bradykardií (< 45 - 50 tepů/min.)
- Raynaudovým fenoménem a pokročilými stadii periferní arteriální nemoci
- Dekompenzované srdeční selhání
- Metabolickou acidózou
- Závažnými poruchami periferního oběhu
- Neléčeným feochromocytomem
- Kombinací s floctafeninem nebo sultopridem (viz bod 4.5)
- S anafylaxí v anamnéze
- Během kojení.

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Poruchy funkce ledvin:
Poruchy ledvin nejsou kontraindikací pro podání acebutololu, který je vylučován jak renální tak i
mimorenální cestou. Pacientům s těžkou poruchou funkce ledvin je třeba podávat vysoké dávky s

opatrností, neboť při těchto okolnostech může docházet k akumulaci. Dávkování u pacientů
s poruchou funkce ledvin nemá přesáhnout jednu dávku denně. Doporučuje se snížit dávku o 50 % při
glomerulární filtraci mezi 25 – 50 ml/min a o 75 % při glomerulární filtraci nižší než 25 ml/min (viz
bod 4.2).

Astma a chronické obstrukční plicní onemocnění:
Bronchospasmus zapříčiněné léky je obvykle alespoň částečně vratné užitím vhodného antagonisty.

I když kardioselektivní beta-blokátory ovlivňují funkce plic méně než neselektivní beta-blokátory,
nemají být podávány, stejně jako všechny beta-blokátory, pacientům s obstrukčním onemocněním
dýchacích cest, pokud pro to neexistují závažné klinické důvody. V tomto případě pak musí být
kardioselektivní beta-blokátory podávány s nejvyšší opatrností.

Bradykardie:
Beta-blokátory mohou vyvolat bradykardii. V takových případech má být dávkování sníženo. Mohou
být použity u pacientů s kompenzovaným srdečním selháním (viz bod 4.3).

Atrioventrikulární blok prvního stupně:
S ohledem na jejich negativně dromotropní účinek, je třeba velké opatrnosti při podávání beta-
blokátorů pacientům s atrioventrikulárním blokem prvního stupně.

Prinzmetalova angina:
Beta-blokátory mohou zvýšit počet záchvatů a zesilovat obtíže u pacientů s variantní anginou.

Poruchy periferního prokrvení
U pacientů s poruchami periferního prokrvení (Raynaudova nemoc nebo Raynaudův syndrom,
arteritida nebo chronické okluzivní arteriální onemocnění dolních končetin) mohou beta-blokátory
způsobit zhoršení onemocnění.

Feochromocytom:
Při podávání beta-blokátorů k léčbě hypertenze způsobené feochromocytomem je nezbytná přísná
kontrola krevního tlaku.
Beta-blokátory mají být užívány jen u pacientů s feocytochromem léčených s alfa-adrenoceptorem.

Starší pacienti:
U starších pacientů je nezbytně nutné absolutně respektovat kontraindikace. Je zapotřebí věnovat
pozornost zahájení léčby s nízkou dávkou a zajištění přísného dohledu.

Pacienti s diabetes:
Počáteční příznaky hypoglykemie, zejména tachykardie a palpitace, mohou být maskovány.

Thyreotoxikóza:
Varovné známky thyreotoxikózy a hypoglykemie mohou být acebutololem maskovány. Mábýt
používán pouze u pacientů s feochromocytomem při souběžné léčbě alfa-receptoru.

Psoriáza:
Bylo nahlášeno zhoršení onemocnění s beta-blokátory. Pacienti, kteří vědí, že mají psoriázu, mají brát
beta-blokátory pouze po pečlivém uvážení.

Citlivost na antigeny a anafylaktické reakce:
U pacientů náchylných k anafylaktické reakci jakéhokoliv původu, podmíněné zejména podáním
jodovaných kontrastních látek, floctafeninem a v průběhu desenzibilizační léčby, mohou beta-
blokátory vést ke zhoršení této reakce a její rezistenci na obvyklé dávky adrenalinu.

Ischemická choroba srdeční:
Ukončení léčby beta-blokátory má být dosaženo postupným snižováním dávky: toto je zvláště důležité
u pacientů s ischemickou chorobou srdeční.


Celková anestézie:
Beta-blokátory způsobí utlumení reflexní tachykardie a zvýšení rizika hypotenze.
Kontinuální léčba beta-blokátory snižuje riziko arytmie, ischémie myokardu a hypertenzní krize.
Je potřeba informovat anesteziologa, že pacient užívá beta-blokátory.

- V případě nezbytného přerušení léčby, je doba suspenze 24 hodin považována za dostatečnou
pro navrácení citlivosti na katecholaminy.
- V některých případech není možné léčbu beta-blokátory ukončit:
U pacientů s koronární insuficiencí je žádoucí pokračovat v léčbě až do operace,
vzhledem k riziku spojenému s náhlým přerušením užívání beta-blokátorů.
V urgentních případech a při nemožnosti přerušení léčby má být pacient chráněn před
vagovou predominancí adekvátní premedikací atropinem, opakovaně dle potřeby.
- Je potřeba vzít v úvahu riziko anafylaktického šoku.

Myastenia gravis:
U pacientů s myastenií gravis může dojít ke zhoršení příznaků.

Deprese:
Je potřeba věnovat zvýšenou pozornost pacientům s depresí.

Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktózy, úplným nedostatkem laktázy nebo
malabsorpcí glukózy a galaktózy nemají tento přípravek užívat.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Kombinace, které nejsou doporučeny:

+ diatiazem, verapamil
Poruchy automatismu (nadměrná bradykardie, zástava sinu), sinoatriální a atrioventrikulární poruchy
vedení a srdeční selhání.
Užití této kombinace má být provedeno pouze pod pečlivým klinickým a elektrokardiografickým
dohledem, a to obzvláště u starších pacientů nebo při zahajování léčby.
Acebutolol nemá být používán spolu s verapamilem nebo dnech následujících záhy po užívání
verapamilu (nebo naopak).
Je potřeba věnovat velkou pozornost při kombinování s jiným antagonistou draslíku, obzvláště
diltiazemem.

+ fingolimod
Není doporučeno současné užívání fingolimodu s beta-blokátory, jelikož může zapříčinit
bradykardické účinky. Pokud je toto spolu-užívání považováno za nezbytné, je doporučeno sledování
zahájení léčby, přinejmenším sledování přes noc.

+ floctafenin
Současné podávání je kontraindikováno (viz bod 4.3).

+ sultoprid
Tato kombinace je kontraindikována (viz bod 4.3).

Kombinace vyžadující bezpečnostní opatření při užívání:

+ těkavá halogenovaná anestetika
Snížení kardiovaskulárních kompenzačních reakcí beta-blokátory. Beta-adrenergní inhibici lze
odstranit během operace s beta-mimetiky.
Hlavním pravidlem je v žádném případě neukončovat beta-blokátorovou léčbu a vyhnout se náhlému
ukončení léčby. Informujte anesteziologa o této léčbě (viz bod 4.4).

+ amiodaron
Poruchy automatismu a vedení (utlumení kompenzačních sympatickým mechanismů).

Je vyžadován klinický dohled a sledování EKG.

Pokud jsou antiarytmika I. třídy (např. disopyramid) a amiodaron užita v kombinaci s beta-blokátory,
mohou prodloužit dobu vedení vzruchu a způsobit negativní inotropní účinky.

+ centrální antihypertenziva
Významné zvýšení krevního tlaku v případě náhlého přerušení centrálního antihypertenzního
přípravku. Vyhněte se náhlému přerušení centrální antihypertenzní léčby. Je vyžadován klinický
dohled.
Pokud je beta-blokátor užíván v kombinaci s klonidinem, před vysazením klonidinu má být nejdříve
zváženo postupné vysazení beta-blokátoru.

+ inzulín, meglitinidy, deriváty sulfonylmočoviny a gliptiny
Všechny beta-blokátory mohou maskovat některé příznaky hypoglykémie: palpitace a tachykardie.
Upozorněte pacienta, obzvláště na začátku léčby, a informujte jej, aby si častěji kontroloval glykémii
(viz bod 4.4)
U pacientů s nestabilním diabetem nebo inzulin-dependentním diabetem může být dávkování
hypoglykemickým přípravkem (např. inzulín nebo orální antidiabetikum) sníženo. Navíc je známo, že
beta-blokátory snižují účinek glibenklamidu.

+ lidokain používaný intravenózně
Zvýšená hladina lidokainu v plasmě s možnými neurologickými a srdečními vedlejšími účinky
(snížená jaterní clearance lidokainu).
Klinické sledování, EKG a pravděpodobně kontrola koncentrace lidokainu v plasmě během asociace a
po ukončení beta-blokátorů.
Úprava dávek lidokainu v případě potřeby.

+ léky, které mohou způsobit torsades de pointes
Zvýšené riziko ventrikulárních arytmií, včetně torsades de pointes.
Je vyžadováno klinické a elektrokardiografické sledování.

+ antiarytmická léčiva I. třídy (kromě lidokainu)
Poruchy kontraktility, automatismu a vedení (utlumení kompenzačních sympatickým mechanismů).
EKG a klinické sledování.
Pokud jsou antiarytmika I. třídy (např. disopyramid) a amiodaron užita v kombinaci s beta-blokátory,
mohou prodloužit dobu vedení vzruchu a způsobit negativní inotropní účinky.

Je potřeba vzít v úvahu

+ nesteroidní protizánětlivé přípravky
Snížený antihypertenzní účinek (inhibice vasodilatačních prostagladninů vlivem nesteroidních
protizánětlivých přípravků a retence tekutin s fenylbutazonem).

+ alfa-blokátory k urologickým účelům
Zvýšení hypotenzního účinku. Zvýšené riziko ortostatické hypotenze.

+ alfa-blokátorové antihypertenziva
Zvýšení hypotenzního účinku. Zvýšené riziko ortostatické hypotenze.

+ další bradykardie
Riziko nadměrné bradykardie (aditivní účinek)

+ Dapoxetin
Riziko zvýšení nežádoucích účinků jako je závrať nebo synkopa.

+ dihydropyridin

Hypotenze, srdeční selhání u pacientů s latentní nebo nekompenzovaným srdečním selháním (adice
negativních inotropních účinků). Dále může beta-blokátor minimalizovat reflexní sympatickou reakci
v případě nadměrné hemodynamické reperkuse.

+ dipyridamol (i.v. podání)
Zvýšený antihypertenzní účinek.

+ pilokarpin
Riziko nadměrné bradykardie (aditivní účinky bradykardie).

+ léky způsobující ortostatickou hypotenzi (včetně antihypertenziv, nitrátů, inhibitorů
fosfodiesterázy typu 5, urologických alfa-blokátorů, imipraminových antidepresiv,
fenothyazinových neuroleptik, dopaminergních agonistů, levodopy)
Riziko zvýšené hypotenze včetně osrtostatické.

+ Křížové reakce, způsobené odstraněním léků z vazebných míst plazmatických proteinů, jsou
nepravděpodobné vzhledem k tomu, že acebutolol a diacetolol vykazují nízký stupeň vazby na
plazmatické proteiny.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství
Acebutolol nemá být podáván pacientkám během prvního trimestru těhotenství, pokud lékař to
nepovažuje za nezbytné. V těchto případech má být podána co nejnižší možná dávka.

Beta-blokátory podávané v pozdějších stadiích těhotenství mohou vyvolat u plodu/novorozence
bradykardii, hypoglykémii a srdeční či plicní komplikace.

Beta-blokátory mohou redukovat placentární perfuzi, což může mít za následek intrauterinní smrt
plodu, nezralost a předčasné porody.
Proto, za normálních podmínek užívání, může být tento lék v případě potřeby předepsán během
těhotenství.
Je doporučen úzký klinický dohled novorozence (srdeční tep a krevní glukóza během prvních 3 až dní života) v případě léčby před porodem.

Klinicky, dosud nebyly hlášeny žádné teratogenní účinky a výsledky kontrolovaných prospektivních
studií s některými beta-blokátory nenaznačují vrozené defekty.

Studie provedené na zvířatech neukázaly žádná teratogenní rizika. Vzhledem k nepřítomnosti
teratogenním účinků u zvířat se nepřepokládají malformační účinky u lidí. Vskutku, k dnešnímu datu
bylo během úspěšně provedených studií na dvou druzích prokázáno, že látky zodpovědné za
malformaci u lidí jsou teratogenní pro zvířata.

Kojení
Acebutolol a jeho aktivní metabolity jsou vylučovány do lidského mateřského mléka a jejich účinky
byly pozorovány u novorozenců/kojenců kojených léčenými matkami. Acebutolol nemá být užíván
během kojení.

Fertilita
Nejsou k dispozici žádná data týkající se lidí. Studie na zvířatech zatím neodhalily nežádoucí účinky
na plodnost (viz bod 5.3).

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Studie hodnotící účinky na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje nebyly provedeny. Stejně jako u
všech beta-blokátorů, se občasně mohou objevit závratě nebo únava. Toto má být vzato v úvahu při
řízení či obsluze strojů.


4.8 Nežádoucí účinky

Shrnutí bezpečnostního profilu
Nežádoucí účinky spojené s podáváním acetobutololu pacientům s hypertenzí, anginou pectoris nebo
arytmií v kontrolovaných klinických studiích (1 002 pacientů léčených acetobutololem) jsou členěny
dle systému orgánových tříd a dle klesající četnosti výskytu.
Četnost výskytu „antinukleárních protilátek“ a „lupus like syndromu“ byla určena dle výskytu u 440 pacientů trpících hypertenzí, anginou pectoris nebo arytmií léčených acebutololem při
otevřených nebo dvojitě zaslepených studiích provedených v USA.

Hodnocení frekvence výskytu je následující: velmi časté (≥ 1/10), časté (≥ 1/100 až < 1/10); méně
časté (≥ 1/1 000 až < 1/100); vzácné (≥ 1/10 000 až < 1/1 000); velmi vzácné (< 1/10 000), není
známo (z dostupných údajů nelze určit).
V případech, kdy přesná frekvence nežádoucích účinků nebyla hlášena, byla použita kategorie
“není známo” (nežádoucí účinky označené *).

Nežádoucí účinky zaznamenané během postmarketingové fáze jsou rovněž uvedeny. Tyto
nežádoucí účinky jsou odvozeny ze spontánních zpráv, a proto je jejich četnost označena jako
“není známo” (z dostupných údajů nelze určit).
Nejčastější a nejzávažnější nežádoucí účinky acebutololu jsou spojeny s beta-adrenergní blokační
aktivitou. Nejčastěji hlášené klinické nežádoucí účinky jsou únava a gastrointestinální poruchy.
Mezi nejzávaznější nežádoucí účinky patří srdeční selhání, atrioventrikulární blok a
bronchospasmus. Náhlé vysazení všech beta-blokátorů může zhoršit anginu pectoris, a opatrnosti
zapotřebí zvláště u pacientů s ischemickou chorobou srdeční (viz bod 4.4).

Tab.: Seznam vedlejších účinků

Poruchy imunitního systému Velmi časté Antinukleární protilátky
Méně časté Lupus like syndrom
Vzácné
Ačkoli u některých pacientů došlo
k nárůstu titrů antinukleárních
faktorů, výskyt souvisejících
klinických syndromů je vzácný a
v případě jeho přítomnosti je
nutné okamžité ukončení léčby.
Poruchy metabolismu a výživy Méně časté Hypoglykémie
Psychiatrické poruchy
Časté Deprese, noční můry
Není známo
Psychózy, halucinace, zmatenost,
ztráta libida*, poruchy
spánku
Poruchy nervového systému

Velmi časté Únava
Časté Závratě, bolest hlavy
Není známo Parestezie*, poruchy centrálního nervového sytému
Poruchy oka Časté Poruchy vidění Není známo Pocit suchého oka*
Srdeční poruchy Není známo
Srdeční selhání*,
atrioventrikulární blok prvního
stupně, zhoršení již existujícího
atrioventrikulárního bloku,
bradykardie*
Cévní poruchy
Méně časté Posturální hypertenze
Není známo
Intermitentní klaudikace,
Raynaudův syndrom, periferní
cyanóza a chladné končetiny,
hypotenze*
Respirační, hrudní a Časté Dyspnoe

mediastinální poruchy Není známo Pneumonie, plicní infiltrát,
bronchospasmus
Gastrointestinální
poruchy
Velmi časté Gastrointestinální poruchy
Časté Nauzea, průjem
Není známo Zvracení*
Poruchy jater a žlučových cest Není známo
Zvýšení jaterních enzymů,
poškození jater- především
hepatocelulární
Poruchy kůže a podkožní tkáně
Časté Vyrážka
Méně časté
Kožní projevy včetně
psorioformních kožních změn
nebo zhoršení psoriázy (viz bod
4.4)
Celkové poruchy a reakce v místě
aplikace Není známo Syndrom z vysazení (viz bod 4.4)

Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 100 41 Praha Webové stránky: http://www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

4.9 Předávkování

V případě závažné bradykardie nebo hypotenze má být bez prodlení podáno intravenózně 1 mg
atropin-sulfátu. Pokud toto opatření není dostatečné, má následovat pomalá intravenózní injekce
isoprenalinu (5 μg/min) za stálého sledování pacienta až do odezvy. V závažných případech otravy s
cirkulačním kolapsem nereagujícím na atropin a katecholaminy, může intravenózní injekce 10 – mg glukagonu vést ke dramatickému zlepšení. Pokud se bradykardie stane závažnou, může být
zapotřebí stimulace srdce.
V závislosti na stavu pacienta je možné zvážit i přiměřené použití vasopresorů, diazepamu, fenytoinu,
lidokainu, digoxinu a bronchodilatátorů. Acebutolol může být odstraněn z krve hemodialýzou. Další
symptomy a známky předávkování zahrnují kardiogenní šok, AV blok, poruchy vedení, pulmonární
edém, snížení stupně vědomí, bronchospamus, hypoglykémie a vzácně hyperkalémie.


5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: Beta-blokátory, selektivní, ATC kód: C07AB
Mechanismus účinku
Acebutolol je antagonista beta-adrenergního receptoru, který je kardio-selektivní, tzn. účinkuje
především na beta-1-adrenergní receptory přítomné srdci. Hlavními účinky jsou snížení srdečního
tepu obzvláště při cvičení a snížení krevního tlaku u hypertenzních pacientů.
Acebutolol a jeho aktivní metabolit, diacetolol, mají antiarytmický účinek, kombinovaný poločas
setrvání aktivního lék a metabolitu v plasmě je 7-10 hodin. Oba mají parciální agonistickou aktivitu
(PAA) též známou jako vnitřní sympatomimetická aktivita (ISA). Tato vlastnost zajišťuje zachování
určitého stupně stimulace beta-receptorů. Při odpočinku to má za následek vykompenzování
negativních chronotropních a ionotropních účinků.
Acebutolol zamezuje následkům nadměrné katecholaminové stimulace způsobené stresem.



5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce
Acebutolol je po perorálním podání rychle a téměř kompletně vstřebán z gastrointestinálního traktu.
Maximální plazmatická koncentrace ± 925 ng/ml byla pozorována za 2-3 hodiny po orálním podání
400 mg acebutololu. Absorpce se zdá být neovlivněna přítomností jídla ve střevě.

Distribuce
Vazba acebutololu na plazmatické bílkoviny je slabá (20 %). Oba, acebutolol i diacetolol, jsou
hydrofilní a vyznačují se nízkým průstupem do CNS.

Biotransformace
Diacetolol, jež má podobný farmakologický profil jako acebutolol, se rychle tvoří jako jeho hlavní
ekvivalentní metabolit. Acebutolol prochází zásadním metabolismem v první fázi: absolutní
biologická dostupnost po podání ústy je 30 % - 51 %. Acebutolol je přeměněn v játrech na diacetolol.
Tento metabolit je farmakologicky aktivní a v ustáleném stavu je plazmatická koncentrace diacetololu
2,5krát větší než u acetobutololu.

Eliminace
Maximální koncentrace aktivních látek (acebutololu plus diacetololu) jsou dosaženy během 2-hodin a poločas konečné eliminace z plazmy je přibližně 8-10 hodin.

Vzhledem k biliární exkreci a přímému průchodu skrze stěnu střeva ze systémového oběhu do
lumenu střeva, více než 50 % dávky acebutololu podané ústy je nalezeno ve výkalech jako
acebutolol a dicetolol v rovnocenném poměru; zbytek dávky je nalezen v moči hlavně ve formě
diacetololu.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Neklinické údaje získané na základě konvenčních studiích toxicity po jedné dávce, toxicity po
opakovaném podávání, genotoxicity a hodnocení karcinogenního potenciálu, neodhalily žádná
zvláštní rizika u člověka.

Plodnost a všeobecná reprodukční kapacita byly prošetřovány u krys ve dvougenerační studii. Krysy
byly v rámci stravy vystaveny maximální denní dávce 220 mg acebutolol-hydrochloridu/kg tělesné
hmotnosti. Nebyly pozorovány žádné nežádoucí účinky.

Studie embryotoxicity a teratogenicity byly provedeny na krysách a králících po orálním a
intravenózním podání. U těchto dvou druhů, při orálním podání během gestačních dnů 6 až 16 při
dávkách do 54 mg/kg/den, acetobutolol neměl embryotoxické a teratogenní účinky. Když byl
acebutolol podáván intravenózně, během gestačních dní 5 až 17 (krysa) a během gestačních dní 5 až
20 (králík), tak také neměl embryo-toxické a teratogenní účinky.

Nárůst post-natální úmrtnosti u všech ošetřovaných skupin byl pozorován po orálním podávání 240 mg/kg/den u krysích mláďat ženského pohlaví. U matek bylo pozorováno prodloužení gestace a
snížení laktace.


6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

Jádro tablety:
Monohydrát laktózy
Kukuřičný škrob
Povidon Mastek

Koloidní bezvodý oxid křemičitý
Magnesium-stearát

Potah tablety:
Hypromelosa Makrogol Oxid titaničitý (E 171)

6.2 Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3 Doba použitelnosti

roky

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Uchovávejte při teplotě do 30 °C.

6.5 Druh obalu a obsah balení

Acebutolol Aurovitas tablety jsou dostupné v průhledném PVC/Al blistru.

Velikost balení:
Blistrová balení: 28, 30, 90 a 100 tablet.

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku

Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními
požadavky.


7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Aurovitas, spol. s r.o.
Karlovarská 161 00 Praha

8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO

58/963/16-C


9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/ PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 25. 4.

10. DATUM REVIZE TEXTU

6. 8.