Zolgensma Užívání po expiraci, upozornění a varování

Sledovatelnost
Aby se zlepšila sledovatelnost biologických léčivých přípravků, má se přehledně zaznamenat název
podaného přípravku a číslo šarže.

Dřívější protilátky proti AAVTvorba protilátek proti AAV9 může být způsobena přirozenou expozicí. Existuje několik studií
prevalence těchto protilátek v celkové populaci, které u pediatrické populace ukazují nízké hodnoty
předchozí expozice tomuto viru. Před infuzí onasemnogenu abeparvoveku je třeba provést test na
přítomnost protilátek proti AAV9. Pokud bude jejich titr nad 1:50, testování lze opakovat. Zatím není
známo, zda a za jakých podmínek lze onasemnogen abeparvovek bezpečně a účinně podávat za
přítomnosti protilátek proti AAV9 s titrem nad 1:50
Pokročilá SMA
SMA způsobuje progresivní a ireverzibilní poškození motorických neuronů, přínos onasemnogenu
abeparvoveku u symptomatických pacientů proto závisí na stupni zátěže dané onemocněním v době
léčby, přičemž časnější léčba bude mít potenciálně vyšší přínos. U pacientů s rozvinutými symptomy
SMA genová substituční terapie nezajistí stejný vývoj hrubé motoriky jako u nepostižených zdravých
dětí stejného věku, může však být – v závislosti na stádiu nemoci v době léčby – klinicky prospěšná

Ošetřující lékař musí počítat s tím, že terapeutický přínos je významně nižší u pacientů s těžkou
svalovou slabostí a respiračním selháním, pacientů na trvalé ventilaci či pacientů neschopných
polykat.

Poměr přínosů a rizik u pacientů s pokročilou SMA, kteří jsou na trvalé ventilaci a neprospívají, nebyl
stanoven.

Imunogenicita
Po infuzi onasemnogenu abeparvoveku se projeví imunitní odpověď na kapsid AAV9, viz bod 4.2. Její
součástí bude tvorba protilátek proti tomuto kapsidu a imunitní odpověď zprostředkovaná T-buňkami,
navzdory imunomodulačnímu režimu doporučenému v bodě 4.2 imunitní odpověď“
Hepatotoxicita
Imunitně podmíněná hepatotoxicita se obvykle projevuje zvýšením hladiny ALT a/nebo AST. Při
použití onasemnogenu abeparvoveku bylo hlášeno akutní závažné poškození jater a akutní selhání
jater, včetně fatálních případů, obvykle do 2 měsíců po infuzi a navzdory podávání kortikosteroidů
před a po infuzi. Imunitně podmíněná hepatotoxicita může vyžadovat úpravu imunomodulačního
režimu včetně jeho delšího trvání, zvýšení dávky nebo pozvolnějšího snižování dávky kortikosteroidů.

• U pacientů s již existující poruchou funkce jater je třeba pečlivě zvážit rizika a přínosy léčby
onasemnogenem abeparvovekem.
• Pacienti s již existující poruchou funkce jater nebo aktuní virovou infekcí jater mohou mít vyšší
riziko akutního závažného poškození jater • Podání vektoru AAV často vede ke zvýšení hladiny aminotransferáz.
• Při léčbě onasemnogenem abeparvovekem došlo k akutnímu závažnému poškození jater a
akutnímu selhání jater. Byly hlášeny případy akutního selhání jater s fatálnímu následky bod 4.8• Před infuzí je třeba jaterní funkci všech pacientů posoudit klinickým vyšetřením a laboratorními
testy • K eliminaci možného zvýšení hladiny aminotransferáz je třeba před infuzí onasemnogenu
abeparvoveku a po ní podat všem pacientům systémově kortikosteroidy • Jaterní funkce je třeba sledovat v pravidelných intervalech nejméně 3 měsíce po infuzi a
v dalších časových rozmezích na základě klinické indikace • Pacienti se zhoršenými výsledky jaterních testů a/nebo se známkami či příznaky akutního
onemocnění mají být okamžitě klinicky vyšetřeni a pečlivě sledováni.
• V případě podezření na poškození jater se doporučuje okamžitá konzultace s dětským
gastroenterologem nebo hepatologem, úprava doporučeného imunomodulačního režimu a další
vyšetření
Hodnoty AST/ALT/celkového bilirubinu je třeba kontrolovat každý týden v prvním měsíci po infuzi
onasemnogenu abeparvoveku a během celého období snižování dávky kortikosteroidů. O snižování
dávky prednisolonu se nemá uvažovat, dokud není hladina AST/ALT nižší než 2 × ULN a všechny
ostatní hodnoty v testech Pokud je pacient klinicky stabilní s nevýraznými nálezy na konci období postupného snižování dávky
kortikosteroidů, jaterní funkce mají být nadále sledovány každé dva týdny po dobu dalšího měsíce.

Trombocytopenie
V klinických studiích s onasemnogenem abeparvovekem byl pozorován přechodný pokles počtu
trombocytů, který někdy splňoval kritéria trombocytopenie. Nejnižší hodnoty počtu trombocytů se
většinou objevily první týden po infuzi onasemnogenu abeparvoveku.

Postmarketingové případy s počtem trombocytů < 25 x 109/l byly hlášeny během dvou týdnů po
podání.

Před infuzí onasemnogenu abeparvoveku je třeba stanovit počty trombocytů a ty pak pečlivě sledovat
během prvních dvou týdnů po infuzi a poté v pravidelných intervalech, první měsíc alespoň každý
týden, druhý a třetí měsíc každý druhý týden – dokud se počty nevrátí na původní stav.

Trombotická mikroangiopatie
V souvislosti s podáním onasemnogenu abeparvoveku byly hlášeny případy trombotické
mikroangiopatie infuzi onasemnogenu abeparvoveku. TMA je akutní a život ohrožující stav charakterizovaný
trombocytopenií a mikroangiopatickou hemolytickou anemií. Byly hlášeny případy s fatálními
následky. Současně bylo také pozorováno akutní poškození ledvin. V některých případech byla
hlášena souběžná aktivace imunitního systému očkování viz body 4.2 a 4.5
Trombocytopenie je klíčovým projevem TMA, proto je třeba pečlivě sledovat počty trombocytů
během prvních dvou týdnů po infuzi a pravidelně poté trombocytopenie je třeba okamžitě provést další vyšetření, včetně diagnostiky hemolytické anemie a
renální dysfunkce. Pokud pacienti vykazují klinické známky, příznaky nebo laboratorní nálezy shodné
s TMA, je nezbytné se okamžitě poradit s odborníkem, aby byla TMA léčena podle klinické indikace.
Pečovatelé mají být informováni o známkách a příznacích TMA a mají být poučeni, aby vyhledali
neodkladnou lékařskou péči, pokud se takové příznaky objeví.

Zvýšení hladiny troponinu I
Po infuzi onasemnogenu abeparvoveku bylo pozorováno zvýšení hladin srdečního troponinu I 4.8potenciální poškození tkáně myokardu. Na základě těchto zjištění a pozorované srdeční toxicity u
myší mají být hladiny troponinu I sledovány před infuzí onasemnogenu abeparvoveku a alespoň tři
měsíce poté, nebo dokud se hladiny nevrátí do normálního rozmezí obvyklého pro pacienty s SMA.
Podle potřeby lze zvážit konzultaci s kardiologem.

Systémová imunitní odpověď
Vzhledem ke zvýšenému riziku závažné systémové imunitní odpovědi se doporučuje, aby byli pacienti
před infuzí onasemnogenu abeparvoveku klinicky stabilní ve svém celkovém zdravotním stavu stav hydratace a nutriční stav, nepřítomnost infekceakutní kontrolou stabilní
Imunomodulační režim studiích s onasemnogenem abeparvovekem. Před a po infuzi onasemnogenu abeparvoveku se
doporučuje zvýšená pozornost při prevenci, monitorování a léčbě infekce. V sezóně se doporučuje
průběžná profylaktická léčba, která zabrání infekcím respiračním syncytiálním virem bude možné, harmonogram vakcinace je třeba upravit tak, aby umožnil podávání kortikosteroidů před
infuzí onasemnogenu abeparvoveku a po ní
Ošetřující lékař si musí být vědom rizika adrenální insuficience, pokud se léčba kortikosteroidy
prodlouží nebo se zvýší podávaná dávka.

Riziko tumorogenity v důsledku integrace vektorů
Existuje teoretické riziko tumorogenity v důsledku integrace vektorové DNA AAV do genomu.

Onasemnogen abeparvovek je složen z nereplikujícího se vektoru AAV9, jehož DNA přetrvává
převážně v epizomální formě. Vzácné případy náhodné integrace vektorů do lidské DNA jsou s
rekombinantním AAV možné. Klinický význam jednotlivých případů integrace není znám, ale uznává
se, že jednotlivé případy integrace mohou potenciálně přispívat k riziku tumorogenity.

Dosud nebyly hlášeny žádné případy malignit spojených s léčbou onasemnogenem abeparvovekem. V
případě nádoru má být kontaktován držitel rozhodnutí o registraci s žádostí o pokyny k odběru vzorků
pacientů pro testování.

Vylučování virového vektoru
Dochází k dočasnému vylučování onasemnogenu abeparvoveku, primárně v tělesných výměšcích.
Pečovatelé a rodiny pacientů je třeba následujícím způsobem poučit o správném zacházení se stolicí
pacienta.
• při přímém kontaktu s tělesnými výměšky pacienta je třeba dodržovat správnou hygienu rukou,
a to nejméně po dobu 1 měsíce po léčbě onasemnogenem abeparvovekem.
• Jednorázové pleny lze uzavřít do dvou plastových sáčků a vyhodit do komunálního odpadu.

Dárcovství krve, orgánů, tkání a buněk
Pacienti léčení přípravkem Zolgensma nemají darovat krev, orgány, tkáně nebo buňky k transplantaci.

Obsah sodíku
Tento léčivý přípravek obsahuje 4,6 mg sodíku v jednom mililitru, což odpovídá 0,23 %
doporučeného maximálního denního příjmu sodíku potravou podle WHO pro dospělého, který činí 2 g
sodíku. Jedna 5,5ml injekční lahvička obsahuje 25,3 mg sodíku a jedna 8,3ml injekční lahvička
obsahuje 38,2 mg sodíku.