Zolgensma Pro děti, pediatrická populace

Bezpečnost a účinnost onasemnogenu abeparvoveku u předčasně narozených novorozenců před
dosažením plného gestačního věku nebyla dosud stanovena. Nejsou dostupné žádné údaje. Podávání
onasemnogenu abeparvoveku je třeba pečlivě zvážit, protože průvodní léčba kortikosteroidy může
nepříznivě ovlivnit vývoj nervového systému.

S léčbou pacientů ve věku dvou let a starších nebo s tělesnou hmotností nad 13,5 kg jsou jen omezené
zkušenosti. Bezpečnost a účinnost onasemnogenu abeparvoveku u těchto pacientů nebyla dosud
stanovena. V současnosti dostupné údaje jsou uvedeny v bodě 5.1. Nemá se zvažovat úprava dávky

Způsob podání

Intravenózní podání

Onasemnogen abeparvovek se podává formou jednorázové intravenózní infuze. Podává se
stříkačkovou pumpou jako jedna intravenózní pomalá infuze po dobu přibližně 60 minut. Nesmí se
podávat jako nitrožilní injekce nebo bolus.

V případě blokády v primárním katétru se doporučuje zavést sekundární dokončení infuze se má linka propláchnout injekčním roztokem chloridu sodného o koncentraci
mg/ml
Opatření, která je nutno učinit před manipulací s léčivým přípravkem nebo před jeho podáním
Tento léčivý přípravek obsahuje geneticky modifikovaný organizmus. Zdravotničtí pracovníci proto
musí při manipulaci s přípravkem nebo při jeho podávání dodržovat příslušná opatření rukavic, ochranných brýlí, laboratorního pláště a rukávů
Podrobné pokyny k přípravě, manipulaci, postupu při náhodné expozici a likvidaci manipulace s tělesnými výměšky
4.3 Kontraindikace

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Sledovatelnost
Aby se zlepšila sledovatelnost biologických léčivých přípravků, má se přehledně zaznamenat název
podaného přípravku a číslo šarže.

Dřívější protilátky proti AAVTvorba protilátek proti AAV9 může být způsobena přirozenou expozicí. Existuje několik studií
prevalence těchto protilátek v celkové populaci, které u pediatrické populace ukazují nízké hodnoty
předchozí expozice tomuto viru. Před infuzí onasemnogenu abeparvoveku je třeba provést test na
přítomnost protilátek proti AAV9. Pokud bude jejich titr nad 1:50, testování lze opakovat. Zatím není
známo, zda a za jakých podmínek lze onasemnogen abeparvovek bezpečně a účinně podávat za
přítomnosti protilátek proti AAV9 s titrem nad 1:50
Pokročilá SMA
SMA způsobuje progresivní a ireverzibilní poškození motorických neuronů, přínos onasemnogenu
abeparvoveku u symptomatických pacientů proto závisí na stupni zátěže dané onemocněním v době
léčby, přičemž časnější léčba bude mít potenciálně vyšší přínos. U pacientů s rozvinutými symptomy
SMA genová substituční terapie nezajistí stejný vývoj hrubé motoriky jako u nepostižených zdravých
dětí stejného věku, může však být – v závislosti na stádiu nemoci v době léčby – klinicky prospěšná

Ošetřující lékař musí počítat s tím, že terapeutický přínos je významně nižší u pacientů s těžkou
svalovou slabostí a respiračním selháním, pacientů na trvalé ventilaci či pacientů neschopných
polykat.

Poměr přínosů a rizik u pacientů s pokročilou SMA, kteří jsou na trvalé ventilaci a neprospívají, nebyl
stanoven.

Imunogenicita
Po infuzi onasemnogenu abeparvoveku se projeví imunitní odpověď na kapsid AAV9, viz bod 4.2. Její
součástí bude tvorba protilátek proti tomuto kapsidu a imunitní odpověď zprostředkovaná T-buňkami,
navzdory imunomodulačnímu režimu doporučenému v bodě 4.2 imunitní odpověď“
Hepatotoxicita
Imunitně podmíněná hepatotoxicita se obvykle projevuje zvýšením hladiny ALT a/nebo AST. Při
použití onasemnogenu abeparvoveku bylo hlášeno akutní závažné poškození jater a akutní selhání
jater, včetně fatálních případů, obvykle do 2 měsíců po infuzi a navzdory podávání kortikosteroidů
před a po infuzi. Imunitně podmíněná hepatotoxicita může vyžadovat úpravu imunomodulačního
režimu včetně jeho delšího trvání, zvýšení dávky nebo pozvolnějšího snižování dávky kortikosteroidů.

• U pacientů s již existující poruchou funkce jater je třeba pečlivě zvážit rizika a přínosy léčby
onasemnogenem abeparvovekem.
• Pacienti s již existující poruchou funkce jater nebo aktuní virovou infekcí jater mohou mít vyšší
riziko akutního závažného poškození jater • Podání vektoru AAV často vede ke zvýšení hladiny aminotransferáz.
• Při léčbě onasemnogenem abeparvovekem došlo k akutnímu závažnému poškození jater a
akutnímu selhání jater. Byly hlášeny případy akutního selhání jater s fatálnímu následky bod 4.8• Před infuzí je třeba jaterní funkci všech pacientů posoudit klinickým vyšetřením a laboratorními
testy • K eliminaci možného zvýšení hladiny aminotransferáz je třeba před infuzí onasemnogenu
abeparvoveku a po ní podat všem pacientům systémově kortikosteroidy • Jaterní funkce je třeba sledovat v pravidelných intervalech nejméně 3 měsíce po infuzi a
v dalších časových rozmezích na základě klinické indikace • Pacienti se zhoršenými výsledky jaterních testů a/nebo se známkami či příznaky akutního
onemocnění mají být okamžitě klinicky vyšetřeni a pečlivě sledováni.
• V případě podezření na poškození jater se doporučuje okamžitá konzultace s dětským
gastroenterologem nebo hepatologem, úprava doporučeného imunomodulačního režimu a další
vyšetření
Hodnoty AST/ALT/celkového bilirubinu je třeba kontrolovat každý týden v prvním měsíci po infuzi
onasemnogenu abeparvoveku a během celého období snižování dávky kortikosteroidů. O snižování
dávky prednisolonu se nemá uvažovat, dokud není hladina AST/ALT nižší než 2 × ULN a všechny
ostatní hodnoty v testech Pokud je pacient klinicky stabilní s nevýraznými nálezy na konci období postupného snižování dávky
kortikosteroidů, jaterní funkce mají být nadále sledovány každé dva týdny po dobu dalšího měsíce.

Trombocytopenie
V klinických studiích s onasemnogenem abeparvovekem byl pozorován přechodný pokles počtu
trombocytů, který někdy splňoval kritéria trombocytopenie. Nejnižší hodnoty počtu trombocytů se
většinou objevily první týden po infuzi onasemnogenu abeparvoveku.

Postmarketingové případy s počtem trombocytů < 25 x 109/l byly hlášeny během dvou týdnů po
podání.

Před infuzí onasemnogenu abeparvoveku je třeba stanovit počty trombocytů a ty pak pečlivě sledovat
během prvních dvou týdnů po infuzi a poté v pravidelných intervalech, první měsíc alespoň každý
týden, druhý a třetí měsíc každý druhý týden – dokud se počty nevrátí na původní stav.

Trombotická mikroangiopatie
V souvislosti s podáním onasemnogenu abeparvoveku byly hlášeny případy trombotické
mikroangiopatie infuzi onasemnogenu abeparvoveku. TMA je akutní a život ohrožující stav charakterizovaný
trombocytopenií a mikroangiopatickou hemolytickou anemií. Byly hlášeny případy s fatálními
následky. Současně bylo také pozorováno akutní poškození ledvin. V některých případech byla
hlášena souběžná aktivace imunitního systému očkování viz body 4.2 a 4.5
Trombocytopenie je klíčovým projevem TMA, proto je třeba pečlivě sledovat počty trombocytů
během prvních dvou týdnů po infuzi a pravidelně poté trombocytopenie je třeba okamžitě provést další vyšetření, včetně diagnostiky hemolytické anemie a
renální dysfunkce. Pokud pacienti vykazují klinické známky, příznaky nebo laboratorní nálezy shodné
s TMA, je nezbytné se okamžitě poradit s odborníkem, aby byla TMA léčena podle klinické indikace.
Pečovatelé mají být informováni o známkách a příznacích TMA a mají být poučeni, aby vyhledali
neodkladnou lékařskou péči, pokud se takové příznaky objeví.

Zvýšení hladiny troponinu I
Po infuzi onasemnogenu abeparvoveku bylo pozorováno zvýšení hladin srdečního troponinu I 4.8potenciální poškození tkáně myokardu. Na základě těchto zjištění a pozorované srdeční toxicity u
myší mají být hladiny troponinu I sledovány před infuzí onasemnogenu abeparvoveku a alespoň tři
měsíce poté, nebo dokud se hladiny nevrátí do normálního rozmezí obvyklého pro pacienty s SMA.
Podle potřeby lze zvážit konzultaci s kardiologem.

Systémová imunitní odpověď
Vzhledem ke zvýšenému riziku závažné systémové imunitní odpovědi se doporučuje, aby byli pacienti
před infuzí onasemnogenu abeparvoveku klinicky stabilní ve svém celkovém zdravotním stavu stav hydratace a nutriční stav, nepřítomnost infekceakutní kontrolou stabilní
Imunomodulační režim studiích s onasemnogenem abeparvovekem. Před a po infuzi onasemnogenu abeparvoveku se
doporučuje zvýšená pozornost při prevenci, monitorování a léčbě infekce. V sezóně se doporučuje
průběžná profylaktická léčba, která zabrání infekcím respiračním syncytiálním virem bude možné, harmonogram vakcinace je třeba upravit tak, aby umožnil podávání kortikosteroidů před
infuzí onasemnogenu abeparvoveku a po ní
Ošetřující lékař si musí být vědom rizika adrenální insuficience, pokud se léčba kortikosteroidy
prodlouží nebo se zvýší podávaná dávka.

Riziko tumorogenity v důsledku integrace vektorů
Existuje teoretické riziko tumorogenity v důsledku integrace vektorové DNA AAV do genomu.

Onasemnogen abeparvovek je složen z nereplikujícího se vektoru AAV9, jehož DNA přetrvává
převážně v epizomální formě. Vzácné případy náhodné integrace vektorů do lidské DNA jsou s
rekombinantním AAV možné. Klinický význam jednotlivých případů integrace není znám, ale uznává
se, že jednotlivé případy integrace mohou potenciálně přispívat k riziku tumorogenity.

Dosud nebyly hlášeny žádné případy malignit spojených s léčbou onasemnogenem abeparvovekem. V
případě nádoru má být kontaktován držitel rozhodnutí o registraci s žádostí o pokyny k odběru vzorků
pacientů pro testování.

Vylučování virového vektoru
Dochází k dočasnému vylučování onasemnogenu abeparvoveku, primárně v tělesných výměšcích.
Pečovatelé a rodiny pacientů je třeba následujícím způsobem poučit o správném zacházení se stolicí
pacienta.
• při přímém kontaktu s tělesnými výměšky pacienta je třeba dodržovat správnou hygienu rukou,
a to nejméně po dobu 1 měsíce po léčbě onasemnogenem abeparvovekem.
• Jednorázové pleny lze uzavřít do dvou plastových sáčků a vyhodit do komunálního odpadu.

Dárcovství krve, orgánů, tkání a buněk
Pacienti léčení přípravkem Zolgensma nemají darovat krev, orgány, tkáně nebo buňky k transplantaci.

Obsah sodíku
Tento léčivý přípravek obsahuje 4,6 mg sodíku v jednom mililitru, což odpovídá 0,23 %
doporučeného maximálního denního příjmu sodíku potravou podle WHO pro dospělého, který činí 2 g
sodíku. Jedna 5,5ml injekční lahvička obsahuje 25,3 mg sodíku a jedna 8,3ml injekční lahvička
obsahuje 38,2 mg sodíku.