Treprostinil zentiva Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: ANTIAGREGANCIA KROMĚ HEPARINU
ATC kód: B01AC
Mechanismus účinku:
Treprostinil je analogem prostacyklinu.

Má přímý vazodilatační účinek na plicní a systémový arteriální oběh a inhibuje agregaci trombocytů.

U zvířat vazodilatační účinky snižují oboustranný afterload, zvyšují srdeční výdej a tepový objem.
Účinek treprostinilu na tepovou frekvenci u zvířat se liší dle dávky. Nebyly pozorovány žádné zvláštní
účinky na srdeční vedení.

Údaje o účinnosti u dospělých s plicní arteriální hypertenzí:

Studie se subkutánně podávaným treprostinilem
Proběhly dvě randomizované, dvojitě zaslepené, placebem kontrolované klinické studie fáze III, při
kterých byl treprostinil podáván subkutánní kontinuální infuzí pacientům se stabilní plicní arteriální
hypertenzí. Do dvou studií bylo zařazeno celkem 469 dospělých: 270 pacientů s idiopatickou nebo
hereditární plicní arteriální hypertenzí (skupina s treprostinilem = 134 pacientů; skupina s placebem =
136 pacientů), 90 pacientů s plicní arteriální hypertenzí spojenou s poruchami pojivové tkáně (většinou
sklerodermií) (skupina s treprostinilem = 41 pacientů; skupina s placebem = 49 pacientů) a 109 pacientů
s plicní arteriální hypertenzí spojenou s vrozenou srdeční vadou s levo-pravým zkratem (treprostinil =


58 pacientů; placebo = 51 pacientů). Na počátku byla průměrná délka při šestiminutovém testu chůzí
326 metrů + 5 ve skupině dostávající treprostinil subkutánní infuzí a 327 metrů + 6 ve skupině
dostávající placebo. Dávka obou srovnávaných léčeb se během studie postupně navyšovala podle
symptomů plicní arteriální hypertenze a klinické snášenlivosti. Střední dávka dosáhla po 12 týdnech 9,ng/kg/min ve skupině s treprostinilem a 19,1 ng/kg/min ve skupině s placebem. Po 12 týdnech léčby
činila střední odchylka v šestiminutovém testu chůzí ve srovnání s výchozí hodnotou vypočtenou z
globální populace z obou studií -2 metry ± 6,61 metrů u pacientů používajících treprostinil a -21,8 metrů
± 6,18 metrů v skupině s placebem. Tyto výsledky odrážejí průměrný léčebný účinek, hodnocený na
základě šestiminutového testu chůzí, 19,7 metrů (p = 0,0064) v porovnání s placebem u globální
populace z obou studií. Střední změny ve srovnání s výchozími hodnotami v hemodynamických
parametrech (střední tlak v plicnici (PAPm)), tlak v pravé síni (RAP), plicní vaskulární rezistence
(PVR), srdeční index (CI) a žilní saturace kyslíkem (SvO2) ukázaly, že treprostinil je superiorní vůči
placebu. Zlepšení známek a příznaků plicní hypertenze (synkopa, závrať, bolest na hrudi, únava a
dušnost) bylo statisticky významné (p<0,0001). Navíc se u pacientů léčených treprostinilem po týdnech zlepšilo i hodnocení dušnosti/únavy (Dysponoea-Fatigue Rating) a Borgovo skóre dušnosti
(Borg Dyspoea Score) (p<0,0001). Analýza kombinovaného kritéria zahrnujícího zlepšení pohybové
kapacity (šestiminutový test chůzí) po 12 týdnech nejméně o 10 % ve srovnání s výchozí hodnotou,
zlepšení po 12 týdnech alespoň o jednu třídu NYHA ve srovnání s výchozí hodnotou a absenci zhoršení
plicní hypertenze společně s nedostatkem úmrtí hlášených před 12. týdnem u globální populace v obou
studiích ukázala, že počet subjektů reagujících na treprostinil je 15,9 % (37/233), zatímco počet subjektů
reagujících na placebo je 3,4 % (8/236). Analýza podskupiny globální populace prokázala statisticky
významný účinek léčby treprostinilem ve srovnání s placebem v šestiminutovém testu chůzí u subjektů
s idiopatickou nebo hereditární plicní arteriální hypertenzí (p=0,043), nikoli však u skupiny s plicní
arteriální hypertenzí spojenou se sklerodermií nebo vrozenou kardiopatií.

Účinek pozorovaný v primárním cílovém parametru (tj. změna ve vzdálenosti šestiminutové chůzí po
12 týdnech léčby) byl menší, než jaký byl pozorován v minulosti u bosentanu, iloprostu nebo
epoprostenolu.

Nebyla provedena žádná studie, která by přímo srovnávala intravenózní infuzi treprostinilu a
epoprostenolu.

Nebyly provedeny žádné specifické studie týkající se dětí s PAH.

Neexistují žádné údaje z klinických studií provedených s aktivním komparátorem u pacientů s PAH.