Tinkair Užívání po expiraci, upozornění a varování

Se zvýšenou opatrností je třeba podávat budesonid pacientům s mykotickou nebo virovou
infekcí.

U pacientů s aktivní nebo latentní formou plicní tuberkulózy je použití kortikosteroidů možné
až po důkladném zvážení terapeutických výhod a jejich porovnání s nežádoucími účinky.
Snížená funkce jater může ovlivnit eliminaci kortikoidů, způsobující nízkou eliminační
rychlost a vyšší systémovou expozici. Je možný výskyt systémových nežádoucích účinků.
S opatrností by měl být přípravek používán rovněž u pacientů s glaukomem a nosní ulcerací.
Protože kortikosteroidy tlumí účinky při hojení kožních poranění, mají pacienti s nosními
vřídky, po chirurgických zákrocích nebo po poranění nosu začít s léčbou kortikoidy až po
úplném zahojení rány.

Vliv na růst
V průběhu dlouhodobé léčby nosními kortikosteroidy u dětí se doporučuje pravidelná
kontrola jejich tělesné výšky. Pokud dojde ke zpomalení růstu, léčba se má přehodnotit za
účelem redukce dávky nosního kortikosteroidu. Je třeba pečlivě zvažovat prospěch z léčby
kortikosteroidy a možné riziko zpomalení růstu. Dále se má být zvážit odeslání pacienta ke
specialistovi na dětské respirační nemoci.
U dětí léčených nosními kortikosteroidy v doporučených dávkách byly hlášeny případy
zpomalení růstu.
U dětí se dlouhodobá léčba tímto lékem nedoporučuje.
V důsledku přítomnosti látky butylhydroxyanisol v přípravku se mohou objevit kožní reakce
nebo podráždění sliznice.
Při dlouhodobém podávání přípravku Tinkair se doporučuje jedenkrát až dvakrát ročně
provést vyšetření nosní sliznice vzhledem k možnosti vzniku atrofické rinitidy nebo
faryngeální kandidózy.
U pacientů, kteří jsou současně léčeni perorálními kortikosteroidy, musí přechod na používání
samotného nosního spreje Tinkair probíhat pod kontrolou, aby se zabránilo nerovnovážnému
stavu osy hypotalamus – hypofýza – kůra nadledvin. Proto se nosní sprej začíná používat při
postupném snižování dávky kortikosteroidu podávaného perorálně.
Systémové nežádoucí účinky se mohou vyskytnout u nazálních kortikoidů, zvláště při
dlouhodobém užívání vysokých dávek. Výskyt těchto účinků je mnohem méně

pravděpodobný než u perorálních kortikosteroidů a jejich výskyt se může lišit u jednotlivých
pacientů a mezi různými léčivými přípravky. Mezi možné systémové nežádoucí účinky patří
Cushingův syndrom, cushingoidní rysy, adrenální suprese, růstová retardace u dětí a
dospívajících, katarakta, glaukom, a velmi vzácně řada psychologických nežádoucích účinků
nebo poruch chování např.: psychomotorická hyperaktivita, poruchy spánku, úzkost, deprese
a agresivita (především u dětí).

Změna cesty podání
V případě jakéhokoli podezření na zhoršenou funkci nadledvin je třeba opatrnosti při
převádění pacientů ze systémové léčby steroidy na Tinkair.

Porucha zraku
U systémového i lokálního použití kortikosteroidů může být hlášena porucha zraku. Pokud se
u pacienta objeví symptomy, jako je rozmazané vidění nebo jiné poruchy zraku, má být
zváženo odeslání pacienta k očnímu lékaři za účelem vyšetření možných příčin, mezi které
patří katarakta, glaukom nebo vzácná onemocnění, např. centrální serózní chorioretinopatie
(CSCR), která byla hlášena po systémovém i lokálním použití kortikosteroidů.