Sublana Interakce

Farmakokinetické interakce
Inhibitory P glykoproteinu: methadon je substrát P-glykoproteinu; všechny léčivé přípravky,
které inhibují P-glykoprotein (např. chinidin, verapamil, cyklosporin), proto mohou zvyšovat
sérové koncentrace methadonu. Farmakodynamické účinky methadonu se mohou také zvýšit v
důsledku zvýšeného průchodu hematoencefalickou bariérou.
Induktory enzymu CYP3A4: Methadon je substrát CYP3A4 (viz bod 5.2). Indukce CYP3Avede ke zvýšené clearance methadonu a ke snížení plazmatických hladin. Induktory tohoto
enzymu (barbituráty, karbamazepin, fenytoin, nevirapin, rifampicin, efavirenz, amprenavir,
spironolakton, dexamethason, třezalka tečkovaná (hypericum perforatum)) mohou indukovat
jaterní metabolismus.
Například u pacientů léčených methadonem (35-100 mg denně) se střední maximální
plazmatická koncentrace a AUC snížily o 48 %, resp. 57 % po třítýdenní léčbě 600 mg
efavirenzu denně.
Následky indukce enzymu jsou výraznější, pokud je induktor podán po zahájení léčby
methadonem. Po takových interakcích byly hlášeny abstinenční příznaky, a proto může být
nutné zvýšit dávku methadonu. Pokud je léčba induktorem CYP3A4 přerušena, měla by být
dávka methadonu snížena.
Inhibitory enzymu CYP3A4: methadon je substrát CYP3A4 (viz bod 5.2). Inhibicí CYP3A4 se
clearance methadonu sníží. Souběžné podávání inhibitorů CYP3A4 (např. kanabinoidy,
klarithromycin, telithromycin, erythromycin, ciprofloxacin, flukonazol, itrakonazol,
ketokonazol, grapefruitová šťáva, cimetidin, fluoxetin, fluvoxamin, nefazodon) může vést ke
zvýšeným plazmatickým koncentracím methadonu. Při současné léčbě fluvoxaminem bylo
hlášeno zvýšení poměru mezi sérovými hladinami a dávkou methadonu o 40 – 100%. Pokud

jsou tyto léčivé přípravky předepsány pacientům na udržovací léčbě methadonem, je třeba vzít
v úvahu riziko předávkování.
Přípravky, které ovlivňují kyselost moči: methadon je slabá baze.
Acidifikátory moči (jako je chlorid amonný a kyselina askorbová) mohou zvyšovat renální
clearance methadonu. Pacientům, kteří jsou léčení methadonem, se doporučuje vyhýbat se
přípravkům, které obsahují chlorid amonný.

Souběžná léčba infekce HIV: zdá se, že některé inhibitory proteázy (amprenavir, nelfinavir,
abakavir, lopinavir/ritonavir a ritonavir/saquinavir) snižují sérové hladiny methadonu. Pokud je
ritonavir podáván samostatně, AUC methadonu se zvýší dvojnásobně. Plazmatické hladiny
zidovudinu (nukleosidový analog) se zvyšují se současným podáním methadonu, jak po
perorálním, tak po intravenózním podání zidovudinu. Toto je více zjevné po perorálním než po
intravenózním podání zidovudinu. Tento účinek může být způsoben inhibicí glukuronidace
zidovudinu, doprovázenou jeho sníženou clearance. Během léčby methadonem musí být u
pacientů pečlivě sledovány příznaky toxicity způsobené zidovudinem, protože může být
nezbytné snížit dávku zidovudinu. Souběžné užívání zidovudinu a methadonu může vést k
typickým opioidním abstinenčním příznakům (bolest hlavy, myalgie, únava a podrážděnost)
v důsledku vzájemné interakce mezi těmito dvěma látkami (zidovudin je induktor CYP3A4).

Didanosin a stavudin: methadon oddaluje absorpci a zvyšuje metabolismus prvního průchodu
stavudinu a didanosinu, což způsobuje sníženou biologickou dostupnost stavudinu a didanosinu.

Methadon může zdvojnásobit sérové hladiny desipraminu.

Souběžné podávání přípravku Sublana s metamizolem, který je induktorem enzymů
podílejících se na metabolismu léčiv, včetně CYP2B6 a CYP3A4, může způsobit snížení
plazmatických koncentrací přípravku Sublana s možným snížením klinické účinnosti.
Proto se doporučuje opatrnost při souběžném podávání metamizolu a přípravku Sublana; podle
potřeby je třeba sledovat klinickou odpověď a/nebo plazmatické hladiny léků.

Současná léčba infekce hepatitidou C:
V klinických studiích telaprevil signifikantně snížil maximální plazmatické koncentrace
methadonu.

Farmakodynamické interakce
Opioidní antagonisté: naloxon a naltrexon neutralizují účinky methadonu a indukují abstinenční
příznaky. Podobně může abstinenční příznaky vyvolat buprenorfin.

Anestetika, sedativa/hypnotika jako jsou benzodiazepiny nebo jim podobné látky (např. jiné
opioidy, alkohol, barbituráty, chloralhydrát a klomethiazolu, anxiolytika, antipsychotika,
antihistaminika 1. generace a tricyklická antidepresiva):
Současné užívání opioidů spolu se sedativy, jako jsou benzodiazepiny nebo jim podobné látky,
zvyšuje riziko sedace, respirační deprese, kómatu a smrti v důsledku aditivního tlumivého
účinku na CNS. Je nutné omezit dávku a délku trvání jejich společného užívání (viz bod 4.4).
Antipsychotika mohou zvyšovat sedativní a hypotenzní účinky methadonu.

Inhibice peristaltiky: souběžné užívání methadonu a léčivých přípravků inhibujících peristaltiku
(loperamid a difenoxylát) může mít za následek závažnou zácpu a zvýšení depresivních účinků
na CNS. Opioidy v kombinaci s antimuskariniky mohou způsobit závažnou zácpu nebo
paralytický ileus, zejména při dlouhodobém užívání.

Prodloužení QT intervalu: methadon se nemá kombinovat s léčivými přípravky, které mohou
prodlužovat QT interval, jako jsou antiarytmika (sotalol, amiodaron a flekainid), antipsychotika

(thioridazin, haloperidol, sertindol, fenotiaziny a ziprasidon), antidepresiva (paroxetin, sertralin)
nebo antibiotika (erythromycin, clarithromycin, levofloxacin, moxifloxacin).

Serotonergní léky: Serotonergní syndrom se může vyskytnout při současném podávání
metadonu s petidinem, inhibitory monoaminooxidázy (MAO) a serotonergními látkami, jako
jsou selektivní inhibitor zpětného vychytávání serotoninu (SSRI), inhibitor zpětného
vychytávání serotoninu a noradrenalinu (SNRI) a tricyklická antidepresiva (TCA). Mezi
příznaky serotoninového syndromu mohou patřit změny psychického stavu, autonomní
nestabilita, neuromuskulární abnormality a/nebo gastrointestinální příznaky.

Inhibitory MAO: Souběžné podávání inhibitorů MAO může mít za následek zvýšení inhibice
CNS, hypotenzi a/nebo apnoe.

Analgetika: analgetický efekt substituční léčby může být nedostatečný u pacientů na stabilní
dávce methadonu, u nichž se vyskytuje fyzické trauma, pooperační bolest nebo jiné formy
akutní bolesti.
Těmto pacientům je třeba podávat analgetika, včetně opioidů, která by byla indikována u jiných
pacientů, pociťujících stejnou bolest.
Pacienti na methadonové léčbě, kteří dostávají opioid k léčbě akutní bolesti, mohou potřebovat
vyšší a/nebo častější dávky v porovnání s jinými pacienty bez opiátové tolerance v důsledku
opioidní tolerance způsobené methadonem.

Diagnostické/laboratorní interakce
Studie vyprazdňování žaludku: opioidy mohou oddálit vyprazdňování žaludku a tím způsobit
neplatné výsledky testů.

Hepatobiliární zobrazovací metoda používající technecium-(99mTc) disofenin:
technecium-(99mTc) disofenin se nedostane do tenkého střeva, protože opioidní analgetika
mohou způsobovat konstrikci Oddiho svěrače a zvýšení tlaku ve žlučových cestách. To může
oddálit zobrazení a napodobovat tak obstrukci hlavního žlučovodu/ductus hepaticus communis.

Tlak cerebrospinální tekutiny: tlak cerebrospinální tekutiny může být zvýšený; tento efekt je
následek deprese dýchání indukované zadržováním oxidu uhličitého.

Plazmatická amyláza nebo lipáza: hladiny plazmatické amylázy nebo lipázy se mohou zvýšit,
protože opioidy mohou způsobovat kontrakci Oddiho sfinkteru a zvýšení tlaku ve žlučových
cestách; testy k stanovení těchto enzymů mohou být narušeny po dobu až 24 hodin po podání
léčiva.

Vyšetření moči: methadon může modifikovat testy moči a způsobit pozitivní výsledek při
dopingové kontrole.

Těhotenské testy: methadon může interferovat s močovými těhotenskými testy.

Pediatrická populace
Interakční studie byly provedeny pouze u dospělých.