Nyxthracis Farmakodynamické vlastnosti
Farmakoterapeutická skupina: hyperimunní séra a imunoglobuliny, specifické imunoglobuliny, ATC
kód: J06BB
Mechanismus účinku
Obiltoxaximab je monoklonální protilátka, která váže protektivní antigen bakterie B. anthracis.
Obiltoxaximab inhibuje vazbu protektivního antigenu na jeho buněčné receptory, čímž zabraňuje
intracelulárnímu vstupu letálního faktoru antraxu a edémového faktoru, enzymatických toxinových
složek odpovědných za patogenní účinky toxinu antraxu.
Farmakodynamické účinky
Obiltoxaximab váže volný protektivní antigen s rovnovážnou disociační konstantou afinity In vitro se obiltoxaximab váže na protektivní antigen z kmenů Ames, Vollum a Sterne bakterie B.
anthracis. Epitop na protektivním antigenu, na který se obiltoxaximab váže, je u hlášených kmenů B.
anthracis zachován.
Studie in vitro v buněčném testu s použitím myších makrofágů naznačují, že obiltoxaximab
neutralizuje toxické účinky letálního toxinu, což je kombinace protektivního antigenu a letálního
faktoru.
Studie účinnosti in vivo na novozélandských bílých králících a makacích jávských vystavených
sporám kmene Ames bakterie B. anthracis inhalační cestou ukázaly na dávce závislé zvýšení přežití
po léčbě obiltoxaximabem. Expozice sporám B. anthracis vedla ke zvýšení koncentrace protektivního
antigenu v séru novozélandských bílých králíků a makaků jávských. Po léčbě obiltoxaximabem došlo
u většiny přežívajících zvířat k poklesu koncentrací protektivního antigenu. Koncentrace protektivního
antigenu se u zvířat dostávajících placebo až do jejich smrti zvyšovaly.
Účinnost
Jelikož není možné či etické provádět kontrolovaná klinická hodnocení u lidí s plicním antraxem,
účinnost obiltoxaximabu podávaného v monoterapii v porovnání s placebem při léčbě plicního antraxu
vychází ze studií účinnosti u novozélandských bílých králíků a makaků jávských.
V těchto studiích byla zvířata vystavena aerosolovým sporám B. anthracis 200xLD50 a následně léčena obiltoxaximabem v různých časových bodech. Ve studiích léčby plicního
antraxu byla zvířatům poskytována léčba poté, co se projevily klinické známky nebo příznaky
systémového antraxu. Ve studiích postexpoziční profylaxe byla zvířata léčena po expozici bakterii B.
anthracis, avšak před rozvojem příznaků. Makakové jávští byli léčeni v době pozitivního stanovení
hladiny elektrochemiluminiscence v séru v průměrné době přibližně 40 hodin po podání léčiva při výskytu B. anthracis. Ve studiích léčby
novozélandských bílých králíků byla zvířata léčena po pozitivním testu ECL na protektivní antigen
nebo přetrvávajícím zvýšení tělesné teploty nad výchozí hodnotu v průměrné době přibližně 30 hodin
po podání léčiva. Přežití bylo hodnoceno po 28 dnech po podání léčiva při výskytu B. anthracis ve
studiích uvedených níže.
Účinnost jednorázové intravenózní dávky obiltoxaximabu v monoterapii při léčbě plicního antraxu
byla hodnocena v jedné studii ze studií s novozélandskými bílými králíky a ve třech studiích s makaky
jávskými v souladu se správnou laboratorní praxí. Studie AR033, AP202 a AP301 byly zaslepené; studie APbyla zaslepená do skupiny.
Tabulka 5: Míra přežití ve studiích účinnosti v monoterapii s obiltoxaximabem
Podíl přežití na konci studie
Léčba 阀Studie AR0331 0 Léčba 阀Studie AP2041 6 % Studie AP2021 0 Postexpoziční profylaxe 阀Studie
AP18 hodin
po
expozici