Minjuvi Farmakodynamické vlastnosti
Farmakoterapeutická skupina: Farmakoterapeutická skupina: cytostatika, monoklonální protilátky,
ATC kód: L01FX12.
Mechanismus účinku
Tafasitamab je Fc posílená monoklonální protilátka, která se zaměřuje na antigen CD19 exprimovaný
na povrchu nezralých B-lymfocytů a zralých B-lymfocytů.
Po navázání na CD19 zprostředkovává tafasitamab lýzu B-buněk prostřednictvím:
• zapojení imunitních efektorových buněk, jako jsou přirození zabijáci buňky a fagocyty
• přímé indukce buněčné smrti
Modifikace Fc vede ke zvýšené buněčné cytotoxicitě v závislosti na protilátce a buněčné fagocytóze
v závislosti na protilátce.
Farmakodynamické účinky
U pacientů s relabujícím nebo refrakterním DLBCL vedlo podávání tafasitamabu ke snížení počtu
B-buněk v periferní krvi. Snížení v porovnání s výchozím počtem B-buněk dosáhlo po osmi dnech
léčby ve studii L-MIND 97 %. Maximální redukce B-buněk o přibližně 100 % dosáhlo během 16 týdnů léčby.
Přestože je deplece B-buněk v periferní krvi měřitelným farmakodynamickým účinkem, nekoreluje
přímo s deplecí B-buněk v solidních orgánech nebo u maligních depozit.
Klinická účinnost
Ve studii L-MIND, otevřené multicentrické studii s jedním léčebným ramenem, se studovala
kombinace tafasitamabu s lenalidomidem následovaná monoterapií tafasitamabem. Této studie se
zúčastnili dospělí pacienti s relabujícím nebo refrakterním DLBCL po 1 až 3 předchozích
systémových terapiích DLBCL, kteří v době studie nebyli kandidáty na vysokodávkovou chemoterapii
následovanou ASCT nebo kteří odmítli ASCT. Jedna z předchozích systémových terapií musela
zahrnovat cílenou léčbu CD20. Do studie nesměli být zařazeni pacienti s těžkou poruchou funkce jater
jako pacienti s anamnézou nebo prokázanými klinicky významnými kardiovaskulárními, CNS anebo
jinými systémovými onemocněními. Při vstupu do studie byli také vyloučeni pacienti se známou
genetickou anamnézou DLBCL s „double/triple-hitem“.
V prvních třech cyklech pacienti dostávali 12 mg/kg tafasitamabu infuzí 1., 8., 15. a 22. den
každého 28denního cyklu a nasycovací dávku 4. den 1. cyklu. Poté byl tafasitamab podáván 1. a 15.
den každého cyklu až do progrese onemocnění. Třicet až 120 minut před prvními třemi infuzemi
tafasitamabu byla podána premedikace zahrnující antipyretika, blokátory histaminových H1 a
H2 receptorů a glukokortikosteroidy.
Pacienti si sami podávali 25 mg lenalidomidu denně 1. až 21. den každého 28denního cyklu, po dobu
až 12 cyklů.
Do studie L-MIND byl zařazeno celkem 81 pacientů. Střední věk byl 72 let 89 % pacientů byli běloši a 54 % byli muži. Z 81 pacientů mělo 74 ECOG 0 nebo 1 a 7 a 1 CD20. Osm pacientů mělo diagnózu DLBCL transformovaného z lymfomu nízkého stupně. Patnáct
pacientů předchozí léčbě a 34 předcházející ASCT. Primární důvody pro to, aby pacient nebyl kandidátem na podání ASCT,
zahrnovaly věk odmítnutí vysokodávkové chemoterapie/ASCT
Jeden pacient dostal tafasitamab, ale ne lenalidomid. Zbývajících 80 pacientů dostalo alespoň jednu
dávku tafasitamabu a lenalidomidu. Všichni pacienti zařazení do studie L-MIND měli stanovenou
diagnózu DLBCL na základě místní patologie. Při centrálním patologickém přezkoumání však
nemohlo být u 10 pacientů klasifikováno DLBCL.
Střední doba trvání expozice léčbě byla 9,2 měsíce pacientů dokončilo 12 cyklů tafasitamabu. Třicet
Primárním cílovým parametrem účinnosti byl nejlepší výskyt objektivní odpovědi rate, ORRposouzení nezávislou hodnotící komisí účinnosti zahrnovaly trvání odpovědi shrnuty v tabulce 3.
Tabulka 3: Výsledky účinnosti u pacientů s relabujícím nebo refrakterním difuzním
velkobuněčným B-lymfomem ve studii MOR208C203 Parametr účinnosti Tafasitamab + lenalidomid