Magrilan Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: antidepresiva, selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu
ATC kód: N06ABMechanismus účinku
Fluoxetin je selektivní inhibitor zpětného vychytávání serotoninu, což je pravděpodobně hlavním
mechanismem jeho účinku. Fluoxetin nemá prakticky žádnou afinitu k dalším receptorům, jako jsou α, α2- a β-adrenergní, serotonergní, dopaminergní, histaminergní H1, muskarinové a GABA receptory.
Klinická účinnost a bezpečnost
Depresivní epizody: Klinické studie u pacientů s depresivními epizodami byly provedeny oproti placebu
a aktivním komparátorům. Prokázalo se, že MAGRILAN je signifikantně účinnější než placebo, měřeno
pomocí Hamiltonovy stupnice pro posuzování deprese (HAM-D). V těchto studiích přípravek

MAGRILAN vykazoval signifikantně větší podíl odpovědi na léčbu (definovaná jako 50% snížení
HAM-D skóre) a remise ve srovnání s placebem.
Odpověď na dávku: Studie s fixními dávkami u pacientů s depresivními epizodami poskytují plochou
křivku odpovědi na dávku, což nenaznačuje výhody ve smyslu vyšší účinnosti pro použití vyšších dávek
než doporučených. Nicméně je klinickou zkušeností, že zvyšování dávky může být u některých pacientů
prospěšné.
Obsedantně-kompulzivní porucha: V krátkodobých klinických studiích (méně než 24 týdnů) byl
fluoxetin signifikantně účinnější než placebo. Terapeutický účinek byl při dávce 20 mg/den, ale vyšší
dávky (40 nebo 60 mg/den) ukázaly vyšší četnost odpovědi na léčbu. V dlouhodobých studiích (tři
pokračovací fáze krátkodobých studií a studie prevence relapsu) nebyla účinnost prokázána.
Mentální bulimie: V krátkodobých klinických studiích (méně než 16 týdnů) byl u ambulantních pacientů
splňujících kritéria DSM-III-R pro mentální bulimii fluoxetin v dávce 60 mg/den signifikantně účinnější
než placebo při redukci záchvatovitého přejídání a vyprazdňovacích aktivit. Závěry o dlouhodobé
účinnosti nicméně nemohou být stanoveny.
Premenstruační dysforická porucha: U pacientek splňujících kritéria DSM-IV pro premenstruační
dysforickou poruchu (PMDD) byly provedeny dvě placebem kontrolované klinické studie. Pacientky
byly zařazeny v případě příznaků dostatečné závažnosti narušení sociálních a pracovních funkcí
a vztahů s ostatními. Pacientky užívající perorální kontraceptiva byly vyloučeny. V první studii s 20 mg
denně podávanými kontinuálně po dobu 6 cyklů bylo pozorováno zlepšení v primárním parametru
účinnosti (iritabilita, anxieta a dysforie). Ve druhé studii s přerušením léčby v luteální fázi (20 mg denně
po dobu 14 dnů) po dobu 3 cyklů bylo pozorováno zlepšení v primárním parametru účinnosti (denní
záznam závažnosti obtíží, Daily Record of Severity of Problems score, DRSP). Nicméně z těchto studií
nemohou být odvozeny definitivní závěry týkající se účinnosti a trvání léčby.
Pediatrická populace
Depresivní epizody: Byly provedeny klinické studie u dětí a dospívajících ve věku 8 let a více oproti
placebu. Fluoxetin se v dávce 20 mg ukázal signifikantně účinnější než placebo ve dvou krátkodobých
pivotních studiích podle snížení celkového skóre na revidované škále posuzování deprese u dětí (CDRS-
R) a skóre na stupnici celkového zlepšení (CGI-I, celkový klinický dojem - zlepšení). V obou studiích
pacienti splnili kritéria pro středně těžkou až těžkou depresivní epizodu (DSM-III nebo DSM-IV) ve
třech rozdílných hodnoceních praktikujícími dětskými psychiatry. Účinnost fluoxetinu ve studii může
záviset na zařazení selektivní populace pacientů (pacienti, kteří se spontánně neuzdraví v průběhu 3–týdnů a u nichž deprese přetrvává navzdory značné péči). Existují pouze omezená data týkající se
bezpečnosti a účinnosti při užívání delším než 9 týdnů. Obecně byla účinnost fluoxetinu mírná. Výskyt
odpovědi na léčbu (primární cílový parametr definovaný jako 30% snížení CDRS-R skóre) prokázal
statisticky signifikantní rozdíl v jedné ze dvou pivotních studií (58 % pro fluoxetin oproti 32 % pro
placebo, p=0,013, a 65 % pro fluoxetin oproti 54 % u placeba, p=0,093). V těchto dvou hodnoceních
byly průměrné hodnoty absolutních změn CDRS-R skóre oproti výchozím hodnotám 20 pro fluoxetin
oproti 11 pro placebo, p=0,002, a 22 pro fluoxetin oproti 15 pro placebo, p<0,001.
Účinky na růst, viz bod 4.4 a 4.8: Po 19 týdnech léčby dosáhli dětští pacienti léčení fluoxetinem
v klinických studiích v průměru o 1,1 cm menšího přírůstku výšky (p=0,004) a o 1,1 kg menšího
přírůstku tělesné hmotnosti (p=0,008) oproti pacientům léčeným placebem.
V retrospektivních kontrolních observačních studiích s průměrnou dobou expozice fluoxetinu 1,8 roku
nebyly mezi pediatrickými subjekty léčenými fluoxetinem a neléčenou kontrolní skupinou zjištěny
rozdíly v růstu adjustované na předpokládaný růst (0,0 cm, p=0,9673).