Duoxona Interakce

Sedativa, jako jsou benzodiazepiny nebo jim příbuzné látky
Současné podávání opioidů spolu se sedativy, jako jsou benzodiazepiny nebo jim příbuzné látky
zvyšuje riziko sedace, respirační depresi, kómatu a smrti v důsledku aditivního tlumivému účinku
na CNS. Je nutné omezit dávka a délka trvání jejich současného užívání (viz bod 4.4.).

Alkohol může zesilovat farmakodynamické účinky přípravku Duoxona; je třeba se vyvarovat jejich
souběžného užívání.

Klinicky relevantní změny v mezinárodním normalizovaném poměru (INR nebo Quick-value) v
obou směrech byly pozorovány u jednotlivců, pokud se společně aplikoval oxykodon a kumarinové
antikoagulanty.

Oxykodon je primárně metabolizován přes CYP3A4 izomery a částečně přes CYP2D6 izomery
(viz bod 5.2). Aktivita těchto metabolitů může být inhibována nebo indukována podáváním různých
léčiv nebo doplňků stravy. Může být proto nutné adekvátně upravit dávky přípravku Duoxona.

Inhibitory CYP3A4 jako makrolidová antibiotika (např. klarithromycin, erythromycin,
telithromycin), azolová antimykotika (např. ketokonazol, vorikonazol, itrakonazol, posakonazol),
inhibitory proteáz (např. ritonavir, indinavir, nelfinavir, sachinavir), cimetidin a grepfruitová šťáva
mohou způsobit snížení clearance oxykodonu, což může vést ke zvýšení koncentrací oxykodonu v
plazmě. Snížení dávky přípravku Duoxona a následná úprava titrace může být nezbytná.

Induktory CYP3A4 jako rifampicin, karbamazepin, fenytoin a třezalka tečkovaná mohou indukovat
metabolismus oxykodonu a způsobit zvýšení clearance léčiva, což má za následek snížení
koncentrací oxykodonu v plazmě. Doporučuje se zvýšená opatrnost a může být nutná další titrace,
aby bylo dosaženo odpovídající úrovně tlumení symptomů.


Teoreticky mohou léčivé přípravky, které inhibují aktivitu CYP2D6, jako paroxetin, fluoxetin a
chinidin, způsobit snížení clearance oxykodonu, což může vést ke zvýšení koncentrace oxykodonu
v plazmě. Souběžné podávání s CYP2D6 inhibitory mělo bezvýznamný vliv na eliminaci
oxykodonu a také nemělo vliv na farmakodynamiku oxykodonu.

In vitro studie metabolismu ukazují, že se neočekávají žádné klinicky významné interakce mezi
oxykodonem a naloxonem. Pravděpodobnost klinicky relevantních interakcí mezi paracetamolem,
kyselinou acetylsalicylovou nebo naltrexonem a kombinací oxykodonu a naloxonu je v případě
terapeutických koncentrací minimální.