Dilizolen Bezpečnost (v těhotenství)

Linezolid snižuje fertilitu a reprodukční schopnost samčích potkanů při vystavení přibližně stejným hladinám,
jaké jsou u lidí. U pohlavně vyzrálých zvířat jsou tyto účinky reverzibilní. Tyto účinky však nejsou reverzibilní
u mladých zvířat léčených linezolidem téměř po celou dobu jejich pohlavního zrání. Byla pozorována
abnormální morfologie spermatu ve varlatech dospělých potkaních samců a hypertrofie buněk epitelu a
hyperplazie v nadvarlatech. Linezolid pravděpodobně ovlivňuje zrání potkaních spermatozoí. Podávání
testosteronu nemělo vliv na linezolidem působené účinky na fertilitu. Hypertrofie nadvarlat nebyla pozorována
u psů léčených 1 měsíc, ačkoliv změny v hmotnosti prostaty, varlat a nadvarlat byly zjevné.

Reprodukční studie toxicity u myší a potkanů neprokázaly žádný teratogenní vliv při expozici hladině
čtyřikrát vyšší nebo ekvivalentní hladině u lidí.

Stejné koncentrace linezolidu působily toxicky na březí samice myší a souvisela s nimi zvýšená úmrtnost
embryí včetně snížení počtu narozených mláďat, snížení tělesné hmotnosti plodu a exacerbace normální
genetické predispozice na změny hrudní kosti u myší. U potkanů byla pozorována mírná toxicita pro samice
při expozicích nižších, než jsou klinické expozice.

Byla pozorována mírná fetální toxicita, která se projevovala snížením hmotnosti plodu, sníženou osifikací
hrudních obratlů, menším přežíváním mláďat a mírným zpomalením vývoje. Při páření vykazovala stejná
zvířata reverzibilní, na dávce závislé zvýšení předimplantačních ztrát s odpovídajícím poklesem fertility.
U králíků se objevily případy snížení tělesné hmotnosti plodu při toxicitě u matky (klinické příznaky, snížený
přírůstek tělesné hmotnosti a spotřeby potravy) při nízkých hladinách expozice 0,06násobku v porovnání
s expozicí hladině očekávané u lidí odvozené od AUC. Jednalo se o kmeny se známou citlivostí na působení
antibiotik.

Linezolid a jeho metabolity se vylučují do mléka laktujících potkaních samic a koncentrace zjištěné v mléku
byly vyšší než hladiny v samiččině plazmě.

U potkanů i psů způsoboval linezolid reverzibilní myelosupresi.

U potkanů, kterým byl podáván linezolid perorálně po dobu 6 měsíců v dávce 80 mg/kg/den, byla pozorována
ireverzibilní minimální až mírná degenerace sedacího nervu. Minimální degenerace sedacího nervu při této


dávce byla rovněž prokázána u 1 samce při nekropsii provedené ve 3. měsíci. K potvrzení či vyloučení
případné degenerace zrakového nervu bylo prováděno citlivé morfologické vyšetření perfúzně fixovaných
vzorků tkáně. Minimální až středně závažná degenerace očního nervu byla patrná u 2 ze 3 samců potkanů po
6měsíčním podávání, ale přímý vztah k léku byl nejednoznačný z důvodu akutní povahy nálezu a jeho
asymetrického rozložení. Pozorovaná degenerace očního nervu byla mikroskopicky srovnatelná se spontánní
unilaterální degenerací očního nervu u starších potkanů a může se jednat o zhoršení změn bazálního stavu.

Předklinická data založená na konvenčních studiích toxicity po opakovaných dávkách a genotoxicity
neodhalila žádné zvláštní riziko pro člověka kromě rizik zmiňovaných v jiných bodech tohoto souhrnu údajů
o přípravku. Studie karcinogenity a onkogenicity nebyly vzhledem ke krátké době podávání a nezjištěné
genotoxicitě prováděny.