Diazepam desitin Interakce

Farmakokinetické interakce
Diazepam je metabolizován převážně na farmakologicky aktivní metabolity N-
desmethyldiazepam, 3-hydroxydiazepam (temazepam) a oxazepam. Oxidační metabolismus
diazepamu je zprostředkován izoenzymy CYP3A4 a CYP2C19. In vitro studie prokázaly, že
hydroxylace je zprostředkována převážně izoenzymem CYP3A, zatímco N-demethylace se
účastní oba izoenzymy, CYP3A a CYP2C19. Tato pozorování in vitro byla potvrzena
výsledky ve studiích in vivo na probandech.

Souběžně podávané léčivé přípravky s látkami, které jsou rovněž substráty izoenzymu
CYP3A a/nebo CYP2C19, proto mohou změnit farmakokinetiku diazepamu.

Účinnost a nežádoucí účinky diazepamu zvyšují:
Známé inhibitory izoenzymu CYP3A nebo CYP2C19, jako jsou antiulcerózní přípravky
(cimetidin, omeprazol), disulfiram, ketokonazol, fluvoxamin, fluoxetin a inhibitory HIV
proteázy (amprenavir a ritonavir), mohou vést k prohloubené a dlouhotrvající sedaci nebo
respirační depresi.


Erytromycin a izoniazid interferují s metabolismem jaterních mikrozomů a mohou snižovat
clearance diazepamu a zesilovat tak jeho účinek.

Bylo zaznamenáno, že heparin snižuje plazmatickou vazbu diazepamu, a tím zvyšuje hladinu
volného diazepamu. Klinický význam je však nejasný.

Při podání s alfa-blokátory dochází k zesílení sedativního účinku.

Účinnost diazepamu snižují:
Rifampicin, známý induktor jaterních enzymů, může zvyšovat clearance diazepamu a
snižovat tak jeho účinek.

Fenobarbital, fenytoin a theofylin mohou akcelerovat metabolismus diazepamu.

U kuřáků nikotin akceleruje metabolismus diazepamu a urychluje tak jeho vylučování.

Diazepam ovlivňuje následující léčivé přípravky:
Ve vzácných případech může být působením diazepamu potlačen metabolismus fenytoinu, a
tím jeho účinek zesilován.
Zvýšený antikoagulační účinek byl zaznamenán u jednotlivých případů při souběžné léčbě
diazepamem a warfarinem nebo dikumarolem.

Diazepam může snižovat clearance digoxinu.

Při podání s antihypertenzivy může docházet k zesílení hypotenzního účinku.

Farmakodynamické interakce
Současné podávání diazepamu a následujících léků může vyvolat vzájemnou potenciaci např.
sedaci nebo respirační a kardiovaskulární depresi:
- sedativa, hypnotika, opioidní analgetika, anestetika
- antipsychotika (neuroleptika)
- antiepileptika
- anxiolytika
- antihistaminika vč. sedativních antihistaminik
- antidepresiva a lithium

To platí zejména pro současné požívání alkoholických nápojů, při kterém se účinek zesiluje a
modifikuje nepředvídatelným způsobem. Proto je třeba se vyhnout konzumací alkoholu
během léčby diazepamem (viz bod 4.4 a 4.9). To má vliv i na schopnost řízení motorových
vozidel a obsluhy strojů (viz bod 4.7).

Souběžné podávání buprenorfinu (silné analgetikum) může vést k zástavě dýchání a
oběhovému kolapsu.

Současné podávání diazepamu a kyseliny 4-hydroxybutanové (natrium-oxybutyrát) může
zesilovat účinek natrium-oxybutyrátu.

Kromě toho současné užívání opioidních analgetik může podporovat psychickou závislost
kvůli zvýšení euforigenního účinku.


Opioidy
Současné užívání sedativ, jako jsou benzodiazepiny nebo jim podobné látky, spolu s opioidy
zvyšuje riziko sedace, respirační deprese, kómatu a úmrtí v důsledku aditivního tlumivého
účinku na CNS. Je nutné omezit dávku a délku trvání jejich souběžného užívání (viz bod 4.4).

Souběžné podání myorelaxancií může zesílit myorelaxační účinek, zejména u starších
pacientů a při vyšších dávkách (riziko pádů!). Při současném podávání baklofenu a tizanidinu
dochází k vzrůstu deprese CNS.

Theofylin v malých dávkách ruší sedaci navozenou diazepamem.

Diazepam může inhibovat účinek levodopy.

Vzácně byla u pacientů užívajících současně benzodiazepiny a klozapin hlášena těžká
hypotenze, kolaps, respirační deprese a potenciálně fatální respirační zástava s bezvědomím.
Při zahájení terapie klozapinem u pacientů užívajících benzodiazepiny je proto nutná zvýšená
opatrnost.

Vzhledem k pomalé eliminaci diazepamu se musí očekávat možné interakce i po ukončení
léčby diazepamem. U pacientů dlouhodobě léčených jinými léky, např. centrálně působícími
antihypertenzivy, beta-blokátory a srdečními glykosidy, nelze typ a rozsah interakcí s jistotou
předpovědět. Před podáním diazepamu by měl ošetřující lékař zkontrolovat, zda pacient není
dlouhodobě léčen relevantním lékem. Pokud je tomu tak, je zapotřebí zvláštní opatrnosti při
použití tohoto léčivého přípravku, zejména na počátku léčby.