Canri Užívání po expiraci, upozornění a varování

Irinotekan se má používat pouze na odděleních specializovaných na podávání cytostatik a je
nutno ho podávat pouze pod dohledem lékaře s kvalifikací pro chemoterapii.

Vzhledem k charakteru a četnosti nežádoucích účinků se irinotekan musí v následujících
případech předepisovat pouze po zvážení očekávaného přínosu léčby ve vztahu k možným
rizikům:

 u pacientů s rizikovým faktorem, především u těch s hodnocením celkového stavu dle
WHO = 2,

 v několika málo případech, kdy se předpokládá, že pacienti pravděpodobně nebudou brát
na vědomí doporučení pro kontrolu nežádoucích účinků léčby (okamžitá potřeba delší
léčby průjmu za současného příjmu velkého množství tekutin ihned, jakmile se vyskytne
pozdní průjem). U těchto pacientů se doporučuje důkladné sledování v nemocnici.

Používá-li se irinotekan v monoterapii, předepisuje se obvykle podle třítýdenního
dávkovacího režimu. U pacientů, jež je třeba podrobněji sledovat (viz bod 5) nebo u pacientů,
u nichž existuje větší riziko vážné neutropenie, je možné uvažovat o týdenním dávkovacím
režimu.

Pozdní průjem

Pacienti si mají být vědomi rizika pozdního průjmu, tj. průjmu, který se vyskytne za více než
24 hodin po podání irinotekanu a dále kdykoliv před dalším cyklem. V monoterapii byl
medián doby výskytu první průjmové stolice pátý den po infuzi irinotekanu. Pacienti musí
urychleně svého lékaře informovat o vzniku průjmu a ihned nasadit vhodnou léčbu.


Zvýšené riziko průjmu existuje u pacientů, s i předchozím ozařováním břišní/pánevní oblasti,
dále u pacientů s výchozí leukocytozou, u pacientů kteří mají hodnocení celkového stavu ≥ 2,
a u žen. Jestliže se průjem vhodným způsobem neléčí, může ohrozit život, zejména je li
provázen současně neutropenií.

Jakmile se objeví první průjmovitá stolice, pacient musí začít pít velké množství tekutin
s obsahem elektrolytů, a musí se ihned nasadit odpovídající protiprůjmová léčba. Je nutné
přijmout příslušná opatření, aby lékař, který podává irinotekan, také předepisoval léky proti
průjmu. Po propuštění z nemocnice si musí pacient předepsané léky vyzvednout, aby mohl
průjem léčit ihned, jakmile se vyskytne. Kromě toho musí pacient o vzniku průjmu
informovat svého lékaře nebo zdravotnické zařízení, ve kterém mu byl irinotekan podán.

V současné době doporučená léčba průjmu sestává z vysokých dávek loperamidu (4 mg na
počátku, poté 2 mg každé 2 hodiny). V této léčbě je třeba pokračovat 12 hodin po poslední
průjmovité stolici a nesmí se měnit. V léčbě se má pokračovat nejméně 12 hodin, ale
v žádném případě se loperamid nesmí v těchto dávkách užívat déle než 48 hodin, vzhledem k
riziku paralytického ileu.

Je-li průjem doprovázen těžkou neutropenií (počet neutrofilů < 500/mm3), má se kromě léčby
průjmu také profylakticky podat širokospektré antibiotikum.

V následujících případech se kromě antibiotické léčby doporučuje ke kontrole průjmu i
hospitalizace:
 průjem spojený s horečkou,
 těžký průjem (vyžadující parenterální rehydrataci),
 průjem trvající déle než 48 hodin od zahájení léčby vysokými dávkami loperamidu.

Loperamid se nemá podávat profylakticky a to ani u pacientů, kteří měli pozdní průjem
během předchozího podání léčivého přípravku.

Jestliže měl pacient těžký průjem, doporučuje se v následujících cyklech snížit dávky (viz bod
4.2).

Hematologie

Během léčby irinotekanem se doporučuje pravidelné týdenní sledování kompletního krevního
obrazu. Pacienti musí být poučeni o riziku neutropenie a významu horečky. Febrilní
neutropenie (teplota nad 38°C a počet neutrofilů ≤ 1 000/mm3) se musí urgentně léčit za
hospitalizace intavenózním podáváním širokospektrých antibiotik.

U pacientů s anamnézou těžké hematologické toxicity, se doporučuje další dávky snížit
(viz bod 4.2).

Pacienti s těžkým průjmem jsou vystaveni zvýšenému riziku infekce a hematologické
toxicity. U těchto pacientů se má provést kompletní vyšetření krevního obrazu.

Porucha funkce jater

Před zahájením léčby a dále před každým cyklem léčby se musí provést vyšetření jaterních
testů.

Pravidelné týdenní kompletní vyšetření krevního obrazu je nutno provádět u pacientů, jejichž
hodnoty bilirubinu jsou 1,5krát až 3krát vyšší proti ULN, protože mají sníženou clearance

irinotekanu (viz bod 5.2), a tudíž zvýšené riziko hematotoxicity. Pacienti s hodnotou
bilirubinu vyšší než 3-násobek ULN viz bod 4.3.

Nauzea a zvracení

Před každým podáním irinotekanu se doporučuje profylaktické podávání antiemetik. Nauzea
a zvracení jsou často hlášeny. Pacienty se zvracením spojeným s pozdním průjmem je nutno
co nejdříve hospitalizovat.

Akutní cholinergní syndrom

Při vzniku akutního cholinergního syndromu (definován jako časný průjem a určité další
známky a symptomy jako pocení, břišní křeče, mióza a salivace) je nutno podávat subkutánně
atropin sulfát (0,25 mg s.c.), pokud není z klinického hlediska kontraindikován (viz bod 4.8).

Zvýšené opatrnosti je třeba při léčbě pacientů s astmatem. Vyskytne-li se u pacienta akutní
cholinergní syndrom, doporučuje se nasadit profylakticky atropin sulfát a následně podat
irinotekan.

Onemocnění dýchacího systému

Během léčby irinotekanem byly méně často pozorovány stavy s plicní infiltrací naznačující
výskyt intersticiálního plicního onemocnění. To může být fatální. Mezi možné rizikové
faktory spojené se vznikem intersticiálního plicního onemocnění patří použití toxických
pulmonárních léčivých přípravků, radioterapie a použití růstových faktorů. Pacienti
s rizikovými faktory mají být pozorně sledováni před začátkem léčby irinotekanem a během
ní.

Extravazace
Přestože není známo, že irinotekan způsobuje tvorbu puchýřků, je nutné postupovat
s opatrností, aby se zabránilo extravazaci a místo vpichu infuze je také třeba sledovat možný
výskyt známek zánětu. Pokud dojde k extravazaci, doporučuje se místo opláchnout a chladit
ledem.

Srdeční poruchy

Ischemie myokardu byly pozorovány po léčbě irinotekanem především u pacientů se
základním srdečním onemocněním, dalšími známými rizikovými faktory srdečního
onemocnění nebo u pacientů, kteří dříve podstoupili cytotoxickou chemoterapii (viz bod 4.Nežádoucí účinky).

Proto je nutné pacienty se známými rizikovými faktory důkladně sledovat a je třeba učinit
opatření ke snížení veškerých ovlivnitelných rizikových faktorů (např. kouření, hypertenze a
hyperlipidemie).

Imunosupresivní účinky / zvýšená citlivost na infekce

Podávání živých nebo oslabených vakcín pacientům s oslabenou imunitou v důsledku užívání
chemoterapeutik, včetně irinotekanu, může mít za následek vážné nebo i fatální infekce.
Pacienti, kterým je podáván irinotekan tedy nesmí být živými vakcínami očkováni. Usmrcené
nebo inaktivované vakcíny podávat lze; nicméně odpověď na tyto vakcíny může být snížená.

Starší pacienti


Vzhledem ke zvýšené četnosti snížení biologických funkcí u starších pacientů, například
jaterní funkce, je nutné při úpravě dávky irinotekanu u této populace postupovat s větší
opatrností (viz bod 4.2).

Chronické zánětlivé onemocnění střev a/nebo střevní obstrukce

Pacienti se irinotekanem smějí léčit až po vyřešení ileózního stavu. (viz bod 4.3).

Pacienti s poruchou funkce ledvin

Klinické studie u této skupiny pacientů nebyly provedeny (viz bod 4.2 a bod 5.2).

Ostatní

Vzhledem k tomu, že léčivo obsahuje sorbitol, není vhodné pro pacienty s dědičnou
nesnášenlivostí fruktózy. Ve vzácných případech se u pacientů, u kterých se
projevila dehydratace v souvislosti s průjmem a/nebo zvracením, případně sepsí, vyskytla
porucha funkce ledvin, hypotenze nebo cirkulační kolaps.

Během léčby a nejméně tři měsíce po jejím skončení je nutné používat účinnou metodu
antikoncepce (viz bod 4.6).

Je třeba se vyhnout současnému podávání irinotekanu se silným inhibitorem (např.
ketokonazol) nebo induktorem (např. rifampicin, karbamazepin, fenobarbital, fenytoin,
třezalka tečkovaná) cytochromu P450 3A4 (CYP3A4), protože to může ovlivnit
metabolismus irinotekanu (viz bod 4.5)