Androcur-50 Bezpečnost (v těhotenství)
Systémová toxicita
Předklinická data založená na konvenčních studiích toxicity po opakovaných dávkách
neodhalila žádné zvláštní riziko pro člověka.
Embryotoxicita/teratogenicita
Sledování embryotoxicity neprokázalo žádný účinek, který by naznačoval obecný teratogenní
potenciál u člověka během fetální organogeneze až do období vývoje zevních pohlavních
orgánů. Podávání vysokých dávek cyproteron-acetátu během hormon-sensitivní diferenciační
fáze pohlavních orgánů (zhruba od 45. dne gravidity) vedlo k projevům feminizace plodu
mužského pohlaví. U sledovaných novorozenců mužského pohlaví, kteří byli intrauterinně
vystaveni vlivu cyproteron-acetátu, však žádné známky feminizace nebyly pozorovány.
Těhotenství je však kontraindikací léčby Androcurem.
14/15
Reprodukční toxicita
Dočasná inhibice fertility při denním perorálním podáváním samcům potkanů neznamená, že
léčba Androcurem vede k poškození spermatozoy, které by bylo příčinou malformací nebo
ovlivnilo fertilitu jejich potomstva.
Genotoxicita a kancerogenicita
Uznávané testy první linie zaměřené na genotoxicitu poskytly po provedení s cyproteron-
acetátem negativní výsledky. Další testy však prokázaly, že cyproteron-acetát je schopný
tvořit DNA addukty (se zvýšenou reparační aktivitou DNA) v jaterních buňkách krys, opic a v
čerstvě izolovaných lidských hepatocytech. Hladina DNA adduktů v jaterních buňkách psů
byla extrémně nízká.
Tyto formace DNA adduktů se vyskytovaly již při systémovém vystavení takovým dávkám,
které lze očekávat při doporučených dávkovacích režimech cyproteron-acetátu. Jediný
následek léčby cyproteron-acetátem in vivo byl zvýšený výskyt fokálních jaterních lézí u
samic potkanů - možná pre-neoplastických - ve kterých byly alterovány celulární enzymy a
zvýšení frekvence mutací u potkanů nesoucích bakteriální geny jako cíl pro mutace.
Dosavadní klinické zkušenosti a správně vedené epidemiologické studie nepotvrzují zvýšený
výskyt jaterních tumorů u lidí. Ani sledování zaměřená na tumorigenicitu cyproteron-acetátu
u hlodavců neodhalila známky specifického tumorigenního potenciálu.
Přesto je však třeba mít stále na paměti, že pohlavní steroidy mohou podporovat růst
některých hormon-dependentních tkání a tumorů.
Celkem lze shrnout, že dostupné údaje neposkytují žádné důvody, které by bránily použití
Androcuru u lidí, je-li léčba prováděna v souladu se stanovenými indikacemi a doporučeným
dávkováním.
Experimentální vyšetření prokázala u potkanů a psů po vyšších dávkách účinek na nadledviny
podobný účinku kortikoidů, který by mohl znamenat obdobný účinek i u lidí při vyšším
dávkování (300 mg / den).