Amikacin olikla Užívání po expiraci, upozornění a varování

Opatrnosti je nutno dbát u pacientů s poruchou funkce ledvin, s poruchou sluchového nebo
vestibulárního ústrojí, u pacientů s neuromuskulárními poruchami a u pacientů léčených jinými
aminoglykosidy bezprostředně před použitím amikacinu.

Neuro-/ototoxicita
U pacientů léčených aminoglykosidy se může objevit neurotoxicita, která se projevuje jako vestibulární
a/nebo bilaterální sluchová ototoxicita. Riziko ototoxicity vyvolané aminoglykosidy je vyšší u pacientů s
poruchou funkce ledvin nebo u pacientů, jejichž léčba je prodloužena nad dobu 5–7 dní léčby, a to i u
zdravých pacientů. Obvykle se nejčastěji objevuje vysokofrekvenční hluchota, kterou lze detekovat pouze
audiometrickým vyšetřením. Může se objevit vertigo a ztráta rovnováhy a může to být důkazem
vestibulárního poškození.
Jiné projevy neurotoxicity mohou zahrnovat ztrátu citlivosti, mravenčení kůže, svalové záškuby a křeče.
Pacienti, u kterých se vyskytne kochleární nebo vestibulární poškození, nemusí mít během léčby
symptomy, které by je varovaly před rozvojem toxického účinku na vestibulokochleární nerv, a po vysazení
léčivého přípravku se může objevit úplná nebo částečná ireverzibilní bilaterální hluchota nebo vertigo.
Ototoxicita vyvolaná aminoglykosidy je obvykle ireverzibilní.
Použití amikacinu má být důkladně zváženo u pacientů s anamnézou alergie na aminoglykosidy nebo u
pacientů, kteří mohou mít subklinické poškození ledvin nebo vestibulokochleárního nervu vyvolané
předchozím podáním nefrotoxických a/nebo ototoxických látek, protože toxicita může být aditivní.
U pacientů s mutacemi mitochondriální DNA (zejména substitucí nukleotidů 1555 A za G v genu 12S
rRNA) existuje zvýšené riziko ototoxicity, a to i v případě, že se hladiny aminoglykosidů v séru během
léčby pohybují v doporučeném rozmezí. U těchto pacientů je třeba zvážit alternativní možnosti léčby.
U pacientů s rodinnou anamnézou příslušných mutací nebo hluchoty vyvolané aminoglykosidy je třeba
před podáním zvážit alternativní léčbu nebo provedení genetických testů.
U těchto pacientů má být amikacin podáván pouze tehdy, jestliže podle názoru lékaře převáží
terapeutické výhody nad potenciálními riziky.

Renální toxicita
Aminoglykosidy jsou potenciálně nefrotoxické. Renální toxicita je nezávislá na získané plazmatické
maximální koncentraci (Cmax).
Toxické účinky aminoglykosidů, včetně amikacinu, jsou častější u pacientů s poškozením ledvin, pokud
jsou podávány dávky vyšší než doporučené dávky a pokud je překročena doporučená délka trvání léčby.
Bezpečnost léčby po dobu delší než 14 dní nebyla stanovena. Mezi další faktory, které zvyšují riziko
toxicity aminoglykosidů, patří pokročilý věk a dehydratace. Denní dávky mají být sníženy a/nebo interval
mezi dávkami má být prodloužen v případě příznaků renální dysfunkce, jako jsou: cylindrurie, přítomnost
leukocytů nebo erytrocytů, albuminurie, snížení clearance kreatininu, hypodenzita, hyperazotemie, zvýšení
hladiny kreatininu v séru a oligurie. Léčba musí být přerušena, pokud se zvyšuje azotemie nebo pokud se
objem moči postupně snižuje.

Starší pacienti mohou mít sníženou funkci ledvin, což nemusí být patrné při rutinních screeningových
testech, jako je vyšetření hladin močoviny nebo sérového kreatininu. Užitečnější může být stanovení
clearance kreatininu. Sledování renálních funkcí u starších pacientů během léčby aminoglykosidy je zvláště
důležité.

Během léčby musí být pacient dobře hydratován a funkce ledvin má být stanovena na počátku léčby,
zejména u pacientů s poruchou funkce ledvin. Během léčby je třeba také pozorně sledovat funkce ledvin.
Doporučuje se provádět opakovaně audiometrické vyšetření, zejména u pacientů s vysokým rizikem.
Kdykoli je to možné, doporučuje se monitorovat sérové koncentrace amikacinu 2× týdně, aby se zabránilo
vysokým koncentracím, které jsou potenciálně toxické (viz bod 4.2). Příznaky ototoxicity (závratě, vertigo,
tinitus a ztráta sluchu) nebo nefrotoxicity vyžadují ukončení léčby nebo úpravu dávky.

Inaktivace aminoglykosidu je klinicky významná pouze u pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin.
Inaktivace může pokračovat ve vzorcích tělních tekutin odebraných pro stanovení, což má za následek
nepřesné odečty hladiny aminoglykosidů. S takovými vzorky má být zacházeno správně (neprodleně mají
být testovány, zmrazeny nebo ošetřeny beta-laktamázou).
5/13

Neuromuskulární toxicita
Neuromuskulární blokáda a respirační paralýza byly hlášeny po parenterální injekci, lokální instilaci (při
ortopedické a břišní irigaci nebo při lokální léčbě empyému) a po perorálním podání aminoglykosidů.
Pokud se aminoglykosidy podávají jakoukoli cestou, je třeba zvážit možnost respirační paralýzy, zejména
u pacientů, kteří dostávají anestetika nebo neuromuskulární blokátory (viz bod 4.5). Pokud dojde k
neuromuskulární blokádě, mohou vápenaté soli zvrátit respirační paralýzu, ale může být nutná mechanická
respirační podpora. U laboratorních zvířat byla při podávání vysokých dávek amikacinu prokázána
neuromuskulární blokáda a muskulární paralýza.
Podávání aminoglykosidů pacientům s neuromuskulárním onemocněním, jako je myasthenia gravis nebo
parkinsonismus, vyžaduje mimořádnou opatrnost, protože aminoglykosidy působí na neuromuskulární
spojení podobně jako kurare a mohou tak zhoršovat svalovou slabost.

Aminoglykosidy aplikované lokálně jako součást chirurgického výkonu jsou rychle a téměř zcela
absorbovány (s výjimkou močového měchýře). Ve spojitosti s irigací chirurgického pole s použitím
aminoglykosidových přípravků (bez ohledu na rozsah) byly hlášeny vývoj ireverzibilní hluchoty, selhání
ledvin a úmrtí v důsledku neuromuskulární blokády.

Pediatrická populace
Aminoglykosidy mají být používány s opatrností u předčasně narozených a novorozenců, a to z důvodu
nezralosti ledvin těchto pacientů a následného prodloužení sérového poločasu těchto léků.
Tento přípravek obsahuje disiřičitan sodný, který vzácně může způsobovat těžké alergické reakce
a bronchospasmus.

Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné injekční lahvičce, to znamená,
že je v podstatě „bez sodíku“.