COROTROP - souhrn údajů a příbalový leták

sp. zn. sukls
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Corotrop 10 mg/10 ml injekční roztok

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

10 ml roztoku obsahuje 10 mg milrinonu.


Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Injekční roztok.

Popis přípravku: čirá, bezbarvá až slabě nažloutlá kapalina prostá viditelných částic.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Přípravek Corotrop je indikován ke krátkodobé intravenózní léčbě akutní fáze chronického
srdečního selhání u pacientů nedostatečně reagujících na běžnou perorální terapii a u
pacientů s nízkým srdečním výdejem po kardiochirurgických výkonech.

U pediatrické populace je přípravek indikován ke krátkodobé léčbě (nejvýše 35 hodin) závažného
městnavého srdečního selhání v případě, že není účinná běžná udržovací léčba [glykosidy, diuretika,
vasodilatancia a/nebo inhibitory angiotenzin konvertujícího enzymu (ACE inhibitory)] a pro
krátkodobou léčbu (nejvýše 35 hodin) pediatrických pacientů s akutním srdečním selháním včetně
nízkého srdečního výdeje po operaci srdce.

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování

Přípravek je možno podávat jen hospitalizovaným pacientům na jednotce intenzívní péče za
pečlivého monitorování hemodynamických parametrů.

Dospělí pacienti:
Léčbu milrinonem zahajujeme bolusem, po kterém následuje kontinuální infuze podle následujícího
schématu:
- úvodní dávka: bolus 50 μg/kg tělesné hmotnosti, podávaný pomalu (10 minut);
- udržovací dávka: infuze 0,375 až 0,750 μg/kg/min.
Rychlost infuze je nutné upravit podle hemodynamické a klinické odpovědi. Maximální denní
dávka je 1,13 mg/kg.
Délka léčby závisí na individuální odpovědi pacienta. Přípravek byl kontinuálně podáván až po
dobu 5 dní, ačkoliv obvyklé je podávání po dobu 48 - 72 hodin.

Bolusová dávka může být podána neředěná, udržovací infuzi se doporučuje ředit.









Jako rozpouštědlo lze použít 0,45% roztok chloridu sodného, 0,9% roztok chloridu sodného nebo
5% dextrosu. Milrinon nesmí být rozpuštěn v intravenózní infuzi s natrium bikarbonátem.
Naředěný roztok se musí spotřebovat do 24 hodin.

Tabulka 1 uvádí úvodní dávku v mililitrech (ml) milrinonu (1 mg/1 ml) při určité hmotnosti
pacienta (kg).

Tabulka 1. Úvodní dávka (ml)
(při použití koncentrace 1 mg/1 ml)

Tělesná hmotnost pacienta (kg) a objem milrinonu (ml)
kg 30 40 50 60 70 80 90 100 110 ml 1,5 2,0 2,5 3,0 3,5 4,0 4,5 5,0 5,5 6,0

Úvodní dávku je možné podávat neředěnou, naředění do celkového objemu 10 nebo 20 ml však
může zjednodušit vizualizaci rychlosti infuze (10 minut).

Tabulka 2. Udržovací dávka
(kontinuální intravenózní infuze)

Rychlost infuze Celková denní dávka
(24 hod)
Minimální 0,375 g/kg/min 0,59 mg/kg/min
Standardní 0,50 g/kg/min 0,77 mg/kg/min
Maximální 0,75 g/kg/min 1,13 mg/kg/min

Zvláštní skupiny pacientů

Pacienti s poruchou funkce ledvin:
Úprava dávkování je nutná. Při úpravě dávkování se vychází z údajů u pacientů s poruchou
funkce ledvin, kteří však netrpí městnavým srdečním selháním, a projevuje se u nich významné
zvýšení terminálního poločasu eliminace milrinonu. Úvodní dávku není třeba upravovat, rychlost
infuze udržovací dávky však může být nutné snížit podle závažnosti poruchy funkce ledvin
(clearance kreatininu, viz Tabulka 3):

Tabulka 3. Rychlost infuze při poruše funkce ledvin

Clearance kreatininu Rychlost infuze
(ml/min/1,73 m2) (μg/kg/min)
0,10 0,20 0,30 0,40 0,50 0,

Pediatrická populace:

V publikovaných studiích bylo použito dávkování pro kojence a děti:
- počáteční intravenózní dávka 50 až 75 g/kg podaná během 30 až 60 minut;intravenózní
kontinuální infuze: má být podávána v dávce 0,25 až 0,75 g/kg/min po dobu nejvýše 35 hodin na
základě hemodynamické odpovědi a možného výskytu nežádoucích účinků.

Ve studiích zaměřených na výskyt syndromu nízkého výdeje u kojenců a dětí mladších 6 let po
korekční operaci vrozené srdeční vady, se po počáteční dávce 75 μg/kg podané během 60 minut a


následované infuzí 0,75 μg/kg/min podávané po dobu 35 hodin, významně snížilo riziko vzniku
syndromu nízkého výdeje.
Je zapotřebí brát v úvahu výsledky farmakokinetických studií (viz bod 5.2).
Porucha funkce ledvin:
Vzhledem k nedostatku dat se podávání milrinonu pediatrickým pacientům s poruchami ledvin
nedoporučuje (viz bod 4.4).

Ductus arteriosus persistens (PDA):
V případě, že je milrinon nutné použít u předčasně nebo v termínu narozených dětí s rizikem
rozvoje PDA nebo již existujícím PDA, musí být zvážena nutnost terapie proti potenciálnímu
riziku a zvolenou dávku je třeba upravit (viz body 4.4, 4.8, 5.2 a 5.3).

Starší pacienti:
Za předpokladu normální funkce ledvin není dle dosavadních zkušeností nutné upravovat dávku.

4.3 Kontraindikace

- Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.
- Závažná hypovolemie.

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

U pacientů se závažnou aortální stenózou, stenózou plicnice nebo s hypertrofickou subaortální
stenózou nesmí být milrinon použit místo chirurgického řešení stenózy. Podobně jako jiné
látky s pozitivně inotropními/vazodilatačními účinky, může milrinon zhoršit obstrukci
výtokové části srdeční komory.
Použití pozitivně inotropních látek jako je milrinon během akutní fáze po infarktu myokardu
může vést k nežádoucímu zvýšení spotřeby kyslíku myokardem (MVO2). Přestože milrinon
nezvyšuje MVO2 u pacientů s chronickým srdečním selháním, u pacientů v akutní fázi
infarktu myokardu je zapotřebí zvýšené opatrnosti.
V důsledku svého vazodilatačního účinku může milrinon navozovat hypotenzi, proto je
zapotřebí zvýšené opatrnosti u pacientů, kteří měli nízký krevní tlak již před léčbou. U
pacientů reagujících na podání milrinonu výrazným poklesem krevního tlaku je třeba léčbu
přerušit až do úpravy krevního tlaku, a poté je možné pokračovat s nižší rychlostí infuze.
U vysoce rizikové populace pacientů léčených milrinonem je možné pozorovat
supraventrikulární a komorové arytmie. U některých pacientů byl pozorován vzestup komorové
ektopie včetně nesetrvalé komorové tachykardie. Vzhledem k potenciálnímu nebezpečí arytmií,
které vždy existuje u srdečního selhání, a které se dále zvyšuje kombinací s dalšími léky, je
třeba pacienty během infuze milrinonu pečlivě monitorovat.
Vzhledem k tomu, že milrinon způsobuje mírné zrychlení vedení v A-V uzlu, může dojít ke
zrychlení komorové odpovědi u pacientů s nekontrolovaným flutterem nebo fibrilací síní. Proto
by před započetím léčby milrinonem měla být zvážena možnost digitalizace nebo jiné léčby
prodlužující A-V vedení.
Pokud se předpokládá signifikantní pokles srdečního plnícího tlaku v důsledku předchozí
intenzívní diuretické terapie, musí být milrinon podáván se zvýšenou opatrností a za pečlivé
monitorace krevního tlaku, tepové frekvence a dalších klinicky relevantních parametrů.
Během léčby je třeba monitorovat změny v metabolismu tekutin, elektrolytů (zejména
kalemie) a hladinu sérového kreatininu. Zlepšení minutového srdečního výdeje s následným
vzestupem diurézy vyžaduje snížení dávky diuretik. Ztráty draslíku způsobené excesivní
diurézou mohou u digitalizovaných pacientů vést k arytmiím. Proto je třeba hypokalemii
korigovat suplementací draslíkem před nebo v průběhu léčby milrinonem.
Dále je třeba během léčby monitorovat kontinuálně EKG, krevní tlak, tepovou frekvenci,
hematokrit a hemodynamické parametry (CI, CVP, PCWP).
Při srdečním selhání často dochází k poklesu hladiny hemoglobinu včetně anemie. Kvůli riziku
trombocytopenie nebo anemie je u pacientů se sníženým počtem trombocytů nebo s nižší




hladinou hemoglobinu nutné pečlivě monitorovat odpovídající laboratorní parametry.
Pokud jde o podávání milrinonu starším pacientům, neexistují žádná speciální doporučení.
Žádné nežádoucí účinky vztažené k vyššímu věku nebyly pozorovány. Kontrolované
farmakokinetické studie neprokázaly žádné změny farmakokinetiky milrinonu v souvislosti s
věkem.
• U pacientů se závažnou poruchou funkce ledvin je třeba upravit dávkování (viz bod 4.2).
• Přípravky pro intravenózní podání je třeba před použitím vizuálně zkontrolovat. Pokud došlo ke
změně barvy nebo výskytu viditelných částic, nelze takové přípravky aplikovat.
Přípravek může být podáván jen na jednotkách intenzívní péče.
Z kontrolovaných studií nejsou zkušenosti s infuzemi milrinonu, jejichž doba podávání
přesahuje 48 hodin. U intravenózní terapie milrinonem byly hlášeny případy reakcí v místě
vpichu (viz bod 4.8). Místo vpichu má být pečlivě sledováno, aby se předešlo případné
extravazaci.
Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23mg) sodíku v jedné dávce, to
znamená, že je v podstatě „bez sodíku“.

Pediatrická populace

Následující informace je třeba brát v úvahu společně s upozorněními a opatřeními uvedenými pro
použití u dospělých pacientů:

U novorozenců po otevřené operaci srdce, je nutno během podávání přípravku Corotrop sledovat
tyto hodnoty: srdeční frekvenci a rytmus, systémový arteriální krevní tlak sledovaný pomocí
pupečního arteriálního katétru nebo periferního katétru, centrální žilní tlak, srdeční index, srdeční
výdej, systémovou cévní rezistenci, plicnicový tlak a síňový tlak. K laboratorním hodnotám, které
je třeba sledovat, patří: počet krevních destiček, draslík v séru, funkce jater a ledvin. Frekvence
sledování je dána dle počátečních hodnot a je třeba vyhodnotit odpověď novorozence na změny v
terapii.

Literatura uvádí, že u pediatrických pacientů s poruchou funkce ledvin bylo zaznamenáno
narušení clearance milrinonu a klinicky významné nežádoucí účinky. Specifická clearance
kreatininu, při které musí být upraveno dávkování u pediatrických pacientů, však není jasně dána,
a proto se použití u těchto pacientů nedoporučuje (viz bod 4.2).

Podávání milrinonu pediatrickým pacientům by mělo být zahájeno, pouze pokud je pacient
hemodynamicky stabilní.

Opatrnost musí být věnována novorozencům s rizikovými faktory pro intraventrikulární hemoragii
(jako jsou předčasně narození novorozenci s nízkou porodní váhou). V klinických studiích u
pediatrických pacientů se signifikantně zvýšilo riziko trombocytopenie úměrně s dobou podávání
infuze. Klinická data naznačují, že trombocytopenie v souvislosti s milrinonem je častější u dětí
než u dospělých (viz bod 4.8).

V klinických studiích na pediatrické populaci s expozicí milrinonem bylo zjištěno zpomalené
uzavření ductus arteriosus. Proto je nutné u předčasně a v termínu narozených dětí s rizikem
rozvoje perzistujícího ductus arteriosus/s již existujícím PDA zvážit nutnost terapie oproti
potenciálním rizikům (viz body 4.2, 4.8, 5.2 a 5.3).

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

V intravenózní lince s milrinonem se nesmí podávat furosemid nebo bumetanid, aby
nedošlo k precipitaci.

Milrinon nesmí být rozpuštěn v intravenózní infuzi s natrium bikarbonátem.

Během léčby milrinonem musí být pečlivě monitorovány změny objemu tělních tekutin a
elektrolytů. Zvýšený srdeční výdej a diuréza může vyžadovat snížení dávky diuretik. U pacientů
užívajících digoxin mohou ztráty draslíku v důsledku zvýšené diurézy predisponovat vznik


arytmií. Proto má být hypokalemie korigována doplněním draslíku před léčbou nebo během
léčby milrinonem.
Současné podávání inotropních látek zvyšuje pozitivně inotropní účinky.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

T ěhotenst ví
Ačkoliv studie na zvířatech neodhalily v důsledku podávání milrinonu žádné důkazy poškození
plodu ani žádné škodlivé účinky na reprodukci, bezpečnost milrinonu u těhotných žen dosud nebyla
prokázána. Milrinon smí být použit v těhotenství pouze v případě, kdy potenciální přínos léčby
převažuje možné riziko pro plod.

Kojení
Není k dispozici dostatek údajů týkajících se vylučování milrinonu do lidského mateřského mléka.
Při rozhodování, zda ukončit kojení nebo léčbu milrinonem, je třeba zvážit přínos kojení pro dítě a
přínos léčby pro matku.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Nebyly provedeny žádné studie hodnotící schopnost řídit a obsluhovat stroje.

4.8 Nežádoucí účinky

Následující nežádoucí účinky jsou seřazeny podle orgánových systémů a frekvence výskytu dle
následující konvence: velmi časté (≥1/10), časté (≥1/100 až ≤1/10), méně časté (≥ 1/1 000 až
≤1/100), vzácné (≥ 1/10 000 až ≤ 1/1 000), velmi vzácné (≤1/10 000), není známo (z dostupných
údajů nelze určit).

Poruchy krve a lymfatického systému
Méně časté: trombocytopenie*.
Není známo: snížený počet erytrocytů a/nebo snížená koncentrace hemoglobinu.
* U kojenců a dětí se riziko vzniku trombocytopenie významně zvyšuje s trváním infuze. Klinická
data naznačují, že trombocytopenie v souvislosti s milrinonem je častější u dětí než u dospělých
(viz bod 4.4).

Poruchy imunitního systému
Velmi vzácné: anafylaktický šok.

Poruchy metabolismu a výživy
Méně časté: hypokalemie.

Poruchy nervového systému
Časté: bolesti hlavy mírné a střední intenzity.
Méně časté: třes.

Srdeční poruchy
Časté: ventrikulární ektopická aktivita, setrvalá nebo nesetrvalá komorová tachykardie (viz bod 4.4),
supraventrikulární arytmie, hypotenze.
Méně časté: komorová fibrilace, angina pectoris, bolest na hrudi.
Velmi vzácné: Torsade de pointes.

U pediatrické populace:
Není známo: intraventrikulární hemoragie, která může být fatální (viz bod 4.4).

Výskyt supraventrikulárních a komorových arytmií nemá vztah k dávce nebo k plazmatické hladině
milrinonu. Život ohrožující arytmie byly obyčejně spojeny s jinými spolupůsobícími faktory, jako
jsou již existující arytmie, metabolické abnormality (např. hypokalemie), zvýšené sérové hladiny


digoxinu nebo katetrizace.
Klinická data udávají, že arytmie v souvislosti s milrinonem jsou méně časté u dětí než u dospělých.

Respirační, hrudní a mediastinální poruchy
Velmi vzácné: bronchospasmus.

Poruchy jater a žlučových cest
Méně časté:: abnormální výsledky jaterních testů.

Poruchy kůže a podkožní tkáně
Velmi vzácné: kožní reakce, např. vyrážka.

Poruchy ledvin a močových cest
Není známo: selhání ledvin z důvodu současné hypotenze.

Vrozené, familiární a genetické vady
Není známo: perzistující ductus arteriosus (PDA) (viz body 4.2, 4.4, 5.2 a 5.3).***

Celkové poruchy a reakce v místě aplikace
Není známo: reakce v místě vpichu.

***V literatuře byly popsány možné fatální následky perzistujícího ductus arteriosus, které jsou
způsobené kombinací nadměrné plicní cirkulace (následované plicním edémem a hemoragiemi) a
snížené orgánové perfuze s následným intraventrikulárním krvácením a nekrotizující
enterokolitidou.

Dlouhodobá bezpečnostní data pro pediatrickou populaci nejsou zatím známa.

Hlášení podezření na n ež ádoucí účink y
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické
pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 100 41 Praha Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

4.9 Předávkování

Vysoké dávky milrinonu mohou způsobit hypotenzi nebo srdeční arytmii. V případě výskytu
těchto stavů musí být podávání milrinonu přerušeno až do stabilizace pacienta.
Není známé žádné specifické antidotum, je nutno provést obvyklá opatření k podpoře krevního
oběhu.


5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: Kardiotonika kromě srdečních glykosidů, inhibitory fosfodiesterázy,
ATC kód: C01C E
Mechanismus účinku
Milrinon patří mezi pozitivně inotropní a přímo vazodilatačně působící látky s malou chronotropní
aktivitou.
Hlavním mechanismem účinku milrinonu je specifická inhibice cGMP inhibujícího, cAMP


fosfodiesterázového isoenzymu (frakce III, PDE III nebo CGI-PDE), který je přítomen v
myokardiální a vaskulární tkáni. Následující vzestup koncentrace cAMP vede v myocytech k
vzestupu dostupnosti ionizovaného Ca během systoly, k rychlejší spotřebě Ca během diastoly, k
poklesu Ca ve stěně cév a tím k relaxaci.
Milrinon způsobuje mírné zrychlení vedení A-V uzlem.
Milrinon nezvyšuje citlivost myofibrilárních proteinů ke kalciu.
Milrinon nevykazuje interakci s beta-adrenergními receptory ani neinhibuje Na-K
adenosintrifosfatázovou aktivitu jako digitalisové glykosidy. Jeho inotropní aktivita se dobře
udržuje v přítomnosti inotropních koncentrací dopaminu nebo ouabainu.
Milrinon potencuje inotropní aktivitu beta-adrenergních agonistů. Jeho vazorelaxační účinek je
oslaben v přítomnosti ouabainu.

Farmakodynamické studie u pacientů s komorovou dysfunkcí ukazují přímý účinek na
kontraktilitu, tj. pozitivní inotropní efekt a přímý vazodilatační efekt. Přerušení léčby
katecholaminy může mít za následek zvýšené uplatnění vazodilatačního účinku.
Inotropní a vazodilatační efekt byl pozorován při plazmatické koncentraci přesahující rozmezí
100 - 300 ng/ml.
U pacientů se sníženou funkcí myokardu způsobí zahajovací dávky rychlou a výraznou úpravu
srdečních funkcí, kapilárního tlaku v plicích, cévního průtoku s jen nepatrnými změnami srdeční
frekvence (vzestup) a systémového arteriálního tlaku (pokles). Studované dávky se pohybovaly v
rozmezí od 12,5 do 125 μg/kg a byly podávány rychlostí 100 μg/s. K těmto hemodynamickým
zlepšením dochází bez významného vzestupu spotřeby kyslíku v myokardu.
Milrinon snižuje cévní odpor v plicním oběhu.
Kromě zvýšení myokardiální kontraktility zlepšuje milrinon i diastolickou funkci, což dokazuje
zlepšení diastolické relaxace komory.

Pediatrická populace

V literatuře se vyskytují odkazy na klinické studie s pacienty léčenými pro syndrom nízkého výdeje
po operaci srdce, septický šok nebo plicní hypertenzi. Obvyklé dávkování bylo následující:
počáteční dávka 50 až 75 μg/kg podaná během 30 – 60 minut následovaná intravenózní
kontinuální infuzí 0,25- 0,75 μg/kg/min nejvýše po dobu 35 hodin. Milrinon v těchto studiích
vykázal zvýšení srdečního výdeje, snížení srdečního plnicího tlaku a snížení systémové a
pulmonální cévní rezistence s minimálními změnami v srdeční frekvenci a v myokardiální spotřebě
kyslíku.

Klinické studie zabývající se dlouhodobějším podáváním milrinonu pediatrickým pacientům nejsou
dostačující, tudíž není doporučeno podávat milrinon po dobu delší než 35 hodin.

Některá klinická hodnocení se zabývala pediatrickým použitím milrinonu u pacientů
s nehyperdynamickým septickým šokem (Barton et al., 1996; Lindsay et al., 1998); účinkem
milrinonu na pulmonální hypertenzi po bypassu a po korekci Fallotovy tetralogie (Chu et al.,
2000); kombinovaným účinkem oxidu dusnatého a milrinonu na pulmonální oběh po Fontanově
operaci (Cai et al., 2008).
Výsledky těchto studií jsou neprůkazné. Použití milrinonu v těchto indikacích proto nelze doporučit.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Po intravenózních injekcích milrinonu v dávkách 12,5 - 125 μg/kg u kardiologických pacientů
byly zjištěny tyto parametry:
• distribuční objem 0,38 l/kg,
• průměrný poločas konečné eliminace 2,3 h,
• clearance 0,13 l/kg/h.

Po infuzním podání u obdobných pacientů v dávkách 0,2 - 0,7 μg/kg /min byly zaznamenány
následující údaje:
• distribuční objem 0,45 l/kg,


• průměrný poločas konečné eliminace 2,4 h
• clearance 0,14 l/kg/h.

Tyto farmakokinetické vlastnosti nebyly závislé na velikosti dávky. Hodnota AUC (graf
koncentrace/čas) je závislá na dávce přípravku. Milrinon je ze 70 % vázán na plazmatické
bílkoviny. Tato hodnota byla zjištěna při plazmatických koncentracích v rozsahu 70 až 400 ng/ml.
Milrinon je primárně vylučován močí. Milrinon je v moči přítomen z 83 % nezměněn a z 12 %
jako O-glukuronidový metabolit. Jeho eliminace ledvinami u zdravých lidí je rychlá, přibližně 60%
během prvních dvou hodin po podání a přibližně 90% do 8 hodin po podání. Průměrná renální
clearance je přibližně 0,3 l/min.

Pediatrická populace:

Milrinon je eliminován mnohem rychleji u dětí než dospělých, ale u kojenců se projevila významně
nižší clearance milrinonu než u dětí a u předčasně narozených dětí byla clearance ještě nižší.
V návaznosti na tuto rychlejší clearance v porovnání s dospělými byla ustálená rovnovážná
plazmatická koncentrace milrinonu nižší u dětí než dospělých. U pediatrické populace s normální
funkcí ledvin byla plazmatická koncentrace milrinonu v ustáleném stavu přibližně 100 - 300 ng/ml
po 6 až 12 hodinách infuze 0,5 - 0,75 μg/kg/min.

Po intravenózní infuzi v dávce 0,5 až 0,75 μg/kg/min podané novorozencům, kojencům a dětem
po otevřené operaci srdce byl distribuční objem milrinonu okolo 0,35 až 0,9 l/kg bez významného
rozdílu mezi těmito skupinami pacientů. Po intravenózní infuzi v dávce 0,5 μg/kg/min podané
velmi předčasně narozeným novorozencům jako prevence udržení systémového oběhu po
narození byl distribuční objem milrinonu okolo 0,5 l/kg.

Několik farmakokinetických studií ukázalo, že v pediatrické populaci stoupá eliminace s rostoucím
věkem. Clearance u kojenců je výrazně nižší (3,4 až 3,8 ml/kg/min proti 5,9 až 6,7 ml/kg/min). U
novorozenců byla clearance okolo 1,64 ml/kg/min a u předčasně narozených novorozenců ještě
nižší (0,64 ml/kg/min).

Střední terminální poločas milrinonu je mezi 2 a 4 hodinami u kojenců a dětí a střední eliminační
poločas je 10 hodin u předčasně narozených dětí.

Bylo odvozeno, že optimální dávka milrinonu u pediatrických pacientů, tak aby bylo dosaženo
plazmatických hladin nad prahem farmakodynamické účinnosti, je vyšší než u dospělých, ale
optimální dávka u předčasně narozených novorozenců, tak aby bylo dosaženo plazmatických
hladin nad prahem farmakodynamické účinnosti, je nižší než u dětí.

Perzistující ductus arteriosus:
Milrinon je vylučován ledvinami a jeho distribuční objem je omezen na extracelulární prostor, což
ukazuje, že objemové přetížení a hemodynamické změny spojené s otevřeným ductus arteriosus
mohou ovlivnit distribuci a vylučování milrinonu (viz body 4.2, 4.4, 4.8 a 5.3).

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Akutní toxicita:
Při jednorázovém intravenózním podání je LD50 u potkanů a u myší 70 - 80 mg/kg. Králíci jsou o
něco sensitivnější (LD50 je 44 mg/kg) a studie prokázala hemoragické kardiální léze.

T oxicita opakovaných dávek:
Studie zaměřené na toxicitu opakovaných dávek (látka podávána 4 týdny intravenózně a následně
13 týdnů subkutánně) prokázaly vznik myokardiální fibrózy u potkanů a psů postihující zejména
levou komoru. Tento typ kardiální toxicity je tradičně pozorován při podávání vysokých dávek
látek tohoto typu a má vztah k jejich farmakologické aktivitě.

Kancerogenita:
Studie zaměřené na kancerogenitu při podávání látky perorálně neprokázaly kancerogenní


potenciál u myší ani u potkanů.

Mutagenita:
Důkladné in vitro i in vivo studie prokázaly absenci mutagenního potenciálu.

Fertilita (reprodukční toxicita):
Milrinon podávaný perorálně potkanům v dávkách 40x přesahujících běžné dávky u lidí neměl
žádný vliv na samčí ani samičí fertilitu.
Toxikologické studie na potkanech a králících neprokázaly teratogenní efekt milrinonu ani v
dávkách přesahujících 10x běžnou perorální a 2,5x běžnou intravenózní terapeutickou dávku u
lidí.
Tři generační studie (P, F1, F2 generace) u potkanů, kterým byl perorálně podáván milrinon,
neprokázala žádný vliv léku na vývoj nebo reprodukční výkonnost matek nebo jejich potomstva, a
to ani v nejvyšších dávkách (přesahujících 40x terapeutickou dávku u lidí).

Zvířecí mláďata:
Za účelem objasnění účinků PDE 3 inhibitorů na dilataci ductus arteriosus byla provedena
preklinická studie sledující tyto účinky u mláďat potkanů narozených přibližně v plánovaném
termínu porodu a dále pak u potkaních plodů - a to jak u plodů v době blízké plánovanému
termínu porodu, tak i plodů před plánovaným termínem porodu. Postnatální dilatace ductus
arteriosus milrinonem byla studována při 3 různých dávkách (10; 1; 0,1 mg/kg). Dilatační účinek
milrinonu na fetální ductus kontrahovaný indometacinem byl zkoumán při současném podávání
milrinonu (10; 1; 0,1 mg/kg) a indometacinu (10 mg/kg) samicím potkanů během dne 21 (blízko
termínu) a 19 (před termínem). Tato in vivo studie ukázala, že milrinon vyvolává na dávce
závislou dilataci fetálně a postnatálně kontrahovaného ductus arteriosus. Rozšiřující efekt byl
silnější při injekci podané okamžitě po narození než 1 hodinu po narození. Navíc studie prokázala,
že nezralý ductus arteriosus je k účinkům milrinonu citlivější než vyvinutý ductus arteriosus (viz
body 4.2, 4.4, 4.8 a 5.2).

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

Kyselina mléčná, glukosa, roztok hydroxidu sodného 0,1 mol/l nebo kyselina mléčná (k úpravě
pH), voda pro injekci.

6.2 Inkompatibility

Milrinon nesmí být podáván v jedné infuzi s furosemidem nebo bumetanidem vzhledem k
možnému vzniku precipitátu.
Lze použít naředěný roztok o různých koncentracích v závislosti na individuální potřebě pacienta
(viz bod 4.2). Vhodným rozpouštědlem je 0,45% chlorid sodný, 0,9% chlorid sodný nebo
sterilní 5% roztok dextrosy. Přípravek Corotrop nesmí být ředěn uhličitanem sodným. Naředěný
roztok by měl být použit do 24 hodin.

6.3 Doba použitelnosti

roky

Po naředění:
Chemická a fyzikální stabilita po otevření před použitím byla prokázána na 24 hodin při 30 °C, je-
li chráněn před světlem.
Z mikrobiologického hlediska má být přípravek použit okamžitě. Pokud není použit okamžitě,
doba a podmínky uchovávání po otevření před použitím jsou v odpovědnosti uživatele.
Normálně by doba neměla být delší než 24 hodin při 2 až 8 °C, pokud ředění nebylo
provedeno za kontrolovaných a validovaných aseptických podmínek.



6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Uchovávejte při teplotě do 25 °C. Chraňte před mrazem.
Podmínky uchovávání tohoto léčivého přípravku po jeho naředění jsou uvedeny v bodě 6.3.

6.5 Druh obalu a obsah balení

Ampulka z bezbarvého skla, plastiková vložka, krabička.
Velikost balení: 10 ampulek po 10 ml.


6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku

K přímé i.v. injekci a infuzi nebo k i.v. injekci a infuzi po naředění.
Přípravek je třeba vizuálně kontrolovat a nesmí se použít, pokud dojde ke změně barvy nebo jsou v
roztoku přítomny viditelné částice.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

sanofi-aventis, s.r.o., Evropská 846/176a, 160 00 Praha 6, Česká republika


8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO / REGISTRAČNÍ ČÍSLA

83/483/00-C


9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 20. 9. Datum posledního prodloužení registrace: 26. 3.

10. DATUM REVIZE TEXTU

8. 10.