Tasigna
Nilotinib neměl účinky na CNS nebo respirační funkce. Výsledky in vitro studie srdeční bezpečnosti
provedené s nilotinibem na izolovaných králičích srdcích neklinicky naznačovaly možnost
prodloužení QT intervalu: byla zřejmá blokáda hERG proudů a prodloužení trvání akčního potenciálu.
Žádné účinky nebyly pozorovány při vyšetření EKG u psů nebo opic léčených až 39 týdnů nebo ve
speciální telemetrické studii u psů.
Studie toxicity po opakovaných dávkách
Studie toxicity po opakovaném podávání psům až po dobu 4 týdnů a makakům jávským po podávání
až 9 týdnů ukázaly, že játra jsou primárním orgánem toxicity nilotinibu. Změny zahrnují zvýšení
alaninaminotransferázy a aktivity alkalické fosfatázy a histopatologické nálezy hyperplazie/hypertrofie sinusoidálních buněk a Kupfferových buněk, hyperplazie žlučovodů a
periportální fibrózaplně reverzibilní a histologické změny částečně reverzibilní. Expozice při nejnižších dávkových
hladinách, při kterých byly pozorovány účinky na játra, byly nižší než expozice u člověka při dávce
800 mg/den. U myší nebo potkanů, léčených až 26 týdnů, byly pozorovány pouze malé změny na
játrech. U potkanů, psů a opic bylo pozorováno převážně reverzibilní zvýšení hladin cholesterolu.
Studie genotoxicity
Studie genotoxicity na bakteriálních systémech in vitro a na savčích modelech in vitro a in vivo s
metabolickou aktivací a bez ní nepřinesly žádný důkaz mutagenního potenciálu nilotinibu.
Studie kancerogenity
Ve 2leté studii kancerogenity u potkanů byla hlavním orgánem, kde vznikaly jiné než neoplastické
léze, děloha hyperplazieExpozice nilotinibu v ustáleném stavu u člověka
Ve studii kancerogenity u myší 30, 100 a 300 mg/kg/den, byly pozorovány kožní papilomy/karcinomy při dávce 300 mg/kg, což
představuje přibližně 30- až 40násobek expozice u člověka dávce 800 mg/den přibližně 10- až 20násobek expozice u člověka při maximální schválené dávce 800 mg/den dávkování 400 mg 2x dennědásní/odontogenního epitelu řezáků
Studie reprodukční toxicity a fertility
Nilotinib neindukoval teratogenitu, ale v dávkách toxických pro matku byl embryo- a fetotoxický.
Zvýšení postimplantační ztráty bylo pozorováno jak ve studii fertility, která zahrnovala léčbu samců i
samic, tak ve studii embryotoxicity, která zahrnovala léčbu samic. Embryoletalita a účinky na plod
zygomaticumkrálíků byly přítomny ve studiích embryotoxicity. V pre- a postnatální výzkumné studii u potkanů
expozice nilotinibu u matek způsobila snížení tělesné hmotnosti u mláďat spojené se změnami
fyzických vývojových parametrů, stejně jako snížení ukazatelů páření a fertility u potomků. Expozice
nilotinibu u samic, při hladině bez nežádoucích účinků obvykle menší nebo stejná jako u člověka při dávce 800 mg/den.
U samců a samic potkanů nebyly pozorovány žádné účinky na počet/mortilitu spermií nebo na fertilitu
až po nejvyšší testovanou dávku, přibližně pětinásobek doporučené dávky pro člověka.
Studie na juvenilních zvířatech
Ve studii zaměřené na sledování vývoje v juvenilním období byl podáván nilotinib perorální sondou
juvenilním potkanům od prvního týdne po narození do časné dospělosti v dávkách 2, 6 a 20 mg/kg/den. Vedle standardních parametů studie bylo provedeno hodnocení
vývojových mezníků, vlivu na CNS, páření a fertilitu. Na základě snížení tělesné hmotnosti obou
pohlaví a zpoždění prepuciální separace u samců hmotnostimg/kg/den. Juvenilní zvířata nevykazovala zvýšenou citlivost na nilotinib při porovnání s dospělými.
Navíc byl profil toxicity u juvenilních potkanů srovnatelný s profilem toxicity zjištěným u dospělých
potkanů.
Studie fototoxicity
Bylo zjištěno, že nilotinib, který absorbuje světlo v pásmu UV-B a UV-A, je distribuován do kůže a
má fototoxický potenciál in vitro, ale tento účinek nebyl pozorován in vivo. Proto se riziko, že
nilotinib bude příčinou fotosenzitivity u pacientů, považuje ze velmi nízké.