Lenvima

Zdůvodu bezpečnostních rizik identifikovaných ve studiích na zvířatech se lenvatinib nemá používat
udětí mladších 2let dosud stanovena Etnický původ
Není nutná žádná úprava počáteční dávky podle etnického původu jiného než europoidního nebo asijského etnického původu jsou dostupné pouze omezené údaje bod4.8Způsob podání
Lenvatinib je určen kperorálnímu podání. Tobolky se mají užívat každý den přibližně ve stejnou
denní dobu, sjídlem nebo bez jídla zabránilo jejich opakované expozici obsahu tobolky.
Tobolky lenvatinibu lze spolknout celé azapít vodou nebo je lze podat jako suspenzi připravenou
dispergováním celé tobolky perorálně nebo prostřednictvím výživovésondy. Vpřípadě podání prostřednictvím výživovésondy je
třeba suspenzi připravit ve vodě Pokud není suspense lenvatinibuužita vdoběpřípravy, lze ji uchovávatvzakryté nádobceamusí se
uchovávat vchladničcepři teplotě 2°C až 8°C nejdéle po dobu 24hodin. Po vyjmutízchladničkyje
třeba suspenzi před užitím protřepávat přibližně 30sekund.Pokud není suspense podána do 24hodin,
je třeba ji zlikvidovat.
Užívání vkombinaci spembrolizumabem viz SmPCpro pembrolizumab.
4.3Kontraindikace
Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou vbodě6.Kojení 4.4Zvláštní upozornění a opatření pro použití
Hypertenze
Upacientů léčených lenvatinibem byla hlášena hypertenze, která se obvykle objevovala vpočáteční
fázi léčby krevního tlaku dávkou antihypertenziv po dobu alespoň 1týdne před léčbou lenvatinibem. Byly hlášeny závažné
komplikace nedostatečně kontrolované hypertenze, včetně aortální disekce. Je důležité včasné zjištění
aúčinná léčba hypertenze, aby byla minimalizována potřeba přerušit léčbu asnížit dávku lenvatinibu.
Spodáváním antihypertenziv se má začít, jakmile je potvrzen zvýšený TK. TK je třeba kontrolovat po
1týdnu léčby lenvatinibem, následně každé 2týdny po dobu prvních 2měsíců apoté jednou za měsíc.
Výběr antihypertenzní léčby má být přizpůsoben klinické situaci pacienta a má probíhat podle
standardní lékařské praxe. Upacientů, kteří byli dříve normotenzní, se má při zjištění zvýšeného
krevního tlaku začít smonoterapií jednou ze tříd antihypertenziv. Upacientů, kteří již užívají
antihypertenzní léčivý přípravek, je možné zvýšit dávku užívaného léčiva nebo, pokud je to vhodné,
lze přidat jedno léčivo nebo více léčiv zjiné třídy antihypertenziv. Vpřípadě potřeby zahajte léčbu
hypertenze postupem doporučeným vtabulceTabulka5Doporučený postup léčby hypertenze
Hodnota krevního tlaku Systolický TK≥140mmHg až <160mmHg
nebo diastolický KT≥90mmHg až
<100mmHg
Pokračujte vpodávání lenvatinibu azahajte
antihypertenzní léčbu, nebyla-li již zahájena.
NEBO
Pokračujte vpodávání lenvatinibu azvyšte
dávku stávajícíantihypertenzní léčby nebo
zahajte léčbu dalšími antihypertenzivy.
Systolický TK ≥160mmHg nebo
diastolickýTK≥100mmHg
navzdory optimální léčbě antihypertenzivy
1.Přerušte léčbu lenvatinibem.
2.Bude-li systolický TK ≤150mmHg a
diastolický TK ≤95mmHg apacient bude
užívat stabilní dávku antihypertenzní léčby po
dobu minimálně 48hodin, obnovte léčbu
lenvatinibem ve snížené dávce Život ohrožující následky
hypertenzní krize)
Je indikována okamžitá intervence. Přerušte
podávání lenvatinibu azahajte odpovídající
léčbu.
Aneurysmata a arteriální disekce
Používání inhibitorů dráhy VEGF u pacientů s hypertenzí nebo bez hypertenze může přispět k tvorbě
aneurysmat a/nebo arteriálních disekcí. U pacientů s rizikovými faktory, jako jsou hypertenze nebo
aneurysma v anamnéze, se má před zahájením užívání lenvatinibu toto riziko pečlivě zvážit.
Proteinurie
Upacientů léčených lenvatinibem byla hlášena proteinurie, která se obvykle objevovalavpočáteční
fázi léčby proužek indikovat proteinurii ≥2+, může být nutné přerušit léčbu, upravit dávkování nebo léčbu zcela
ukončit Léčba lenvatinibem se má ukončit vpřípadě nefrotického syndromu.
Hepatotoxicita
Nežádoucí účinky související sjátry, které byly nejčastěji hlášeny upacientů sDTC léčených
lenvatinibem, zahrnovaly zvýšení alaninaminotransferázy aakutní hepatitida sprogresivním metastazujícím onemocněním jater.
U pacientů s HCC léčených lenvatinibem ve studii REFLECT byly hlášeny nežádoucí účinky
související sjátry, včetně hepatální encefalopatie a selhání jater četností funkce jater a/nebo velkou nádorovou zátěží tumoru jater ve výchozím stavu hrozí vyšší riziko rozvoje
hepatální encefalopatie a selhání jater. Hepatální encefalopatie se také častěji vyskytovala u pacientů
ve věku 75let a starších. Přibližně polovina příhod selhání jater a jedna třetina hepatální encefalopatie
byly hlášeny u pacientů sprogresí onemocnění.
Údaje u pacientů s HCC se středně těžkou poruchou funkce jater a momentálně nejsou dostupné žádné údaje u pacientů s HCC stěžkou poruchou funkce jater PughCexpozice u pacientů se středně těžkou až těžkou poruchou funkce jater.
Nežádoucí účinky související sjátry, které byly nejčastěji hlášeny upacienteksEC léčených
lenvatinibem a pembrolizumabem, zahrnovaly zvýšení alaninaminotransferázy aspartátaminotransferázy hlášeno selhání jater a hepatitida Pečlivé sledování celkové bezpečnosti se doporučuje u pacientů slehkou nebo středně těžkou
poruchou funkce jater léčby, následně každé 2týdny po dobu prvních 2měsíců a poté vprůběhu léčby jednou za měsíc.
Pacienty sHCC je třeba sledovat ohledně zhoršování funkce jater, včetně hepatální encefalopatie.
Vpřípadě hepatotoxicity může být nutné přerušit léčbu, upravit dávkování nebo léčbu zcela ukončit
Porucha funkce ledvin arenální selhání
Upacientů léčených lenvatinibem byla hlášena porucha funkce ledvin arenální selhání Primárním identifikovaným rizikovým faktorem byla dehydratace a/nebo hypovolemie následkem
gastrointestinální toxicity. Gastrointestinální toxicitu je třeba aktivně léčit, aby se snížilo riziko
rozvoje poruchy funkce ledvin nebo renálního selhání. Může býtnutné přerušit léčbu, upravit
dávkování nebo léčbu zcela ukončit Upacientů stěžkou poruchou funkce ledvin je nutné počáteční dávku lenvatinibu upravit body4.2 a5.2Průjem
Upacientů léčených lenvatinibembyl často hlášen průjem, který se obvykle objevoval vpočáteční
fázi léčby Podávání lenvatinibu se musí přerušit vpřípadě přetrvávání průjmu 4.stupně navzdory léčbě.
Srdeční dysfunkce
Upacientů léčených lenvatinibem bylo hlášeno srdeční selhání srdeční komory dekompenzace, neboť může být nutné přerušit léčbu, upravit dávkování nebo léčbu zcela ukončit bod4.2Syndrom posteriorní reverzibilní encefalopatie PRESleucoencephalopathy syndrome–RPLS)
Upacientů léčených lenvatinibem byl hlášen PRES, rovněž známý jako RPLS PRES je neurologická porucha, která se může projevovat bolestmi hlavy, epileptickými záchvaty,
letargií, zmateností, změněnou mentální funkcí, slepotou ajinými poruchami vidění nebo
neurologickými poruchami. Může být přítomna lehká až těžká hypertenze. Pro potvrzení diagnózy
PRES je nutné zobrazení pomocí magnetické rezonance. Je nutné zajistit adekvátní kontrolu krevního
tlaku upravit dávkování nebo léčbu zcela ukončit Arteriální tromboembolie
Upacientů léčených lenvatinibem byla hlášena arteriální tromboembolie tranzitorní ischemická ataka ainfarkt myokarduukterých se vyskytla arteriální tromboembolie vpředcházejících 6měsících, aproto je třeba jej
utakových pacientů používat sopatrností. Rozhodnutí oléčbě má vycházet zposouzení přínosů arizik
ukaždého pacienta. Léčba lenvatinibem se má ukončit po arteriální trombotické příhodě.
Ženy ve fertilním věku
Ženy ve fertilním věku musí během léčby lenvatinibem aještě jeden měsíc po jejím ukončení používat
vysoce účinnou antikoncepci sperorální antikoncepcí zvyšuje riziko tromboembolických příhod.
Krvácení
Závažné krvácení související snádorem, včetně fatálních hemoragických příhod, se objevilo
vklinických studiích abylo hlášeno po uvedení přípravku na trh uvedení přípravku na trh byly pozorovány případy závažného afatálního krvácení zkarotid upacientů
sanaplastickým karcinomem štítné žlázy sDTC nebo jiným typem nádoru. Stupeň invaze/infiltrace nádoru do velkých cév zvážit kvůli potenciálnímu riziku závažného krvácení spojeného se zmenšením/nekrózou nádoru po
terapii lenvatinibem. Některé případy krvácení se objevily sekundárně po zmenšení nádoru avytvoření
píštěle, např. tracheoezofageální píštěle.Uněkterých pacientů smozkovými metastázami nebo bez
mozkových metastáz byly hlášeny případy fatálního intrakraniálního krvácení.Také byly hlášeny
případy krvácení vjiných částech těla než mozku hlášen jeden fatální případ krvácení jaterního tumoru u pacienta sHCC.
Screening a následnou léčbu jícnových varixů u pacientů s cirhózou jater je třeba provést podle
standardu péče před zahájením léčby lenvatinibem.
Vpřípadě krvácení může být nutné přerušit léčbu, upravit dávkování nebo léčbu ukončit tabulka3Gastrointestinální perforace atvorba píštělí
Upacientů léčených lenvatinibem byla hlášena gastrointestinální perforace atvorba píštělí bod4.8srizikovými faktory, jako jsou předchozí operace nebo radioterapie. Vpřípadě gastrointestinální
perforace nebo píštělí může být nutné přerušit léčbu, upravit dávkování nebo léčbu zcela ukončit bod4.2Píštěl mimo gastrointestinální trakt
Upacientů léčených lenvatinibem může být zvýšené riziko vzniku píštělí. Během klinických studií
apo uvedení přípravku na trh byly pozorovány případy tvorby píštělí nebo jejich rozšíření, které
zahrnovaly další části těla než žaludek nebostřeva ezofageálních, kožních, postihujícíchženské pohlavní ústrojísjasným průkazem bronchopleurální píštěle nebo bez tohoto průkazu. Některá hlášení píštěle
apneumotoraxu byla spojena sregresí nádoru nebo nekrózou. Další přispívající rizikové faktory
mohou být předchozí operace aradioterapie. Riziko pneumotoraxu mohou zvyšovat také plicní
metastázy. Upacientů spíštělí se nemá zahájit podávání lenvatinibu, aby nedošlo ke zhoršení stavu,
apodávání lenvatinibu se má trvale ukončit upacientů sezofageálním nebo tracheobronchiálním
postižením ajakoukoliv píštělí 4.stupně řešení jiných příhod jsou dostupné omezené informace, ale bylo pozorováno zhoršení některých
případů aje třeba dbát opatrnosti.Lenvatinib může nepříznivě ovlivnit proces hojení ran jako další
látky ze stejné skupiny.
Prodloužení QT intervalu
Prodloužení QT/QTc intervalu bylo upacientů léčených lenvatinibem hlášeno svyšší incidencí než
upacientů léčeným placebem během léčby sledovat elektrokardiogramy, přičemž zvláštní pozornost se má věnovat pacientům
svrozeným syndromem dlouhého QT, směstnavým srdečním selháním, bradyarytmiemi aupacientů
užívajících léčivé přípravky, onichž je známo, že prodlužují QT interval, včetně antiarytmik třídyIa
aIII. Podávání lenvatinibu se má přerušit vpřípadě rozvoje prodloužení QT intervalu na > 500ms.
Vléčbě lenvatinibem se má pokračovat se sníženou dávkou, když se zmenší prodloužení QTc na
<480ms nebo na úroveň výchozího stavu.
Elektrolytové poruchy, jako například hypokalemie, hypokalcemie nebo hypomagnezemie, zvyšují
riziko prodloužení QT intervalu, aproto je uvšech pacientů před zahájením léčby apoté pravidelně
vprůběhu léčby nutné monitorovat akorigovat abnormální hladiny elektrolytů. Vprůběhu léčby je
třeba pravidelně sledovat hladiny elektrolytů má sledovat nejméně jednou měsíčně avápník se má během léčby lenvatinibem vpřípadě potřeby
doplňovat. Podávání lenvatinibu se má přerušit nebo se má upravit dávkování vzávislosti na
závažnosti, přítomnosti změn na EKG apřetrvávající hypokalcemii.
Porucha suprese tyreostimulačního hormonu/ Porucha funkce štítné žlázy
Hypotyreóza byla hlášena upacientů léčených lenvatinibem monitorovat před zahájením léčby lenvatinibem ataké pravidelně během této léčby. Hypotyreóza se
léčí podle standardní lékařské praxe, aby se zachoval eutyreoidní stav.
Lenvatinib narušuje exogenní supresi štítné žlázy hladiny tyreostimulačního hormonu tyreoidálních hormonů, aby se dosáhlo přiměřené hladiny TSH podle léčebného cíle pacienta.
Komplikace hojení ran
Nebyly provedeny žádné formální studie účinku lenvatinibu na hojení ran. U pacientů léčených
lenvatinibem byla hlášena porucha hojení ran. U pacientů podstupujících velký chirurgický zákrok je
třeba zvážit dočasné přerušení podávání lenvatinibu. Klinické zkušenosti týkající se načasování
opětovného zahájení podávání lenvatinibu po velkém chirurgickém zákroku jsou omezené. Proto má
být rozhodnutí znovu zahájit podávání lenvatinibu po velkém chirurgickém zákroku založeno na
klinickém posouzení dostatečného zhojení rány.
Osteonekróza čelisti Upacientů léčených lenvatinibem byla pozorována ONJ. Některé případy byly hlášeny upacientů,
kteří podstoupili vminulosti nebo užívali jako souběžnou léčbu antiresorpční terapii kostí nebo jiné
inhibitory angiogeneze, např. bevacizumab, TKI, inhibitory mTOR. Je proto třeba postupovat opatrně,
pokud je lenvatinib používán současně nebo následně po antiresorpční terapii nebo jiných inhibitorech
angiogeneze.
Invazivní zubařské zákroky jsou identifikovány jako rizikový faktor. Před léčbou lenvatinibem je třeba
zvážit zubní vyšetření a vhodné preventivní zubařské ošetření. Upacientů, kteří užívali nebo užívají
intravenózní bisfosfonáty, je třeba se vyhýbat zubařským zákrokům, pokud je to možné Zvláštní populace
Upacientů jiného než europoidního či asijského etnického původu aupacientů ≥75let jsou dostupné
omezené údaje. Utěchto pacientů se má lenvatinib používat sopatrností, vzhledem ke snížené
snášenlivosti lenvatinibu upacientů asijského etnika austarších pacientů Neexistují žádné údaje opoužití lenvatinibu ihned po sorafenibu nebo jiné protinádorové léčbě a může
existovat riziko aditivních toxicit, pokud mezi léčbami není dodrženo přiměřené vymývací období.
Minimální vymývací období vklinických studiích bylo 4týdny.
Pacienti sECOG PS zklinických studií