Eviplera

Farmakoterapeutická skupina: Antivirotika pro systémovou aplikaci; antivirotika k léčbě infekce HIV,
kombinace. ATC kód: J05AR
Mechanismus účinku a farmakodynamické účinky

Emtricitabin je nukleosidový analog cytidinu. Tenofovir-disoproxil je in vivo konvertován na
tenofovir, nukleosidový monofosfátový tak tenofovir mají specifický účinek na HIV-1, HIV-2 a HBV.

Rilpivirin je diarylpyrimidinový NNRTI viru HIV-1. Aktivitu rilpivirinu zprostředkovává
nekompetitivní inhibice reverzní transkriptázy
Emtricitabin a tenofovir jsou fosforylovány buněčnými enzymy na emtricitabin-trifosfát a tenofovir-
difosfát. Studie in vitro ukázaly, že jak emtricitabin tak tenofovir mohou být plně fosforylovány, jsou-
li společně sloučeny v buňkách. Emtricitabin-trifosfát a tenofovir-difosfát kompetitivně inhibují RT
HIV-1, což vede k ukončení řetězce DNA.

Jak emtricitabin-trifosfát tak tenofovir-difosfát jsou slabými inhibitory savčí DNA
polymerázy a in vitro ani in vivo nebyly zaznamenány žádné toxické účinky na mitochondrie.
Rilpivirin neinhibuje lidské buněčné DNA polymerázy α, β ani mitochondriální DNA polymerázu γ.

Antivirová aktivita in vitro

Při trojkombinaci emtricitabinu, rilpivirinu a tenofoviru byla v buněčné kultuře pozorována synergická
antivirová aktivita.

Antivirová aktivita emtricitabinu vůči laboratorním a klinickým izolátům HIV-1 byla hodnocena
na lymfoblastoidních buněčných liniích, buněčných liniích MAGI-CCR5 a na mononukleárních
buňkách periferní krve. 50 %-ní účinná koncentrace 0,64 μM.

Emtricitabin vykazoval v buněčné kultuře antivirovou aktivitu vůči subtypům HIV-1 A, B, C, D, E, F
a G aktivitu
Ve studiích s kombinacemi emtricitabinu s přípravky ze skupiny NRTI lamivudin, stavudin, tenofovir a zidovudin
Rilpivirin vykazoval aktivitu vůči laboratorním kmenům HIV-1 divokého typu v akutně infikované
T-buněčné linii s mediánem EC50 pro HIV-1/IIIB 0,73 nM in vitro omezenou aktivitu vůči HIV-2 s hodnotami EC50 v rozmezí od 2 510 do 10 830 nM 970 ng/mlk dispozici klinické údaje.

Rilpivirin také vykazoval antivirovou aktivitu vůči širokému spektru primárních izolátů HIV-skupiny M 0,37 ng/ml3,10 ng/ml
Antivirová aktivita tenofoviru vůči laboratorním a klinickým izolátům HIV-1 byla hodnocena na
lymfoblastoidních buněčných liniích, primárních monocytech/makrofágových buňkách a na
lymfocytech periferní krve. Hodnoty EC50 pro tenofovir se pohybovaly mezi 0,04 až 8,5 μM.

Tenofovir vykazoval antivirovou aktivitu v buněčných kulturách vůči HIV-1 podtypů A, B, C, D, E, F,
G a O
Ve studiích s kombinacemi tenofoviru s přípravky ze skupiny NRTI lamivudin, stavudin a zidovudin
Rezistence

Vezmou-li se v úvahu všechny údaje in vitro a údaje získané u dosud neléčených pacientů, mohou
následující mutace RT HIV-1 spojené s rezistencí, pokud jsou přítomny ve výchozím stavu, ovlivnit
aktivitu přípravku Eviplera: K65R, K70E, K101E, K101P, E138A, E138G, E138K, E138Q, E138R,
V179L, Y181C, Y181I, Y181V, M184I, M184V, Y188L, H221Y, F227C, M230I, M230L
a kombinace L100I a K103N.

Negativní účinek NNRTI mutací jiných, než které jsou uvedeny výše L100I jako jednotlivých mutacípacientů in vivo.

Stejně jako u ostatních antiretrovirových léčivých přípravků se má použití přípravku Eviplera řídit
testováním rezistence a/nebo údaji o rezistenci v anamnéze
V buněčné kultuře
Rezistence na emtricitabin nebo tenofovir pozorovaná in vitro a u některých pacientů infikovaných
HIV-1 byla způsobena substitucí M184V nebo M184I v RT při léčbě emtricitabinem nebo substitucí
K65R v RT při léčbě tenofovirem. Substituce K70E u RT HIV-1 byla kromě toho selektována
tenofovirem a vede ke snížené citlivosti nízké úrovně na abakavir, emtricitabin, tenofovir a lamivudin.
Žádné další cesty vzniku rezistence k emtricitabinu nebo tenofoviru nebyly odhaleny. Viry rezistentní
na emtricitabin s mutací M184V/I byly zkříženě rezistentní na lamivudin, ale uchovaly si citlivost na
didanosin, stavudin, tenofovir, zalcitabin a zidovudin. Mutace K65R může být také selektována
abakavirem nebo didanosinem a vede ke snížené citlivosti na tyto látky a na lamivudin, emtricitabin
a tenofovir. Pacienti s HIV-1 obsahujícím mutaci K65R by neměli užívat tenofovir-disoproxil. HIV-mutace K65R, M184V a K65R+M184V si plně uchovávají citlivost na rilpivirin.

V buněčné kultuře byly selektovány kmeny rezistentní na rilpivirin počínaje HIV-1 divokého typu
různého původu a podtypů a včetně HIV-1 rezistentní na NNRTI. Nejčastěji pozorované mutace
spojené s rezistencí zahrnovaly L100I, K101E, V108I, E138K, V179F, Y181C, H221Y, F227C
a M230I.

Dosud neléčení pacienti infikovaní HIV-Pro analýzy rezistence byla použita širší definice virologického selhání než pro primární analýzu
účinnosti. V kumulativní analýze rezistence sdružených údajů bylo v 96. týdnu u pacientů léčených
rilpivirinem v kombinaci s emtricitabinem/tenofovir-disoproxilem pozorováno vyšší riziko
virologického selhání v prvních 48 týdnech těchto studií u pacientů ve skupině s rilpivirinem ve skupině s rilpivirinem a 4,2 % ve skupině s efavirenzempozorovány nízké míry virologického selhání, které byly podobné u obou léčebných skupin
s efavirenzemu pacientů s počáteční virovou náloží ≤ 100 000 kopií/ml.

Ve sdružené analýze rezistence v 96. týdnu u pacientů užívajících emtricitabin/tenofovir-disoproxil +
rilpivirin-hydrochlorid v klinických studiích C209 and C215 fáze III se u 78 pacientů projevilo
virologické selhání, při informacích o genotypové rezistenci dostupných pro 71 z těchto pacientů.
V této analýze byly mutace spojené s rezistencí na NNRTI, které se nejčastěji vyvinuly u těchto
pacientů, následovné: V90I, K101E, E138K/Q, V179I, Y181C, V189I, H221Y a F227C. Nejčastější
mutace byly stejné při analýze ve 48. i v 96. týdnu. Ve studiích přítomnost mutací V90I a V189I ve
výchozím stavu neovlivnila odpověď na léčbu. Substituce E138K se nejčastěji vyskytla při léčbě
rilpivirinem, běžně v kombinaci se substitucí M184I. U 52 % pacientů s virologickým selháním ve
skupině s rilpivirinem se vyvinuly současně mutace spojené s rezistencí na NNRTI a NRTI. Mutace
spojené s rezistencí na NRTI, které se během léčby vyvinuly u 3 nebo více pacientů, byly: K65R,
K70E, M184V/I a K219E.

Do 96. týdne se ve skupině s rilpivirinem vyskytly substituce spojené s rezistencí a/nebo fenotypová
rezistence na rilpivirin u menšího počtu pacientů s počáteční virovou náloží ≤ 100 000 kopií/ml
u kterých došlo k rozvoji rezistence na rilpivirin, mělo 4/7 pacientů s počáteční virovou náloží
≤ 100 000 kopií/ml a 28/30 pacientů s počáteční virovou náloží > 100 000 kopií/ml zkříženou
rezistenci na jiné NNRTI.

Virologicky suprimovaní pacienti infikovaní HIV-Studie GS-US-264-Ze 469 pacientů, léčených přípravkem Eviplera [317 pacientů, kteří přešli na přípravek Eviplera na
začátku studie přičemž u všech pacientů byly dostupné genotypové a fenotypové údaje. Do 24. týdne se u dvou
pacientů, kteří přešli na přípravek Eviplera na začátku studie pacienta, který zůstal na režimu s PI potencovaným ritonavirem [skupina se zachováním základního
režimu – Stayed on Baseline Regimen, SBRfenotypová rezistence na studované přípravky. Po 24. týdnu se vyvinula rezistence HIV-1 u dalších
pacientů ze skupiny s přípravkem Eviplera do 48. týdne U zbývajících 3 pacientů léčených přípravkem Eviplera nedošlo k rozvoji rezistence.

Nejčastěji rozvíjejícími se mutacemi spojenými s rezistencí u pacientů léčených přípravkem Eviplera
byly mutace RT M184V/I a E138K. Všichni pacienti zůstali citliví na tenofovir. Ze 24 pacientů
léčených přípravkem Eviplera, jejichž HIV-1 obsahoval ve výchozím stavu substituci K103N spojenou
s NNRTI, si 17 z 18 pacientů ve skupině s přípravkem Eviplera během 48 týdnů a 5 z 6 pacientů ve
skupině SBR během 24 týdnů léčby zachovalo virologickou supresi i po přechodu na přípravek
Eviplera. U jednoho pacienta s mutací K103N přítomnou ve výchozím stavu došlo do 48. týdne
k virologickému selhání s rozvojem další rezistence.

Studie GS-US-264-0111
Během 48 týdnů se nevyvinula žádná rezistence u 2 pacientů s virologickým selháním, kteří patřili do
skupiny s přechodem na léčbu přípravkem Eviplera z léčby efavirenzem/emtricitabinem/tenofovir-
disoproxilem
Zkřížená rezistence

Nebyly prokázány žádné významné zkřížené rezistence mezi variantami HIV-1 rezistentními na
rilpivirin a emtricitabinem nebo tenofovirem nebo mezi variantami rezistentními na emtricitabin nebo
na tenofovir a rilpivirinem.

V buněčné kultuře
Emtricitabin
Viry rezistentní na emtricitabin se substitucí M184V/I byly zkříženě rezistentní na lamivudin, avšak
uchovaly si citlivost na didanosin, stavudin, tenofovir a zidovudin.

Viry obsahující substituce způsobující sníženou citlivost na stavudin a zidovudin – mutace spojené
s tymidinovými analogy L210W, T215Y/F, K219Q/Ecitlivý na emtricitabin.

Rilpivirin-hydrochlorid
V rámci 67 HIV-1 rekombinantních laboratorních kmenů s jednou mutací na pozici RT spojenou
s rezistencí na NNRTI, včetně nejčastěji nalezených mutací K103N a Y181C, vykázal rilpivirin
antivirovou aktivitu vůči 64 ztrátou citlivosti na rilpivirin byly: K101P a Y181V/I. Samotná substituce K103N nevedla ke snížení
citlivosti na rilpivirin, kombinace K103N a L100I však vedla k 7násobnému snížení citlivosti na
rilpivirin. V další studii vedla substituce Y188L k 9násobně snížené citlivosti na rilpivirin u klinických
izolátů a k 6násobnému výskytu mutací specifických pro příslušnou pozici.

Tenofovir-disoproxil
Substituce K65R a také K70E vede ke snížené citlivosti na abakavir, didanosin, lamivudin,
emtricitabin a tenofovir, ale uchovává si citlivost na zidovudin.

Pacienti s HIV-1, který exprimoval tři nebo více TAM, které zahrnovaly substituci RT buď M41L
nebo L210W, vykazovali sníženou odpověď na terapii tenofovir-disoproxilem.

Virologická odpověď na tenofovir-disoproxil nebyla snížena u pacientů s HIV-1, který exprimoval
substituci M184V spojenou s rezistencí na abakavir/emtricitabin/lamivudin.

HIV-1 obsahující K103N, Y181C nebo substituce spojené s rilpivirinem s rezistencí na přípravky ze
skupiny NNRTI, byly citlivé na tenofovir.

Dosud neléčení pacienti
Výsledky testování rezistence, včetně zkřížené rezistence na jiná NNRTI, u pacientů užívajících
rilpivirin-hydrochlorid v kombinaci s emtricitabinem/tenofovir-disoproxilem ve studiích fáze III
v tabulce 3 níže.

Tabulka 3: Výsledky testování fenotypové rezistence a zkřížené rezistence ze studií C209 a Cs emtricitabinem/tenofovir-disoproxilem v 96. týdnu
U pacientů
s dostupnými
fenotypovými údaji
8 SDFLHQW
$
V počáteční virovou
náloží ≤ 100 kopií/ml 8 SDFLHQW
$
V počáteční virovou
náloží > 100 kopií/ml Rezistence na rilpivirin1 31/66 4/22 Zkřížená rezistence2 na
etravirin 28/31 3/4 efavirenz 27/31 3/4 nevirapin 13/31 1/4 Rezistence na
emtricitabin/lamivudin 40/66 9/22 Rezistence na tenofovir Fenotypová rezistence
Virologicky suprimovaní pacienti infikovaní HIV-Ve studii GS-US-264-0106 měli 4 ze 469 pacientů, kteří přešli z režimu s ihibitorem proteázy potencovaným ritonavirem na přípravek Eviplera, do 48. týdne HIV-1 se sníženou citlivostí nejméně
na jednu složku přípravku Eviplera. Byla pozorována nově vzniklá rezistence na
emtricitabin/lamivudin ve 4 případech, a ve 2 případech také na rilpivirin, s následnou zkříženou
rezistencí na efavirenz
Vliv na elektrokardiogram

Vliv rilpivirin-hydrochloridu při doporučené dávce 25 mg jednou denně na QTcF interval byl
hodnocen v randomizované, placebem a aktivně zkřížené studii u 60 zdravých dospělých s 13 měřeními během 24 hodin v ustáleném stavu. Rilpivirin-
hydrochlorid při doporučené dávce 25 mg jednou denně není spojen s klinicky významným vlivem
na QTc.

Když byly studovány supraterapeutické dávky rilpivirin-hydrochloridu 75 mg jednou denně a 300 mg
jednou denně u zdravých dospělých, byly maximální průměrné časově přizpůsobené horní hranici intervalu spolehlivostipodle výchozí hodnoty 10,7 denně a 300 mg jednou denně podávané v ustáleném stavu, vedly k průměrné hodnotě Cmax přibližně
2,6 krát, resp. 6,7 krát vyšší než je průměrná hodnota Cmax v ustáleném stavu pozorovaná u doporučené
dávky rilpivirin-hydrochloridu 25 mg jednou denně.

Klinické zkušenosti

Dosud neléčení pacienti infikovaní HIV-Informace o účinnosti přípravku Eviplera jsou založeny na analýze údajů získaných během 96 týdnů
ve dvou randomizovaných, dvojitě zaslepených, kontrolovaných studiích C209 a C215. Zařazeni byli
pacienti infikovaní HIV-1 a dosud neléčení antiretrovirotiky koncentraci HIV-1 RNA ≥ 5 000 kopií/ml a byli vyšetřeni na citlivost na Nspecifických mutací spojených s rezistencí na NNRTI. Obě studie měly identický design s výjimkou
základních režimů léčby. Pacienti byli randomizováni v poměru 1:1 do skupin s podáváním rilpivirin-
hydrochloridu 25 mg k základním režimům léčby. Ve studii C209 emtricitabin/tenofovir-disoproxil. Ve studii C215 zkoušejícím zvolených Nlamivudinu/zidovudinu
Ve sdružené analýze studií C209 a C215 pro pacienty, kteří dostávali jako základní režim léčby
emtricitabin/tenofovir-disoproxil, byly demografické charakteristiky a charakteristiky výchozího stavu
ve skupině s rilpivirinem a s efavirenzem vyrovnané. Tabulka 4 ukazuje vybrané demografické údaje
a charakteristiky výchozího stavu onemocnění. Medián plazmatické HIV-1 RNA byl 5,a 5,0 log10 kopií/ml a medián počtu buněk CD4+ byl 247 x 106 buněk/l a 261 x 106 buněk/l pro
pacienty randomizované do skupiny s rilpivirinem resp. efavirenzem.

Tabulka 4: Demografické a výchozí charakteristiky antiretrovirové léčby dosud neléčených
dospělých pacientů infikovaných HIV-1 ve studiích C209 a C215 pacienty užívající rilpivirin-hydrochlorid nebo efavirenz v kombinaci
s emtricitabinem/tenofovir-disoproxilem
Rilpivirin +
emtricitabin/tenofovir-disoproxil
Efavirenz +
emtricitabin/tenofovir-disoproxil
n = 550 n = Demografické vlastnosti
Medián věku Rilpivirin +
emtricitabin/tenofovir-disoproxil
Efavirenz +
emtricitabin/tenofovir-disoproxil
n = 550 n = Pohlaví
Muži 78 % 79 %
Ženy 22 % 21 %
Etnikum
Běloch 64 % 61 %
Černoch/Afroameričan 25 % 23 %
Asiat 10 % 13 %
Jiné 1 % 1 %
Z důvodu místních předpisů se
nelze dotazovat
% 1 %
Výchozí charakteristiky onemocnění
Medián výchozí hodnoty
HIV-1 RNA log NRSLtPO5,0 5,0HGLiQ&'247 Procento pacientů se souběžnou
infekcí HBV/HCV 
 
Podskupinová analýza virologické odpovědi a virologického selhání podle výchozí virové nálože C209 a C215, pro pacienty užívající jako základní režim léčby emtricitabin/tenofovir-disoproxilshrnuta v tabulce 5. Míra výskytu odpovědí < 50 HIV-1 RNA kopií/mls efavirenzem. Výskyt virologického selhání v 96. týdnu byl ve skupině s rilpivirinem vyšší než ve
skupině s efavirenzem, přičemž k většině virologických selhání došlo během prvních 48 týdnů léčby.
Přerušení léčby kvůli nežádoucím účinkům bylo v 96. týdnu častější ve skupině s efavirenzem než ve
skupině s rilpivirinem.

Tabulka 5: Virologické výsledky randomizované léčby ve studiích C209 a C215 od pacientů užívajících rilpivirin-hydrochlorid nebo efavirenz v kombinaci
s emtricitabinem/tenofovir-disoproxilem
Rilpivirin +
emtricitabin/
tenofovir-
disoproxil 
Efavirenzemtricitabin/
tenofovir-
disoproxil 
Rilpivirinemtricitabin/
tenofovir-
disoproxil 
Efavirenzemtricitabin/
tenofovir-disoproxil
nCelková odpověď
< 50 kopií/ml
83,5 % Podle výchozí hodnoty virové nálože ≤ 100 000 89,6 % >Podle výchozí hodnoty počtu buněk CD4+ < 50 51,7≥ Rilpivirin +
emtricitabin/
tenofovir-
disoproxil 
Efavirenzemtricitabin/
tenofovir-
disoproxil 
Rilpivirinemtricitabin/
tenofovir-
disoproxil 
Efavirenzemtricitabin/
tenofovir-disoproxil
n≥ 200–350 86,3 % ≥ 350 89,1 % Bez odpovědi 
Virologické selhání
9,5 % Podle výchozí hodnoty virové nálože ≤> 100 000 15,3 % Úmrtí 0 0,2 % Přerušeno z důvodu
nežádoucího účinku
2,2 % Přerušeno z jiných
důvodů než
vzhledem
k nežádoucím
účinkůme
4,9a ITT TLOVR = doba do ztráty virologické odpovědi všech pacientů zařazených do studie virologic responseb Rozdíl v míře výskytu odpovědi je 1 % c Mezi primární analýzou ve 48. týdnu a 96. týdnem došlo k 17 novým virologickým selháním virovou náloží ≤ 100 000 kopií/ml a 11 pacientů s počáteční virovou náloží > 100 000 kopií/mlve 48. týdnu byly rovněž provedeny změny klasifikace, přičemž nejčastější byla změna klasifikace z virologického
selhání na přerušení léčby z jiných důvodů než kvůli nežádoucím účinkům.
d Mezi primární analýzou ve 48. týdnu a 96. týdnem došlo k 10 novým virologickým selháním virovou náloží ≤ 100 000 kopií/ml a 7 pacientů s počáteční virovou náloží > 100 000 kopií/mlve 48. týdnu byly rovněž provedeny změny klasifikace, přičemž nejčastější byla změna klasifikace z virologického
selhání na přerušení léčby z jiných důvodů než kvůli nežádoucím účinkům.
e např. ztráta možnosti sledování, nedodržení pokynů, odvolání souhlasu.

Bylo prokázáno, že kombinace emtricitabinu/tenofovir-disoproxilu+ rilpivirin-hydrochloridu je
v dosahování hodnoty HIV-1 RNA < 50 kopií/ml srovnatelná s kombinací emtricitabinu/tenofovir-
disoproxilu + efavirenzu.

V 96. týdnu byly průměrné změny v počtu buněk CD4+ ve srovnání s výchozí hodnotou u pacientů
užívajících emtricitabin/tenofovir-disoproxil jako základní režim léčby +226 x 106 buněk/l v skupině
s rilpivirinem a +222 x 106 buněk/l v skupině s efavirenzem.

V 96. týdnu nebyly zjištěny žádné nové vzorce zkřížené rezistence oproti 48. týdnu. Výsledky
testování rezistence v 96. týdnu u pacientů s virologickým selháním a fenotypovou rezistencí
definovaných protokolem studie jsou uvedeny v tabulce 6:

Tabulka 6: Výsledky testování fenotypové rezistence ze studií C209 a C215 pacientů užívajících rilpivirin-hydrochlorid nebo efavirenz v kombinaci
s emtricitabinem/tenofovir-disoproxilem
Rilpivirin +
emtricitabin/tenofovir-disoproxil
Efavirenz +
emtricitabin/tenofovir-disoproxil
n = 550 n = Rezistence na
emtricitabin/lamivudin
7,3 % 剥刀敺 
唀přípravek Eviplera se obvykle objevila i zkřížená rezistence na ostatní schválené přípravky ze skupiny
NNRTI
Virologicky suprimovaní pacienti infikovaní HIV-Studie GS-US-264-Účinnost a bezpečnost přechodu z PI potencovaného ritonavirem v kombinaci se dvěma NRTI na STR
režim s přípravkem Eviplera byly vyhodnoceny v randomizované, otevřené studii u virologicky
suprimovaných dospělých infikovaných HIV-1. Pacienti museli být na jejich prvním nebo druhém
režimu antiretrovirové léčby a museli být bez virologického selhání v anamnéze, nesměli mít
v anamnéze aktuálně ani v minulosti rezistenci na žádnou ze tří složek přípravku Eviplera a po dobu
nejméně 6 měsíců před skríningem museli být stabilně suprimováni Pacienti byli randomizováni v poměru 2:1 buď k přechodu na přípravek Eviplera na začátku studie
dobu 24 týdnů 88 % byli muži, 77 % byli běloši, 17 % byli černoši a 17 % byli hispánci/latinoameričané. Průměrný
výchozí počet buněk CD4 byl 584 x 106 buněk/l stratifikována podle užívání tenofovir-disoproxilu a/nebo lopinavir/ritonaviru v základním režimu.

Výsledky léčby po 24 týdnech jsou uvedeny v tabulce 7.

Tabulka 7: Výsledky randomizované léčby ve studii GS-US-264-0106 ve 24. týdnua

Skupina s přípravkem
Eviplera
nSkupina se zachováním
základního režimu nVirologická úspěšnost po 24HIVVirologické selhánícŽádné virologické údaje vStudovaná léčba přerušena kvůli nežádoucím
účinkům nebo úmrtíd
% Studovaná léčba přerušena zHIV�搀慪nadále na studované léčbě 
　Medián nárůstu buněk CD4 oproti výchozí
hodnotě +10b Snapshot analýza.
c Zahrnuje pacienty, kteří měli v období 24. týdne HIV-1 RNA ≥ 50 kopií/ml, kteří předčasně přerušili léčbu kvůli
nedostatečné účinnosti či ztrátě účinnosti, a pacienty, kteří přerušili léčbu z jiných důvodů než kvůli nežádoucím účinkům
d Zahrnuje pacienty, kteří přerušili léčbu kvůli NÚ či úmrtí ve kterémkoli okamžiku od 1. dne až do období 24. týdne, což
vedlo k chybějícím virologickým údajům o léčbě v průběhu určeného období.
e Zahrnuje pacienty, kteří přerušili léčbu z jiných důvodů než kvůli NÚ, úmrtí nebo nedostatečné účinnosti či ztrátě
účinnosti, například z důvodu odvolání souhlasu, při ztrátě možnosti sledování atd.

Přechod na přípravek Eviplera byl srovnatelný ohledně udržování hodnoty HIV-1 RNA < 50 kopií/ml
v porovnání s pacienty, kteří zůstali na režimu s PI potencovaným ritonavirem v kombinaci se dvěma
NRTI [rozdíl mezi léčbou
Z pacientů ve skupině SBR, kteří zůstali po dobu 24 týdnů na základním režimu a poté přešli na
užívání přípravku Eviplera, 92 % přípravku Eviplera, což bylo konzistentní s výsledky ze 24 týdnů u pacientů, kteří přešli na přípravek
Eviplera na začátku studie.

Ve 48. týdnu 89 % studie Z 26 pacientů bez údajů dostupných v období 48. týdne 7 pacientů přerušilo léčbu kvůli nežádoucímu
účinku avšak pacienti byli nadále na studované léčbě. Medián změny počtu buněk CD4 ve 48. týdnu při
analýze během léčby byl +17 x 106 buněk/l.

Ve skupině užívající přípravek Eviplera 7/317 pacientů 6/152 pacientů s léčbou. Ve skupině SBR neukončil studovanou léčbu z důvodu nežádoucího účinku souvisejícího
s léčbou žádný pacient.

Studie GS-US-264-Účinnost, bezpečnost a farmakokinetika přechodu z STR režimu
s efavirenzem/emtricitabinem/tenofovir-disoproxilem na STR režim s přípravkem Eviplera byly
vyhodnoceny v otevřené studii u virologicky suprimovaných dospělých infikovaných HIV-1. Pacienti
museli dříve užívat jako první režim antiretrovirové léčby pouze efavirenz/emtricitabin/tenofovir-
disoproxil po dobu nejméně tří měsíců a žádat změnu režimu kvůli nesnášenlivosti efavirenzu. Pacienti
museli být po dobu nejméně 8 týdnů před vstupem do studie stabilně suprimováni, nesměli mít
v anamnéze aktuálně ani v minulosti rezistenci na žádnou ze tří složek přípravku Eviplera a museli při
screeningu mít HIV-1 RNA < 50 kopií/ml. Pacienti přešli z efavirenzu/emtricitabinu/tenofovir-
disoproxilu na přípravek Eviplera bez eliminačního období. Ze 49 pacientů, kteří obdrželi nejméně
jednu dávku přípravku Eviplera, zůstalo 100 % pacientů suprimováno ve 12. a 24. týdnu. Ve 48. týdnu zůstalo 94 % považováno za virologická selhání k dispozici údaje z období 48. týdne; studovaná léčba byla přerušena kvůli nedodržení pokynů z jiného důvodu než jsou nežádoucí účinky nebo úmrtíHIV-1 RNA byl < 50 kopií/ml.

Pediatrická populace

Evropská agentura pro léčivé přípravky zrušila povinnost předložit výsledky studií s přípravkem
Eviplera u všech podskupin pediatrické populace v léčbě infekce HIV-1 u pediatrické populace viz bod 4.2
Těhotenství

Rilpivirin režimu u 3 z 19 pacienteka 3. trimestru a po porodu. Farmakokinetické údaje prokazují, že celková expozice jakožto součásti antiretrovirového režimu byla přibližně o 30 % nižší během těhotenství v porovnání
s obdobím po porodu z 12 pacientek, které dokončily studii, u 10 pacientek byla na konci studie pozorována suprese;
u dalších 2 pacientek bylo pozorováno zvýšení virové nálože pouze v období po porodu, u nejméně
pacientky kvůli podezření na suboptimální dodržování pokynů. U žádného z 10 novorozenců
narozených matkám, které dokončily klinickou studii a byly infikovány virem HIV, nedošlo k přenosu
viru z matky na dítě. Rilpivirin byl dobře snášen během těhotenství a v období po porodu. V porovnání
se známým bezpečnostním profilem rilpivirinu u dospělých infikovaných virem HIV-1 se neobjevily
žádné nové nálezy týkající se bezpečnosti