Mabinovan

Amesův test neprokázal genotoxicitu tapentadolu pro bakterie. V testech chromozomální aberace in
vitro byly zjištěny nejednoznačné výsledky, ale při opakovaném vyšetření byly výsledky jednoznačně
negativní. Podle dvou cílových parametrů, kterými byly chromozomální aberace a neplánovaná syntéza
DNA testované do maximální tolerované dávky, nebyl tapentadol genotoxický in vivo. Dlouhodobé
studie na zvířatech neprokázaly možné kancerogenní riziko relevantní pro člověka.

Tapentadol neměl žádný vliv na fertilitu samců nebo samic potkanů. U vysoké dávky však bylo sníženo
přežití in utero. Není známo, zda k tomu došlo prostřednictvím samce, nebo samice. Po intravenózní a
subkutánní expozici tapentadolu nebyly u potkanů a králíků pozorovány žádné teratogenní účinky. Byl
však pozorován opožděný vývoj a embryotoxicita po podání dávek vedoucích k nadměrné farmakologii
(nežádoucí účinky na CNS v důsledku podání vyšších než terapeutických dávek a jejich účinků na μ-
opioidní receptory v CNS). U potkanů bylo po intravenózní dávce pozorováno snížené přežití in utero.
Tapentadol vyvolal zvýšení mortality mláďat F1 u potkanů po přímé expozici prostřednictvím mléka
mezi 1. a 4. dnem po porodu již v případě dávek, které nevyvolaly toxicitu u matky. Nebyly pozorovány
žádné účinky na neurobehaviorální parametry.
Vylučování do mateřského mléka bylo sledováno u potkaních mláďat kojených samicemi užívajícími
tapentadol. Tapentadol a tapentadol-O-glukuronid působil na mláďata v závislosti na dávce. Byl učiněn
závěr, že se tapentadol do mléka vylučuje.