Irinotecan mylan

Přípravek Irinotecan Mylan se má používat pouze na odděleních specializovaných na podávání
cytostatik a je nutno ho podávat pouze pod dohledem lékaře s kvalifikací pro protinádorovou
chemoterapii.

Vzhledem k charakteru a četnosti nežádoucích účinků bude přípravek Irinotecan Mylan předepisován
pouze v následujících případech po zvážení očekávaného přínosu léčby proti možnému riziku:
• u pacientů s rizikovými faktory, zejména u těch s hodnocením celkového stavu = 2 (hodnocení dle
WHO).
• v mimořádných případech, kde se předpokládá, že pacient pravděpodobně nebude schopen
dodržovat doporučení týkající se zvládnutí nežádoucích účinků léčby (nutnost okamžité a déle
trvající léčby průjmu za současného příjmu velkého množství tekutin ihned, jakmile se vyskytne
opožděný průjem). U těchto pacientů je nutná hospitalizace s přísným dozorem.

Používá-li se irinotekan v monoterapii, předepisuje se obvykle podle třítýdenního dávkovacího
režimu. U pacientů, jež je třeba podrobněji sledovat nebo u pacientů, u nichž existuje riziko vážné
neutropenie, je možné uvažovat o týdenním dávkovacím režimu (viz bod 5).

Pozdní průjem
Pacienti mají být informováni o riziku pozdního průjmu, který se vyskytuje za více než 24 hodin po
podání přípravku Irinotecan Mylan a kdykoliv před dalším cyklem. Při monoterapii byl medián
výskytu první průjmové stolice pátý den po infuzi irinotekanu. Pacienti musí urychleně informovat
svého lékaře o vzniku průjmu a ihned podstoupit vhodnou léčbu.
Zvýšené riziko průjmu existuje u pacientů s předchozím ozařováním břišní/pánevní oblasti, dále u
pacientů s výchozí hyperleukocytózou, u pacientů, kteří mají hodnocení celkového stavu ≥ 2, a u žen.
Jestliže není průjem vhodným způsobem léčen, může být život ohrožující, zejména u pacientů s
neutropenií.

Jakmile se objeví první průjmovitá stolice, pacient musí začít pít velké množství tekutin s obsahem
elektrolytů a musí se ihned zahájit odpovídající protiprůjmová léčba. Preskripci léků proti průjmu
zajistí oddělení, které podalo irinotekan. Po propuštění z nemocnice si musí pacient předepsané léky
vyzvednout, aby mohl průjem léčit ihned, jakmile se vyskytne. Kromě toho musí pacient o vzniku
nebo opakování průjmu informovat svého lékaře nebo oddělení, na kterém mu byl irinotekan podán.

V současnosti doporučovaná léčba průjmu sestává z vysokých dávek loperamidu (počáteční dávka
mg, poté 2 mg každé 2 hodiny). V této léčbě je třeba pokračovat 12 hodin po poslední průjmovité
stolici a neměnit ji. V žádném případě se loperamid nesmí v těchto dávkách užívat déle než 48 hodin
vzhledem k riziku paralytického ileu, ani kratší dobu než 12 hodin.

Je-li průjem doprovázen těžkou neutropenií (počet neutrofilů do 500/mm3), má se kromě léčby průjmu
rovněž profylakticky podat širokospektré antibiotikum.

Kromě antibiotické léčby se v následujících případech doporučuje ke zvládnutí průjmu i hospitalizace:
▪ průjem spojený s horečkou,
▪ těžký průjem (vyžadující parenterální rehydrataci),
▪ průjem trvající déle než 48 hodin od zahájení podávání vysokých dávek loperamidu.

Loperamid se nedoporučuje podávat profylakticky, a to ani u pacientů, kteří měli pozdní průjem
během předchozích cyklů.

Jestliže měl pacient těžký průjem, doporučuje se v následujících cyklech snížení dávky (viz bod 4.2).

Hematologie
Klinické studie ukázaly výrazně vyšší výskyt neutropenie stupně 3-4 dle hodnocení NCI CTC u
pacientů s předchozím ozařováním břišní/pánevní oblasti než u těch, kteří toto ozařování
nepodstoupili. U pacientů s výchozími hladinami celkového bilirubinu v séru 1,0 mg/dl a výše byla
také výrazně vyšší pravděpodobnost výskytu neutropenie stupně 3 nebo 4 v prvním cyklu než u těch,
jejichž hladiny bilirubinu byly nižší než 1,0 mg/dl.

Během léčby přípravkem Irinotecan Mylan se doporučuje pravidelné týdenní sledování kompletního
krevního obrazu. Pacienti musí být poučeni o riziku neutropenie a významu horečky. Febrilní
neutropenii (teplota nad 38 °C a počet neutrofilů ≤ 1000/mm3) je nutno bezodkladně léčit za
hospitalizace intravenózním podáváním širokospektrých antibiotik.

Pokud se u pacientů objevila závažná hematologická toxicita, doporučuje se při následujícím podání
snížit dávku (viz bod 4.2).

Pacienti s těžkým průjmem jsou vystaveni zvýšenému riziku infekce a hematologické toxicity.
U pacientů s těžkým průjmem je nutné provést kompletní vyšetření krevního obrazu.

Porucha funkce jater
Před zahájením léčby a dále před každým cyklem léčby je nutné vyšetření jaterních testů.
U pacientů s hodnotami bilirubinu 1,5 až 3krát vyššími než je horní hranice normálního rozmezí je
nutné každý týden kompletně vyšetřit krevní obraz kvůli snížené clearance irinotekanu (viz bod 5.2), a
tudíž zvýšenému riziku hematotoxicity. Pro pacienty s hladinou bilirubinu nad 3násobek horní hranice
normálního rozmezí (viz bod 4.3).

Nauzea a zvracení
Před každým podáním irinotekanu se doporučuje profylaktické podávání antiemetik. Nauzea a
zvracení jsou časté. Pacienty se zvracením spojeným s pozdním průjmem je nutno okamžitě
hospitalizovat a léčit.

Akutní cholinergní syndrom
Pokud se objeví akutní cholinergní syndrom (definován je jako časný průjem a četné další příznaky a
symptomy jako pocení, břišní křeče, mióza a salivace), je nutno podat atropin sulfát (0,25 mg
subkutánně), pokud není z klinického hlediska kontraindikován (viz bod 4.8).

Tyto symptomy se mohou objevit během infuze irinotekanu nebo krátce po ní, považují se za
související s anticholinesterázovou aktivitou irinotekanu a s vyšší dávkou irinotekanu je očekáván
jejich častější výskyt.

Zvýšené opatrnosti je třeba při léčbě pacientů s astmatem. Vyskytne-li se u pacienta akutní a závažný
cholinergní syndrom, doporučuje se před dalším podáním irinotekanu nasadit profylakticky atropin
sulfát.

Respirační poruchy
Intersticiální plicní choroba projevující se plicními infiltráty je během léčby irinotekanem méně častá.
Intersticiální plicní choroba může končit fatálně. Mezi rizikové faktory spojené s rozvojem
intersticiální plicní choroby patří podávání pneumotoxických léků, radioterapie a kolonie stimulujících
faktorů. U pacientů s rizikovými faktory mají být respirační symptomy pečlivě monitorovány ještě
před zahájením a během léčby irinotekanem.

Extravazace
Ačkoli není známo, že irinotekan způsobuje tvorbu puchýřů, je třeba dbát opatrnosti, aby se zabránilo
extravazaci a místo vpichu infuze má být sledováno kvůli známkám zánětu. Pokud se extravazace
vyskytne, doporučuje se opláchnout místo aplikace a chladit ledem.

Starší pacienti
Vzhledem k vyšší četnosti výskytu zhoršených biologických funkcí, zejména jaterních, u starších
pacientů je nutné dávku irinotekanu stanovit s velkou opatrností (viz bod 4.2).

Chronické zánětlivé onemocnění střev a/nebo střevní obstrukce
Pacienti nesmí být léčeni přípravkem Irinotecan Mylan až do vyřešení střevní obstrukce (viz bod 4.3).

Porucha funkce ledvin
Bylo pozorováno zvýšení sérového kreatininu nebo dusíku močoviny v krvi. Objevily se případy
akutního selhání ledvin. Tyto případy byly obecně připisovány komplikacím spojeným s infekcí nebo
dehydrataci související s nevolností, zvracením nebo průjmem. Byly také hlášeny vzácné případy
dysfunkce ledvin kvůli syndromu nádorovému rozpadu.

Radioterapie
U pacientů po předchozím ozařováním břišní/pánevní oblasti je po podání irinotekanu vyšší riziko
myelosuprese. Lékaři mají být opatrní při léčbě pacientů po rozsáhlém předchozím ozařování (např.
ozařování > 25 % kostní dřeně v průběhu 6 týdnů před začátkem léčby irinotekanem). U těchto
pacientů může být potřeba upravit dávku (viz bod 4.2).

Srdeční poruchy
Příhody ischemie myokardu byly pozorovány po léčbě irinotekanem převážně u pacientů se základním
onemocněním srdce, jinými známými rizikovými faktory srdečních onemocnění nebo předchozí
cytotoxické chemoterapii (viz bod 4.8).

V důsledku toho je třeba pacienty s rizikovými faktory pečlivě sledovat, a mají být přijata opatření,
aby byly minimalizovány všechny ovlivnitelné rizikové faktory (např. kouření, hypertenze a
hyperlipidemie).

Cévní poruchy
Irinotekan je vzácně spojován s tromboembolickými příhodami (plicní embolie, žilní trombóza a
arteriální tromboembolismus) u pacientů s výskytem dalších rizikových faktorů kromě samotného
nádoru.

Ostatní
Současné podávání irinotekanu se silným inhibitorem (např. ketokonazol) nebo induktorem (např.
rifampicin, karbamazepin, fenobarbital, fenytoin, apalutamid, ) izoenzymu CYP3A4 může ovlivnit
metabolismus irinotekanu, a je proto nutné se mu vyhnout (viz bod 4.5).

Ve vzácných případech se vyskytla porucha funkce ledvin, hypotenze nebo cirkulační selhání
u pacientů, u nichž průjem a/nebo zvracení nebo sepse způsobily dehydrataci.

Antikoncepce u žen ve fertilním věku/muži
Vzhledem k možné genotoxicitě je nutné pacientkám ve fertilním věku doporučit používání vysoce
účinné antikoncepce během léčby a po dobu 67 měsíců po podání poslední dávky irinotekanu.
Vzhledem k možné genotoxicitě je nutné pacientům mužského pohlaví s partnerkami ve fertilním
věku doporučit používání účinné antikoncepce během léčby a po dobu 34 měsíců po podání poslední
dávky irinotekanu (viz bod 4.6).

Kojení
Vzhledem k možnosti nežádoucích účinků u kojených dětí by mělo být kojení po dobu léčby
přípravkem Irinotecan Mylan přerušeno (viz body 4.3 a 4.6).

Pomocné látky se známým účinkem
Irinotecan Mylan obsahuje sorbitol (E420) a sodík
Tento přípravek obsahuje sorbitol (viz bod 2). Sorbitol je zdrojem fruktózy. Pacientům s hereditární
intolerancí fruktózy (HIF) nesmí být tento přípravek podán, pokud to není nezbytně nutné.

U kojenců a malých dětí (do 2 let věku) ještě nemusí být diagnostikována dědičná intolerance fruktózy
(HFI). Léky (obsahující sorbitol/fruktózu) podávané intravenózně mohou být život ohrožující a měly
by být u této populace kontraindikovány, pokud neexistuje převažující klinická potřeba a nejsou
dostupné žádné alternativy.

U každého pacienta musí být před podáním tohoto léčivého přípravku zjištěna podrobná anamnéza se
zaměřením na symptomy HIF.

Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné lahvičce, to znamená, že je
v podstatě „bez sodíku“.

Pacienti se sníženou aktivitou UGT1APacienti, kteří jsou pomalými metabolizátory UGT1A1, jako jsou pacienti s Gilbertovým
syndromem (např. homozygoti pro varianty UGT1A1*28 nebo *6), mají po léčbě
irinotekanem zvýšené riziko těžké neutropenie a průjmu. Toto riziko se zvyšuje s dávkou
irinotekanu.

Přestože přesné snížení počáteční dávky nebylo stanoveno, u pacientů, kteří jsou pomalými
metabolizátory UGT1A1, zejména u pacientů, kterým jsou podávány dávky >180 mg/m²
nebo u slabých pacientů, je třeba zvážit snížení počáteční dávky irinotekanu. Je třeba vzít
v úvahu platná klinická doporučení pro dávkování u této populace pacientů. Následné dávky
mohou být zvýšeny na základě individuální tolerance pacienta.

Genotypizaci UGT1A1 lze použít k identifikaci pacientů se zvýšeným rizikem těžké
neutropenie a průjmu, avšak klinický přínos provedení genotypizace před zahájením léčby
je nejistý, protože polymorfismus UGT1A1 nezodpovídá za veškerou toxicitu pozorovanou
při léčbě irinotekanem (viz bod 5.2).