Eleber
Nežádoucí účinky, které nebyly zaznamenány v klinických studiích, avšak vyskytly se u psů po
jednorázovém podání, při podávání 5 dní a při podávání jednou týdně po expozicích nižších než klinických,
a pravděpodobně jsou důležité pro klinické použití, byly následující: arteriolární/periarteriolární nekróza
jater, hyperplazie žlučovodů a/nebo hepatocelulární nekróza (viz bod 4.2).
Nežádoucí účinky, které nebyly zaznamenány v klinických studiích, avšak vyskytly se ve studiích toxicity po
opakovaném podávání u potkanů při expozicích vyšších než klinických, a pravděpodobně jsou důležité pro
klinické použití, byly poruchy oka charakterizované otokem/degenerací subkapsulárních vláken čočky. Tyto
účinky byly po 8 týdnech částečně reverzibilní.
Studie kancerogenity kabazitaxelu nebyly zatím provedeny.
V testu bakteriální reverzní mutace (Amesův test) kabazitaxel nenavozoval mutace. V in vitro testu
v lidských lymfocytech nebyl klastogenní (nedošlo k indukci strukturálních chromozomálních aberací, byl
však zvýšen počet polyploidních buněk) a navodil zvýšení počtu mikronukleů v testech na potkanech in vivo.
Tato genotoxická zjištění jsou však dána farmakologickým účinkem léčivé látky (inhibice depolymerizace
tubulinu) a u léčivých přípravků se stejnou farmakologickou aktivitou již byla pozorována.
U samců potkanů nemělo podávání kabazitaxelu vliv na schopnost páření ani na fertilitu. Nicméně, ve
studiích toxicity opakovaného podávání byla u potkanů pozorována degenerace semenných váčků a atrofie
semenotvorných kanálků varlat a u psů testikulární degenerace (minimální nekróza jednotlivých epiteliálních
buněk v nadvarleti). Expozice u zvířat byly podobné nebo nižší než expozice pozorované u lidí, jimž byly
podávány odpovídající klinické dávky kabazitaxelu.
Při intravenózním podávání samicím potkanů jednou denně od