Amglidia

Farmakoterapeutická skupina: antidiabetika, deriváty sulfonylurey, ATC kód: A10BB
Mechanismus účinku

Deriváty sulfonylurey působí na úrovni pankreatických beta buněk tím, že inhibují ATP-senzitivní
draslíkové kanály.
Navrhovaný mechanismus tohoto účinku zahrnuje stimulaci uvolnění inzulinu beta buňkami
pankreatu.
Za minimální aktivní koncentraci pro dosažení tohoto účinku je považováno 30–50 ng/ml
glibenklamidu.

Farmakodynamické účinky

Glibenklamid, derivát sulfonylurey druhé generace s krátkým poločasem eliminace, je
hypoglykemizující látka, která snižuje glykemii stimulací uvolňování inzulinu pankreatem. Tento
účinek závisí na přítomnosti aktivních beta buněk nebo u určitých případů neonatálního diabetu na
aktivaci beta buněk v pankreatických ostrůvcích.

Významná je stimulace sekrece inzulinu glibenklamidem v rámci reakce na požití jídla. Podávání
glibenklamidu diabetikům zvyšuje postprandiální inzulinotropní odpověď. Postprandiální odpověď
zahrnující sekrece inzulinu a C-peptidu je i nadále zvýšená po dobu minimálně 6 měsíců léčby
a v případě neonatálního diabetu způsobeného poruchou draslíkových kanálů dokonce i po dobu
mnoha let.

Bylo prokázáno, že glibenklamid je účinný u pacientů s mutacemi v genech kódujících ATP-senzitivní
draslíkový kanál beta buněk a u přechodného neonatálního diabetu mellitu spojeného s chromozomem
6q24.


Klinická účinnost a bezpečnost

Léčbu neonatálního diabetu spojeného s poruchami draslíkových kanálů pomocí derivátů sulfonylurey
podporují publikované studie, které prokázaly měřitelná zlepšení kontroly glykemie a z kterých
vyplývá, že neuropsychomotorické či neuropsychologické deficity jsou u mladších pacientů větší.

Z údajů publikovaných v literatuře vyplývá, že léčba pomocí derivátů sulfonylurey je úspěšná
u přibližně 90 % pacientů s neonatálním diabetem spojeným s mutacemi K-ATP kanálu. Průměrná
dávka zaznamenaná v literatuře S omezením pouze na klinická hodnocení či prospektivní sběr dat se průměrná dávka snižuje na 0,až 0,3 mg/kg/den. Vyšší dávky byly v literatuře zaznamenány pouze občasně, a to v dávce 2,mg/kg/den bez projevu nežádoucích účinků a s úplným přechodem z inzulinu.

V jedné nerandomizované monocentrické prospektivní otevřené studii fáze II byla hodnocena
přijatelnost, účinnost a snášenlivost při přechodu z rozdrcených tablet na suspenzi glibenklamidu.
Bylo léčeno 10 pacientů se u tablet glibenklamidu pohybovaly v rozmezí 0,1 až 0,8 mg/kg 0,3 mg/kgstudiePo přechodu z tablet glibenklamidu na suspenzi glibenklamidu nedošlo k významné změně kontroly
glykemie, což ukazuje podobná sérová hladina HbA1c návštěvě M4; p = 0,076271,2 μmol/l při návštěvě M4; p = 0,55
U žádného z pacientů nedošlo ke zhoršení kontroly glykemie, které bylo definováno jako vzestup
HbA1c o více než 0,5 % a překročení hodnoty 5,6 % u pacientů s výchozím HbA1c ≤ 5,6 % nebo
vzestup HbA1c o více než 0,5 % u pacientů s výchozím HbA1c > 5,6 %.

Rozsáhlá mezinárodní dlouhodobá studie léčby neonatálního diabetu způsobeného mutací KCNJstále pokračuje. Výsledky byly zaznamenány od 81 z 91 původně zahrnutých pacientů s mediánem
[interkvartilní rozsah] doby sledování 10,2 roku [9,3–10,8 roku]. Převedení na derivát sulfonylurey
proběhlo v dětství s mediánem [IQR] doby při převedení 4,8 roku [1,7–11,4 roku]. Sedmdesát pět
pacientů sulfonylurey se kontrola glykemie po převedení na derivát sulfonylurey zlepšila s mediánem [IQR]
hodnoty HbA1c po 1 roce léčby 5,9 % [5,4–6,5 %] oproti před převedením na derivát sulfonylurey
hodnoty HbA1c 6,4 % [5,9–7,2 %].

Medián [IQR] dávky derivátu sulfonylurey během sledování klesal s mediánem [IQR] dávky
0,41 mg/kg/den], p = 0,03nežádoucí účinky byly přechodné a žádný pacient v jejich důsledku derivát sulfonylurey nevysadil.
U 7 z 81 pacientů komplikace zaznamenány nebyly. Pacienti s komplikacemi byli při převedení na derivát sulfonylurey
starší než pacienti bez komplikací Orální glukózový toleranční test a intravenózní glukózový toleranční test po 10 letech prokázaly
dobrou odpověď inzulinu na glukózu a zachovaný inkretinový efekt.

Existují důkazy, že podávání glibenklamidu může zlepšit některé neurologické deficity u pacientů
s nástupem diabetu v novorozeneckém věku, který je způsoben mutacemi KCNJ11 nebo ABCC8, jako
je např. epilepsie, motorické funkce a hypotonie. Mechanizmus je nezávislý od sekrece inzulinu.
Dřívější zahájení terapie může být spojeno s výraznějšími pozitivními účinky.