Vizidor duo Poločas rozpadu, Farmakokinetické vlastnosti

Dorzolamid-hydrochlorid
Ve srovnání s perorálně podanými inhibitory karboanhydrázy dovoluje lokální aplikace dorzolamid-
hydrochloridu přímo do oka podat podstatně nižší dávky a snížit tak systémovou expozici. V
klinických studiích to vedlo ke snížení nitroočního tlaku bez poruch acidobazické rovnováhy a hladin
elektrolytů, což je charakteristické pro inhibitory karboanhydrázy podávané perorálně.

I po lokálním podání se dorzolamid dostává do systémové cirkulace. Aby bylo možné odhadnout, k
jaké inhibici enzymu karboanhydrázy dojde v celém organizmu po lokálním podání, byly stanovovány
koncentrace léčivé látky a jejích metabolitů v plazmě a erytrocytech a inhibice karboanhydrázy v
erytrocytech. V průběhu dlouhodobého podávání se dorzolamid akumuluje v erytrocytech. Selektivně
se zde váže na karboanhydrázu II, zatímco v plazmě se udržují extrémně nízké koncentrace léčivé
látky. Z původní látky vzniká N-desethylovaný metabolit, který inhibuje karboanhydrázu II méně než
původní léčivá látka, ale zároveň inhibuje i méně aktivní izoenzym karboanhydrázu I (KA-I).
Metabolit se také akumuluje v erytrocytech, kde se váže především na KA-I. Dorzolamid se střední
intenzitou váže na plazmatické proteiny (přibližně z 33 %). Dorzolamid se primárně vylučuje
nezměněn močí, stejně jako jeho metabolit. Po ukončení léčby se dorzolamid uvolňuje z erytrocytů
nelineárně a následkem toho dochází zpočátku k rychlému poklesu koncentrace léčivé látky. Po něm
nastává pomalejší eliminační fáze s biologickým poločasem přibližně čtyři měsíce.

Když byl dorzolamid podán perorálně tak, aby simuloval maximální celkovou expozici po
dlouhodobém lokálním očním podávání, bylo dosaženo ustáleného stavu za 13 týdnů. Za ustáleného
stavu prakticky nebyla ani volná léčivá látka ani její metabolit v plazmě přítomny. Stupeň inhibice
karboanhydrázy v erytrocytech byl nižší, než jaký je schopný vyvolat farmakologický účinek na
renální funkce nebo respiraci. Podobné výsledky byly pozorovány po dlouhodobém lokálním podávání
dorzolamidu. Někteří starší pacienti s poruchou funkce ledvin (CrCl přibližně 30-60 ml/min) měli však
vyšší koncentrace metabolitu dorzolamidu v erytrocytech, ale nebyly u nich zjištěny významné rozdíly
v inhibici karboanhydrázy ani nežádoucí účinky, které by byly ve vztahu k tomuto zjištění.


Timolol-maleinát
Ve studii plazmatické koncentrace léčivé látky u šesti pacientů byla sledována systémová expozice po
lokálním podání 0,5% očního roztoku timolol-maleinátu aplikovaného dvakrát denně. Průměrná
maximální plazmatická koncentrace po ranní dávce byla 0,46 ng/ml a po odpolední dávce 0,35 ng/ml.