Údaje o toxicitě po jednorázové dávce ukazují, že potenciál akutní toxicity thiamazolu je nízký.
Ve studiích toxicity po opakovaném podávání byl pozorován útlum kostní dřeně při dávkách, které byly výrazně vyšší než terapeutické dávky.
Studie genotoxicity neodhalily žádný důkaz mutagenních nebo klastogenních účinků.
Dvouletá studie chronické toxicity u potkanů neodhalila žádné významné nálezy lišící se od pozorovaných farmakologicky zprostředkovaných účinků na štítnou žlázu. Ve dvouleté studii chronické toxicity u myší byl pozorován vyšší výskyt hepatomů, když byl thiamazol podáván v koncentraci 500 mg/l v pitné vodě, který nedosáhl statistické významnosti. Význam tohoto zjištění je sporný a thiamazol není klasifikován podle kritérií IARC (International Agency for Research of Cancer) nebo NTP (National Toxicology Program) jako karcinogenní.
Volně dostupný nekomerční projekt za účelem laického srovnání léčiv na úrovni interakcí, vedlejších účinků, stejně jako cen léčiv a jejich a alternativ