Přibližná hodnota LD50 je u potkanů i myší více než 4 g/kg.
V dlouhodobých studiích (s dobou trvání až 1 rok) u potkanů a psů nebyly u žádného živočišného druhu pozorovány výrazné toxické účinky při perorálním podávání dávek až kolem 100 mg/kg/den. Ve vyšších dávkách byly jako potenciální cílové orgány určeny játra a pravděpodobně rovněž i ledviny.
Ve dvouleté studii karcinogenity u myší při podávání dávek až 130 mg/kg/den (samcům) a mg/kg/den (samicím) nebyly prokázány žádné neoplastické nebo jiné patologické nálezy, které by bylo možné přičíst léčbě.
Ve dvouleté studii karcinogenity s perorálním podáváním terbinafinu potkanům byl pozorován zvýšený výskyt nádorů jater u samců, kterým byla podávána nejvyšší dávka 69 mg/kg/den. Při této dávce je systémová expozice podobná klinické expozici. Mechanismus rozvoje tumorů není stanoven. Bylo prokázáno, že změny, které mohou souviset s peroxisomální proliferací, jsou druhově specifické, protože tyto změny nebyly pozorovány ve studii karcinogenity u myší, psů či opic.
Ve studii s vysokými dávkami terbinafinu u opic byly při vyšších dávkách (netoxická hladina mg/kg/den) pozorovány refrakční nepravidelnosti v sítnici. Tyto nepravidelnosti souvisely s přítomností metabolitů terbinafinu v oční tkáni a ustoupily po vysazení léčby. Změny nebyly spojeny s histologickými změnami. Ve standardní baterii testů genotoxicity in vitro a in vivo nebyly zjištěny žádné důkazy o mutagenním nebo klastogenním potenciálu terbinafinu.
Ve studiích u potkanů nebo králíků nebyly pozorovány žádné nežádoucí účinky na fertilitu či jiné parametry reprodukce.
Volně dostupný nekomerční projekt za účelem laického srovnání léčiv na úrovni interakcí, vedlejších účinků, stejně jako cen léčiv a jejich a alternativ