sp.zn. sukls112609/2020 a sukls
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU
TAXIMED 1 g prášek pro injekční/infuzní roztok
TAXIMED 2 g prášek pro injekční/infuzní roztok
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ
TAXIMED 1 g: Jedna injekční lahvička obsahuje 1 g cefotaximu (jako sodnou sůl cefotaximu).
TAXIMED 2 g: Jedna injekční lahvička obsahuje 2 g cefotaximu (jako sodnou sůl cefotaximu).
Látky se známým účinkem: Přípravek obsahuje sodík.
Jedna injekční lahvička přípravku TAXIMED 1 g obsahuje 2,1 mmol (48,2 mg) sodíku.
Jedna injekční lahvička přípravku TAXIMED 2 g obsahuje 4,2 mmol (96,4 mg) sodíku.
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.
3. LÉKOVÁ FORMA
Prášek pro injekční/infuzní roztok
Bílý až slabě žlutý prášek
4. KLINICKÉ ÚDAJE
4.1 Terapeutické indikace
TAXIMED je indikován u dětí, dospívajících a dospělých při infekcích způsobených citlivými
mikroorganismy (viz bod 5.1):
• infekce dolních cest dýchacích, včetně pneumonie
• ušní, nosní a krční infekce
• infekce horních močových cest
• infekce kůže a měkkých tkání
• infekce kloubů a kostí
• genitální infekce vyvolané gonokoky
• intraabdominální infekce (včetně peritonitidy)
• meningitida
• Lymeská borelióza (zejména stadia II a III)
• bakteriemie spojená nebo s podezřením na spojení s výše uvedenými infekcemi
• endokarditida

Při používání přípravku TAXIMED je třeba dodržovat oficiální pokyny pro správné používání
antimikrobiálních látek.
4.2 Dávkování a způsob podání
Dávkování
Dávkování a způsob podání závisí na závažnosti infekce, citlivosti patogenu a stavu pacienta.
Klinické zkušenosti ukazují, že TAXIMED má být podáván intravenózně při těžkých a komplikovaných
infekcích.
Dospělí a dospívající nad 12 let
Obvykle se podává 1 až 2 g cefotaximu každých 12 hodin. V těžkých případech lze denní dávku zvýšit až
na 12 g. Denní dávky do 6 g lze rozdělit na nejméně dvě dílčí dávky s odstupem 12 hodin. Vyšší denní
dávky musí být rozděleny na nejméně 3 až 4 dílčí dávky v intervalech 8 nebo 6 hodin.
Jako návod pro dávkování slouží následující tabulka:
Typ infekce Jedna dávka
cefotaximu
Dávkovací
interval

Denní dávka
cefotaximu

Typické infekce, u kterých je detekován
patogen nebo podezření na citlivost patogenu
g 12 hodin 2 g
Infekce, u nichž lze detekovat nebo
předpokládat různé patogeny s vysokou až
střední citlivostí
g 12 hodin 4 g
Nejasné bakteriální choroby, které nelze
lokalizovat, např. když je pacient v ohrožení
života
2–3 g 8 hodin
až 6 hodin
až 4 hodiny
g
až 8 g
až 12 g

Pediatrická populace
Dospívajícím starším 12 let se podává stejná dávka jako dospělým.
Kojenci a děti do 12 let
Dávka cefotaximu 50 až 100 mg (až 150 mg)/ kg těl.hm./den v závislosti na závažnosti infekce. Denní dávka
je rozdělena na 2 nebo více stejně velkých dílčích dávek podávaných ve 12(až 6)hodinových intervalech.
V jednotlivých případech, zejména v život ohrožujících situacích, může být nutné zvýšit denní dávku
cefotaximu na 200 mg/kg těl. hm.
Novorozenci
Do 1 týdne věku 50 mg/kg těl. hm. každých 12 h, od 1 do 4 týdnů věku 50 mg/kg těl. hm. každých 8 h.
Předčasně narozené děti
U předčasně narozených dětí, s přihlédnutím k dosud ne zcela rozvinuté ledvinové clearance, nemají být
překročeny dávky cefotaximu 50 mg/kg těl. hm./den.
Zvláštní doporučení pro dávkování
Gonorea

Pro léčbu gonorey u dospělých se podává 0,5 g cefotaximu intramuskulárně jako jednorázová dávka.
U méně citlivých bakterií může být nutné dávku zvýšit. Před zahájením léčby má být prověřeno, zda pacient
nemá syfilis.
Lymeská borelióza
Denní dávka je 6 g cefotaximu (po dobu 14 až 21 dní). Denní dávka byla většinou rozdělena do 3 dílčích
dávek (2 g cefotaximu 3krát denně), ale v jednotlivých případech byla také podávána ve 2 dílčích dávkách
(3 g cefotaximu dvakrát denně). Tato doporučení pro dávkování nejsou založena na kontrolovaných
klinických studiích, ale na individuálních pozorováních.
Kombinovaná terapie
Kombinovaná léčba přípravkem TAXIMED s aminoglykosidy bez antibiogramu je indikována pro těžké,
život ohrožující infekce. V kombinaci s aminoglykosidy je třeba vzít v úvahu funkci ledvin.
Aminoglykosidy musí být proto podávány odděleně. V případě infekcí bakterií Pseudomonas aeruginosa
může být také indikována kombinace s jinými antibiotiky účinnými proti bakterií Pseudomonas.
Porucha funkce ledvin (s hodnotou clearance kreatininu menší než 20 ml/min)
Po podání normální počáteční dávky musí být udržovací dávka snížena na polovinu normální dávky při
zachování dávkovacího intervalu.
V závislosti na závažnosti infekce dostávají pacienti na hemodialýze 1 až 2 g cefotaximu denně. V den
hemodialýzy musí být po dialýze podán cefotaxim.
Pacienti na peritoneální dialýze dostávají 1 až 2 g cefotaximu denně v závislosti na závažnosti infekce.
Cefotaxim se peritoneální dialýzou neeliminuje.
Způsob podání
Intravenózní podání

Pro intravenózní podání se 1 g cefotaximu rekonstituuje v alespoň 4 ml vody pro injekci a 2 g cefotaximu
v nejméně 10 ml vody pro injekci a poté se vstřikuje přímo do žíly po dobu 3 až 5 minut. Po rychlé injekci
centrálním žilním katetrem byly pozorovány potenciálně život ohrožující arytmie (viz také bod 4.4).
Infuze
Pro krátkou infuzi se 1 nebo 2 g cefotaximu rekonstituuje ve 40 až 50 ml vody pro injekci nebo
kompatibilního infuzního roztoku a poté je intravenózní infuze podávána po dobu 20 minut. Pro kontinuální
infuzi se 2 g cefotaximu rekonstituují ve 100 ml isotonického roztoku chloridu sodného nebo v roztoku
glukózy a poté je infuze podávána po dobu 50 až 60 minut.
Pro ředění lze také použít jiný kompatibilní infuzní roztok, viz bod 6.6.
Intramuskulární podání
Pro podání do svalu se 1 g cefotaximu rekonstituuje ve 4 ml vody pro injekci. Injekce má pak být podána
hluboko do gluteální oblasti. Bolesti při podání do svalu lze zabránit rekonstitucí 1 g cefotaximu ve 4 ml
1% roztoku lidokainu. Je třeba se vyvarovat intravaskulárního podání, protože intravaskulární podávání
lidokainu může vést k neklidu, tachykardii, poruchám pozornosti, zvracení a křečím. TAXIMED s přidaným
lidokainem nesmí být podáván dětem mladším 30 měsíců. Musí být dodrženy pokyny pro použití přípravku
obsahujícího lidokain.
Doporučuje se neinjikovat více než 4 ml do jednoho místa. Pokud denní dávka překročí 2 g cefotaximu nebo
pokud má být TAXIMED podán více než dvakrát denně, doporučuje se intravenózní podání.
Doba léčby závisí na průběhu onemocnění.

Inkompatibility viz bod 6.2.
4.3 Kontraindikace
Vzhledem k riziku anafylaktického šoku je TAXIMED kontraindikován v případě známých
hypersenzitivních reakcí okamžitého typu nebo závažných hypersenzitivních reakcí na cefotaxim a jiné
cefalosporiny a dále u anafylaxe na peniciliny a jiná beta-laktamová antibiotika.
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití
Anafylaktické reakce
U pacientů léčených cefotaximem byly hlášeny závažné anafylaktické reakce včetně fatální hypersenzitivní
reakce (např. angioedém, bronchospasmus, anafylaktický šok) (viz body 4.3 a 4.8). V těchto případech má
být cefotaxim vysazen a má být zahájena odpovídající léčba (např. protišoková terapie).
Vzhledem k tomu, že existuje zkřížená alergie mezi peniciliny a cefalosporiny, musí být podávání
cefalosporinů zvláště pečlivě zváženo u pacientů s hypersenzitivitou na penicilin a jiná beta-laktamová
antibiotika (viz bod 4.3).
TAXIMED má být používán se zvláštní opatrností také u pacientů s jinými alergickými reakcemi (např.
s polinózou nebo bronchiálním astmatem), protože v těchto případech se zvyšuje riziko závažných
hypersenzitivních reakcí.
Závažné kožní reakce
U pacientů léčených cefotaximem byly hlášeny případy závažných, život ohrožujících nebo fatálních
kožních reakcí, jako jsou
Stevensův-Johnsonův syndrom (SJS), toxická epidermální nekrolýza (TEN) a akutní generalizovaná
exantematózní pustulóza (AGEP) (viz bod 4.8). Pacienti mají být poučeni o známkách a příznacích těchto
závažných kožních reakcí a mají být důsledně sledováni s ohledem na možný výskyt těchto reakcí. Pokud
se objeví známky a příznaky naznačující některou z těchto závažných kožní reakcí, léčba cefotaximem má
být okamžitě ukončena a má být zvážena alternativní terapie. Pokud se u pacienta v minulosti v souvislosti
s podáváním cefotaximu vyskytla závažná kožní reakce, nesmí být léčba cefotaximem již znovu zahájena.
Onemocnění spojená s bakterií Clostridioides difficile (např. pseudomembranózní kolitida)
Průjem, obzvláště pokud je těžký či přetrvávající, který se vyskytne během léčby nebo v prvních týdnech
po ukončení léčby, může být příznakem onemocnění spojeného s bakterií Clostridioides difficile.
Onemocnění spojená s bakterií Clostridioides difficile mají různý průběh, od asymptomatické kolonizace,
přes nezávažný průjem až po pseudomembranózní kolitidu a toxické megakolon, které mohou být fatální.
Pokud je podezření na pseudomembranózní kolitidu, cefotaxim má být okamžitě vysazen a má být bez
prodlení zahájena léčba (např. příslušnými specifickými antibiotiky nebo chemoterapeutiky, jejichž
účinnost byla klinicky prokázána).
Při onemocněních spojených s bakterií Clostridioides difficile nemají být podávány léčivé přípravky
inhibující peristaltiku. Rozvoj onemocnění spojeného s bakterií Clostridioides difficile může být podpořen
koprostázou.
Poruchy krve
Během léčby cefotaximem se zejména při dlouhodobém používání může vyvinout leukopenie, neutropenie
a vzácněji selhání kostní dřeně, pancytopenie nebo agranulocytóza. Při léčbě trvající déle než 7–10 dní má
být monitorován krevní obraz a v případě změny krevního obrazu musí být zváženo přerušení léčby
cefotaximem.

Byly hlášeny případy eozinofilie a trombocytopenie, rychle reverzibilní po ukončení léčby. Byly rovněž
hlášeny případy hemolytické anemie (viz bod 4.8).
Encefalopatie
Beta-laktamová antibiotika včetně cefotaximu zvyšují riziko vzniku encefalopatie, což může zahrnovat
záchvaty křečí, zmatenost nebo poruchy vědomí a pohybu. To platí zejména v případě použití vysokých
dávek, předávkování nebo u pacientů se zhoršenou funkcí ledvin (viz body 4.8 a 4.9). Pacienty je třeba
poučit, aby před pokračováním v léčbě kontaktovali svého lékaře, pokud se takové reakce vyskytnou. Pokud
se objeví záchvaty křečí, jsou indikována obvyklá nouzová opatření a léčba přípravkem TAXIMED může
být po zvážení přínosů a rizik přerušena.
Porucha funkce ledvin
U pacientů se zhoršenou funkcí ledvin má být dávkování upraveno na základě vypočtené clearance
kreatininu (viz bod 4.2).
V případě současného podávání aminoglykosidů, probenecidu nebo jiných nefrotoxických léčivých
přípravků s cefotaximem je třeba postupovat opatrně (viz bod 4.5). U těchto pacientů, starších pacientů
a pacientů s již existujícím poškozením ledvin má být sledována funkce ledvin.
Bezpečnostní opatření pro podávání
Byla hlášena potenciálně život ohrožující arytmie u pacientů, jimž byl cefotaxim rychle podán centrálním
venózním katetrem. Je třeba dodržet doporučenou dobu podávání injekce nebo infuze (viz bod 4.2 ).
V případě rekonstituce přípravku TAXIMED v lidokainu je třeba vzít v úvahu kontraindikace lidokainu, viz
bod 4.3.
Sledování
Jako u všech antibiotik, podávání přípravku TAXIMED (zejména dlouhodobé) může vést k pomnožení
patogenů, které nejsou citlivé na použité léčivo. Je třeba sledovat případné příznaky následné infekce těmito
patogeny. Následné infekce mají být léčeny odpovídajícím způsobem.
TAXIMED není vhodný k léčbě syfilidy.
S infekcemi způsobenými bakteriemi Salmonella typhi, paratyphi A a paratyphi B nejsou klinické
zkušenosti.
Vliv na laboratorní testy
Stejně jako u jiných cefalosporinů byl u některých pacientů léčených cefotaximem zjištěn falešně pozitivní
Coombsův test. Tento jev může interferovat s křížovou zkouškou krve. Test na obsah glukózy v moči
s použitím nespecifických redukčních činidel může poskytovat falešně pozitivní výsledky. K tomuto jevu
nedochází, pokud se použije glukózo-oxidázová metoda.
TAXIMED 1 g
Tento léčivý přípravek obsahuje 48,2 mg sodíku v jedné injekční lahvičce, což odpovídá 2,4 %
doporučeného maximálního denního příjmu sodíku potravou podle WHO pro dospělého, který činí 2 g
sodíku.
TAXIMED 2 g
Tento léčivý přípravek obsahuje 96,4 mg sodíku v jedné injekční lahvičce, což odpovídá 4,8 %
doporučeného maximálního denního příjmu sodíku potravou podle WHO pro dospělého, který činí 2 g
sodíku.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce
Jiná antibiotika
Cefotaxim nesmí být kombinován s bakteriostatickými látkami (např. tetracykliny, erythromycinem,
chloramfenikolem nebo sulfonamidy), protože s ohledem na antibakteriální účinek byl in vitro pozorován
antagonistický účinek. Výsledkem kombinace s aminoglykosidy může být synergický účinek.
Urikosurika
Probenecid interferuje s renálním tubulárním přenosem cefotaximu a při terapeutických dávkách má za
následek přibližně dvojnásobné zvýšení expozice cefotaximu a snížení renální clearance o polovinu.
Vzhledem k širokému terapeutickému indexu cefotaximu není nutné snižovat dávku u pacientů s normální
funkcí ledvin, zatímco úprava dávky může být nutná u pacientů s poruchou funkce ledvin (viz body 4.a 4.4).
Aminoglykosidy a diuretika
V kombinaci s léky, které mohou potenciálně poškodit ledviny (jako jsou aminoglykosidová antibiotika,
polymyxin B a kolistin) nebo silnými diuretiky (jako je furosemid), musí být stejně jako u jiných
cefalosporinů sledována funkce ledvin, protože může dojít ke zesílení nefrotoxického působení uvedených
látek (viz bod 4.4).
4.6 Fertilita, těhotenství a kojení
Těhotenství
Bezpečnost podávání cefotaximu v těhotenství nebyla stanovena. Studie reprodukční toxicity na zvířatech
nenaznačují přímé nebo nepřímé škodlivé účinky. Neexistují však adekvátní a dobře kontrolované studie
u těhotných žen.
Cefotaxim prochází placentární bariérou. Proto nemá být podáván během těhotenství, pokud přínos léčby
nepřevažuje nad potencionálními riziky.
Kojení
Cefotaxim se vylučuje do mateřského mléka.
Nelze vyloučit vliv na intestinální flóru kojenců. Může dojít k průjmu, kolonizaci kvasinkami a senzibilizaci
kojence. Proto je nutné na základě posouzení prospěšnosti kojení pro dítě a prospěšnosti léčby pro matku
rozhodnout, zda přerušit kojení nebo ukončit podávání přípravku.
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
Dle dostupných údajů nemá cefotaxim v nízkých až středních dávkách vliv na schopnost koncentrace
a pozornosti.
Pokud se vyskytnou nežádoucí účinky, jako jsou závratě nebo encefalopatie (které mohou být spojeny se
záchvaty křečí, zmateností nebo poruchami vnímání a pohybu), je třeba se vyvarovat řízení vozidla nebo
obsluhy strojů (viz také body 4.4 a 4.8).

4.8 Nežádoucí účinky
Třída
orgánových
systémů
Velmi
časté
(≥1/10)

Časté
(≥ 1/100 až
<1/10)
Méně časté
(≥ 1/1000 až

<1/100)
Vzácné
(≥ 000 až
<1/1000)
Velmi
vzácné
(<000)

Není známo
(z dostupných
údajů nelze určit)Infekce

a infestace
Superinfekce (viz
bod 4.4), např orální
nebo vaginální
kandidóza
Poruchy krve
a lymfatického
systému
Granulocytopenie

Leukopenie
Eozinofilie
Trombocytopenie

Selhání kostní dřeně
Pancytopenie
Neutropenie
Agranulocytóza (viz

bod 4.4)
Hemolytická anémie
Poruchy
imunitního
systému

Jarischova-
Herxheimerova
reakce Anafylaktická reakce
Angioedém

Bronchospasmus
Anafylaktický šok
Poruchy
nervového

systému
Konvulze (viz bod
4.4)
Bolest hlavy
Závrať
Encefalopatie3 (viz

bod 4.4)
Srdeční
poruchy
Tachykardie
Arytmie následující

po rychlém
bolusovém podání
centrálním žilním
katetrem
Gastro-
intestinální
poruchy
Průjem, ztráta chuti

k jídlu
Nauzea
Vomitus
Abdominální bolest
Enterokolitida (také

hemoragická)
Pseudomembranózní
kolitida (viz bod 4.4)

Třída
orgánových
systémů
Velmi
časté
(≥1/10)

Časté
(≥ 1/100 až
<1/10)
Méně časté
(≥ 1/1000 až

<1/100)
Vzácné
(≥ 000 až
<1/1000)
Velmi
vzácné
(<000)

Není známo
(z dostupných
údajů nelze určit)Poruchy jater

a žlučových
cest
Zvýšení hladin
jaterních enzymů
(ALT, AST, LDH,
gamma-GT a/nebo
alkalické fosfatázy)
a/nebo bilirubinu Hepatitida1 (někdy se
žloutenkou)
Poruchy kůže
a podkožní
tkáně
Vyrážka
Pruritus

Kopřivka
Erythema multiforme

Stevensův-
Johnsonův syndrom
Toxická epidermální

nekrolýza
Akutní
generalizovaná
exantematózní
pustulóza (AGEP)

(viz bod 4.4)
Poruchy
svalové
a kosterní
soustavy
a pojivové

tkáně
Diskomfort
v oblasti
kloubů
(např.
otoky)

Poruchy ledvin
a močových
cest
Snížená funkce

ledvin/zvýšená
hladina kreatininu
(zejména při
používání společně
s aminoglykosidy)
Akutní selhání ledvin
(viz bod 4.4)
Intersticiální
nefritida
Celkové
poruchy
a reakce

v místě
aplikace
Bolest
v místě
aplikace

Při i.m.
podání:
indurace
Horečka
Zánětlivé reakce
v místě aplikace
zahrnující

flebitidu/trombo-
flebitidu
V případě rychlého
i.v. podání: pocit
horka a zvracení
Postmarkentingové zkušenosti
Během léčby spirochetových infekcí (např. borelióza) se může objevit Jarischova-Herxheimerova reakce
s horečkou, zimnicí, bolestmi hlavy a kloubními potížemi. Po několika týdnech léčby lymeské boreliózy
byly hlášeny jeden nebo více z následujících příznaků: vyrážka, svědění, horečka, leukopenie, zvýšení
hladin jaterních enzymů, potíže s dýcháním, kloubní potíže. Tyto příznaky částečně odpovídají symptomům
základního onemocnění léčených pacientů.

Beta-laktamová antibiotika, včetně cefotaximu, zvyšují riziko vzniku encefalopatie, což může zahrnovat
stavy vzrušenosti, myoklonus, záchvaty, zmatenost, poruchy vědomí a pohybu, zejména v případě
předávkování nebo poškození ledvin.
Zvýšení hladin jaterních enzymů nebo bilirubinu zřídka překračuje dvojnásobek horní hranice normálního
stavu a naznačuje různé formy poškození jater (obvykle cholestatické, většinou asymptomatické).
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat
ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili
podezření na nežádoucí účinky na adresu:
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 100 41 Praha Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek
4.9 Předávkování
V případě předávkování mohou být - kromě přerušení léčby - nezbytná opatření k urychlení eliminace.
Cefotaxim lze odstranit hemodialýzou, zatímco peritoneální dialýza je neúčinná. Není známo specifické
antidotum.
Symptomy
Intoxikace v přesném slova smyslu nebyly u lidí hlášeny. Příznaky předávkování do značné míry odpovídají
profilu nežádoucích účinků. Při použití beta-laktamových antibiotik včetně cefotaximu existuje riziko
encefalopatie, což může zahrnovat stavy vzrušenosti, myoklonus, záchvaty, zmatenost, poruchy vědomí
a pohybu (viz bod 4.8). Při podání vysokých dávek, předávkování a u pacientů se zhoršenou funkcí ledvin,
epilepsií nebo meningitidou je riziko výskytu těchto nežádoucích účinků zvýšené.
Léčba
Centrálně vyvolané křeče mohou být léčeny diazepamem nebo fenobarbitalem, nikoli však fenytoinem.
V případě anafylaktických reakcí má být okamžitě zavedena obvyklá léčba, pokud možno již při prvních
známkách šoku. Jinak se podle potřeby doporučuje symptomatická léčba nežádoucích účinků.
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI
5.1 Farmakodynamické vlastnosti
Farmakoterapeutická skupina: antibakteriální léčiva pro systémovou aplikaci, cefalosporiny III. generace
ATC kód: J01DD je parenterální beta-laktamové antibiotikum patřící do skupiny cefalosporinů.
Mechanismus účinku
Mechanismus účinku cefotaximu je založen na inhibici syntézy bakteriální buněčné stěny (v růstové fázi)
blokováním proteinů vázajících penicilin (PBP), jako jsou např. transpeptidázy. To má za následek
baktericidní účinek.
Vztah mezi farmakokinetikou a farmakodynamikou

Účinnost závisí na době, během níž je hladina léčivé látky nad minimální inhibiční koncentrací (MIC)
patogenu.
Mechanismus rezistence
Rezistence vůči cefotaximu může být založena na následujících mechanismech:
• Inaktivace beta-laktamázami: Cefotaxim může být hydrolyzován určitými beta-laktamázami,
zejména beta-laktamázami s rozšířeným spektrem (tzv. extended spectrum betalactamases, ESBL).
Vyskytují se například v kmenech bakterie Escherichia coli nebo Klebsiella pneumoniae
nebo konstitučně vytvořenými beta-laktamázami typu AmpC, které byly detekovány například u
bakterie Enterobacter cloacae. V případě infekcí bakteriemi s indukovatelnou AmpC beta-
laktamázou a in vitro citlivostí na cefotaxim existuje riziko, že léčba selektuje mutanty
s konstitutivní (dereprimovanou) tvorbou AmpC beta-laktamázy.
• Snížená afinita PBP (protein vázající penicilin, penicillin binding protein) k cefotaximu: Získaná
rezistence u pneumokoků a jiných streptokoků je založena na modifikacích stávajících PBP
v důsledku mutace. Naproti tomu tvorba dalších PBP se sníženou afinitou k cefotaximu je
odpovědná za rezistenci u stafylokoků rezistentních na meticilin (oxacilin).
• Nedostatečná penetrace cefotaximu přes vnější buněčnou stěnu u gramnegativních bakterií může
vést k tomu, že PBP nebudou dostatečně inhibovány..
• Cefotaxim může být aktivně transportován z buňky pomocí efxluxních pump.
Existuje úplná zkřížená rezistence cefotaximu s ceftriaxonem a částečná s jinými peniciliny a cefalosporiny.
Hraniční hodnoty podle EUCAST (The European Committee on Antimicrobial Susceptibility Testing.
Breakpoint tables for interpretation of MICs and zone diameters, version 12.0, 2022)
Cefotaxim se testuje za použití obvyklé série ředění. Byly stanoveny následující minimální inhibiční
koncentrace pro citlivé a rezistentní bakterie:
Organismus Citlivé (S ≤) (mg/l) Rezistentní (R >) (mg/l)
Enterobacterales (jiné
indikace než
meningitida)

Enterobacterales
(meningitida)

Staphylococcus spp.1)

-1) -1)
Streptococcus spp.
(skupiny A, B, C, G)2)

-2) -2)
Streptococcus
pneumoniae (jiné
indikace než

meningitida)

0,5
Streptococcus
pneumoniae
(meningitida)

0,5 0,Viridující streptokoky 0,5 0,Haemophilus influenzae
(jiné indikace než
meningitida)

0,125 0,Haemophilus influenzae
(meningitida)
0,125 0,Moraxella catarrhalis

Neisseria gonorrhoeae

0,125 0,Neisseria meningitidis3)


0,125 0,Pasteurella multocida 0,03 0,Kingella kingae 0,125 0,Vibrio spp. 0,25 0,Nespecifické hraniční
hodnoty
1) Pro Staphylococcus spp. je výsledek testu převzat z testu citlivosti k cefoxitinu. Pokud je citlivost
k cefotaximu hlášena u stafylokoků citlivých na meticilin, má být hlášena jako „Citlivé, zvýšená expozice“
(I).
2) Pro Streptococcus spp. (skupiny A, B, C, G) je výsledek testu převzat z testu citlivosti k benzylpenicilinu.
3) Necitlivé izoláty jsou vzácné nebo dosud nebyly hlášeny. Identifikační testy a testy citlivosti musí být
opakovány pro každý takový izolát a izolát musí být odeslán do referenční laboratoře.
Prevalence rezistence v Německu
Prevalence získané rezistence jednotlivých druhů se může lišit místně a v čase. Proto jsou nezbytné místní
informace o situaci - zejména pro adekvátní léčbu závažných infekcí. Pokud je účinnost cefotaximu kvůli
místní rezistenci sporná, je třeba vyhledat radu od odborníků.
Zejména v případě závažných infekcí nebo selhání léčby má být použita mikrobiologická diagnóza s detekcí
patogenu a jeho citlivosti na cefotaxim.
Prevalence získané rezistence na základě údajů z posledních 5 let z národních projektů a studií monitorování
rezistence (stav: k dubnu 2020):
Obvykle citlivé druhy
Aerobní grampozitivní mikroorganismy

Staphylococcus aureus (citlivý na meticilin)

Streptococcus agalactiae °
Streptococcus pneumoniae (včetně kmenů rezistentních na penicilin)
Streptococcus pyogenes
Aerobní gramnegativní mikroorganismy

Borrelia burgdorferi °
Citrobacter koseri

Haemophilus influenzae
Klebsiella oxytoca %

Moraxella catarrhalis °
Neisseria gonorrhoeae °

Neisseria meningitidis °
Proteus mirabilis%

Proteus vulgaris °
Druhy, u nichž může být problémem získaná rezistence
Aerobní grampozitivní mikroorganismy
Staphylococcus aureus ∋
Staphylococcus epidermidis +

Staphylococcus haemolyticus +
Staphylococcus hominis +

Aerobní gramnegativní mikroorganismy
Citrobacter freundii

Enterobacter cloacae
Escherichia coli %

Klebsiella aerogenes
Klebsiella pneumoniae %

Morganella morganii
Serratia marcescens

Anaerobní mikroorganismy
Bacteroides fragilis

Přirozeně rezistentní druhy
Aerobní grampozitivní mikroorganismy
Enterococcus spp.

Listeria monocytogenes
Staphylococcus aureus (rezistentní na meticilin)
Aerobní gramnegativní mikroorganismy
Acinetobacter spp.
Legionella pneumophila
Pseudomonas aeruginosa

Stenotrophomonas maltophilia
Anaerobní mikroorganismy

Clostridioides difficile
Jiné mikroorganismy

Chlamydia spp.
Chlamydophila spp.
Mycoplasma spp.
Treponema pallidum
° Nejsou k dispozici aktuální údaje. V primární literatuře, standardních pracích a léčebných postupech se
předpokládá citlivost.
+ V alespoň jedné oblasti je míra rezistence vyšší než 50 %.
% Kmeny produkující beta-laktamázy s rozšířeným spektrem (ESBL) jsou vždy rezistentní.
∋ V ambulantní oblasti je míra rezistence <10 %.
5.2 Farmakokinetické vlastnosti
Cefotaxim se podává parenterálně. Po intravenózní injekci 1 g cefotaximu byly sérové koncentrace přibližně
81–102 mg/po 5 minutách a 46 mg/l po 15 minutách. 8 minut po intravenózní injekci 2 g cefotaximu byly
naměřeny sérové koncentrace 167–214 mg/l.
Po intramuskulárním podání je maximální koncentrace v séru (přibližně 20 mg/l po 1 g) dosaženo během
30 minut.
Distribuce
Cefotaxim dobře proniká do tkání, prochází placentární bariérou a dosahuje vysokých koncentrací v tkáních
plodu (až 6 mg/kg). Pouze malé procento se vylučuje do mateřského mléka (koncentrace v mateřském
mléce: 0,4 mg/l po podání 2 g).
V případě zanícených meningů pronikají cefotaxim a desacetyl-cefotaxim do mozkomíšního moku
a dosahují tam terapeuticky účinných koncentrací (např. u infekcí způsobených gramnegativními bakteriemi
a pneumokoky).
Zdánlivý distribuční objem je 21–37 l. Vazba na plazmatické proteiny je asi 25–40 %.
Biotransformace
Cefotaxim je u lidí do značné míry metabolizován. Asi 15–25 % parenterální dávky se vylučuje jako O-
desacetyl-cefotaxim. Metabolit má dobrou antibakteriální aktivitu proti velkému počtu patogenů.

Kromě desacetyl-cefotaximu existují dva neaktivní laktony. Desacetyl-cefotaxim tvoří lakton jako
krátkodobý meziprodukt, který nelze detekovat v moči nebo plazmě, protože je rychle přeměněn na
stereoizomery laktonu s otevřeným kruhem (beta-laktamový kruh). Ty se také vylučují močí.
Eliminace
Vylučování cefotaximu a desacetyl-cefotaximu je převážně renální. Malé procento (přibližně 2 %) se
vylučuje žlučí. Při 6hodinovém sběru moči se 40–60% dávky získá v nezměněné formě a přibližně 20 %
jako desacetyl-cefotaxim. Po i. v. podání radioaktivně značeného cefotaximu bylo v moči nalezeno o něco
více než 80 %, z toho 50–60 % činila nezměněná původní látka a zbytek tvořily 3 metabolity.
Celková clearance cefotaximu je 240–390 ml/min a renální clearance je 130–150 ml/min.
Sérový poločas je 50–80 minut. U starších pacientů byl poločas 120–150 minut.
Při těžké poruše funkce ledvin (clearance kreatininu 3–10 ml/min) může být poločas cefotaximu prodloužen
na 2,5–10 hodin.
Za těchto podmínek se cefotaxim akumuluje pouze v malém rozsahu, na rozdíl od aktivních a neaktivních
metabolitů.
Jak cefotaxim, tak desacetyl-cefotaxim lze z krve do značné míry odstranit hemodialýzou (viz bod 4.9).
5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti
Toxicita cefotaximu je velmi nízká. LD50 po i.v. podání závisí na druhu pokusného zvířete. U myší a potkanů
je to 9 až 11 g/kg tělesné hmotnosti. Po subkutánním podání jsou hodnoty LD50 pro 7denní myši a potkany
6,1 až 7,4 g/kg tělesné hmotnosti a pro samice myší 18,7 g/kg tělesné hmotnosti.
Mutagenní potenciál
Studie in vivo na kostní dřeni potkanů a myší neprokázaly mutagenní potenciál cefotaximu.
Reprodukční toxicita
Cefotaxim prochází placentou. Po intravenózním podání 1 g cefotaximu během porodu byly naměřeny
hodnoty 14 μg/ml v séru pupečníkové šňůry během prvních 90 minut po aplikaci, která klesla na přibližně
2,5 μg/ml do konce druhé hodiny po aplikaci. Nejvyšší koncentrace v plodové vodě byla po 3–4 hodinách:
6,9 μg/ml; tato hodnota přesahuje MIC u většiny gramnegativních patogenů.
Studie u myší a potkanů neprokázaly teratogenní vlastnosti cefotaximu. Fertilita exponovaných zvířat
nebyla narušena.
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE
6.1 Seznam pomocných látek
Žádné.
6.2 Inkompatibility
Roztok cefotaximu se nesmí mísit s roztoky jiných antibiotik, zejména ne s aminoglykosidy (viz bod 4.2).
Cefotaxim se nesmí mísit s roztoky hydrogenuhličitanu sodného.
6.3 Doba použitelnosti
roky

Rekonstituované roztoky
Chemická a fyzikální stabilita po rekonstituci před použitím byla prokázána na dobu 24 hodin při teplotě
°C – 8 °C (viz bod 6.6).
Z mikrobiologického hlediska má být přípravek použit okamžitě. Není-li použit okamžitě, doba a podmínky
uchovávání přípravku po otevření před použitím jsou v odpovědnosti uživatele a normálně nemá být doba
delší než 24 hodin při teplotě 2 °C – 8 °C, pokud rekonstituce neproběhla za kontrolovaných a validovaných
aseptických podmínek.
6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání
Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní teplotní podmínky uchovávání. Uchovávejte injekční
lahvičku v krabičce, aby byl přípravek chráněn před světlem.
Podmínky uchovávání tohoto léčivého přípravku po jeho rekonstituci jsou uvedeny v bodě 6.3.
6.5 Druh obalu a obsah balení
Injekční lahvička z bezbarvého skla (třída I) brombutylová pryžová zátka, odtrhovací hliníkové víčko
Velikost balení: 1, 10 nebo 100 injekčních lahviček v krabičce
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.
6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním
Rekonstituce a aplikace
Rekonstituce obsahu lahvičky musí být provedena za vhodných aseptických podmínek. Po rekonstituci ve
vodě pro injekci dává žlutý roztok.
V roztoku je třeba před použitím zkontrolovat přítomnost částic. Jakékoliv roztoky obsahující částice nesmí
být použity.
Vzniklý roztok pro intramuskulární aplikaci nebo intravenózní injekci nebo rychlou intravenózní infuzi je
třeba použít ihned po rekonstituci.
Chemická a fyzikální stabilita po naředění k intravenózní infuzi byla prokázána po dobu 24 hodin při
uchovávání v chladničce (2 °C – 8 °C) s následujícími intravenózními infuzními roztoky:
• voda pro injekci
• 0,9% injekční roztok chloridu sodného
• 5% injekční roztok glukózy
• 5% injekční roztok glukózy a 0,9% injekční roztok chloridu sodného
• Ringerův laktátový injekční roztok
Veškerý nepoužitý roztok musí být po uplynutí 24 hodin zlikvidován.
Cefotaxim je také kompatibilní s 1% roztokem lidokainu, musí však být použity pouze čerstvě připravené
roztoky.
Intramuskulární podání
Cefotaxim vyvolává lokální podráždění a má být podáván intramuskulárně jen zřídka:

• 1 g se rekonstituuje minimálně ve 4 ml vody pro injekci nebo 0,5–1% roztoku lidokain-
hydrochloridu.
Roztok lidokain-hydrochloridu může být použit k rekonstituci pouze pro intramuskulární podání.
Nutno dobře protřepat a aplikovat hluboko do velkého svalu.
Dávky vyšší než 1 g se mají podávat intravenózně.
Intravenózní podání
• 1 g se rekonstituuje minimálně ve 4 ml vody pro injekci
• 2 g se rekonstituují v 10 ml vody pro injekci
Je nutno protřepat. Dávka TAXIMEDU má být podávána pomalu v průběhu 3–5 minut, a to buď
intravenózní injekcí, nebo kontinuální infuzí pomocí vícecestného ventilu.
Rychlá intravenózní infuze
g se rekonstituují ve 40 ml vody pro injekci nebo 0,9% roztoku chloridu sodného a infuze se podá během
20 minut.
Pomalá intravenózní infuze
g se rekonstituují ve 100 ml 0,9% roztoku chloridu sodného nebo 5% roztoku glukózy a infuze se podá
během 50–60 minut.
Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky.
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI
Medochemie Bohemia, spol. s r.o., Vyskočilova 1566, Praha 4 - Michle, Česká republika
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO/REGISTRAČNÍ ČÍSLA
TAXIMED 1 g: 15/094/16-C
TAXIMED 2 g: 15/095/16-C
9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE
Datum první registrace: 2. 3. Datum posledního prodloužení registrace: 7. 6. 10. DATUM REVIZE TEXTU
7. 6.
Ostatní nejvíce nakupují
 
 
Skladem | Doprava od 79 Kč
499 Kč
 
Skladem | Doprava od 79 Kč
275 Kč
 
Skladem | Doprava od 79 Kč
1 290 Kč
 
Skladem | Doprava od 79 Kč
125 Kč
 
Skladem | Doprava od 79 Kč
619 Kč
 
 
Skladem | Doprava od 79 Kč
269 Kč
 
Skladem | Doprava od 79 Kč
229 Kč
 
Skladem | Doprava od 79 Kč
229 Kč
 
Skladem | Doprava od 79 Kč
99 Kč
 
Skladem | Doprava od 79 Kč
99 Kč
 
Skladem | Doprava od 79 Kč
139 Kč
 
Skladem | Doprava od 79 Kč
315 Kč
 
Skladem | Doprava od 79 Kč
275 Kč

O projektu

Volně dostupný nekomerční projekt za účelem laického srovnání léčiv na úrovni interakcí, vedlejších účinků, stejně jako cen léčiv a jejich a alternativ

Více informací

  • Email:
  • Eshop