Paroxinor Interakce

Serotonergní přípravky
Tak jako u ostatních přípravků ze skupiny SSRI, může současné podávání se serotonergními léky vést
k výskytu účinků souvisejících s 5-HT (serotoninový syndrom: viz bod 4.3 a 4.4).

Doporučuje se opatrnost a pozornější klinické sledování pacienta, pokud jsou s paroxetinem
kombinovány serotonergní přípravky (jako např. L-tryptofan, triptany, tramadol, linezolid,
methylthioninium chlorid (methylenová modř), SSRI, lithium, pethidin, buprenorfin a přípravky
obsahující třezalku tečkovanou – Hypericum perforatum). Pozornost je třeba rovněž věnovat použití
fentanylu v průběhu celkové anestézie nebo při léčbě chronické bolesti. Současné užívání paroxetinu
a IMAO je kontraindikováno kvůli riziku serotoninového syndromu (viz bod 4.3).

Pimozid
Ve studii, kde se používala jednotlivá nízká dávka pimozidu (2 mg) současně s 60 mg paroxetinu, byly
prokázány průměrně 2,5krát zvýšené hladiny pimozidu. To může být vysvětleno CYP2Dinhibujícími vlastnostmi paroxetinu. Díky úzkému terapeutickému indexu pimozidu a jeho známé
schopnosti prodlužovat QT interval je současné užívání pimozidu a paroxetinu kontraindikováno (viz
bod 4.3).

Enzymy metabolizující léky
Metabolismus a farmokokinetiku paroxetinu může ovlivnit indukce nebo inhibice enzymů
metabolizujících léky.

Pokud se paroxetin má podávat současně se známým inhibitorem enzymů metabolizujících léky, musí
se zvážit podání dávek odpovídajících spodní hranici doporučeného dávkování. Pokud se má lék
podávat současně se známými induktory enzymů metabolizujících léky (např. s karbamazepinem,
rifampicinem, fenobarbitalem, fenytoinem) nebo s fosamprenavirem/ritonavirem, není potřebná žádná
úprava úvodního dávkování. Jakákoliv úprava dávkování paroxetinu (ať už po iniciaci dávkování nebo
po přerušení podávání enzymatického induktoru) se má řídit klinickým účinkem (snášenlivost a
účinnost).

Neuromuskulární blokátory
SSRI mohou snižovat plazmatickou aktivitu cholinesterázy, což vede k prodloužení neuromuskulárně
blokačního působení mivakuria a suxamethonia.

Fosamprenavir/ritonavir
Současné podávání fosamprenaviru/ritonaviru v dávce 700/100 mg podávané dvakrát denně
a paroxetinu v dávce 20 mg podávané jedenkrát denně zdravým dobrovolníkům po dobu 10 dní vede
k signifikantnímu snížení plazmatických hladin paroxetinu přibližně o 55 %. Plazmatické hladiny

fosamprenaviru/ritonaviru byly během současného podávání s paroxetinem blízké hodnotám získaným
v jiných studiích, což naznačuje, že paroxetin neměl signifikantní vliv na metabolismus
fosamprenaviru/ritonaviru. Údaje o efektu dlouhodobého současného podávání paroxetinu a
fosamprenaviru/ritonaviru (přesahujícího 10 dní) nejsou k dispozici.

Procyklidin
Každodenní podávání paroxetinu významně zvyšuje plazmatické hladiny procyklidinu. Pokud se
projeví anticholinergní účinky, dávka procyklidinu má být snížena.

Antikonvulziva
Karbamazepin, fenytoin, valproát sodný. Nezdá se, že by současné podávání mělo nějaký účinek na
farmakokinetický/dynamický profil u pacientů s epilepsií.

Inhibiční potenciál paroxetinu vůči CYP2DTak jako ostatní antidepresiva, včetně ostatních SSRI, inhibuje paroxetin jaterní enzym CYP2Dcytochromu P450. Inhibice CYP2D6 může vést ke zvýšeným plazmatickým koncentracím současně
podávaných léků, které jsou metabolizovány tímto enzymem. Patří mezi ně některá tricyklická
antidepresiva (např. klomipramin, nortriptylin a desipramin), fenothiazinová neuroleptika (např.
perfenazin a thioridazin, viz bod 4.3), risperidon, atomoxetin, některá antiarytmika třídy 1c (např.
propafenon a flekainid) a metoprolol. Nedoporučuje se používat paroxetin v kombinaci s
metoprololem, který se podává při srdeční nedostatečnosti, a to z důvodu jeho úzkého terapeutického
rozmezí u této indikace.

V literatuře byly zaznamenány farmakokinetické interakce mezi inhibitory CYP2D6 a tamoxifenem,
které se projevily 65 - 75% snížením plazmatických hladin jedné z aktivnějších forem tamoxifenu, tj.
endoxifenu. V některých studiích byla při společném užití s některými antidepresivy ze skupiny SSRI
hlášená snížená účinnost tamoxifenu. Vzhledem k tomu, že snížení účinnosti tamoxifenu nelze
vyloučit, je nutné se společnému podávání se silnými inhibitory CYP2D6 (včetně paroxetinu)
vyvarovat vždy, když je to možné (viz bod 4.4).

Alkohol
Tak jako u ostatních psychotropních léků se pacienti musí upozornit na to, že během užívání
paroxetinu se mají vyvarovat konzumace alkoholu.

Perorální antikoagulancia
Mezi paroxetinem a perorálními antikoagulancii se může vyskytnout farmakodynamická interakce.
Současné použití paroxetinu a perorálních antikoagulancií může vést ke zvýšené antikoagulační
aktivitě a riziku krvácení. Paroxetin se proto musí používat opatrně u pacientů, kteří jsou léčeni
perorálními antikoagulancii (viz bod 4.4).

NSAID a kyselina acetylsalicylová a další antikoagulační léky
Mezi paroxetinem a NSAID/kyselinou acetylsalicylovou může dojít k farmakodynamické interakci.
Současné použití paroxetinu a NSAID/kyseliny acetylsalicylové může vést ke zvýšenému riziku
krvácení (viz bod 4.4).

Opatrnost se doporučuje u pacientů užívajících SSRI současně s perorálními antikoagulancii, s léky, o
kterých víme, že ovlivňují funkci krevních destiček anebo s dalšími léky, které mohou zvýšit riziko
krvácení (např. s atypickými antipsychotiky jako je klozapin, fenothiaziny, většinou tricyklických
antidepresiv, kyselinou acetylsalicylovou, NSAID, inhibitory COX-2), i u pacientů, kteří mají v
anamnéze poruchy krvácení nebo stavy, které mohou predisponovat ke krvácení.

Pravastatin
V klinických studiích byly pozorovány interakce mezi paroxetinem a pravastatinem naznačující, že
současné podávání paroxetinu a pravastatinu může vést ke zvýšení hladiny glykémie. Pacienti s
diabetes mellitus užívající současně paroxetin a pravastatin mohou vyžadovat úpravu dávek
perorálních hypoglykemických přípravků a/nebo inzulínu (viz bod 4.4).