Paroxinor Bezpečnost (v těhotenství)

Prováděly se toxikologické studie na opicích (rhesus) a bílých potkanech. U obou živočichů jsou
metabolické procesy podobné jako u lidí. Podle očekávání byla po podávání paroxetinu u potkanů,
podobně jako po podávání ostatních lipofilních aminů včetně tricyklických antidepresiv, zjištěna
fosfolipidóza. Fosfolipidóza nebyla zjištěna u primátů ani při podávání paroxetinu po dobu až jednoho
roku v dávkách 6x převyšujících doporučené klinicky účinné dávkování.

Kancerogeneze: Paroxetin nevykazoval ve dvouletých studiích na myších a potkanech kancerogenní
účinek.

Genotoxicita: Při celé řadě testů in vitro ani in vivo nebyla zjištěna genotoxicita.


Studie reprodukční toxicity u potkanů prokázaly, že paroxetin ovlivňuje fertilitu samců i samic
snížením indexu fertility a četnosti březosti. U potkanů byla pozorována zvýšená mortalita mláďat a
opožděná osifikace. Poslední uvedené účinky pravděpodobně souvisí s maternální toxicitou a nejsou
považovány za přímý účinek na plod/novorozence.