Oridip Poločas rozpadu, Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce
Lerkanidipin se po perorálním podání 10 – 20 mg zcela absorbuje a maximálních hladin v plazmě 3,± 2,09 ng/ml po 10 mg, resp. 7,66 ± 5,90 ng/ml po 20 mg je dosaženo přibližně za 1,5 – 3 hodiny po
podání.

Oba enantiomery lerkanidipinu mají podobný profil plazmatických hladin: doba potřebná k dosažení
vrcholové plazmatické koncentrace je u obou stejná, vrcholová plazmatická koncentrace a AUC jsou
přibližně 1,2krát vyšší u (S)-enantiomeru; eliminační poločasy obou enantiomerů jsou v zásadě stejné.
Mezi jednotlivými enantiomery nebyla “in vivo“ pozorována žádná konverze.

Vzhledem k vysokému metabolizmu prvního průtoku je absolutní biologická dostupnost lerkanidipinu
po perorálním podání pacientům po jídle přibližně 10 %, pokud je však přípravek podán zdravým
dobrovolníkům nalačno, biologická dostupnost je snížena na 1/3.
Dostupnost lerkanidipinu po perorálním podání vzroste 4x, pokud je podán do 2 hodin po velmi
tučném jídle. Lercanidipin se má proto užívat před jídlem.

Distribuce
Distribuce z plazmy do tkání a orgánů je rychlá a extenzivní.
Stupeň vazby lerkanidipinu na plazmatické bílkoviny převyšuje 98 %. Protože u pacientů se závažnou
poruchou funkce ledvin nebo jater jsou hladiny plazmatických bílkovin sníženy, může dojít ke zvýšení
volné frakce léčiva.

Biotransformace
Lerkanidipin je silně metabolizován systémem CYP3A4; mateřská látka se nenachází v moči, ani ve
stolici. Lerkanidipin se převážně přeměňuje na neúčinné metabolity a asi 50 % dávky je vyloučeno
močí.

“In vitro“ experimenty s lidskými jaterními mikrozómy prokázaly, že lerkanidipin vykazuje určitý
stupeň inhibice CYP3A4 a CYP2D6 v koncentracích 160x, resp. 40x vyšších, než jaké jsou maximální
plazmatické koncentrace dosažené po podání 20 mg.
99


Studie interakcí u lidí dále prokázaly, že lerkanidipin neměnil plazmatické koncentrace midazolamu,
který je typickým substrátem CYP3A4 a metoprololu, což je typický substrát CYP2D6. Inhibice
biotransformace léků metabolizovaných CYP3A4 a CYP2D6 lerkanidipinem podávaným
v terapeutických dávkách se tedy nepředpokládá.

Eliminace
K eliminaci dochází hlavně biotransformací.
Průměrný terminální eliminační poločas je 8 – 10 hodin, terapeutická aktivita přetrvává 24 hodin, a to
z důvodu vysoké vazby přípravku na lipidovou membránu. Po opakovaném podání lerkanidipinu
nebyla pozorována jeho akumulace.

Linearita/nelinearita
Perorální podání přípravku lerkanidipinu vede k plazmatickým hladinám lerkanidipinu, které nejsou
přímo úměrné dávce (nelineární kinetika). Po podání 10, 20 nebo 40 mg byly pozorované maximální
hladiny v poměru 1:3:8 a plochy pod křivkou plazmatické koncentrace v poměru 1:4:18, což ukazuje
na progresivní saturaci metabolizmu prvního průchodu. Dostupnost látky proto stoupá se zvyšujícím
se dávkováním.

Doplňující informace pro zvláštní populace
U starších pacientů a u pacientů s mírnou až středně těžkou dysfunkcí ledvin nebo mírnou až středně
těžkou poruchou funkce jater bylo prokázáno, že farmakokinetické chování lerkanidipinu se podobá
chování látky u běžné populace pacientů. U pacientů s těžkou dysfunkcí ledvin nebo dialyzovaných
pacientů byly prokázány vyšší hladiny (asi o 70 %) léčiva. U pacientů se středně těžkou až těžkou
poruchou funkce jater se systémová biologická dostupnost lerkanidipinu pravděpodobně zvyšuje,
protože léčivo se za běžných podmínek extenzivně metabolizuje v játrech.