Orcal neo Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: blokátory vápníkového kanálu, selektivní blokátory vápníkového kanálu s
převážně cévními účinky.
ATC kód: C 08 CA
Amlodipin je inhibitor vstupu vápníkových iontů dihydropyridinové skupiny (pomalý blokátor kanálů neboli
antagonista vápníkových iontů) a inhibuje transmembránový vstup vápníkových iontů do srdečního svalu a
hladkého svalstva cév.

Mechanismus antihypertenzního působení amlodipinu je založen na přímém relaxačním účinku na hladké
svalstvo cév.

Přesný mechanismus, jímž amlodipin mírní anginu nebyl dosud plně vysvětlen, nicméně amlodipin
snižuje celkovou ischemickou zátěž následujícími dvěma účinky:

1. Amlodipin rozšiřuje periferní arterioly a tím snižuje celkový periferní odpor (afterload), proti
kterému srdce pracuje. Jelikož srdeční tep zůstává stabilní, toto snížení zátěže srdce vede ke snížení
spotřeby energie myokardu a potřeby kyslíku.
2. Mechanismus účinku amlodipinu rovněž pravděpodobně zahrnuje dilataci hlavních koronárních
arterií a koronárních arteriol, jak v normálních, tak v ischemických oblastech. Toto rozšíření
zvyšuje myokardu dodávku kyslíku u pacientů se spasmem koronárních arterií (Prinzmetalová
neboli variantní angina).

U pacientů s hypertenzí dávkování jednou denně poskytuje klinicky významné snížení krevního tlaku jak v
poloze vleže, tak i ve stoje po dobu 24 hodin. V důsledku pomalého nástupu účinku není předmětem
podávání amlodipinu akutní hypotenze.

U pacientů s anginou dávkování amlodipinu jednou denně zvyšuje celkovou dobu tolerance tělesné zátěže,
dobu, za kterou dojde ke vzniku anginy a dobu za kterou dojde k poklesu úseku ST o 1 mm a snižuje jak
frekvenci anginózních záchvatů, tak spotřebu tablet glycerol-trinitrátu.

Amlodipin nebyl spojen s žádnými metabolickými nežádoucími účinky nebo změnami plasmatických lipidů
a je vhodný k podávání pacientům s astmatem, diabetem a dnou.

Použití u pacientů s ischemickou chorobou srdeční (ICHS)
Účinnost amlodipinu při prevenci klinických příhod u pacientů s ischemickou chorobou srdeční (ICHS) byla
hodnocena v nezávislé, multicentrické, randomizované, dvojitě zaslepené, placebem kontrolované studii u
1997 pacientů; Comparison of Amlodipine vs. Enalapril to Limit Occurrences of Thrombosis (CAMELOT).
Z těchto pacientů bylo 663 léčeno amlodipinem v dávce 5 až 10 mg, 673 pacientů bylo léčeno enalaprilem v
dávce 10 až 20 mg a 655 pacientů bylo léčeno placebem, a to vedle standardní péče statiny, betablokátory,
diuretiky a kyselinou acetylsalicylovou po dobu 2 let. Klíčové výsledky účinnosti jsou uvedeny v Tabulce 1.
Výsledky ukazují, že léčba amlodipinem byla u pacientů s ICHS spojena s menším počtem hospitalizací
kvůli angině a revaskularizačních zákroků.

Tabulka 1. Incidence významných klinických výsledků studie CAMELOT
Míry kardiovaskulárních příhod,
počet (%) Amlopidin vs. placebo
Výsledky Amlopidin Placebo Enalapril Poměr rizik (95% CI ) Hodnota P
Primární kritérium hodnocení
Nežádoucí
kardiovaskulární příhody

110 (16,6)

151 (23,1)

136 (20,2)

0,69 (0,54-0,88)

,
Jednotlivé složky
Koronární revaskularizace 78 (11,8) 103 (15,7) 95 (14,1) 0,73 (0,54-0,98) ,Hospitalizace kvůli angině 51 (7,7) 84 (12,8) 86 (12,8) 0,58 (0,41-0,82) ,Nefatální IM 14 (2,1) 19 (2,9) 11 (1,6) 0,73 (0,37-1,46) ,Mrtvice nebo TIA 6 (0,9) 12 (1,8) 8 (1,2) 0,50 (0,19-1,32) ,Kardiovaskulární smrt 5 (0,8) 2 (0,3) 5 (0,7) 2,46 (0,48-12,7) ,Hospitalizace kvůli CHF 3 (0,5) 5 (0,8) 4 (0,6) 0,59 (0,14-2,47) ,Resuscitovaný srdeční
arest


(0,6)

(0,1)

Neuplatní se

,Nový nástup periferní
cévní nemoci 5 (0,8) 2 (0,3) 8 (1,2) 2,6 (0,50-13,4) ,Zkratky: CHF - městnavé srdeční selhání; CI - interval spolehlivosti; IM - infarkt myokardu; TIA –
přechodná ischemická příhoda.


Použití u pacientů se srdečním selháním
Hemodynamické studie a kontrolované klinické studie, při nichž pacienti se srdečním selháním třídy II-IV
podle NYHA ukázaly, že amlodipin nevede ke klinickému zhoršení hodnocenému na základě kapacity
fyzické zátěže, levé ventrikulární ejekční frakce a klinické symptomatologie.

Studie PRAISE kontrolovaná placebem, navržená pro hodnocení srdečního selhání u pacientů se srdečním
selháním třídy III až IV NYHA dostávajících digoxin, diuretika a inhibitory ACE ukázala, že amlodipin
nezpůsobil zvýšení rizika mortality nebo kombinovaného rizika mortality a morbidity se srdečním
selháním.

Následná dlouhodobá, placebem kontrolovaná studie (PRAISE-2) amlodipinu u pacientů se srdečním
selháním třídy III-IV podle NYHA bez klinických symptomů nebo objektivních nálezů nasvědčujících
základnímu ischemickému onemocnění, kteří užívali stabilní dávky ACE inhibitorů, digitalisu a diuretik
ukázala, že amlodipin neměl účinek na celkovou kardiovaskulární mortalitu. Ve stejné studii byl amlodipin
spojován se zvýšeným výskytem plicního edému.
Klinické hodnocení léčby s cílem zabránit infarktu myokardu (ALLHAT)
Byla provedena randomizovaná, dvojitě zaslepená studie morbidity-mortality nazvaná Antihypertensive and
Lipid-Lowering Treatment to Prevent Heart Attack Trial (ALLHAT) s cílem porovnat novější
farmakoterapie: amlodipin v dávce 2,5 až 10 mg/d (blokátor vápníkového kanálu) nebo lisinopril v dávce až 40 mg/d (ACE inhibitor) jako terapie první volby s léčbou thiazidovým diuretikem, chlorthalidonem v
dávce 12,5 až 25 mg/d při mírné až středně těžké hypertenzi.

Celkem 33 357 hypertenzních pacientů ve věku 55 let a více bylo randomizováno a sledováno po střední
hodnotu doby 4,9 roku. Pacienti měli nejméně jeden další rizikový faktor ICHS včetně: předchozího infarktu
myokardu nebo mrtvice (> 6 měsíců před zařazením) nebo doloženou jinou kardiovaskulární
aterosklerotickou nemoc (celkem 51,5 %), diabetes typu 2 (36,1 %), HDL-C < 35 mg/dl (11,6 %), hypertrofii
levé komory diagnostikovou elektrokardiogramem nebo echokardiograficky (20,9 %), kouření cigaret v
současnosti (21,9 %).

Primární kritérium hodnocení bylo složeno z fatální ICHS nebo nefatálního infarktu myokardu. V primárním
kritériu hodnocení nebyl mezi léčbou založenou na amlodipinu a chlorthalidonu žádný rozdíl: RR 0,98 95%
interval spolehlivosti (0,90-1,07) p=0,65. Mezi sekundárními kritérii hodnocení byla incidence srdečního
selhání (složka složeného kardiovaskulárního kritéria hodnocení) významně vyšší ve skupině léčené
amlodipinem v porovnání se skupinou léčenou chlorthalidonem (10,2 % vs. 7,7 %, RR 1,38, 95% interval
spolehlivosti [1,25-1,52] p<0,001). Mezi skupinou léčenou amlodipinem a skupinou léčenou
chlorthalidonem však nebyl žádný významný rozdíl v mortalitě ze všech příčin. RR 0,96 95% interval
spolehlivosti [0,89-1,02] p=0,20.

Použití u dětí (ve věku 6 let a více)
Studie 268 dětí ve věku 6-17 let s převážně sekundární hypertenzí porovnávající dávky 2,5 mg a 5,0 mg
amlodipinu s placebem prokázala, že obě dávky snížily systolický krevní tlak významně více než placebo.
Rozdíl mezi oběma dávkami nebyl statisticky významný.
Dlouhodobý vliv amlodipinu na růst, pubertu a obecný vývoj nebyl zkoumán. Dlouhodobý vliv léčby
amlodipinem u dětských pacientů na snížení kardiovaskulární morbidity a mortality v dospělosti rovněž
nebyl stanoven.