Sp. zn. sukls
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU


1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Orcal Neo 5 mg tablety
Orcal Neo 10 mg tablety


2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Orcal Neo 5 mg
Jedna tableta obsahuje 5 mg amlodipinu ve formě besilátu.

Orcal Neo 10 mg
Jedna tableta obsahuje 10 mg amlodipinu ve formě besilátu.

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.


3. LÉKOVÁ FORMA

Tableta

Orcal Neo 5 mg
Bílá nebo téměř bílá, podlouhlá tableta se zkosenými hranami, s půlicí rýhou na jedné straně a označená „5“
na druhé straně.
Tabletu lze rozdělit na stejné dávky.

Orcal Neo 10 mg
Bílá nebo téměř bílá, podlouhlá tableta se zkosenými hranami, s půlicí rýhou na jedné straně a označená „10“
na druhé straně.
Tabletu lze rozdělit na stejné dávky.


4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Hypertenze
Chronická stabilní angina pectoris
Vazospastická (Prinzmetalova) angina

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování

Dospělí
Pro léčbu hypertenze i anginy je obvyklá zahajovací dávka 5 mg jednou denně, již lze zvýšit na maximální
dávku 10 mg v závislosti na individuální odpovědi pacienta. U hypertenzních pacientů se amlodipin používá
v kombinaci s thiazidovým diuretikem, alfablokátorem, betablokátorem nebo inhibitorem enzymu
konvertujícího angiotenzin. U anginy lze amlodipin užívat jako monoterapii nebo v kombinaci s jinými
antianginózními léky u pacientů s anginou, která je refrakterní na nitráty a/nebo na odpovídající dávku
betablokátorů.

Při současném podávání thiazidových diuretik, betablokátorů a inhibitorů enzymu konvertujícího angiotenzin
není úprava dávky amlodipinu potřebná.

Pediatrická populace

Děti a dospívající s hypertenzí ve věku od 6 do 17 let
Doporučená antihypertenzní perorální dávka u pediatrických pacientů ve věku 6-17 let je 2,5 mg jednou
denně jako počáteční dávka, titrovaná do 5 mg jednou denně, pokud po 4 týdnech není dosaženo cílových
hodnot krevního tlaku. Dávky vyšší než 5 mg denně nebyly u pediatrických pacientů zkoumány (viz body
5.1 a 5.2).

Děti mladší 6 let
K dispozici nejsou žádné údaje.

Zvláštní skupiny pacientů

Starší pacienti
Amlodipin používaný v podobných dávkách u starších nebo mladších pacientů je stejně dobře snášen. U
starších pacientů se doporučují normální dávkovací režimy, nicméně zvyšování dávky se musí provádět
opatrně (viz body 4.4 a 5.2).

Porucha funkce ledvin
Změny plazmatických koncentrací amlodipinu nekorelují se stupněm renálního poškození, proto se
doporučuje normální dávkování. Amlodipin není dialyzovatelný.

Porucha funkce jater
Dávkovací doporučení u pacientů s mírnou až středně těžkou poruchou funkce jater nebyla stanovena; proto
je nutno dávku volit opatrně, přičemž se musí začínat na nižších hodnotách dávkovacího rozmezí (viz body
4.4 a 5.2). Farmakokinetika amlodipinu nebyla při těžkém poškození funkce jater studována. Léčba
amlodipinem se u pacientů s těžkou poruchou funkce jater musí zahajovat nejnižší dávkou a dávky se musí
titrovat opatrně.

Způsob podání
Tablety k perorálnímu podání.

4.3 Kontraindikace

Amlodipin je kontraindikován u pacientů trpících:
- hypersenzitivitou na dihydropyridinové deriváty, amlodipin nebo na kteroukoli pomocnou látku
uvedenou v bodě 6.- závažnou hypotenzí
- šokem (včetně kardiogenního šoku)
- obstrukcí výtokové cesty levé komory (např. stenóza aorty vysokého stupně)
- hemodynamicky nestabilním srdečním selháním po akutním infarktu myokardu

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Bezpečnost a účinnost amlodipinu při hypertenzní krizi nebyla stanovena.

Pacienti se srdečním selháním
Pacienti se srdečním selháním by měli být léčeni s opatrností.
V dlouhodobé, placebem kontrolované studii u pacientů se závažným srdečním selháním (NYHA III a IV)
byl ve skupině pacientů léčených amlodipinem zaznamenán vyšší výskyt plicního edému ve srovnání se
skupinou užívající placebo (viz bod Chyba! Nenalezen zdroj odkazů.). Blokátory vápníkového kanálu,
včetně amlodipinu, se musí u pacientů s městnavým srdečním selháním používat opatrně, protože mohou
zvyšovat riziko budoucích kardiovaskulárních příhod a mortality.

Porucha funkce jater
U pacientů s poruchou funkce jater je terminální poločas amlodipinu prodloužený a hodnoty AUC jsou vyšší;
nebyla dosud stanovena žádná doporučení ohledně dávkování. Proto je u těchto pacientů třeba zahájit
podávání amlodipinu na nižších hodnotách dávkovacího rozmezí, přičemž je nutná opatrnost, jak při
zahajování léčby, tak při zvyšování dávky. U pacientů s těžkou poruchou funkce jater může být potřeba
pomalá titrace dávky a pečlivé sledování.

Starší pacienti
U starších pacientů se doporučuje opatrnost při zvyšování dávkování (viz body 4.2 a 5.2).

Porucha funkce ledvin
Amlodipin lze u těchto pacientů používat v běžných dávkách. Změny plazmatických koncentrací amlodipinu
nekorelují se stupněm renálního poškození. Amlodipin není dialyzovatelný.

Orcal Neo obsahuje sodík
Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné tabletě, to znamená, že je
v podstatě „bez sodíku“.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Účinky jiných léčivých přípravků na amlodipin

Inhibitory CYP3A4:
Souběžné použití amlodipinu se silnými nebo středně silnými inhibitory CYP3A4 (inhibitory proteázy,
azolová antimykotika, makrolidy jako erytromycin nebo klarithromycin, verapamil nebo diltiazem) může být
příčinou výrazného vzestupu expozice amlodipinu, což vede ke zvýšenému riziku hypotenze. Klinické
projevy těchto změn farmakokinetiky mohou být u starších osob výraznější. Proto může být potřeba
klinického sledování a úpravy dávky.

Induktory CYP3A4:
Při souběžné léčbě se známými induktory CYP3A4 se mohou měnit plazmatické koncentrace amlodipinu.
Proto je zapotřebí během souběžné léčby, zejména silnými induktory CYP3A4 (např. rifampicin, třezalka
tečkovaná), a po ní monitorovat krevní tlak a případně zvážit úpravu dávky.

Podávání amlodipinu s grapefruitem nebo grapefruitovou šťávou se nedoporučuje, protože u některých
pacientů může být zvýšena biologická dostupnost, což vede k zesílení hypotenzního účinku.

Dantrolen (infuze): u zvířat jsou v souvislosti s hyperkalémií po podání verapamilu a intravenózního
dantrolenu pozorovány letální fibrilace komor a kardiovaskulární kolaps. Kvůli riziku hyperkalémie se
doporučuje vyhnout se podávání blokárotů vápníkového kanálu, jako je amlodipin, u pacientů citlivých na
maligní hypertermii a při léčbě maligní hypertermie.

Účinky amlodipinu na jiné léčivé přípravky
Účinek amlodipin na snížení krevního tlaku může zesilovat účinek jiných léčivých přípravků
s antihypertenzivními vlastnostmi.

Takrolimus: Při současném užívání takrolimu s amlodipinem existuje riziko zvýšené hladiny takrolimu
v krvi, avšak farmakokinetický mechanismus této interakce není plně znám. Aby se zamezilo toxicitě
takrolimu, je u pacientů léčených takrolimem při současném podávání amlodipinu třeba monitorovat hladiny
takrolimu v krvi a v případě potřeby upravit dávkování takrolimu.

Inhibitory mTOR (Mechanistic Target of Rapamycin): Inhibitory mTOR, jako je sirolimus, temsirolimus a
everolimus, jsou substráty CYP3A. Amlodipin je slabým inhibitorem CYP3A. Při souběžném použití
inhibitorů mTOR může amlodipin zvýšit expozici inhibitorům mTOR.

Cyklosporin: Nebyly provedeny žádné studie lékových interakcí s cyklosporinem a amlodipinem u zdravých
dobrovolníků nebo u jiných skupin pacientů s výjimkou pacientů po transplantaci ledvin, u nichž byla
pozorována variabilní zvýšení minimálních koncentrací cyklosporinu (průměrně 0 % až 40 %). Je třeba
zvážit monitorování hladin cyklosporinu u pacientů po transplantaci ledvin léčených amlodipinem a podle
potřeby snížit dávku cyklosporinu.

Simvastatin: Současné podávání vícenásobných dávek 10 mg amlodipinu s 80 mg simvastatinu vedlo k 77%
zvýšení expozice simvastatinu v porovnání se simvastatinem samotným. U pacientů léčených amlodipinem
omezte dávku simvastatinu na 20 mg denně.

V klinických studiích interakcí amlodipin neovlivnil farmakokinetiku atorvastatinu, digoxinu nebo
warfarinu.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství
Bezpečnost amlodipinu v těhotenství nebyla stanovena.

Ve studiích na zvířatech byla při vysokých dávkách pozorována reprodukční toxicita (viz bod 5.3).

Použití v těhotenství se doporučuje pouze v případě, že neexistuje bezpečnější alternativa, a pokud vlastní
onemocnění představuje větší riziko pro matku a plod.

Kojení
Amlodipin je vylučován do lidského mateřského mléka. Množství, které z matky přejde do kojence, má
odhad interkvartilního rozpětí 3–7 % (max. 15 %) mateřské dávky. Účinek amlodipinu na kojence není
známý. Při rozhodování o tom, zda v kojení pokračovat nebo kojení ukončit nebo zda pokračovat v léčbě
amlodipinem nebo zda ji vysadit, je třeba vzít v úvahu přínos kojení pro dítě a přínos terapie amlodipinem
pro matku.

Fertilita
U některých pacientů léčených blokátory vápníkového kanálu byly hlášeny reverzibilní biochemické změny
v hlavičkách spermatozoí. Klinické údaje ohledně potenciálního vlivu amlodipinu na fertilitu nejsou
dostačující. V jedné studii na potkanech byly u samců zjištěny nežádoucí účinky na fertilitu (viz bod 5.3).

4.7 Účinek na schopnost řídit a obsluhovat stroje.

Amlodipin může mírně či středně silně ovlivnit schopnost řídit a obsluhovat stroje. Pokud pacient užívající
amlodipin trpí závratí, bolestí hlavy, únavou nebo nevolností, může být schopnost reagovat snížena. Na
začátku léčby se doporučuje opatrnost.

4.8 Nežádoucí účinky

Souhrn bezpečnostního profilu
Nejčastěji hlášenými nežádoucími účinky během léčby jsou ospalost, točení hlavy, bolesti hlavy, palpitace,
zarudnutí, abdominální bolest, nauzea, otok kloubů, edém a únava.

Tabulkový seznam nežádoucích účinků
Během léčby amlodipinem byly pozorovány a hlášeny následující nežádoucí účinky, jejichž četnost výskytu
je uváděna takto: Velmi časté (≥l/10); časté (≥l/100 až (≥l/10 000 až ≤l/1 000); velmi vzácné (≤l/10 000); není známo (z dostupných údajů nelze určit).

V rámci jednotlivých orgánových tříd jsou nežádoucí účinky seřazeny podle snižující se závažnosti:
Třídy orgánových systémů Četnost Nežádoucí účinky
Poruchy krve a
lymfatického systému
Velmi vzácné Leukocytopenie, trombocytopenie
Poruchy imunitního
systému
Velmi vzácné Alergické reakce
Poruchy metabolismu a
výživy
Velmi vzácné Hyperglykémie
Psychiatrické poruchy Méně časté Deprese, změny nálady (včetně úzkosti),
nespavost
Vzácné Zmatenost
Poruchy nervového
systému
Časté Somnolence, závrať, bolest hlavy (zejména na
počátku léčby)
Méně časté Třes, dysgeusie, synkopa, hypoestézie,
parestézie
Velmi vzácné Hypertonie, periferní neuropatie
Není známo Extrapyramidová porucha
Poruchy oka Časté Poruchy zraku (včetně diplopie)
Poruchy ucha a labyrintu Méně časté Tinnitus
Srdeční poruchy Časté Palpitace
Méně časté Arytmie (včetně bradykardie, komorová
tachykardie a fibrilace síní)
Velmi vzácné Infarkt myokardu
Cévní poruchy Časté Zčervenání
Méně časté Hypotenze
Velmi vzácné Vaskulitida
Respirační, hrudní a
mediastinální poruchy
Časté Dušnost
Méně časté Kašel, rinitida
Gastrointestinální poruchy Časté Bolest břicha, nauzea, dyspepsie, změna
způsobu vyprazdňování stolice (včetně průjmu a
zácpy)
Méně časté Zvracení, sucho v ústech
Velmi vzácné Pankreatitida, gastritida, gingivální hyperplazie
Poruchy jater a žlučových
cest
Velmi vzácné Hepatitida, žloutenka, vzestup jaterních
enzymů*
Poruchy kůže a podkožní
tkáně
Méně časté Alopecie, purpura, zbarvení kůže, hyperhidróza,
pruritus, vyrážka, exantém, kopřivka
Velmi vzácné

Angioedém, erythema multiforme, exfoliativní
dermatitida, Stevens-Johnsonův syndrom,
Quinckeho edém, fotosenzitivita
Není známo Toxická epidermální nekrolýza
Poruchy svalové a kosterní
soustavy a pojivové tkáně
Časté Otékání kotníků, svalové křeče
Méně časté Artralgie, myalgie, bolest v zádech
Poruchy ledvin a
močových cest
Méně časté Problémy při močení, močení během noci,
zvýšená četnost močení
Poruchy reprodukčního
systému a prsu
Méně časté Impotence, gynekomastie
Celkové poruchy a reakce Velmi časté Edém
v místě aplikace Časté Únava, asténie
Méně časté Bolest na hrudi, bolest, malátnost
Vyšetření Méně časté Zvýšení hmotnosti, snížení hmotnosti
* obvykle odpovídající cholestáze

Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat
ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili
podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím národního systému hlášení nežádoucích účinků na adresu:
Státní ústav pro kontrolu léčiv, Šrobárova 48, 100 41 Praha 10, webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-
nezadouci-ucinek.


4.9 Předávkování

U lidí jsou zkušenosti se záměrným předávkováním omezené.

Symptomy:
Dostupné údaje ukazují, že velké předávkování může vyvolat rozsáhlou periferní vasodilataci s následnou
výraznou a pravděpodobně reflexní tachykardií. Byla hlášena výrazná a pravděpodobně prolongovaná
systémová hypotenze včetně šoku s fatálním následkem.

Nekardiogenní plicní edém byl vzácně hlášen v důsledku předávkování amlodipinem, nástup se může
projevit až opožděně (24–48 hodin po požití) a může vyžadovat ventilační podporu. Včasná resuscitační
opatření (včetně hypervolemie) k udržení perfuze a srdečního výdeje mohou být spouštějící faktory.

Léčba:
Klinicky významná hypotenze v důsledku předávkování amlodipinem vyžaduje aktivní podporu
kardiovaskulárních funkcí včetně častého sledování srdeční a respirační funkce, zvednutí končetin a zvýšené
pozornosti cirkulujícímu objemu tekutin a výdeji moči.

K obnově vaskulárního tonu a krevního tlaku může napomoci některá z vasokonstrikčních látek, pokud není
jejich použití kontraindikováno. K potlačení účinku blokátorů kalciových kanálů může být užitečné podat
intravenózně monohydrát kalcium-glukonátu.

V některých případech může být přínosný výplach žaludku. Bylo prokázáno, že podání aktivního uhlí
zdravým dobrovolníkům během až 2 hodin po požití 10 mg amlodipinu snižuje absorpci amlodipinu.

Vzhledem k tomu, že amlodipin se ve značné míře váže na bílkoviny v plazmě, dialýza nemá při
předávkování větší význam.

5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: blokátory vápníkového kanálu, selektivní blokátory vápníkového kanálu s
převážně cévními účinky.
ATC kód: C 08 CA
Amlodipin je inhibitor vstupu vápníkových iontů dihydropyridinové skupiny (pomalý blokátor kanálů neboli
antagonista vápníkových iontů) a inhibuje transmembránový vstup vápníkových iontů do srdečního svalu a
hladkého svalstva cév.

Mechanismus antihypertenzního působení amlodipinu je založen na přímém relaxačním účinku na hladké
svalstvo cév.

Přesný mechanismus, jímž amlodipin mírní anginu nebyl dosud plně vysvětlen, nicméně amlodipin
snižuje celkovou ischemickou zátěž následujícími dvěma účinky:

1. Amlodipin rozšiřuje periferní arterioly a tím snižuje celkový periferní odpor (afterload), proti
kterému srdce pracuje. Jelikož srdeční tep zůstává stabilní, toto snížení zátěže srdce vede ke snížení
spotřeby energie myokardu a potřeby kyslíku.
2. Mechanismus účinku amlodipinu rovněž pravděpodobně zahrnuje dilataci hlavních koronárních
arterií a koronárních arteriol, jak v normálních, tak v ischemických oblastech. Toto rozšíření
zvyšuje myokardu dodávku kyslíku u pacientů se spasmem koronárních arterií (Prinzmetalová
neboli variantní angina).

U pacientů s hypertenzí dávkování jednou denně poskytuje klinicky významné snížení krevního tlaku jak v
poloze vleže, tak i ve stoje po dobu 24 hodin. V důsledku pomalého nástupu účinku není předmětem
podávání amlodipinu akutní hypotenze.

U pacientů s anginou dávkování amlodipinu jednou denně zvyšuje celkovou dobu tolerance tělesné zátěže,
dobu, za kterou dojde ke vzniku anginy a dobu za kterou dojde k poklesu úseku ST o 1 mm a snižuje jak
frekvenci anginózních záchvatů, tak spotřebu tablet glycerol-trinitrátu.

Amlodipin nebyl spojen s žádnými metabolickými nežádoucími účinky nebo změnami plasmatických lipidů
a je vhodný k podávání pacientům s astmatem, diabetem a dnou.

Použití u pacientů s ischemickou chorobou srdeční (ICHS)
Účinnost amlodipinu při prevenci klinických příhod u pacientů s ischemickou chorobou srdeční (ICHS) byla
hodnocena v nezávislé, multicentrické, randomizované, dvojitě zaslepené, placebem kontrolované studii u
1997 pacientů; Comparison of Amlodipine vs. Enalapril to Limit Occurrences of Thrombosis (CAMELOT).
Z těchto pacientů bylo 663 léčeno amlodipinem v dávce 5 až 10 mg, 673 pacientů bylo léčeno enalaprilem v
dávce 10 až 20 mg a 655 pacientů bylo léčeno placebem, a to vedle standardní péče statiny, betablokátory,
diuretiky a kyselinou acetylsalicylovou po dobu 2 let. Klíčové výsledky účinnosti jsou uvedeny v Tabulce 1.
Výsledky ukazují, že léčba amlodipinem byla u pacientů s ICHS spojena s menším počtem hospitalizací
kvůli angině a revaskularizačních zákroků.

Tabulka 1. Incidence významných klinických výsledků studie CAMELOT
Míry kardiovaskulárních příhod,
počet (%) Amlopidin vs. placebo
Výsledky Amlopidin Placebo Enalapril Poměr rizik (95% CI ) Hodnota P
Primární kritérium hodnocení
Nežádoucí
kardiovaskulární příhody

110 (16,6)

151 (23,1)

136 (20,2)

0,69 (0,54-0,88)

,
Jednotlivé složky
Koronární revaskularizace 78 (11,8) 103 (15,7) 95 (14,1) 0,73 (0,54-0,98) ,Hospitalizace kvůli angině 51 (7,7) 84 (12,8) 86 (12,8) 0,58 (0,41-0,82) ,Nefatální IM 14 (2,1) 19 (2,9) 11 (1,6) 0,73 (0,37-1,46) ,Mrtvice nebo TIA 6 (0,9) 12 (1,8) 8 (1,2) 0,50 (0,19-1,32) ,Kardiovaskulární smrt 5 (0,8) 2 (0,3) 5 (0,7) 2,46 (0,48-12,7) ,Hospitalizace kvůli CHF 3 (0,5) 5 (0,8) 4 (0,6) 0,59 (0,14-2,47) ,Resuscitovaný srdeční
arest


(0,6)

(0,1)

Neuplatní se

,Nový nástup periferní
cévní nemoci 5 (0,8) 2 (0,3) 8 (1,2) 2,6 (0,50-13,4) ,Zkratky: CHF - městnavé srdeční selhání; CI - interval spolehlivosti; IM - infarkt myokardu; TIA –
přechodná ischemická příhoda.


Použití u pacientů se srdečním selháním
Hemodynamické studie a kontrolované klinické studie, při nichž pacienti se srdečním selháním třídy II-IV
podle NYHA ukázaly, že amlodipin nevede ke klinickému zhoršení hodnocenému na základě kapacity
fyzické zátěže, levé ventrikulární ejekční frakce a klinické symptomatologie.

Studie PRAISE kontrolovaná placebem, navržená pro hodnocení srdečního selhání u pacientů se srdečním
selháním třídy III až IV NYHA dostávajících digoxin, diuretika a inhibitory ACE ukázala, že amlodipin
nezpůsobil zvýšení rizika mortality nebo kombinovaného rizika mortality a morbidity se srdečním
selháním.

Následná dlouhodobá, placebem kontrolovaná studie (PRAISE-2) amlodipinu u pacientů se srdečním
selháním třídy III-IV podle NYHA bez klinických symptomů nebo objektivních nálezů nasvědčujících
základnímu ischemickému onemocnění, kteří užívali stabilní dávky ACE inhibitorů, digitalisu a diuretik
ukázala, že amlodipin neměl účinek na celkovou kardiovaskulární mortalitu. Ve stejné studii byl amlodipin
spojován se zvýšeným výskytem plicního edému.
Klinické hodnocení léčby s cílem zabránit infarktu myokardu (ALLHAT)
Byla provedena randomizovaná, dvojitě zaslepená studie morbidity-mortality nazvaná Antihypertensive and
Lipid-Lowering Treatment to Prevent Heart Attack Trial (ALLHAT) s cílem porovnat novější
farmakoterapie: amlodipin v dávce 2,5 až 10 mg/d (blokátor vápníkového kanálu) nebo lisinopril v dávce až 40 mg/d (ACE inhibitor) jako terapie první volby s léčbou thiazidovým diuretikem, chlorthalidonem v
dávce 12,5 až 25 mg/d při mírné až středně těžké hypertenzi.

Celkem 33 357 hypertenzních pacientů ve věku 55 let a více bylo randomizováno a sledováno po střední
hodnotu doby 4,9 roku. Pacienti měli nejméně jeden další rizikový faktor ICHS včetně: předchozího infarktu
myokardu nebo mrtvice (> 6 měsíců před zařazením) nebo doloženou jinou kardiovaskulární
aterosklerotickou nemoc (celkem 51,5 %), diabetes typu 2 (36,1 %), HDL-C < 35 mg/dl (11,6 %), hypertrofii
levé komory diagnostikovou elektrokardiogramem nebo echokardiograficky (20,9 %), kouření cigaret v
současnosti (21,9 %).

Primární kritérium hodnocení bylo složeno z fatální ICHS nebo nefatálního infarktu myokardu. V primárním
kritériu hodnocení nebyl mezi léčbou založenou na amlodipinu a chlorthalidonu žádný rozdíl: RR 0,98 95%
interval spolehlivosti (0,90-1,07) p=0,65. Mezi sekundárními kritérii hodnocení byla incidence srdečního
selhání (složka složeného kardiovaskulárního kritéria hodnocení) významně vyšší ve skupině léčené
amlodipinem v porovnání se skupinou léčenou chlorthalidonem (10,2 % vs. 7,7 %, RR 1,38, 95% interval
spolehlivosti [1,25-1,52] p<0,001). Mezi skupinou léčenou amlodipinem a skupinou léčenou
chlorthalidonem však nebyl žádný významný rozdíl v mortalitě ze všech příčin. RR 0,96 95% interval
spolehlivosti [0,89-1,02] p=0,20.

Použití u dětí (ve věku 6 let a více)
Studie 268 dětí ve věku 6-17 let s převážně sekundární hypertenzí porovnávající dávky 2,5 mg a 5,0 mg
amlodipinu s placebem prokázala, že obě dávky snížily systolický krevní tlak významně více než placebo.
Rozdíl mezi oběma dávkami nebyl statisticky významný.
Dlouhodobý vliv amlodipinu na růst, pubertu a obecný vývoj nebyl zkoumán. Dlouhodobý vliv léčby
amlodipinem u dětských pacientů na snížení kardiovaskulární morbidity a mortality v dospělosti rovněž
nebyl stanoven.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce
Po perorálním podání terapeutických dávek se amlodipin dobře vstřebává s maximálními hladinami v krvi
mezi 6 až 12 hodinami po podání dávky. Absolutní biologická dostupnost amlodipinu byla odhadnuta mezi
64 a 80%.

Biologická dostupnost amlodipinu není příjmem potravy ovlivněna.

Distribuce
Distribuční objem je zhruba 21 l/kg. In vitro studie prokázaly, že přibližně 97,5% amlodipinu v oběhu je
navázáno na bílkoviny krevní plazmy.

Biotransformace/eliminace
Terminální plazmatický eliminační poločas je asi 35 až 50 h a je konzistentní s dávkováním jednou denně.
Amlodipin je extenzivně metabolizován játry na neaktivní metabolity, přičemž 10 % mateřské látky a
60% metabolitů se vylučuje močí.

Pediatrická populace
Do populační studie farmakokinetiky bylo zařazeno 74 dětí s hypertenzí ve věku od 1 do 17 let (34 pacientů
bylo ve věku 6 až 12 let a 28 pacientů ve věku 13 až 17 let), kterým byl podáván amlodipin v dávce od 1,do 20 mg podané buď jednou, nebo dvakrát denně. Typická clearance po perorálním podání (CL/F) u dětí od
do 12 let byla 22,5 l/hod a dospívajících věku 13-17 let byla 27,4 l/hod, u pacientů mužského pohlaví a
16,4, respektive 21,3 l/hod u pacientek ženského pohlaví. Mezi jednotlivými pacienty byly pozorovány velké
rozdíly v expozici. Pro děti mladší 6 let jsou k dispozici pouze omezená data.

Starší pacienti
Čas nezbytný pro dosažení maximálních koncentrací amlodipinu v krevní plazmě je u starších a mladších
osob podobný. Clearance amlodipinu má tendenci ke snížení s výsledným zvětšením AUC a
prodloužením terminálního poločasu eliminace u starších pacientů. Zvýšení AUC a eliminačního
poločasu u pacientů s městnavým srdečním selháním odpovídalo očekávaným hodnotám v této studované
věkové skupině pacientů.

Porucha funkce jater
Ohledně podávání amlodipinu pacientům s poškozením jater jsou k dispozici je velmi omezené klinické
údaje. Pacienti s jaterní nedostatečností mají sníženou clearance amlodipinu, což vede k delšímu poločasu a
ke zvýšení AUC o přibližně 40 až 60 %.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Reprodukční toxikologie
Reprodukční studie na potkanech a myších ukázaly zpoždění data vrhu, prodloužené trvání
předporodních stahů a snížené přežití potomstva při dávkách přibližně 50krát vyšších, než maximální
doporučená dávka pro lidi založeno na mg/kg.

Ovlivnění fertility
U potkanů léčených amlodipinem (samci po dobu 64 dní a samice 14 dní před pářením) v dávkách až
10 mg/kg/den (8násobek* maximální doporučené dávky pro lidi 10 mg na základě mg/m2) nebyl pozorován
žádný vliv na fertilitu. V jiné studii na potkanech, ve které byli samci potkanů léčeni amlodipin–besilátem po
dobu 30 dní v dávce srovnatelné s dávkou pro lidi na základě mg/kg, byly zjištěny snížené plasmatické
hladiny folikuly stimulujícího hormonu a testosteronu a snížení hustoty spermatu a počtu dospělých
spermatid a Sertoliho buněk.

Karcinogeneze, mutageneze
Potkani a myši léčení amlodipinem v potravě po dobu dvou let v koncentracích vypočtených tak, aby dávaly
hladiny denních dávek 0,5, 1,25 a 2,5 mg/kg/den, nevykázali žádné známky karcinogenity. Nejvyšší dávka
(u myší podobná jako maximální doporučené dávky pro lidi 10 mg na základě mg/m2 a u potkanů
dvojnásobná) byla blízko maximální tolerované dávce pro myši, nikoli však pro potkany.

Studie mutagenity neodhalily žádné účinky související s léčivem ani na genové, ani na chromosomální
úrovni.

*Založeno na hmotnosti pacienta 50 kg


6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

Sodná sůl karboxymethylškrobu (typ A)
Hydrogenfosforečnan vápenatý
Mikrokrystalická celulosa
Magnesium-stearát

6.2 Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3 Doba použitelnosti

roky

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Blistr: Uchovávejte při teplotě do 30 °C. Uchovávejte v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před
světlem.
HDPE lahvička: Uchovávejte v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před světlem.

6.5 Druh obalu a obsah balení

Tablety jsou baleny v Al/PVC blistrech nebo v Al/OPA/Alu/PVC blistrech, které jsou vloženy do krabičky,
anebo jsou baleny do HDPE lahviček se šroubovacím uzávěrem (pojistným).

Velikosti balení:
Blistr (Al/PVC)/blistr (Al/OPA/Alu/PVC): 10, 14, 20, 28, 30, 50, 50 x 1, 60, 100, 120 tablet

HDPE lahvička: 20, 30, 50, 60, 90, 100, 105, 120, 200, 250 tablet.

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku

Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky.


7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Sandoz s.r.o., Na Pankráci 1724/129, 140 00 Praha 4 - Nusle, Česká republika


8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO/REGISTRAČNÍ ČÍSLA

Orcal Neo 5 mg: 83/361/07-C
Orcal Neo 10 mg: 83/362/07-C


9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 4. 7. Datum posledního prodloužení registrace: 21. 1.

10. DATUM REVIZE TEXTU

4. 7.