Ofloxacino altan Užívání po expiraci, upozornění a varování

Onemocnění související s Clostridium difficile
Jako je tomu u téměř všech antibakteriálních látek, nástup průjmu, zejména těžkého, přetrvávajícího a/nebo
s příměsí krve, během léčby ofloxacinem nebo po ní může být příznakem pseudomembranózní kolitidy.
Pokud je na pseudomembranózní kolitidu podezření, musí se léčba ofloxacinem ihned přerušit. Co nejdříve
se musí zahájit léčba specifickými antibiotiky (např. perorálním vankomycinem, perorálním teikoplaninem
nebo metronidazolem). Léčiva inhibující střevní peristaltiku jsou v této situaci kontraindikována.

Pacienti s predispozicí ke křečím
Jako je tomu o ostatních chinolonů, musí se ofloxacin pacientům se sklonem ke křečím podávat
s mimořádnou opatrností. Ke křečím může dojít u pacientů se stávající lézí v centrálním nervovém systému,
při souběžné léčbě fenbufenem a podobnými nesteroidními antirevmatiky nebo s léčivy, která snižují křečový
práh, jako je theofylin (viz bod 4.5).

Tendinitida
Tendinitida, která se u chinolonů pozoruje vzácně, může příležitostně vést k přetržení šlachy, zejména
Achillovy. Starší pacienti jsou sklonem k tendinitidě ohroženi více. Riziko přetržení šlachy může být zvýšeno
současným podávání kortikosteroidů. Při podezření na tendinitidu se léčba ofloxacinem musí ihned přerušit a
musí se zahájit příslušná léčba postižené šlachy (například imobilizace).

Aneurysma a disekce aorty
Epidemiologické studie hlásí po podání fluorovaných chinolonů zvýšené riziko aneurysma a disekce aorty,
zejména u starší populace.

Proto se fluorované chinolony u pacientů s rodinnou anamnézou aneurysmatu, u pacientů se stávajícím
aneurysmatem a/nebo disekcí aorty nebo za přítomnosti jiných rizikových faktorů nebo poruchy
predisponujících k aneurysmatu a disekci aorty (např. Marfanův syndrom, Ehlers-Danlosův vaskulární
syndrom, Takayasuova arteritida, arteritida z obřích buněk, Behcetova choroba, hypertenze, prokázaná
ateroskleróza) smějí používat pouze po pečlivém vyhodnocení poměru přínosů a rizik a po zvážení jiných
léčebných možností.

Pacienty je nutno poučit, že při náhlých bolestech v břiše, na hrudi nebo v zádech se musí ihned obrátit na
lékaře na pohotovosti.
Pacienti se selháním ledvin
Dávka ofloxacinu se u pacientů se selháním ledvin musí upravit, protože ofloxacin se vylučuje hlavně
ledvinami (viz bod 4.2).

Prevence fotosenzitizace
Pacienti léčení ofloxacinem se nesmějí zbytečně vystavovat slunečnímu světlu a rovněž se musí vyhýbat
zdrojům ultrafialového záření (UVA lampa, solárium).

Sekundární infekce
Jako je tomu u jiných antibiotik, může užívání ofloxacinu, zejména dlouhodobé, vést ke vzniku rezistentních
mikroorganismů. Je nezbytně nutné pacientův stav stále sledovat. Pokud by se během léčby sekundární
infekce vyvinula, je nutno přijmout odpovídající opatření.

Oční poruchy
Pokud dojde ke zhoršení zraku nebo při pociťování očních příznaků je nutno se ihned poradit s očním
lékařem.

Interference s laboratorními testy

Ofloxacin může inhibovat růst Mycobacterium tuberculosis a tím dát falešně negativní diagnózu tuberkulózy
(viz bod 5.2).

Během léčby ofloxacinem může stanovení opiátů nebo porfyrinů v moči vést k falešně pozitivním
výsledkům.

Informace o pomocných látkách

Tento léčivý přípravek obsahuje ve 100ml vaku 14,5 mmol (3,34 mg/ml) sodíku, což je nutno vzít v potaz při
léčbě pacientů na dietách s nízkým obsahem sodíku.