Ocrevus Vedlejší a nežádoucí účinky

Shrnutí bezpečnostního profilu

Nejdůležitější a nejčastěji hlášené nežádoucí účinky byly IRR infekce
Tabulkový přehled nežádoucích účinků

Nežádoucí účinky hlášené v klinických studiích a získané ze spontánních hlášení jsou uvedeny níže
v tabulce 2. Nežádoucí účinky jsou řazeny podle tříd orgánových systémů databáze MedDRA a
kategorií četnosti. Četnosti jsou definované jako velmi časté časté známo účinky uvedeny v pořadí s klesající četností.

Tabulka 2 Nežádoucí účinky


MedDRA

Třídy orgánových
systémů
Velmi časté Časté Není známo
Infekce a infestace Infekce horních dýchacích
cest, nasofaryngitida,
chřipka

Sinusitida,
bronchitida, orální
herpes,
gastroenteritida,
infekce respiračního
traktu, virové infekce,
herpes zoster,
konjunktivitida,
celulitida


Poruchy krve a
lymfatického
systému
Neutropenie Pozdní nástup
neutropenieRespirační, hrudní
a mediastinální
poruchy
Kašel, katar



Vyšetření Snížený imunoglobulin M
v krvi

Snížený
imunoglobulin G v
krvi


Poranění, otravy a
procedurální
komplikace

Reakce související s infuzí1
Viz Popis vybraných nežádoucích účinků.
Pozorováno v době po uvedení přípravku na trh – četnost není možné určit z dostupných údajů.

Popis vybraných nežádoucích účinků

Reakce související s infuzí

Příznaky spojené s IRR napříč studiemi u RRS a PPRS zahrnovaly, ale nebyly omezeny na: pruritus,
vyrážku, urtikárii, erytém, zrudnutí, hypotenzi, pyrexii, únavu, bolest hlavy, závrať, podráždění hrdla,
bolest orofaryngu, dyspnoe, faryngeální nebo laryngeální edém, nauzeu, tachykardii.
V kontrolovaných studiích se nevyskytly žádné fatální IRR. Příznaky IRR v době po uvedení
přípravku na trh zahrnovaly také anafylaxi.

V aktivně kontrolovaných klinických studiích okrelizumabem nejčastějšími nežádoucími účinky IRR s celkovou incidencí 34,3 % ve srovnání s
incidencí 9,9 % v léčebné skupině s interferonem beta-1a nejvyšší v průběhu 1. dávky, 1. infuze Většina IRR v obou léčebných skupinách byla mírných až středně závažných. U 21,7 %, respektive
10,1 % pacientů léčených okrelizumabem došlo k mírným, respektive středně závažným IRR, u 2,4 %
došlo k závažným IRR a u 0,1 % došlo k život ohrožujícím IRR.

Ve studii kontrolované placebem v léčebné skupině s okrelizumabem s celkovou incidencí 40,1 % ve srovnání s incidencí 25,5 % ve
skupině s placebem. Incidence IRR byla nejvyšší v průběhu 1. dávky, 1. infuze následujících dávek klesala na <10 % při 4. dávce. U většího podílu pacientů v každé skupině došlo
k IRR při první infuzi každé dávky ve srovnání s druhou infuzí této dávky. Většina IRR byla mírných
až středně závažných. U 26,7 %, respektive 11,9 % pacientů léčených okrelizumabem došlo
k mírným, respektive středně závažným IRR, u 1,4 % došlo k závažným IRR. Nedošlo k žádným život
ohrožujícím IRR. Viz bod 4.4.

Alternativní kratší infuze následných dávek

Ve studii výskyt, intenzita a třídy symptomů IRR shodné s těmi, které se vyskytují po infuzích podávaných po
dobu 3,5 hodiny skupinách, ve skupině s kratší
Infekce

V aktivně kontrolovaných studiích u RRS se infekce vyskytly u 58,5 % pacientů užívajících
okrelizumab ve srovnání s 52,5 % pacientů užívajících interferon beta-1a. Závažné infekce se vyskytly
u 1,3 % pacientů, kteří dostávali okrelizumab, oproti 2,9 % pacientů, kteří dostávali interferon beta-
1a. Ve studii kontrolované placebem u PPRS se infekce vyskytly u 72,2 % pacientů užívajících
okrelizumab ve srovnání se 69,9 % pacientů užívajících placebo. Závažné infekce se vyskytly u 6,2 %
pacientů, kteří dostávali okrelizumab, oproti 6,7 % pacientů, kteří dostávali placebo. Všichni pacienti
přešli na okrelizumab během otevřené fáze ve studiích RRS i PPRS. U RRS byl mezi roky 2 a 3, ale
ne v následujících letech, zjištěn zvýšený výskyt závažných infekcí. U PPRS nebylo zjištěno žádné
zvýšení.

Infekce respiračního traktu

Podíl infekcí respiračního traktu byl vyšší u pacientů léčených okrelizumabem ve srovnání s
interferonem beta-1a a placebem.
V klinických studiích u RRS došlo u 39,9 % pacientů léčených okrelizumabem a 33,2 % pacientů
léčených interferonem beta-1a k infekci horních cest dýchacích a u 7,5 % pacientů léčených
okrelizumabem a 5,2 % pacientů léčených interferonem beta-1a k infekci dolních cest dýchacích. V
klinické studii u PPRS došlo k infekci horních cest dýchacích u 48,8 % pacientů léčených
okrelizumabem a u 42,7 % pacientů, kteří dostávali placebo; a u 9,9 % pacientů léčených
okrelizumabem a u 9,2 % pacientů, kteří dostávali placebo, došlo k infekci dolních cest dýchacích.
Infekce respiračního traktu hlášené u pacientů léčených okrelizumabem byly převážně mírné až
středně závažné
Herpes

V aktivně kontrolovaných klinických studiích pacientů léčených okrelizumabem než u pacientů léčených interferonem beta-1a včetně herpes zoster
herpesu středně závažné, s výjimkou jednoho případu stupně 3, a pacienti se uzdravili při standardním způsobu
léčby.

V klinické studii kontrolované placebem pozorován vyšší podíl pacientů s orálním herpesem
Laboratorní odchylky

Imunoglobuliny

V průběhu kontrolovaného období studií vedla léčba okrelizumabem k poklesu celkových
imunoglobulinů, způsobenému především snížením hladin IgM. Údaje z klinických studií ukázaly
souvislost mezi sníženými hladinami IgG
Lymfocyty

U RRS bylo zjištěno snížení lymfocytů < DLN u 20,7 % pacientů léčených okrelizumabem ve
srovnání s 32,6 % pacientů léčených interferonem beta-1a. U PPRS bylo zjištěno snížení lymfocytů
< DLN u 26,3 % pacientů léčených okrelizumabem ve srovnání s 11,7 % pacientů léčených placebem.

Většina případů snížení lymfocytů u pacientů léčených okrelizumabem měla závažnost 1. stupně DLN - 800 buněk/mm3okrelizumabem mělo lymfopenii 3. stupně neměl lymfopenii 4. stupně
Během epizod potvrzeného snížení celkového počtu lymfocytů byl u pacientů léčených
okrelizumabem zjištěn zvýšený výskyt závažných infekcí. Počet závažných infekcí byl příliš nízký,
aby bylo možné činit konečné závěry.

Neutrofily

V aktivně kontrolovaném léčebném období u 14,7 % pacientů léčených okrelizumabem oproti 40,9 % pacientů léčených interferonem beta-1a. V
klinické studii kontrolované placebem sníženým počtem neutrofilů vyšší pacientů mělo vyšší procento pacientů vyššího stupně ve srovnání s 1,3 % ve skupině s placebem; přibližně 1 % pacientů ve skupině
s okrelizumabem mělo neutropenii 4. stupně ve srovnání s 0 % ve skupině s placebem.

Většina případů poklesu neutrofilů byla přechodná pacienta léčeného okrelizumabema 2. stupně % pacientů ve skupině s okrelizumabem. Jeden pacient s neutropenií 3. stupně 000 buněk/mm3léčbu faktorem stimulujícím růst kolonií granulocytů a zůstali po této epizodě na okrelizumabu.
Neutropenie se může objevit několik měsíců po podání okrelizumabu
Ostatní

Jeden pacient, který dostal 2 000 mg okrelizumabu, zemřel na syndrom systémové zánětlivé odpovědi
k SIRS mohla přispět anafylaktoidní reakce na kontrastní látku na bázi gadolinia použitou při MR.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím národního systému hlášení nežádoucích
účinků uvedeného v Dodatku V.