Nolibeta Interakce

Farmakodynamické interakce:
Následující interakce se vztahují obecně na blokátory beta-adrenergních receptorů.

Kombinace, které se nedoporučují
Antiarytmika I. třídy (chinidin, hydrochinidin, cibenzolin, flekainid, disopyramid, lidokain, mexiletin,
propafenon): účinek na dobu atrioventrikulárního vedení může být zesílen a negativně inotropní
účinek zvýšen (viz bod 4.4).

Blokátory kalciových kanálů typu verapamil/diltiazem: negativní ovlivnění kontraktility a
atrioventrikulárního vedení. Intravenózní podání verapamilu pacientům léčeným beta-blokátory může
vést k vážné hypotenzi a AV bloku (viz bod 4.4).

Centrálně působící antihypertenziva (klonidin, guanfacin, moxonidin, methyldopa, rilmenidin):
Současné používání centrálně působících antihypetenziv může zhoršit srdeční selhání snížením
centrálního sympatického tonu (snížení srdeční frekvence a srdečního výdeje, vazodilatace) (viz bod
4.4). Náhlé vysazení, zvláště pokud předchází vysazení beta-blokátorů, může zvýšit riziko rebound
hypertenze.

Kombinace, které vyžadují opatrnost
Antiarytmika III. třídy (amiodaron): účinek na dobu atrioventrikulárního vedení může být zesílen.

Anestetika – těkavá halogenovaná: současné používání beta-blokátorů a anestetik může tlumit
reflexní tachykardii a zvyšovat riziko hypotenze (viz bod 4.4). V každém případě se vyvarujte
náhlého vysazení léčby beta-blokátory. Anesteziolog má být informován o tom, že pacient užívá
nebivolol.

Inzulín a perorální antidiabetika: i když nebivolol neovlivňuje hladinu glukosy, současné užívání
může maskovat některé symptomy hypoglykemie (palpitace, tachykardie).

Baklofen (spasmolytikum), amifostin (doplněk cytostatik): souběžné užívání s antihypertenzivy
pravděpodobně zvyšuje pokles krevního tlaku, a proto má být dávkování antihypertenziva patřičně
upraveno.

Kombinace, které je třeba zvážit
Srdeční glykosidy: současné užívání může prodlužovat dobu atrioventrikulárního vedení. V rámci
klinického hodnocení nebivololu nebyla prokázána žádná interakce. Nebivolol neovlivňuje kinetiku
digoxinu.

Blokátory kalciových kanálů dihydropyridinového typu (amlodipin, felodipin, lacidipin, nifedipin,
nikardipin, nimodipin, nitrendipin): současné užívání může zvyšovat riziko hypotenze; vyloučit nelze
ani zvýšené riziko dalšího zhoršení přečerpávací funkce komor u pacientů se srdečním selháním.

Antipsychotika, antidepresiva (tricyklická antidepresiva, barbituráty a fenothiazin): současné užívání
může zvýšit hypotenzivní účinek beta-blokátorů (aditivní efekt).

Nesteroidní antiflogistika(NSAID): nemají žádný vliv na hypotenzivní působení nebivololu.

Sympatomimetika: současné užívání může narušovat účinek beta-blokátorů. Beta-blokátory mohou
vést k alfa-adrenergnímu působení sympatomimetik s alfa- i beta-adrenergní aktivitou (riziko
hypertenze, závažné bradykardie a srdečního bloku).

Farmakokinetické interakce:
Jelikož se metabolismu nebivololu účastní isoenzym CYP2D6, současné užívání léčiv inhibujících
tento enzym, zvláště paroxetinu, fluoxetinu, thioridazinu a chinidinu, může vést ke zvýšení hladiny
nebivololu v plasmě spojenému se zvýšeným rizikem nadměrné bradykardie a nežádoucích účinků.

Současné užívání cimetidinu zvyšuje hladinu nebivololu v plasmě, aniž by bylo ovlivněno jeho
terapeutické působení. Při současném užívání ranitidinu k ovlivnění farmakokinetiky nebivololu
nedochází. Je-li nebivolol užíván při jídle, a mezi jednotlivými jídly se užívá antacidum, lze oba
přípravky předepsat současně.

Kombinace nebivololu s nikardipinem mírně zvyšuje hladinu obou léků v plasmě, aniž by docházelo
ke změnám terapeutického působení. Současná konzumace alkoholu nebo současné užívání
furosemidu či hydrochlorothiazidu nemá vliv na farmakokinetiku nebivololu. Nebivolol neovlivňuje
farmakokinetiku a farmakodynamiku warfarinu.