Nolibeta Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: beta-blokátor, selektivní.
ATC kód: C07AB12.

Mechanismus účinku
Nebivolol je racemát dvou enantiomerů, SRRR-nebivololu (neboli D-nebivololu) a RSSS-nebivololu
(neboli L-nebivololu). Tato látka vykazuje dvojí farmakologické působení:
- Jedná se o kompetitivní a selektivní antagonismus na beta-adrenergních receptorech: tento
účinek je připisován SRRR-enantiomeru (D-enantiomeru).
- V důsledku interakce s metabolismem L-argininu/oxidu dusnatého (NO) má nebivolol mírné
vazodilatační vlastnosti.

Farmakodynamické účinky
Jednorázové i opakované podání nebivololu snižuje srdeční frekvenci a krevní tlak v klidu i při
námaze, a to jak u pacientů s normálním krevním tlakem, tak u pacientů trpících hypertenzí.
Hypotenzivní účinek je zachován i při chronické léčbě. Při podávání terapeutických dávek nebivolol
neblokuje alfa-adrenergní receptory. Při akutní a chronické léčbě pacientů s hypertenzí nebivololem
dochází k poklesu systémové vaskulární rezistence. Přestože dochází ke snížení srdeční frekvence,
snížení minutového srdečního objemu v klidu i při námaze může být omezeno v důsledku zvýšení
tepového objemu. Klinická významnost těchto hemodynamických rozdílů v porovnání s ostatními
blokátory beta1 receptorů nebyla plně objasněna. U pacientů s hypertenzí nebivolol zvyšuje reakci
cév na acetylcholin (Ach) zprostředkovanou NO, která je u pacientů s endoteliální dysfunkcí snížena.

Klinická účinnost a bezpečnost
V placebem kontrolované studii mortality/morbidity, které se zúčastnilo 2128 pacientů ≥ 70 let
(medián věku 75,2 let) se stabilizovaným chronickým srdečním selháním a s nebo bez snížené ejekční
frakce levé komory (průměrná LVEF: 36±12,3 %, s následujícím rozdělením: LVEF méně než 35 % u
56 % pacientů, LVEF mezi 35 % a 45 % u 25 % pacientů a LVEF vyšší než 45 % u 19 % pacientů) s
průměrnou dobou sledování 20 měsíců, nebivolol podávaný se standardní terapií signifikantně
prodlužoval dobu do úmrtí nebo do hospitalizace z kardiovaskulárních příčin (primární cílový
parametr účinnosti), přičemž relativní riziko snižoval o 14 % (absolutní snížení: 4,2 %). Snížení rizika
bylo patrné po 6 měsících léčby a přetrvávalo po celou dobu léčby (medián přetrvávání: 18 měsíců).
Účinek nebivololu nebyl závislý na pohlaví, věku nebo ejekční frakci levé komory studované
populace.

Vliv na celkovou mortalitu nedosáhl v porovnání s placebem statistické významnosti (absolutní
snížení: 2,3 %). U pacientů léčených nebivololem byl pozorován pokles náhlých úmrtí (4,1 % versus
6,6 %, relativní snížení 38 %).

V in vitro a in vivo experimentech na zvířatech bylo prokázáno, že nebivolol nevykazuje žádnou
vnitřní sympatomimetickou aktivitu. V in vitro a in vivo experimentech na zvířatech bylo prokázáno,
že farmakologické dávky nebivololu nemají membrány stabilizující účinky. U zdravých dobrovolníků
neměl nebivolol žádný významný vliv na maximální výkonnost ani vytrvalost.

Dostupné klinické údaje u hypertoniků neprokázaly škodlivý vliv nebivololu na erektilní funkci.