Sp. zn. sukls210352/2020, sukls

SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU


1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Meropenem Steriscience 500 mg prášek pro injekční/infuzní roztok
Meropenem Steriscience 1000 mg prášek pro injekční/infuzní roztok


2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Meropenem Steriscience 500 mg prášek pro injekční/infuzní roztok

Jedna injekční lahvička obsahuje 500 mg meropenemu ve formě trihydrátu meropenemu.
Pomocná látka se známým účinkem: Jedna injekční lahvička obsahuje 45 mg sodíku (ve formě
uhličitanu sodného).

Meropenem Steriscience 1000 mg prášek pro injekční/infuzní roztok
Jedna injekční lahvička obsahuje 1000 mg meropenemu ve formě trihydrátu meropenemu.
Pomocná látka se známým účinkem: Jedna injekční lahvička obsahuje 90 mg sodíku (ve formě
uhličitanu sodného).


Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Prášek pro injekční/infuzní roztok
Bílý až světle žlutý prášek bez viditelných shluků

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1. Terapeutické indikace

Meropenem Steriscience je u dospělých, dospívajících a dětí od 3 měsíců indikován k léčbě
následujících infekcí (viz body 4.4 a 5.1):
• závažná pneumonie, včetně nozokomiální pneumonie a ventilátorové pneumonie.
• bronchopulmonální infekce u cystické fibrózy.
• komplikované infekce močových cest.
• komplikované nitrobřišní infekce.
• intrapartální a postpartální infekce.
• komplikované infekce kůže a měkkých tkání.
• akutní bakteriální meningitida.

Léčba pacientů s bakteriemií, která se objeví v souvislosti s infekcemi uvedenými výše nebo
existuje podezření na takovou souvislost.

Meropenem Steriscience lze použít ke komplexní léčbě pacientů s febrilní neutropenií při
podezření na bakteriální infekci.


Je nutné brát v úvahu oficiální doporučení o vhodném použití antibakteriálních látek.



4.2. Dávkování a způsob podání

Dávkování

Tabulky uvedené níže poskytují obecná doporučení pro dávkování.

Podávaná dávka meropenemu a délka léčby závisí na typu infekce, včetně závažnosti infekce, a
klinické odpovědi.

Při léčbě některých typů infekcí, např. infekcí vyvolaných méně citlivými bakteriálními kmeny
(např. Enterobacteriaceae, Pseudomonas aeruginosa, Acinetobacter spp.) nebo velmi závažných
infekcí, může být zvláště vhodná dávka až 2000 mg třikrát denně u dospělých a dospívajících a
dávka až 40 mg/kg třikrát denně u dětí.

Při stanovování dávek k léčbě pacientů s poruchou funkce ledvin je nutná pečlivá rozvaha (viz
níže).

Dospělí a dospívající

Infekce Dávka podaná každých 8 hodin
Závažná pneumonie včetně nozokomiální a
ventilátorové pneumonie
500 mg nebo 1000 mg
Bronchopulmonální infekce u cystické fibrózy 2000 mg
Komplikované infekce močových cest 500 mg nebo 1000 mg
Komplikované nitrobřišní infekce 500 mg nebo 1000 mg
Intrapartální a postpartální infekce 500 mg nebo 1000 mg
Komplikované infekce kůže a měkkých tkání 500 mg nebo 1000 mg
Akutní bakteriální meningitida 2000 mg
Komplexní léčba pacientů s febrilní
neutropenií
1000 mg

Meropenem Steriscience se obvykle podává jako intravenózní infuze po dobu asi 15 až 30 minut
(viz body 6.2, 6.3 a 6.6).

Dávky meropenemu do 1000 mg lze alternativně podat jako intravenózní bolusovou injekci po
dobu asi 5 minut. Existují pouze omezené bezpečnostní informace podporující podání dávky
2000 mg jako bolusové intravenózní injekce u dospělých.

Porucha funkce ledvin
U dospělých a dospívajících s clearance kreatininu nižší než 51 ml/min má být dávka upravena
podle níže uvedených pokynů. O úpravě jednotkové dávky 2000 mg existují pouze omezené
údaje.

Clearance
kreatininu (ml/min)
Dávka (na základě jednotkové dávky 500 mg
nebo 1000 mg nebo 2000 mg, viz tabulka výše)
Frekvence
26-50 Jedna jednotková dávka každých 12 hodin
10-25 Polovina jednotkové dávky každých 12 hodin

< 10 Polovina jednotkové dávky každých 24 hodin

Meropenem je odstraňován hemodialýzou a hemofiltrací. Požadovaná dávka má být podána po
ukončení hemodialyzačního cyklu.

Není k dispozici doporučené dávkování pro pacienty na peritoneální dialýze.

Porucha funkce jater
U pacientů s poruchou funkce jater není nutná úprava dávkování (viz bod 4.4).

Dávkování u starších pacientů
U starších pacientů s normální funkcí ledvin nebo clearance kreatininu vyšší než 50 ml/min není
nutná úprava dávkování.

Pediatrická populace
Novorozenci a kojenci ve věku do 3 měsíců
U novorozenců a kojenců ve věku do 3 měsíců nebyla stanovena bezpečnost a účinnost
meropenemu a nebyl určen optimální dávkovací režim. Omezené farmakokinetické údaje však
naznačují, že by vhodným dávkovacím režimem mohlo být 20 mg/kg každých 8 hodin (viz bod
5.2).

Děti od 3 měsíců do 11 let a do 50 kg tělesné hmotnosti
Doporučené dávkovací režimy jsou uvedeny v tabulce níže:

Infekce Dávka podaná každých 8 hodin
Závažná pneumonie včetně nozokomiální a
ventilátorová pneumonie
10 nebo 20 mg/kg
Bronchopulmonální infekce u cystické fibrózy 40 mg/kg
Komplikované infekce močových cest 10 nebo 20 mg/kg
Komplikované nitrobřišní infekce 10 nebo 20 mg/kg
Intrapartální a postpartální infekce 10 nebo 20 mg/kg
Komplikované infekce kůže a měkkých tkání 10 nebo 20 mg/kg
Akutní bakteriální meningitida 40 mg/kg
Komplexní léčba pacientů s febrilní
neutropenií
20 mg/kg

Děti a dospívající s tělesnou hmotností nad 50 kg
Stejná dávka jako u dospělých.

Nejsou žádné zkušenosti u dětí s poruchou funkce ledvin.

Způsob podání

Meropenem Steriscience se obvykle podává jako intravenózní infuze po dobu asi 15 až 30 minut
(viz body 6.2, 6.3 a 6.6). Dávky meropenemu do 20 mg/kg lze alternativně podat jako
intravenózní bolusovou injekci po dobu přibližně 5 minut. Existují pouze omezené bezpečnostní
údaje podporující podání dávky 40 mg/kg u dětí jako bolusové intravenózní injekce.

Pokyny k rekonstituci léčivého přípravku před podáním viz bod 6.6.

4.3. Kontraindikace


Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na pomocnou látku tohoto přípravku uvedenou v bodě 6.1.
Hypersenzitivita na jiné karbapenemy.
Závažná hypersenzitivita (např. anafylaktická reakce, závažné kožní reakce) na jiná beta-
laktamová antibiotika (např. peniciliny nebo cefalosporiny).

4.4. Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Při výběru meropenemu k léčbě jednotlivých pacientů je třeba brát v úvahu vhodnost použití
karbapenemu na základě takových faktorů, jako je závažnost infekce, prevalence rezistence na
jiná vhodná antibakteriální léčiva a riziko selekce rezistentních bakterií na karbapenem.

Rezistence kmenů Enterobacteriaceae, Pseudomonas aeruginosa a Acinetobacter spp.
Rezistence kmenů Enterobacteriaceae, Pseudomonas aeruginosa a Acinetobacter spp. na
penemy se v rámci Evropské unie liší. Předepisující lékař má mít na zřeteli lokální prevalenci
rezistence těchto bakterií na penemy.

Hypersenzitivní reakce
Podobně jako u všech beta-laktamových antibiotik byly hlášeny závažné a občas i fatální případy
hypersenzitivity (viz body 4.3 a 4.8).

Pacienti, kteří jsou hypersenzitivní na karbapenemy, peniciliny nebo jiná beta-laktamová
antibiotika, mohou být hypersenzitivní také na meropenem. Před zahájením léčby meropenemem
je nutné pečlivě pátrat po předchozích hypersenzitivních reakcích na beta-laktamová antibiotika.

Pokud se objeví závažná alergická reakce, je nutné přerušit podávání přípravku a zahájit
odpovídající léčbu. U pacientů používajících meropenem byly hlášeny závažné kožní nežádoucí
účinky (SCAR), jako jsou Stevensův-Johnsonův syndrom (SJS), toxická epidermální nekrolýza
(TEN), lékové reakce doprovázené eozinofilií a systémovými příznaky (DRESS), erythema
multiforme (EM) a akutní generalizovaná exantematózní pustulóza (AGEP) (viz bod 4.8). Pokud
se objeví známky a příznaky nasvědčující takovýmto účinkům, podávání meropenemu je třeba
ihned ukončit a zvážit jinou možnost léčby.

Kolitida související s antibiotiky
Antibiotiky navozená kolitida a pseudomembranózní kolitida byly hlášeny téměř u všech
antibakteriálních léčiv, včetně meropenemu, a mohou být mírné až život ohrožující. Na tuto
diagnózu je proto třeba myslet u pacientů, u nichž se v průběhu podávání nebo po podání
meropenemu (viz bod 4.8) vyskytne průjem. Je třeba uvažovat o přerušení léčby meropenemem a
zahájení specifické léčby infekce bakterií Clostridium difficile. Nemají být podávána léčiva, která
inhibují střevní peristaltiku.

Křeče
V průběhu léčby karbapenemy, včetně meropenemu, byly občas hlášeny křeče (viz bod 4.8).

Monitorování funkce jater
Vzhledem k riziku jaterní toxicity (jaterní dysfunkce s cholestázou a cytolýzou) (viz bod 4.8) je
nutné v průběhu podávání meropenemu sledovat jaterní funkce.
Použití u pacientů s onemocněním jater: v průběhu léčby meropenemem u pacientů s již existující
poruchou jater je nutné monitorovat jaterní funkce. Není nutné upravovat dávkování (viz bod
4.2).

Sérokonverze přímého antiglobulinového testu (Coombsův test)
V průběhu léčby meropenemem se může vyvinout pozitivní přímý nebo nepřímý Coombsův test.


Souběžné podávání kyseliny valproové / natrium-valproátu / valpromidu
Souběžné podávání meropenemu a kyseliny valproové/ natrium-valproátu /valpromidu se
nedoporučuje (viz bod 4.5).

Meropenem Steriscience obsahuje sodík.

Meropenem Steriscience 500 mg: Tento léčivý přípravek obsahuje 45 mg sodíku v 500mg
lahvičce, což odpovídá 2,25 % doporučeného maximálního denního příjmu sodíku potravou
podle WHO pro dospělého, který činí 2 g sodíku.

Meropenem Steriscience 1000 mg: Tento léčivý přípravek obsahuje 90 mg sodíku v 1g lahvičce,
což odpovídá 4,5 % doporučeného maximálního denního příjmu sodíku potravou podle WHO pro
dospělého, který činí 2 g sodíku.
4.5. Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Kromě studie s probenecidem nebyly provedeny žádné interakční studie. Probenecid kompetuje
s meropenemem v procesu aktivní tubulární sekrece, a tak inhibuje renální exkreci meropenemu,
prodlužuje eliminační poločas a zvyšuje plazmatické koncentrace meropenemu. Při současném
podání probenecidu a meropenemu je nutná opatrnost.

Potenciální vliv meropenemu na vazbu jiných léčiv na bílkoviny nebo metabolismus nebyl
studován. Vazba na bílkoviny je ale tak nízká, že se neočekává interakce s jinými léčivy na
podkladě tohoto mechanismu.

Při současném podání s karbapenemy bylo hlášeno snížení sérových koncentrací kyseliny
valproové mající za následek 60-100% snížení hladin kyseliny valproové v průběhu 2 dnů.
Vzhledem k rychlému nástupu a rozsahu tohoto snížení se zdá být současné podávání kyseliny
valproové / natrium-valproátu / valpromidu s karbapenemy obtížně zvládnutelné, a proto se
nedoporučuje (viz bod 4.4).

Perorální antikoagulancia
Souběžné podávání antibiotik a warfarinu může zvyšovat jeho antikoagulační účinek. Existuje
mnoho hlášení o zvýšení antikoagulačního účinku perorálně podávaných antikoagulancií, včetně
warfarinu, u pacientů, kteří byli současně léčeni antibakteriálními léčivy. Riziko se může měnit
podle typu infekce, věku a celkového stavu pacienta, takže je těžké odhadnout podíl antibiotika
na zvýšení hodnoty INR (mezinárodní normalizovaný poměr). Doporučuje se časté sledování
hodnoty INR v průběhu a krátce po současném podávání antibiotik a perorálních antikoagulancií.

Pediatrická populace
Interakční studie byly provedeny pouze u dospělých.

4.6. Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství
Neexistují, resp. existují pouze omezené údaje o použití meropenemu u těhotných žen. Studie na
zvířatech nenaznačují žádný přímý nebo nepřímý škodlivý vliv s ohledem na reprodukční toxicitu
(viz bod 5.3).

Jako preventivní opatření je lépe se vyhnout podávání meropenemu v průběhu těhotenství.

Kojení

Bylo hlášeno, že malá množství meropenemu se vylučují do lidského mateřského mléka.
Meropenem se nemá používat u kojících žen, pokud potenciální prospěch pro matku nepřeváží
nad potenciálním rizikem pro kojené dítě.

Fertilita
Nejsou k dispozici žádné údaje ohledně fertility u lidí v souvislosti s meropenemem. U zvířat
nebyly pozorovány žádné nežádoucí účinky na fertilitu (viz bod 5.3.).

4.7. Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Studie hodnotící účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje nebyly provedeny. Před řízením či
obsluhováním strojů je však třeba mít na paměti, že u meropenemu byly hlášeny bolest hlavy,
parestezie a křeče.

4.8. Nežádoucí účinky

Souhrn bezpečnostního profilu
Z hodnocení u 4872 pacientů s celkem 5026 léčebnými kúrami meropenemem byly nejčastěji
hlášenými nežádoucími účinky vztahujícími se k meropenemu průjem (2,3 %), vyrážka (1,4 %),
nauzea/zvracení (1,4 %) a zánět v místě aplikace přípravku (1,1 %). Nejčastěji hlášeným
laboratorně zjištěným nežádoucím účinkem vztahujícím se k léčbě meropenemem byla
trombocytóza (1,6 %) a zvýšení hladin jaterních enzymů (1,5-4,3 %).

Tabulkový přehled rizika nežádoucích účinků
V tabulce uvedené níže jsou nežádoucí účinky seřazeny podle orgánových tříd a frekvence: velmi
časté (≥ 1/10), časté (≥ 1/100 až < 1/10), méně časté (≥ 1/1 000 až < 1/100), vzácné (≥ 1/10 až < 1/1000), velmi vzácné (< 1/10 000), není známo (z dostupných údajů nelze určit). V každé
skupině frekvencí jsou nežádoucí účinky seřazeny podle klesající závažnosti.

Tabulka
Třída orgánových systémů Frekvence Nežádoucí účinek
Infekce a infestace Méně časté orální a vaginální kandidóza
Poruchy krve a lymfatického
systému
Časté trombocytemie
Méně časté Eozinofilie, trombocytopenie
leukopenie, neutropenie,
agranulocytóza, hemolytická
anemie,
Poruchy imunitního systému Méně časté Angioedém, anafylaxe (viz
body 4.3 a 4.4)
Psychiatrické poruchy Vzácné delirium
Poruchy nervového sytému Časté bolest hlavy
Méně časté parestezie
Vzácné křeče (viz bod 4.4)
Gastrointestinální poruchy Časté průjem, zvracení, nauzea
bolest břicha,
Méně časté kolitida související s použitím
antibiotika (viz bod 4.4)
Poruchy jater a žlučových
cest
Časté Zvýšené koncentrace
aminotransferáz, alkalické
fosfatázy a
laktát dehydrogenázy v krvi

Méně časté zvýšená koncentrace
bilirubinu v krvi
Poruchy kůže a podkožní
tkáně
Časté vyrážka, svědění
Méně časté toxická epidermální
nekrolýza, Stevensův-
Johnsonův syndrom,
erythema multiforme (viz bod
4.4), kopřivka
Není známo léková reakce s eozinofilií a
systémovými příznaky, akutní
generalizovaná exantematózní
pustulóza (viz bod 4.4)
Poruchy ledvin a močových
cest
Méně časté Zvýšená koncentrace
kreatininu v krvi, zvýšená
koncentrace močoviny v krvi
Celkové poruchy a reakce v
místě aplikace
Časté zánět, bolest
Méně časté tromboflebitida,
bolest v místě aplikace
injekce

Pediatrická populace
Meropenem Steriscience je schválen pro použití u dětí ve věku od 3 měsíců. Neexistují důkazy o
zvýšeném riziku jakéhokoliv nežádoucího účinku u dětí na základě omezených dostupných
údajů. Všechna obdržená hlášení byla konzistentní s příhodami pozorovanými u dospělých.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické
pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 100 41 Praha Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

4.9. Předávkování

Relativní předávkování je možné u pacientů s poruchou funkce ledvin, pokud není dávka
upravena tak, jak je popsáno v bodě 4.2. Omezené zkušenosti z poregistračního období ukazují,
že pokud se objeví nežádoucí účinky po předávkování, odpovídají profilu nežádoucích účinků
popsanému v bodě 4.8, jsou obvykle mírné a ustupují při přerušení léčby nebo snížení dávky. Je
nutné uvažovat o symptomatické léčbě.

U lidí s normální funkcí ledvin dochází k rychlé eliminaci.

Meropenem a jeho metabolit lze odstranit hemodialýzou.

5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1. Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: antibakteriální léčiva pro systémovou aplikaci, karbapenemy,

ATC kód: J01DH
Mechanismus účinku

Meropenem vykazuje svou baktericidní aktivitu inhibicí syntézy bakteriální stěny vazbou na
proteiny vázající penicilin (PBP).

Farmakokinetické/farmakodynamické (PK/PD) vztahy

Podobně jako u jiných beta-laktamových antibiotik bylo prokázáno, že čas, kdy je překročena
MIC (T > MIC), nejlépe koreluje s účinností. V předklinických modelech prokázal meropenem
aktivitu, pokud plazmatické koncentrace překročily MIC infekčního mikroorganismu po dobu asi
40 % dávkovacího intervalu. Tato cílová hodnota nebyla potvrzena v klinických podmínkách.

Mechanismus rezistence

Bakteriální rezistence na meropenem může vzniknout následkem: (1) snížené permeability vnější
membrány gramnegativních bakterií (v důsledku snížené syntézy porinů); (2) snížené afinity
k cílovým PBP; (3) zvýšené exprese komponent efluxních pump a (4) tvorby beta-laktamáz, které
mohou hydrolyzovat karbapenemy.

V Evropské unii byla hlášena lokální ohniska infekcí v důsledku bakterií rezistentních na
meropenem.

Neexistuje zkřížená rezistence mezi meropenemem a chinolony, aminoglykosidy, makrolidy a
tetracykliny, pokud jde o cílové mikroorganismy. Pokud však rezistence vznikla na podkladě
neprostupnosti a/nebo efluxních pump, mohou bakterie vykazovat rezistenci k více než jedné
třídě antibiotik.

Hraniční hodnoty

Klinické hraniční hodnoty pro testování MIC Evropského výboru pro testování antimikrobiální
citlivosti (EUCAST) jsou uvedeny níže.

EUCAST klinické hraniční hodnoty pro testování MIC pro meropenem (2022-01-01, v
12.0)
Organismus Citlivý (C) (mg/l) Rezistentní (R) (mg/l)
Enterobacterales (ne meningitida) ≤ 2 > Enterobacterales (meningitida) ≤ 2 > Pseudomonas spp. (ne meningitida), P. aeruginosa ≤ 2 >
Pseudomonas spp. (meningitida), P. aeruginosa ≤ 2 > Acinetobacter spp. (ne meningitida) ≤ 2 > Acinetobacter spp. (meningitida) ≤ 2 > Staphylococcus spp. poznámka 1 poznámka Streptokoky skupiny A, B, C, G poznámka 2 poznámka Streptococcus pneumoniae (ne meningitida) ≤ 2 > Skupina viridujících střeptokoků ≤ 2 >
Streptococcus pneumoniae (meningitida) ≤ 0,25 > 0,Haemophilus influenzae (ne meningitida) ≤ 2 > Haemophilus influenzae (meningitida) ≤ 0,25 > 0,Moraxella. catarrhalis3 ≤ 2 > Staphylococcus spp. poznámka 3 poznámka Neisseria meningitidis3,4 ≤ 0,25 > 0,Bacteroides spp.5 ≤ 1 > Prevotella spp. ≤ 0,25 > 0,Fusobacterium necrophorum ≤ 0,03 > 0,Clostridium perfringens ≤ 0,125 > 0,Cutibacterium acnes ≤ 0,125 > 0,Listeria monocytogenes ≤ 0,25 > 0,Aerococcus sanguinicola et urinae ≤ 0,25 > 0,Kingella kingae ≤ 0,03 > 0,Achromobacter xylosoxidans ≤1 > Vibrio spp. ≤ 0,5 > 0,Bacillus spp. (kromě B. anthracis) ≤ 0,25 > 0,Burkholderia pseudomallei ≤ 2 > Bacillus spp. (kromě B. anthracis) ≤ 0,25 > 0,Burkholderia pseudomallei ≤ 2 > Hraniční hodnoty druhově nespecifické6 ≤ 2 > 1 Citlivost stafylokoků na karbapenemy je odvozena od citlivosti na cefoxitin.

Citlivost streptokoků skupin A, B, C a G na cefalosporiny je odvozena z citlivosti na
benzylpenicilin.

Rezistentní izoláty jsou velmi vzácné nebo ještě nebyl hlášeny. Identifikace a výsledek testu
antimikrobiální citlivosti na jakýkoliv takový izolát musí být potvrzen a izolát musí být zaslán
do referenční laboratoře.

4Hraniční hodnoty pro závažné systémové infekce způsobené bakterií N. meningitidis
(meningitida se septikemií nebo bez ní) byly stanoveny pouze pro meropenem.
Některé izoláty s MIC 1 mg/l mohou obsahovat gen cfiA.

Tyto hraniční hodnoty se používají pouze tehdy, když neexistují žádné druhově specifické
hraniční hodnoty specifické pro určité druhy nebo jiná doporučení (pomlčka nebo
poznámka) v tabulkách pro specifické druhy. Pokud je MIC větší než PK-PD hraniční
hodnota rezistence, použití agens se nedoporučuje. Pokud je MIC menší nebo rovna PK-PD
hraniční hodnotě rezistence, uvede se, že agens může být použit s opatrností. MIC může být
také uvedena, ačkoliv není nezbytná. Uvede se, že pokyn je založen pouze na hraničních
hodnotách PK-PD, a uvede se dávkování, na které je hraniční hodnota PK-PD založena.



Prevalence získané rezistence u vybraných mikroorganismů se může lišit geograficky a v čase a
je žádoucí získat místní informace, zvláště při léčbě závažných infekcí. Pokud je místní
prevalence rezistence taková, že použití léčiva je, přinejmenším u některých typů infekcí,
diskutabilní, je třeba si vyžádat expertní stanovisko.

Následující seznam patogenů je odvozen z klinických zkušeností a léčebných doporučení.

Všeobecně citlivé druhy
Grampozitivní aerobní mikroorganismy
Enterococcus faecalis$
Staphylococcus aureus (citlivý na meticilin)£
Staphylococcus spp. (citlivý na meticilin) včetně Staphylococcus epidermidis
Streptococcus agalactiae (skupina B)
Streptococcus milleri skupina (S. anginosus, S. constellatus a S. intermedius)
Streptococcus pneumoniae
Streptococcus pyogenes (skupina A)

Gramnegativní aerobní mikroorganismy
Citrobacter freundii
Citrobacter koseri
Enterobacter aerogenes
Enterobacter cloacae
Escherichia coli
Haemophilus influenzae
Klebsiella oxytoca
Klebsiella pneumoniae
Morganella morganii
Neisseria meningitidis
Proteus mirabilis
Proteus vulgaris
Serratia marcescens

Grampozitivní anaerobní mikroorganismy

Clostridium perfringens
Peptoniphilus asaccharolyticus
Peptostreptococcus spp. (včetně P. micros, P anaerobius, P. magnus)

Gramnegativní anaerobní mikroorganismy
Bacteroides caccae
Bacteroides fragilis skupina
Prevotella bivia
Prevotella disiens

Druhy, u kterých může být problémem získaná rezistence
Grampozitivní aerobní mikroorganismy
Enterococcus faecium$†

Gramegativní aerobní mikroorganismy
Acinetobacter spp.†
Burkholderia cepacia
Pseudomonas aeruginosa


Mikroorganismy s přirozenou rezistencí
Gram negativní anaerobní mikroorganismy
Stenotrophomonas maltophilia
Legionella spp.

Jiné mikroorganismy
Chlamydophila pneumoniae
Chlamydophila psittaci
Coxiella burnetii
Mycoplasma pneumoniae

$Druhy, které vykazují intermediární citlivost.
£Všechny meticilin rezistentní stafylokoky jsou rezistentní na meropenem.
†Rozsah rezistence ≥ 50 % v jedné nebo více zemích EU

Vozhřivka a melioidóza
Použití meropenemu u lidí je založeno na údajích o citlivosti in vitro u Burkholderia mallei a
Burkholderia pseudomalei a na omezených údajích u lidí. Ošetřující lékař má konzultovat
národní a/nebo mezinárodní doporučení ohledně léčby vozhřivky a melioidózy.

5.2. Farmakokinetické vlastnosti

Průměrný plazmatický poločas u zdravých jedinců je přibližně 1 hodina, průměrný distribuční
objem je přibližně 0,25 l/kg (11-27 l) a průměrná clearance je 287 ml/min při dávce 250 mg a
klesá na 205 ml/min při dávce 2000 mg. Po podání dávek 500, 1000 a 2000 mg jako infuze po
dobu 30 minut jsou průměrné hodnoty Cmax asi 23, 49 a 115 μg/ml, odpovídající hodnoty AUC
jsou 39,3; 62,3 a 153 μg.h/ml. Při infuzi po dobu 5 minut jsou hodnoty Cmax 52 a 112 μg/ml po
podání dávek 500 mg, resp. 1000 mg. Při podávání opakovaných dávek po 8 hodinách nedochází
u jedinců s normální funkcí ledvin ke kumulaci meropenemu.

Studie se 12 pacienty, kterým byl po chirurgickém zákroku podáván meropenem 1000 mg
každých 8 hodin pro nitrobřišní infekce, ukázala, že hodnoty Cmax a poločasu jsou srovnatelné s
hodnotami u normálních jedinců, distribuční objem se však zvětšil na 27 l.

Distribuce
Průměrná vazba meropenemu na plazmatické bílkoviny je asi 2 % a je nezávislá na koncentraci.
Po rychlém podání (5 minut a méně) je farmakokinetika biexponenciální, ale mnohem méně
vyznačená po 30minutovém podání. Meropenem dobře proniká do různých tělesných tekutin a
tkání: plíce, bronchiální sekret, žluč, cerebrospinální tekutina, gynekologické tkáně, kůže, fascie,
svaly a peritoneální exsudát.

Biotransformace
Meropenem je metabolizován hydrolýzou betalaktamového kruhu za vzniku mikrobiologicky
neaktivních metabolitů. V podmínkách in vitro je meropenem méně citlivý k hydrolýze lidskými
dehydropeptidázami-I (DHP-I) ve srovnání s imipenemem a není nutné současně přidávat
inhibitor DHP-I.

Eliminace
Meropenem je přednostně vylučován ledvinami v nezměněné formě, asi 70 % dávky (50-75 %)
se vyloučí v nezměněné podobě v průběhu 12 hodin. Dalších 28 % se vyloučí ve formě
mikrobiálně neaktivního metabolitu. Stolicí se vyloučí pouze asi 2 % dávky. Měřená renální

clearance a vliv probenecidu ukazují, že meropenem je vylučován filtrací a tubulární sekrecí.

Porucha funkce ledvin
Porucha funkce ledvin vede ke zvýšení plazmatické AUC a prodloužení poločasu meropenemu.
U pacientů se středně těžkou poruchou se AUC zvyšuje 2,4x (CrCl 33-74 ml/min), 5x s těžkou
poruchou (CrCL 4-23 ml/min) a 10x u hemodialyzovaných pacientů (CrCL < 2 ml/min) ve
srovnání se zdravými jedinci (CrCL > 80 ml/min). Hodnota AUC mikrobiálně neaktivního
metabolitu s otevřeným kruhem byla významně zvýšena u pacientů s poruchou funkce ledvin. U
pacientů se středně těžkou a těžkou poruchou funkce ledvin se doporučuje úprava dávky (viz bod
4.2).

Meropenem je odstraňován hemodialýzou a hodnota clearance v průběhu hemodialýzy je asi 4x
vyšší než u anurických pacientů.

Porucha funkce jater
Studie u pacientů s alkoholickou cirhózou neprokázala vliv onemocnění jater na farmakokinetiku
meropenemu po opakovaném podání.

Dospělí pacienti
Farmakokinetické studie provedené u pacientů neprokázaly významné farmakokinetické rozdíly
ve srovnání se zdravými jedinci s ekvivalentní funkcí ledvin. Populační model vytvořený na
podkladě údajů od 79 pacientů s nitrobřišní infekcí nebo pneumonií prokázal závislost
centrálního objemu na tělesné hmotnosti a clearance na clearance kreatininu a věku.

Pediatrická populace
Farmakokinetika u malých dětí a dětí s infekcí v dávkách 10, 20 a 40 mg/kg ukázala, že hodnoty
Cmax se blíží hodnotám u dospělých po podání dávek 500, 1000 resp. 2000 mg. Srovnání
prokázalo konzistentní farmakokinetiku mezi dávkami a poločasy obdobně jako u dospělých s
výjimkou nejmenších dětí (< 6 měsíců, t1/2 1,6 h). Průměrné hodnoty clearance meropenemu byly
5,8 ml/min/kg (6-12 let), 6,2 ml/min/kg (2-5 let), 5,3 ml/min/kg (6-23 měsíců) a 4,3 ml/min/kg
(2-5 měsíců). Asi 60 % dávky se v průběhu 12 hodin vyloučí do moči jako meropenem a dalších
12 % jako metabolit. Koncentrace meropenemu v CSF u dětí s meningitidou jsou asi 20 %
aktuální koncentrace v plazmě, i když existuje významná interindividuální variabilita.

Farmakokinetika meropenemu u novorozenců, u kterých byla nutná protiinfekční léčba, vykazuje
vyšší clearance u novorozenců s vyšším časovým nebo gestačním věkem a celkový průměrný
poločas 2,9 hodiny. Simulace Monte-Carlo založená na populačním farmakokinetickém modelu
ukázala, že při dávkování 20 mg/kg každých 8 hodin je dosaženo 60 % T > MIC pro P.
aeriginosa u 95 % předčasně narozených novorozenců a u 91 % novorozenců narozených v
termínu.

Starší pacienti
Farmakokinetické studie u zdravých starších lidí (65-80 let) ukázaly snížení plazmatické
clearance, která korelovala se snížením clearance kreatininu závislé na věku a menším snížením
extrarenální clearance. U starších pacientů není nutná úprava dávkování kromě případů středně
těžké a těžké poruchy funkce ledvin (viz bod 4.2).

5.3. Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Studie na zvířatech prokázaly, že meropenem je ledvinami dobře tolerován. Histologický průkaz
poškození ledvinných tubulů byl pozorován u myší a psů pouze v dávkách 2000 mg/kg a vyšších
po jednorázovém podání a u opic při dávkování 500 mg/kg v 7denní studii.


Meropenem je všeobecně dobře tolerován centrálním nervovým systémem. Účinky byly
pozorovány ve studiích na akutní toxicitu u hlodavců v dávkách vyšších než 1000 mg/kg.

Intravenózní LD50 meropenemu u hlodavců je vyšší než 2000 mg/kg.

Ve studiích s opakovanými dávkami po dobu až 6 měsíců byly pozorovány pouze mírné účinky
včetně snížení hodnot erytrocytů u psů.

Nebyl zjištěn mutagenní potenciál v konvenční sadě testů ani reprodukční toxicita včetně
teratogenního potenciálu ve studiích u potkanů v dávkách do 750 mg/kg a u opic v dávkách do
360 mg/kg.

Nebyla zjištěna zvýšená citlivost na meropenem u mladých zvířat ve srovnání se dospělými
zvířaty. Intravenózní léková forma byla ve studiích na zvířatech dobře tolerována.

Jediný metabolit meropenemu měl ve studiích na zvířatech podobný profil toxicity.


6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1. Seznam pomocných látek

Uhličitan sodný

6.2. Inkompatibility

Tento léčivý přípravek nesmí být mísen s jinými léčivými přípravky s výjimkou těch, které jsou
uvedeny v bodě 6.6.

6.3. Doba použitelnosti

roky

Po rekonstituci:
Intravenózní bolusová injekce
Chemická a fyzikální stabilita po otevření před použitím připraveného roztoku pro bolusovou
injekci byla prokázána na dobu 3 hodin při teplotě do 25 °C nebo 6 hodin v chladničce
(2 °C–8 °C).

Z mikrobiologického hlediska, pokud způsob rekonstituce přípravku nevyloučí riziko
mikrobiologické kontaminace, přípravek má být použít okamžitě. Pokud není použit okamžitě,
doba a podmínky uchovávání přípravku po otevření před použitím jsou v odpovědnosti uživatele.


Intravenózní infuze
Chemická a fyzikální stabilita po otevření před použitím připraveného roztoku pro infuzi za
použití 0,9% infuzního roztoku chloridu sodného byla prokázána na dobu 3 hodin při teplotě do
25 °C nebo 24 hodin v chladničce (2 °C – 8 °C).


Z mikrobiologického hlediska, pokud způsob rekonstituce nevyloučí riziko mikrobiologické

kontaminace, přípravek má být použit okamžitě. Pokud není přípravek použit okamžitě, doba a
podmínky uchovávání přípravku po otevření před použitím jsou v odpovědnosti uživatele.

Rekonstituovaný roztok přípravku Meropenem Steriscience za použití 5% roztoku glukosy má
být použit okamžitě.

Rekonstituované roztoky chraňte před mrazem.

6.4. Zvláštní opatření pro uchovávání

Léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání.
Podmínky uchovávání po rekonstituci léčivého přípravku jsou uvedeny v bodě 6.3.

6.5. Druh obalu a obsah balení

Meropenem Steriscience 500 mg prášek pro roztok pro injekci/infuzi
Skleněná injekční lahvička s bromobutylovou pryžovou zátkou s hliníkovým uzávěrem modrým
plastovým odtrhovacím víčkem.

Meropenem Steriscience 1000 mg prášek pro roztok pro injekci/infuzi
Skleněná injekční lahvička s bromobutylovou pryžovou zátkou s hliníkovým a červeným
plastovým odtrhovacím víčkem.

Léčivý přípravek je dodáván v balení po 1 nebo 10 injekčních lahvičkách. Na trhu nemusí
být k dispozici všechny velikosti balení.

6.6. Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním

Injekce
Léčivý přípravek Meropenem Steriscience, který má být použit pro bolusovou intravenózní
injekci, musí být rekonstituován se sterilní vodou pro injekci. Roztok pro bolusovou injekci se
připravuje naředěním léčivého přípravku Meropenem Steriscience ve sterilní vodě pro injekci na
finální koncentraci 50 mg/ml.


Infuze
Pro intravenózní infuzi může být lahvička léčivého přípravku Meropenem Steriscience přímo
rekonstituována s 0,9% roztokem chloridu sodného (9 mg/ml) nebo 5% infuzním roztokem
glukózy (50 mg/ml). Infuzní roztok se připravuje rekonstitucí léčivého přípravku Meropenem
Steriscience buďto v 9 mg/ml 0,9% infuzním roztoku chloridu sodného (9 mg/ml) nebo v 5%
infuzním roztoku glukózy n (50 mg/ml) na finální koncentraci 1 až 20 mg/ml.

Každá lahvička je určena pouze k jednomu podání.

Pro přípravu a podání roztoku je třeba použít standardní aseptické techniky. Roztok je třeba před
použitím protřepat. Roztok je třeba před podáním vizuálně zkontrolovat, zda nejsou přítomny
částice nebo zabarvení. Lze použít pouze čirý bezbarvý až žlutý roztok, ve kterém nejsou
přítomny částice.
Roztok má pH z rozmezí 7,3 až 8,3.

Všechen nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními
požadavky.



7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Steriscience B.V.
Kingsfordweg 151,
1043GR Amsterdam,
Nizozemsko

8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO / REGISTRAČNÍ ČÍSLA

Meropenem Steriscience 500 mg prášek pro injekční/infuzní roztok: Reg. č.: 15/313/20-C
Meropenem Steriscience 1000 mg prášek pro injekční/infuzní roztok: Reg. č.: 15/314/20-C


9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 30. 6.
10. DATUM REVIZE TEXTU

30. 6.