Hydrochlorothiazide aurovitas Užívání po expiraci, upozornění a varování

Nemelanomové kožní nádory
Ve dvou epidemiologických studiích vycházejících z Dánského národního registru karcinomů bylo se
zvyšující se kumulativní dávkou hydrochlorothiazidu (HCTZ) pozorováno zvýšené riziko
nemelanomových kožních nádorů (NMSC - non-melanoma skin cancer) [bazaliomy čili bazocelulární
karcinomy (BCC - basal cell carcinoma) a spinaliomy čili skvamocelulární dlaždicobuněčné
karcinomy (SCC - squamous cell carcinoma)]. Příčinou vzniku NMSC by případně mohla být
fotoaktivita HCTZ.

Pacienti užívající HCTZ mají být poučeni o riziku NMSC a mají dostat doporučení, aby si pravidelně
kontrolovali, zda se jim na kůži neobjevily nové léze, a aby o každé podezřelé kožní lézi okamžitě
informovali lékaře. Z důvodu minimalizace rizika vzniku kožního nádoru pacientům mají být
doporučena možná preventivní opatření, jako je omezení expozice slunečnímu a ultrafialovému záření

a v případě expozice odpovídající ochrana. Podezřelé kožní léze mají být okamžitě prozkoumány,
případně včetně histologického vyšetření vzorku tkáně. Užívání HCTZ má být rovněž opětovně
posouzeno u pacientů, kteří v minulosti prodělali NMSC (viz též bod 4.8).

Akutní respirační toxicita
Po užití hydrochlorothiazidu byly hlášeny velmi vzácné závažné případy akutní respirační toxicity,
včetně syndromu akutní respirační tísně (ARDS). Plicní edém se obvykle projeví v průběhu několika
minut až hodin po podání hydrochlorothiazidu. Při nástupu jsou příznaky dušnost, horečka, zhoršení
funkce plic a hypotenze. V případě podezření na diagnózu ARDS je třeba přípravek
Hydrochlorothiazide Aurovitas vysadit a podat vhodnou léčbu. Hydrochlorothiazid nemá být podáván
pacientům, u kterých se již dříve po užití hydrochlorothiazidu vyskytl ARDS.

Zvláštní upozornění

Obecně není doporučeno užívat hydrochlorothiazid u pacientů s bilaterální stenózou renální arterie
nebo u pacientů, kteří mají pouze jednu funkční ledvinu nebo u pacientů s hypokalémií.

Chronické zneužívání diuretik může vést k pseudo-Bartterovu syndromu s následkem edému. Edém je
způsoben zvýšením reninu a následným sekundárním hyperaldosteronismem.

Hydrochlorothiazid je sulfonamid. Možnost vzájemné reaktivity zvláště s jinými antibakteriálními
látkami včetně sulfonamidů je teoretická a není klinicky potvrzena.

Porucha funkce jater
Thiazidy, stejně jako jiná diuretika, mohou vyvolat poruchu rovnováhy elektrolytů, jaterní
encefalopatii nebo hepatorenální syndrom, pokud se užívají k léčbě cirhózního ascitu.
Hydrochlorothiazid má být užíván s opatrností, a to zejména u pacientů s těžkou poruchou funkce
jater.
Při užití thiazidových diuretik byly hlášeny fotosenzitivní reakce (viz bod 4.8). Pokud dojde ke vzniku
fotosenzitivní reakce, léčba má být přerušena. Je-li nezbytné opětovné zahájení léčby, mají být plochy
vystavené slunci nebo umělému UVA chráněny.


Bezpečnostní opatření pro použití

Porucha rovnováhy elektrolytů

Sodík v séru
Je potřeba monitorovat hladiny sodíku v séru před zahájením léčby a v pravidelných intervalech
během léčby.

Thiazidová diuretika mohou způsobit hyponatrémii nebo vést k exacerbaci již existující hyponatrémie.
U pacientů s významným snížením sérového sodíku anebo významným snížením objemu, jak bylo
pozorováno u pacientů s vysokými dávkami diuretik, může dojít ve velmi vzácných případech po
zahájení léčby hydrochlorothiazidem k symptomatické hypotenzi.

Snížení hladiny sodíku v plazmě může být zpočátku asymptomatické, pravidelné sledování je
nezbytné a musí být častější u rizikových populací, jako jsou starší pacienti, a ještě častější u
podvyživených a cirhotických pacientů (viz body 4.8 a 4.9).

Monitorování je obzvláště důležité u pacientů s ascitem v důsledku cirhózy jater a u pacientů s
edémem v důsledku nefrotického syndromu.

Byly zaznamenány izolované případy hyponatrémie doprovázené neurologickými příznaky (nauzea,
zvýšená dezorientace, apatie). Thiazidy mají být používány pouze po normalizaci hladiny draslíku bez
příznaků jakékoli stávající deplece sodíku a/nebo objemu nebo závažné hypoalbuminémie a/nebo
stávajícího objemu krve. V opačném případě má být léčba zahájena pod přísným lékařským dohledem.

Draslík v séru
Thiazidové diuretika mohou také zapříčinit hypokalémii nebo exacerbaci stávající hypokalémie.
Thiazidy mají být používány s opatrností u pacientů s onemocněním, které může způsobit významnou
ztrátu draslíku, jako onemocnění ledvin se ztrátou solí nebo poruchy funkce ledvin prerenálního
původu (kardiogenní).
Riziku nástupu hypokalémie (< 3,5 mmol/l) musí být zabráněno u některých rizikových populací, tj.
starších a / nebo podvyživených a / nebo polymedikovaných pacientů, dále u pacientů majících
cirhózu s edémem a ascitem, pacientů s ischemickou chorobou srdeční nebo srdečním selháním. V
těchto případech hypokalémie zvyšuje toxické účinky digoxinu vůči srdci a riziko poruch srdečního
rytmu.

Pacienti s dlouhým intervalem QT na EKG jsou také ohroženi, nezávisle na původu – kongenitální či
způsobeným léčivem. Hypokalémie (jako u bradykardie) pak působí jako indukční faktor závažné
arytmie, zejména torsades de pointes, potenciálně fatální, zejména při výskytu bradykardie.

Léčba thiazidovými diuretiky má být zahájena pouze po korekci hypokalémie a současně se
vyskytující hypomagnezémie.

Koncentrace draslíku v séru má být zkontrolována během týdne po zahájení léčby.

Poté se doporučuje pravidelně kontrolovat hladinu draslíku v séru. Rovnováha elektrolytů, zvláště
hladina draslíku, má být sledována u všech pacientů užívajících thiazidová diuretika.

Při dlouhodobé léčbě má být koncentrace draslíku v séru zkontrolována na začátku léčby. V závislosti
na rizikových faktorech může být zvážena kontrola po 3-4 týdnech. Poté se doporučují pravidelné
kontroly zejména u rizikových pacientů.

Kyselina močová
Stejně jako u ostatních diuretik může hydrochlorothiazid zvyšovat koncentraci kyseliny močové v séru
v důsledku snížení jejího vylučování močí, což může vést k iniciaci hyperurikémie nebo zhoršení
stávající hyperurikémie. U citlivých pacientů může vyvolat záchvaty dny. Dávka má být upravena
podle koncentrace kyseliny močové v séru.


Metabolické účinky

Draslík v séru
Thiazidová diuretika snižují vylučování vápníku močí a mohou způsobit mírné, přechodné zvýšení
hladiny draslíku v séru při nepřítomnosti známých poruch metabolismu vápníku. Hydrochlorothiazid
se má používat s opatrností u pacientů s hyperkalcémií a má být podáván pouze po úpravě jakékoli
stávající hyperkalcémie. Užívání hydrochlorothiazid má být přerušeno, pokud během léčby nastane
hyperkalcémie. Hladiny vápníku v séru mají být kontrolovány pravidelně během léčby thiazidovými
diuretiky. Výrazná hyperkalcémie může být známkou skryté hyperparatyreózy. Thiazidy mají být
vysazeny před provedením testů funkcí příštítné žlázy.

Během léčby hydrochlorothiazidem mají pacienti přijímat dostatečné množství tekutin a vzhledem ke
zvýšené ztrátě draslíku jíst potraviny bohaté na draslík (např. banány, zelenina, ořechy).

Hladina glukózy a lipidů v séru
Thiazidová diuretika, včetně hydrochlorothiazidu, mohou snížit toleranci glukózy a zvýšit hladinu
cholesterolu a triglyceridů v séru. U diabetických pacientů může být zapotřebí upravit dávkování
inzulínu nebo perorálních hypoglykemik.

Funkce ledvin a diuretika
Thiazidová diuretika jsou plně účinná pouze, když je funkce ledvin normální nebo jen lehce snížená
(vyhodnoceno např. výpočtem clearance kreatininu ze sérového kreatininu). U starších pacientů, má

být hodnota clearance kreatininu uzpůsoben věku, váze a pohlaví pacienta, podle Cockroftova vzorce,
například:
퐶푙퐶푟=(140−푣ě푘)∗ℎ푚표푡푛표푠푡0,814 ∗ kreatinin v séru

s:
• věkem v letech,
• hmotností v kg
• kreatininu v μmol/l.

Tento vzorec platí pro starší muže a má být upraven pro ženy vynásobením výsledku koeficientem
0,85.

Hypovolémie, sekundární ztráta vody a sodíku, vyvolaná diuretikem na počátku léčby vede ke snížení
glomerulární filtrace. To může mít za následek zvýšení hladiny močoviny a kreatininu v krvi. Toto
přechodné poškození funkce ledvin může zhoršit stávající poruchu ledvin.

Choroidální efuze, akutní myopie a sekundární glaukom s uzavřeným úhlem
Sulfonamidy nebo léky s deriváty sulfonamidů mohou způsobit idiosynkratickou reakci vedoucí
k choroidální efuzi s defektem zorného pole, přechodné myopii a akutnímu glaukomu se uzavřeným
úhlem. Příznaky zahrnují náhlý pokles zrakové ostrosti nebo bolesti očí a obvykle se objevují během
několika hodin až týdnů po zahájení léčby. Neléčené akutní glaukomy s uzavřeným úhlem mohou vést
k trvalé ztrátě zraku. Primární léčba je co nejdříve přerušit užívání léčiva. Pokud nitrooční tlak zůstává
nekontrolovatelný, může být nutné zvážit rychlé lékařské nebo chirurgické ošetření. Rizikové faktory
pro rozvoj akutního glaukomu se uzavřeným úhlem mohou zahrnovat alergie na sulfonamidy nebo
penicilin v anamnéze.

Jiné

Kombinace antihypertenziv
V kombinaci s jinými antihypertenzivy se doporučuje alespoň na počátku snížit dávku.
Antihypertenzní účinek inhibitorů ACE, antagonistů angiotenzinu II nebo inhibitorů reninu je
potencován léčbou, která zvyšuje aktivitu reninu v plazmě (diuretika).
Je doporučeno dbát opatrnosti, pokud je inhibitor ACE, antagonista angiotenzinu II nebo přímý
inhibitor reninu podáván současně s hydrochlorothiazidem, zvláště u pacientů s těžkou deplecí sodíku
anebo objemu.

Antidopingový test
Hydrochlorothiazid může zapříčinit pozitivní analytický výsledek v antidopingovém testu.

Jiné
Lupus erythematodes: u thiazidových diuretik, včetně hydrochlorothiazidu byla hlášena exacerbace
nebo aktivace systémového lupus erythematodes.

Hypersenzitivní reakce na hydrochlorothiazid se s vyšší pravděpodobností vyskytnou u pacientů s
alergiemi a astmatem.

Tento léčivý přípravek obsahuje laktózu. Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí
galaktózy, úplným nedostatkem laktázy nebo malabsorpcí glukózy a galaktózy nemají tento přípravek
užívat.