Glukóza 40 braun Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: Roztoky pro parenterální výživu, cukry
ATC kód: B05BA
Farmakodynamické účinky
Glukóza je v celém těle metabolizována jako přirozený substrát buněk těla. Za fyziologických
podmínek je glukóza mezi sacharidy nejdůležitějším energetickým zdrojem s kalorickou hodnotou cca
17 kJ/g (4 kcal/g). U dospělých je koncentrace glukózy v krvi v rozmezí 70 - 100 mg/dl, respektive
3,9 až 5,6 mmol/l (nalačno).

Na jedné straně slouží glukóza k syntéze glykogenu jako zásobníku sacharidů a na druhé straně je
předmětem glykolýzy na pyruvát a laktát sloužící k tvorbě energie v buňkách. Glukóza slouží také
k udržování hladin cukru v krvi a k syntéze důležitých složek organismu. Na regulaci koncentrace
cukru v krvi se podílí zejména inzulin, glukagon, glukokortikoidy a katecholaminy.
Normální stav elektrolytové a acidobazické rovnováhy je předpokladem pro optimální utilizaci podané
glukózy. Zejména acidóza tak může být ukazatelem poruchy oxidativního metabolismu glukózy.

V podmínkách patologického metabolismu může dojít k poruchám utilizace glukózy (intolerance
glukózy). Tyto poruchy zahrnují zejména diabetes mellitus a stavy metabolického stresu (např.
intra- a postoperačně, při závažném onemocnění nebo poranění) či hormonálně zprostředkované
potlačení tolerance glukózy, jež může – bez exogenního dodání substrátu – vést až k hyperglykemii.
V závislosti na závažnosti může hyperglykemie způsobit osmoticky zprostředkovanou ztrátu tekutin
ledvinami a následnou hypertonickou dehydrataci a hyperosmotické poruchy, zahrnující až
hyperosmotické kóma.

Podání nadměrného množství glukózy, zejména v podmínkách postoperačních nebo
posttraumatických metabolických poruch, může vést ke zřetelnému zhoršení poruchy utilizace
glukózy a zvýšení konverze glukózy na lipidy, coby důsledku omezení oxidativní utilizace glukózy.
Tato přeměna pak může být spojena, mezi jiným, se zvýšeným zatížením organismu oxidem uhličitým
(problémy s odpojením od respirátoru) a zvýšením tukové infiltrace tkání, zejména jater. Riziko
poruchy homeostázy glukózy se týká zejména pacientů s poraněním lebky a mozku a edémem mozku.
Zde i ty nejmírnější poruchy koncentrace glukózy v krvi a s tím spojená zvýšená osmolalita plazmy
(séra) může vést k výraznému zhoršení stupně poškození mozku.