Doxorubicin medac Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: Cytostatika (antracykliny a příbuzné látky)
ATC kód: L01DB
Mechanismus účinku
Doxorubicin je antracyklinové antibiotikum. Svůj antineoplastický účinek uplatňuje prostřednictvím
cytotoxických mechanismů účinku, především interkalací do DNA, inhibicí enzymu topoizomerázy II
a produkcí reaktivních forem kyslíku (ROS). Všechny zmíněné mechanismy mají nepříznivý dopad na
syntézu DNA: Interkalace molekuly doxorubicinu má za následek inhibici RNA a DNA polymeráz
narušením rozpoznávání bází a sekvenční specifity. V důsledku inhibice topoizomerázy II dochází

k jednořetězcovým a dvouřetězcovým zlomům šroubovice DNA. K rozštěpení DNA dochází také
v důsledku chemické reakce s vysoce reaktivními formami kyslíku, například s hydroxylovým
radikálem OH. Následkem jsou mutageneze a chromozomální aberace.

Zdá se, že specificita toxicity doxorubicinu souvisí především s proliferační aktivitou normální tkáně.
Mezi poškozené normální tkáně tedy patří hlavně kostní dřeň, gastrointestinální trakt a pohlavní žlázy.

Důležitou příčinou selhání léčby doxorubicinem a jinými antracykliny je rozvoj rezistence. Při pokusu
o překonání rezistence buněk vůči doxorubicinu bylo zvažováno použití kalciových antagonistů,
například verapamilu, jelikož primárním cílem je buněčná membrána. Verapamil inhibuje pomalý
vápníkový kanál a může zvýšit buněčný příjem doxorubicinu. Při pokusech na zvířatech provázejí
kombinaci doxorubicinu a verapamilu vážné toxické účinky.